Argentinská Patagonie je ve světě paleontologie nyní již dobře známá jako země gigantických dinosaurů, a to jak kolosálních titanosaurních sauropodů, tak i obřích dravých teropodů, zejména pak zástupců čeledi Carcharodontosauridae.[1] Je až neuvěřitelné, že v ekosystémech některých geologických souvrství mohlo společně existovat hned několik druhů obřích sauropodů i teropodů, aniž by si kritickým způsobem konkurovali. To je také případ souvrství Huincul, z něhož pochází největší dosud známý dinosaurus (a zároveň suchozemský živočich vůbec) Argentinosaurus huinculensis[2], ale spolu s ním žil například i další obří titanosaur Chucarosaurus diripienda, formálně popsaný v loňském roce[3]. Mezi teropody z tohoto souvrství je známý téměř 4,5 tuny vážící karcharodontosaurid Mapusaurus roseae[4], jeho jen o trochu menší příbuzný Meraxes gigas[5] a další poměrně velcí teropodi, jako je téměř tunu vážící abelisaurid Skorpiovenator bustingorryi[6]. Další karcharodontosaurid Taurovenator violantei, na něhož se nyní zaměříme, byl formálně popsán v roce 2016 a původně byl považován za menšího až středně velkého teropoda, dosahujícího délky kolem 6 metrů a hmotnosti do 2,5 tuny (což by ovšem na danou délku byla neúměrně vysoká hodnota).[7] V roce 2019 se dokonce objevila odborná práce, podle které mohl být Taurovenator ve skutečnosti jen zástupcem již zmíněného obřího rodu Mapusaurus, formálně popsaného v roce 2006.[8] Nyní už je však prakticky jisté, že Taurovenator byl samostatným rodem karcharodontosaurida, s mapusaurem pouze příbuzným. Ještě zajímavější je ale fakt, že druhý exemplář taurovenatora, popsaný mezinárodním týmem paleontologů letošního 9. října, představuje teropoda ještě většího, než byl samotný mapusaurus![9]
První fosilii v podobě pravé postorbitální kosti lebky objevil paleontolog Matías Motta v roce 2005 na pozemku jistého Enza Violanteho v argentinské provincii Río Negro. Zkamenělina byla objevena na této tzv. Violanteho farmě v sedimentech geologického souvrství Huincul, datovaných do období věku cenoman na počátku pozdní křídy, asi před 95 až 93,9 milionu let.[10] Typový exemplář s označením MPCA-Pv 802 se nacházel nedaleko fosilií megaraptorního teropoda rodu Aoniraptor, několika jedinců abelisauroidů a jakéhosi zástupce „srpodrápého“ unenlagiina.[11]
Kost typového exempláře vykazovala velmi drsný a vrásčitý (rugózní) povrch a pravděpodobně mohla vyčnívat z lebky jako součást jakéhosi rohu nebo jiného výčnělku. O mnoho více však nebylo možné o taurovenatorovi říci. Rodové jméno Taurovenator mimochodem znamená doslova „lovec býků“, druhové vilantei je zase poctou majiteli pozemku, který paleontologům umožnil fosilii vykopat. Teprve v letošním roce byl však popsán další, mnohem kompletněji zachovaný exemplář (MPCA-Pv 803), objevený spolu s holotypem, ale dosud považovaný za nesouvisející a systematicky nezařaditelný materiál. Jedná se o nekompletní lebku, téměř kompletní sérii krčních obratlů, několik žeber, části kostí předních končetin, stehenní kost, distální část nohy a jeden ocasní obratel. V nově publikované práci se paleontologové rozhodlo tento druhý exemplář zařadit do druhu Taurovenator violantei na základě skutečnosti, že pochází ze stejných sedimentů (byl objeven jen asi 800 metrů od fosilie holotypu) a kostra nese neklamné stopy kladu Giganotosaurini (vývojově vyspělých karcharodontosauridů).[12] Ale nyní již konečně k samotnému nejzajímavějšímu aspektu taurovenatora – jeho obřím rozměrům.
Zatímco původní odhady z tohoto pozoruhodného dravce činily tvora o velikosti například evropského megalosaura nebo severoamerického ceratosaura, ve skutečnosti se mnohem víc blížil gigantům, jakými byli Giganotosaurus nebo Tyrannosaurus. Autoři práce, kteří zkoumali nově identifikovaný exemplář taurovenatora, odhadli jeho hmotnost na základě obvodu stehenní kosti na 5728 kilogramů, tedy zhruba na hmotnost pěti osobních automobilů nebo jednoho dospělého slona afrického. Ze známých karcharodontosauridů byl ještě větším druhem pouze o několik milionů let starší Giganotosaurus carolinii, u něhož je hmotnost odhadována na přibližných 6349 kg.[13] Naopak Mapusaurus a Meraxes, žijící ve stejných ekosystémech jako Taurovenator, byli podstatně menší s hmotnostními odhady v hodnotách 4343 kg a 4263 kg, resp. Taurovenator byl tak zhruba o celou čtvrtinu hmotnější než jeho teropodní současníci a mohl tak být dominantním predátorem ekosystémů v rámci geologického souvrství Huincul.
