Hypotetická rekonstrukce vzezření středně velkého unenlagiinního dromeosaurida druhu Imperobator antarcticus, obývajícího v době před zhruba 71 miliony let území dnešního Ostrova Jamese Rosse v Antarktidě. Kredit: UnexpectedDinoLesson; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

První dinosauří fosilie na území dnes ledového antarktickém kontinentu byly objeveny v roce 1986 a přesně o dvacet let později popsány jako Antarctopelta oliveroi.[1] Ještě před formálním popisem tohoto pozdně křídového ankylosaurida však byly světu představen také mnohem starší raně jurský teropod Cryolophosaurus ellioti, popsaný v roce 1994.[2] Následoval vývojově primitivní sauropodomorf Glacialisaurus hammeri v roce 2007[3], malý ornitopod Trinisaura santamartaensis (2013)[4] a další menší ornitopod Morrosaurus antarcticus (2016)[5]. Zatím posledním přírůstkem do skromné rodiny antarktických neptačích dinosaurů se pak stal teropod Imperobator antarcticus, formálně popsaný v roce 2019.[6] Tento taxon byl ale donedávna považován za jakéhosi systematicky blíže neurčitelného zástupce kladu Paraves, jeho bezpečné zařazení mezi neptačí teropodní dinosaury bylo tedy nejisté. Letos v červnu byl ale z pozdně křídové Argentiny popsán nový dromeosaurid Diuqin lechiguanae, jehož fylogenetická analýzy umožnila lépe prozkoumat i systematické zařazení antarktického teropoda.[7]

Výtvarná rekonstrukce prostředí, které obýval Imperobator a jeho současníci. Jednalo se o bohatá společenstva organismů obývajících pozdně křídové antarktické ekosystémy, jejichž skutečnou biodiverzitu zatím nedokážeme odhadnout. Kredit: Martina Charnelli; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Rovněž v letošním roce tak vyšla nová odborná práce, řadící imperobatora do kladu Deinonychosauria, čeledi Dromaeosauridae a podčeledi Unenlaaginae.[8] Jednalo se tedy o zástupce skupiny relativně lehce stavěných, štíhlých a vysoce pohyblivých dromeosauridů, jako jsou argentinské rody Buitreraptor, Neuquenraptor, Pamparaptor nebo Unenlagia. Imperobator je dnes jedním ze dvou teropodů, známých z území Antarktidy (druhým je již zmíněný, zhruba o 115 milionů let starší bazální neoteropod Cryolophosaurus), tedy dřívější jižní části superkontinentu Gondwana. Fosilie tohoto dinosaura v podobě distální části kostry levé zadní končetiny, izolovaných zubů a některých dalších částí kostry nohy byly objeveny v roce 2003 v sedimentech geologického souvrství Snow Hill Island (člen Cape Lamb) v severní části Ostrova Jamese Rosse, a to konkrétně na poloostrově Naze.

Dochované fosilie z distální části zadní končetiny imperobatora (typový exemplář UCMP 276000). Vzhledem k rozměrům těchto fragmentů byla zpočátku nesprávně odhadována celková velikost tohoto dromeosauridního teropoda, a to na 2 metry výšky a více než 5 metrů délky. Kredit: PaleoNeolitic; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Následně byly fosilie záhadného dravého dinosaura uloženy v Muzeu paleontologie Kalifornské Univerzity a poprvé zmíněny v online článku v roce 2005.[9] O další dva roky později byly předběžně popsány jako nový rod a druh dromeosaurida (s neoficiální přezdívkou „Naze dromaeosaur“). Protože však holotyp se sbírkovým označením UCMP 276000 postrádal důležité diagnostické znaky dromeosauridů, zařazení do této skupiny se ukázalo jako problematické, ostatně chyběl i ikonický „srpovitý“ dráp. Ve zmíněném roce 2007 proto paleontologové přisoudili imperobatorovi příslušnost obecně pouze ke kladu Paraves, a to k menším zástupcům této vývojové skupiny (jako je Pedopenna nebo Eosinopteryx).[10] Imperobator ale naopak patřil k větším zástupcům dromeosauridů, původně se dokonce vědci domnívali, že mohl být stejně velký jako obří rody Utahraptor nebo Austroraptor. K tomu je opravňovala velikost dochované spodní části nohy o délce 45 cm, podle níž odhadli výšku teropoda na rovné 2 metry. Pozdější výzkum ale ukázal, že některé kosterní části byly špatně identifikovány a celková velikost imperobatora odpovídala spíše středně velkým zástupcům této skupiny, jako byl Deinonychus nebo Neuquenraptor s délkou těla v rozmezí 2 až 3 metry a hmotností pod 100 kilogramů.[11] Imperobator, jehož rodové jméno znamená v překladu „mocný válečník“, byl tedy nejspíš oportunistickým lovcem menší až středně velké kořisti, o jeho ekosystémech toho ale zatím moc nevíme. Důvodem je samozřejmě zejména velká náročnost paleontologického výzkumu v nyní zaledněné Antarktidě. V době před zhruba 71 až 70 miliony let, tedy na začátku posledního geologického věku/stupně křídové periody maastricht, však Antarktida zaledněná nebyla a podnebí zde bylo ještě mnohem teplejší a vlhčí než dnes. Ledovcové polární čepičky tehdy ještě neexistovaly.[12]

Flóře tehdy dominovaly nahosemenné rostliny, lesní porosty jehličnanů, jinany a cykasy. Byly zde také objeveny četné mechorosty (jako je vraneček), plavuňovité rostliny a z kvetoucích také zástupci vřesovcovitých (kam patří například i dnešní borůvka) a navíc i vůbec nejstarší známí zástupci hvězdnicovitých (kam spadají i dnešní sedmikrásky nebo pampelišky).[13] Přesto zde život nebyl lehký a organismy tu musely být přizpůsobeny existenci v podmínkách dlouhé polární noci a převažujícího chladného podnebí.[14] Kromě pestrého vzorku vodní fauny (od menších amonitů přes ryby a žraloky až po velké plesisaury a mosasaury dlouhé kolem 8 metrů) bychom na pevninách našli poměrně početné společenstvo dinosaurů, ptakoještěrů i praptáků.[15] Například fosilie pterodaktyloidního ptakoještěra, popsané roku 2019, ukazují na velkého zástupce s rozpětím křídel od 4 do 5 metrů.[16] Z dinosaurů známe ze stejného souvrství ještě ankylosaurida rodu Antarctopelta a ornitopody rodů Trinisaura a Morrosaurus. Objeven byl ale také nekompletní ocasní obratel dosud nepopsaného titanosaurního sauropoda (dokládajícího přítomnost této skupiny i na „ledovém“ kontinentu), dále zatím neznámého iguanodontida a v neposlední řadě i středně velkého ornitopoda, pojmenovaného zatím neoficiálně jako „Biscoveosaurus“[17]. Tento asi 4 až 5 metrů dlouhý ptakopánvý býložravec může být ve skutečnosti jen dalším jedincem již dříve popsaného rodu Morrosaurus, ale nelze to prozatím s jistotou prokázat, protože objevené části skeletu obou koster si neodpovídají. Každopádně je jisté, že jurské i křídové antarktické ekosystémy kdysi skýtaly výrazně příhodnější podmínky pro život dinosaurů i mnoha dalších organismů, než je tomu dnes.[18] Bohužel je však výzkum v extrémních podmínkách antarktického klimatu nanejvýš obtížný, a tak se z kompletnějšího obrazu druhohorních prostředí tohoto kontinentu budeme těšit nejspíš až ve vzdálenější budoucnosti.

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

Short Summary in English: Imperobator is a genus of probable unenlagiid paravian theropod dinosaurs that lived during the early Maastrichtian age of the Late Cretaceous (about 71 million years ago) in what is now James Ross Island in Antarctica. Imperobator is currently one of only two non-avian theropods known from Antarctica and one of six known species of non-avian dinosaurs from this continent. It was probably 2 to 3 meters in length, similar to dromaeosaurids like Deinonychus.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Imperobator

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_i/imperobator.php

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/imperobator/

https://dinosaurpictures.org/Imperobator-pictures

https://www.mindat.org/taxon-P391298.html

[1] Salgado, L.; Gasparini, Z. (2006). Reappraisal of an ankylosaurian dinosaur from the Upper Cretaceous of James Ross Island (Antarctica). Geodiversitas. 28 (1): 119–135.

[2] Hammer, W. R.; Hickerson, W. J. (1994). A Crested Theropod Dinosaur from Antarctica. Science. 264 (5160): 828–830.

[3] Smith, N. D.; Pol, D. (2007). Anatomy of a basal sauropodomorph dinosaur from the Early Jurassic Hanson Formation of Antarctica. Acta Palaeontologica Polonica. 52 (4): 657–674.

[4] Coria, R. A.; et al. (2013). A new ornithopod (Dinosauria; Ornithischia) from Antarctica. Cretaceous Research. 41: 186–193.

[5] Rozadilla, S.; et al. (2016). A new ornithopod (Dinosauria, Ornithischia) from the Upper Cretaceous of Antarctica and its palaeobiogeographical implications. Cretaceous Research. 57: 311–324.

[6] Ely, R. C.; Case, J. A. (2019). Phylogeny of A New Gigantic Paravian (Theropoda; Coelurosauria; Maniraptora) From The Upper Cretaceous Of James Ross Island, Antarctica. Cretaceous Research. 101: 1–16.

[7] Porfiri, J. D.; et al. (2024). Diuqin lechiguanae gen. et sp. nov., a new unenlagiine (Theropoda: Paraves) from the Bajo de la Carpa Formation (Neuquén Group, Upper Cretaceous) of Neuquén Province, Patagonia, Argentina. BMC Ecology and Evolution. 24 (1): 77.

[8] Motta, M. J.; et al. (2024). Unenlagiid affinities for Imperobator antarcticus (Paraves: Theropoda): paleobiogeographical implications. Ameghiniana.

[9] Martin, J.; Case, J. (2005). Fossil hunting in Antarctica. Geotimes Magazine. pp. 18–21.

[10] Case, J. A.; Martin, J. E.; Reguero, M. (2007). A dromaeosaur from the Maastrichtian of James Ross Island and the Late Cretaceous Antarctic dinosaur fauna. U.S. Geological Survey and the National Academies. Open-File Report: 1−4.

[11] Campione, N. E.; et al. (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. 5 (9): 913–923.

[12] O’Brien, C. L.; et al. (2017). Cretaceous sea-surface temperature evolution: Constraints from TEX86 and planktonic foraminiferal oxygen isotopes. Earth-Science Reviews. 172: 224–247.

[13] Barreda, V. D.; et al. (2015). Early evolution of the angiosperm clade Asteraceae in the Cretaceous of Antarctica. Proceedings of the National Academy of Sciences. 112 (35): 10989–10994.

[14] Lamanna, M.; et al. (2019). Late Cretaceous non-avian dinosaurs from the James Ross Basin, Antarctica: description of new material, updated synthesis, biostratigraphy, and paleobiogeography. Advances in Polar Science. 30 (3): 228–250.

[15] Cordes-Person, A.; et al. (2020). An enigmatic bird from the lower Maastrichtian of Vega Island, Antarctica. Cretaceous Research. 108: 104314.

[16] Kellner, A. W. A.; et al. (2019). Pterodactyloid pterosaur bones from Cretaceous deposits of the Antarctic Peninsula. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 91 (2): e20191300.

[17] Reguero, M.; et al. (2022). Late Campanian-Early Maastrichtian Vertebrates From The James Ross Basin, West Antarctica: Updated Synthesis, Biostratigraphy, And Paleobiogeography. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 94 (1): e20211142.

[18] Elliot, D. H.; et al. (2017). The Lower Jurassic Hanson Formation of the Transantarctic Mountains: implications for the Antarctic sector of the Gondwana plate margin. Geological Magazine. 154 (4): 777–803.