Tento exemplář druhu Tyrannosaurus rex znám nejlépe jako „Velkého Mikea“ – když jsem v létě roku 2009 pracoval jako dobrovolník na vykopávkách v sedimentech geologického souvrství Hell Creek na východě Montany, mými supervizory byli tehdy zaměstnanci instituce Museum of the Rockies ve městě Bozeman. A právě před budovou tohoto muzea stojí bronzová replika kostry tyranosaura zvaná „Big Mike“ – tuto přezdívku získala podle bývalého ředitele Montanské státní univerzity, Dr. Michaela P. Maloneho, pod kterou zmíněná muzejní instituce náleží. Jedná se o kostru středně velkého dospělého exempláře druhu T. rex, objeveného dne 5. září 1988 ve východní Montaně (kraj McCone). Na fosilii narazila rančerka Kathy Wankelová při pěší túře jižně od přehradní nádrže Fort Peck ve východní Montaně, a to v horninovém výchozu souvrství Hell Creek. Rodina Wankelových pak o svém nálezu informovala paleontologickou legendu Jacka Hornera ve stovky kilometrů vzdáleném Bozemanu. Vykopávky týmu z Museum of the Rockies probíhaly i za pomoci armády Spojených států, protože lokalita s nálezem leží na půdě chráněné přírodní rezervace Charles M. Russell National Wildlife Refuge, spravované U.S. Army Corps of Engineers. Vykopávky pod vedením Pata Leiggiho byly zahájeny v roce 1989 a trvaly do následujícího roku, načež byly všechny vykopané části kostry převezeny do zmíněné instituce.[1]
Velmi významnou okolností byl také objev vůbec první relativně kompletní kostry drobné přední končetiny tyranosaura, popsané následně v roce 2001.[2] V muzeu dostal exemplář označení MOR 555 a stal se spolu se „Sue“, objevenou v roce 1990 v Jižní Dakotě, jednou z nejkompletněji zachovaných tyranosauřích koster vůbec.[3] Slavná „Zuzka“ se sbírkovým označením FMNH PR2081 je nicméně podstatně větší a mohutnější exemplář proslulého dinosauřího predátora.
Hmotnost tohoto tyranosauřího obra, kterému může konkurovat pouze jedinec „Scotty“ z kanadského Saskatchewanu, měřil na délku téměř 12,5 metru a vážil asi 8,4 tuny.[4] MOR 555 jako mladý dospělý exemplář, který zahynul ve věku asi 18 let, naproti tomu dosahoval délky „pouze“ 11,6 metru a hmotnost výrazně nižší (zhruba 5,8 tuny, ačkoliv některé odborné práce mu udávají nejspíš značně přemrštěné hodnoty hmotnosti, jako třeba 9701 kg).[5] Nejvyšší odhady udávají dokonce hmotnost 10,8 tuny, ale to je prakticky s jistotou přehnaný údaj.[6] Celkově se dochovalo 146 kostí „Wankelova Rexe“, což představuje přibližně 49 % z hlediska jeho kompletnosti, podle jiného kritéria je ale kostra kompletní dokonce z 80 až 85 %.[7] Dne 3. října 2001 byla před muzeem slavnostně odhalena již zmíněná bronzová replika kostry, která pomyslně vítá návštěvníky muzea a láká je k pořízení působivého selfíčka. Samotná kostra byla nicméně v červnu roku 2013 zapůjčena na dobu 50 let Národnímu přírodopisnému muzeu Smithsonova institutu ve Washingtonu, D.C., kde se z ní stal po renovaci expozice v roce 2019 „Nation´s T. rex“ a dostal čestné označení USNM 555 000. Kostra byla smontována do pozice tyranosaura, hodujícího na uloveném těle ceratopsida triceratopse.
Repliky tohoto tyranosaura jsou dnes k vidění v mnoha muzeích po celém světě, včetně Skotska nebo Austrálie. Ani tím však pozoruhodný příběh tohoto tyranosaura nekončí. Jedná se totiž zároveň o jednoho z prvních dinosaurů, podrobeného testování na přítomnost pradávných biomolekul. Opět v roce 2019 byla totiž publikována odborná práce Mary Higby Schweitzerové a jejích kolegů, podle níž se ve fosilních kostech MOR 555 nacházejí stopy po původních organických látkách, například prostetické skupiny hemu (součásti hemoglobinu) a možná také pozůstatky původního cévního systému v kostech a kolagenu I. typu![8]
Tyto tzv. měkké tkáně a biomolekuly byly dříve objeveny také v jiných fosiliích druhohorních dinosaurů (kromě tyranosaura také například ve fosiliích kachnozobého dinosaura druhu Brachylophosaurus), o jejich autenticitě se ale stále vedou debaty.[9] Tým Elizabeth M. Boatmanové vysvětluje dochování těchto delikátních struktur víceméně náhodnou shodou velmi výhodných podmínek z hlediska biochemického, mineralizačního i sedimentologického. Pokud by se přítomnost organických molekul ve fosiliích „Wankelova Rexe“ potvrdila, nepochybně by to jeho věhlas nejen v paleontologické komunitě ještě více posílilo. Poslední významné představení tohoto tyranosaura se odehrálo před dvěma lety, když americký badatel Gregory S. Paul představil světu nové kontroverzní rozdělení rodu Tyrannosaurus na tři druhy, z nichž dva by byly zcela nové. Kromě druhu T. rex (druhové jméno znamená „král“) bychom podle jeho názoru měli rozlišovat ještě druhy T. regina („královna“) a T. imperator („císař“). Nové rozdělení vypracoval Paul se svým kolegou na základě výzkumu morfologických a anatomických odlišností tří desítek fosilních jedinců tyranosaura a bylo publikováno v březnu roku 2022.[10] MOR 555 se přitom stal typovým exemplářem nově stanoveného, relativně štíhle stavěného druhu Tyrannosaurus regina!