Lebka většího exempláře by podle autorů výzkumu měřila v kompletním stavu zhruba 135 cm, což odpovídá například nejdelší známé lebce asijského tyranosaurida druhu Tarbosaurus bataar.[14] Je také mírně delší než lebky některých dalších obřích karcharodontosauridů, jako je již zmíněný Meraxes (127 cm) nebo severoamerický Acrocanthosaurus (129 cm).[15] Přesnou délku těla tohoto teropoda neznáme, ale je pravděpodobné, že přesahovala 11 metrů. Taurovenatora tedy můžeme směle zařadit mezi stále se rozrůstající „elitní klub“ gigantických teropodů, který nebývale podněcuje naši fantazii a nepřetržitě fascinuje i člověka žijícího ve 21. století.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: Taurovenator was a very large carcharodontosaurid theropod from the late Cretaceous Huincul Formation of Argentina. It lived during the Cenomanian age of the Late Cretaceous, about 95 million years ago. According to a recent research, this theropod was a giant predator, reaching almost 6 tonnes in weight. It was probably one of the largest carcharodontosaurid theropods known to this date.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Taurovenator
https://www.mindat.org/taxon-9618537.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_t/taurovenator.php
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/t/taurovenator.html
https://www.encyklopedia.dinozaury.com/wiki/Taurovenator
[1] Meso, J. G.; et al. (2021). Testing the persistence of Carcharodontosauridae (Theropoda) in the Upper Cretaceous of Patagonia based on dental evidence. Cretaceous Research. 125: 104875.
[2] Sellers, W. I.; et al. (2013). Carrier, D. (ed.). March of the titans: The locomotor capabilities of sauropod dinosaurs. PLOS ONE. 8 (10): e78733.
[3] Agnolin, F. L.; et al. (2023). A new giant titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Upper Cretaceous of Northwestern Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 146: 105487.
[4] Canale, J. I.; et al. (2014). Cranial ontogenetic variation in Mapusaurus roseae (Dinosauria: Theropoda) and the probable role of heterochrony in carcharodontosaurid evolution. Paläontologische Zeitschrift. 89 (4): 983–993.
[5] Canale, J. I.; et al. (2022). New giant carnivorous dinosaur reveals convergent evolutionary trends in theropod arm reduction. Current Biology. 32 (14): 3195–3202.e5.
[6] Canale, J. I.; et al. (2009). New carnivorous dinosaur from the Late Cretaceous of NW Patagonia and the evolution of abelisaurid theropods. Naturwissenschaften. 96 (3): 409–414.
[7] Motta, M. J.; et al. (2016). New theropod fauna from the Upper Cretaceous (Huincul Formation) of northwestern Patagonia, Argentina. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 71: 231–253.
[8] Coria, R. A.; et al. (2019). An Early Cretaceous, medium-sized carcharodontosaurid theropod (Dinosauria, Saurischia) from the Mulichinco Formation (upper Valanginian), Neuquén Province, Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 111: 104319.
[9] Rolando, A. M. A.; et al. (2024). A new carcharodontosaurid specimen sheds light on the anatomy of South American giant predatory dinosaurs. The Science of Nature. 111 (6): 56.
[10] Baiano, M.; Coria, R.; Cau, A. (2020). A new abelisauroid (Dinosauria: Theropoda) from the Huincul formation (lower upper Cretaceous, Neuquén Basin) of Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 110: 104408.
[11] Motta, M. J.; et al. (2016). New theropod fauna from the Upper Cretaceous (Huincul Formation) of northwestern Patagonia, Argentina. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 71: 231–253.
[12] Brusatte, S. L.; Sereno, P. C. (2008). Phylogeny of Allosauroidea (Dinosauria: Theropoda): Comparative analysis and resolution. Journal of Systematic Palaeontology. 6 (2): 155–182.
[13] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759-1797.
[14] Hurum, J. H.; Sabath, K. (2002). Giant theropod dinosaurs from Asia and North America: Skulls of Tarbosaurus bataar and Tyrannosaurus rex compared. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 161–190.
[15] Currie, P. J.; Carpenter, K. (1999). A new specimen of Acrocanthosaurus atokensis (Theropoda, Dinosauria) from the Lower Cretaceous Antlers Formation (Lower Cretaceous, Aptian) of Oklahoma, USA. Geodiversitas. 22 (2): 207–246.
Diskuze:
