Megasežrání u pobřeží Norska. Kredit: Christine Daniloff, MIT.

Huňáček severní (Mallotus villosus, anglicky capelin) je menší arktická pelagická ryba z čeledi koruškovitých, která žije ve velkých hejnech a živí se zooplanktonem. Huňáčci jsou ekologicky významní jako zásadní článek potravního řetězce, a také hospodářsky významní. Nejsou chytání, ale doslova se těží a zpracovávají se na rybí moučku. Taky mají chutné maso, obzvláště když je uzené.

Treska obecná (Gadus morhua, anglicky cod) dorůstá asi 2 metrů, tedy zhruba desetinásobku velikosti huňáčků. Žije v severním Atlantiku, kde jako predátor loví všemožné menší živočichy a v neposlední řadě také menší ryby. Je to také hospodářsky významný druh s velmi chutným masem, který je v současné době ohrožený příliš intenzivním lovem.

Nicholas Makris. Kredit: MIT.

Nicholas Makris z amerického institutu Massachusetts Institute of Technology (MIT) a jeho kolegové se v únoru 2014 plavili v Barentsově moři u pobřeží Norska. Během plavby použili systém k dálkovému akustickému průzkumu oceánu Ocean Acoustic Waveguide Remote Sensing (OAWRS), instalovaný na dvou lodích. Tímto systémem mohli v reálném čase mapovat situaci v relativně velké oblasti oceánu. Badatelé také tento systém oproti dřívějšku vylepšili, takže byli schopní rozlišit různé druhy ryb.

Pobřeží Norska na snímku z expedice v únoru 2014. Kredit: Nicholas Makris, et al.

S pomocí OAWRS sledovali tření huňáčků, které vrcholilo 27. února toho roku. Když vyšlo slunce, huňáčci se vypravili hlouběji, kde vytvořili obrovské hejno s asi 23 miliony jedinců, jehož délka byla přes 10 kilometrů. Hejno se pohybovalo synchronizovaně, jako jedna velká vlna. Něco podobného bylo u huňáčků pozorováno poprvé. Dění v oceánu nabralo spád.

Megahejno huňáčků přitáhlo pozornost tresek z širokého okolí, které vytvořily predátorské megahejno s asi 2,5 miliony tresek. Pak nastal nevýslovný predační masakr. Během pár hodin megahejno tresek sežralo asi 10,5 milionů huňáčků, než se megahejno huňáčků rozpadlo a rozprchlo do okolí.

Vědci nikdy nic podobného neviděli. Prohlásili to za doposud největší sežrání v oceánu, jemuž jsme přihlíželi. Makris se nicméně domnívá, že se podobné masivní a koordinované predační ofenzivy odehrávají v oceánu často, jen bývají skryté před našimi zraky. Vědci si přišli na své a rozhodně s tím nechtějí přestat. Už plánují další výpravy se systémem OAWRS, aby sledovali velkoplošnou dynamiku různých druhů ryb v oceánu.

Video: Facts: Capelin

Video: Facts: The Atlantic Cod

Literatura

MIT News 29. 10. 2024.

Communications Biology 7: 1386.