Většina odborníků na tyranosauridy však s tímto rozdělením nesouhlasí.[11] Ostatně v lednu letošního roku byl popsán jiný potenciálně nový druh rodu Tyrannosaurus – T. mcraeensis, žijící o mnoho milionů let dříve než jeho slavnější příbuzný[12]. Ať už však existenci dalších druhů rodu Tyrannosaurus (mimo typový druh T. rex) přijmeme nebo ne, jisté je, že Wankelův Rex – ačkoliv ještě plně nedorostlý exemplář – představuje nepochybně jednu z nejvýznamnějších fosilních koster tyranosaura vůbec. Výzkum dále pokračuje, a tak je nejspíš jisté, že „Národní T. rex“ má pro nás v zásobě ještě další dosud nerozluštěné hádanky…
Napsáno pro weby Dinosaurusblog a OSEL.
---------
Short Summary in English: The Tyrannosaurus rex specimen MOR 555, informally called the „Wankel rex,“ includes up to 85 percent of the skeleton as well as what at the time was the first complete T. rex forelimb. It has an estimated length of around 11.6 meters and a weight between 5.8 and 9.7 metric tons. It is estimated that this young adult was 18 years old when it died, and it was not completely grown.
---------
Odkazy:
https://naturalhistory.si.edu/education/teaching-resources/paleontology/new-view-t-rex
https://www.livescience.com/37814-photos-wankel-t-rex-montana.html
https://museumoftherockies.org/exhibitions/big-mike
https://www.montana.edu/news/12570/wankel-t-rex-heads-to-washington-d-c
[1] Larson, P. (2008). One Hundred Years of Tyrannosaurus rex: The Skeletons. In: Larson and Carpenter (eds.). Tyrannosaurus rex: The Tyrant King. Indiana University Press (pp. 18–19).
[2] Carpenter, K.; Smith, M. (2001). Forelimb osteology and biomechanics of Tyrannosaurus rex. In D. Tanke & K. Carpenter (Eds.). Mesozoic Vertebrate Life (pp. 90–116). Indiana, USA: Indiana University Press.
[3] Erickson, G. M.; et al. (2004). Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs. Nature. 430 (7001): 772–775.
[4] Persons, W. S.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672.
[5] Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. 47: 599–624.
[6] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLOS ONE. 6 (10): e26037.
[7] Larson, P. (2008). One Hundred Years of Tyrannosaurus rex: The Skeletons. In: Larson and Carpenter (eds.). Tyrannosaurus rex: The Tyrant King. Indiana University Press (p. 19).
[8] Boatman, E. M.; et al. (2019). Mechanisms of soft tissue and protein preservation in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports. 9: 15678.
[9] Ullmann, P. V.; Ash, R. D.; Scannella, J. B. (2022). Taphonomic and Diagenetic Pathways to Protein Preservation, Part II: The Case of Brachylophosaurus canadensis Specimen MOR 2598. Biology. 11 (8): 1177.
[10] Paul, G. S.; Persons, W. S.; Van Raalte, J. (2022). The Tyrant Lizard King, Queen and Emperor: Multiple Lines of Morphological and Stratigraphic Evidence Support Subtle Evolution and Probable Speciation Within the North American Genus Tyrannosaurus. Evolutionary Biology. 49: 156–179.
[11] Carr, T. D.; et al. (2022). Insufficient Evidence for Multiple Species of Tyrannosaurus in the Latest Cretaceous of North America: A Comment on „The Tyrant Lizard King, Queen and Emperor: Multiple Lines of Morphological and Stratigraphic Evidence Support Subtle Evolution and Probable Speciation Within the North American Genus Tyrannosaurus“. Evolutionary Biology. 49: 327–341.
[12] Dalman, S. G.; et al. (2024). A giant tyrannosaur from the Campanian–Maastrichtian of southern North America and the evolution of tyrannosaurid gigantism. Scientific Reports. 14: 22124.
Diskuze:
