Konzumace zpráv běží přes politický filtr. Kredit: Unsplash/CC0 Public Domain.

V úterý 5. listopadu bude celý svět sledovat se zatajeným dechem americké volby. Ať už dopadnou jakkoliv, jejich výsledek přinese tektonické otřesy, které pocítí lidí po celé planetě. Proč vlastně politiku a s ní spojené události tak silně prožíváme, i když se mohou odehrávat na druhé straně světa?

Ukazuje se, že politická příslušnost funguje jako velice silná optika pro vnímání světa kolem nás. Všichni si dlouho mysleli, že pokud jde například o konzumaci zpráv, politická příslušnost se do toho promítá pouze u extrémně založených nebo mediálně bídně vzdělaných posluchačů, kteří pak filtrují zprávy podle toho, zda potvrzují jejich názory na svět či nikoliv.

Martin Schwalbe a Geoffrey Cohen. Kredit: Moses Sison & LiPo Ching / Stanford University.

Nedávný psychologický výzkum, který vedl Martin Schwalbe ze Stanford University, tyto představy postavil na hlavu. S kolegy zjistili, že je to přesně naopak. Politický filtr je extrémně běžný. Lidé dávají přednost politické příslušnosti před pravdivostí zpráv skoro pořád.

Bez ohledu na pozici v politickém spektru, vzdělání nebo schopnost rozumně uvažovat, lidé zarytě odolávají nepohodlným pravdám, ať už mají jakékoliv politické znaménko. Dvojnásob to platí, když se lidé ocitnou ve vyhraněné situaci, jako jsou například osudové volby. Badatelé zkoumali vztah mezi vnímáním zpráv a politickou příslušností na vzorku 2 180 Američanů, odpovídajícímu demografii USA, rozmanité politické orientace, na přelomu ledna a února v roce 2020, asi 9 měsíců před prezidentskými volbami 2020.

Logo. Kredit: Stanford University.

Zároveň si dali práci, aby účastníky výzkumu podvedli, pomocí fiktivního výzkumu paměti a komunikace, aby se nedozvěděli, o co vlastně jde. Zní to děsně, ale u výzkumů tohoto typu je to v podstatě nezbytné. V předchozích výzkumech to účastníci věděli a určitě to mělo vliv na výsledky. Lidé mají neuvěřitelnou schopnost manipulovat sami sebe, i nevědomky. Ze stejného důvodu teď badatelé nepoužili skutečné zprávy, ale vymysleli si svoje, jako například „Trump Beats Grandmaster Chess Champion“ nebo „Trump Attended Private Halloween Gala with Sex Orgies Dressed as the Pope.“

Výsledky experimentů Schwalbeho týmu jsou pozoruhodné. Zjistili například, že zmíněný politický filtr je tak intenzivní, až to nabývá směšných proporcí. Lidé, kteří podle vlastních slov byli nejvíce objektivní, ve skutečnosti podléhali politickému zkreslení zpráv nejvíce. Také vyšlo najevo, že politický filtr je silnější pro autentické zprávy než pro zprávy vymyšlené (fake news). Jinak řečeno, lidé neuvěří pravdivé zprávě, pokud nabourává jejich politické přesvědčení a současně jsou pevně přesvědčení, že se jich tento problém netýká.

Zdá se, že právě tohle je motorem extrémní politické polarizace, kterou dnes vidíme v řadě zemí. Konzumace jednostranných zpráv spojená s přesvědčením o vlastní objektivitě, která neustále posiluje politicky vyhraněný pohled. Je to temný začarovaný kruh. Co by mohlo pomoct? Nabízejí se již známé věci jako „psychologická vakcinace“ proti fake news nebo nástroje pro ověřování zpráv. Schwalbe a spol. ale upozorňují, že větší problém než fake news je nedůvěra k pravdivým zprávám, co nepasují do politického světonázoru. Navrhují vyučovat intelektuální pokoru, kdy lidé připustí, že jejich mysli mohou být omylné a jejich vnímání zrádné.

Video: Common Read with Geoffrey Cohen 'Belonging'

Literatura

Stanford Report 31. 10. 2024.

Journal of Experimental Psychology 153: 2524–2551.