V článku Naxijský vodovod z 6. století před n. l. z letošního 20. srpna jsem neměl fotky místa, kde tento vodovod vstupuje do tunelu. Tak to teď zkusím napravit a přidat něco dalších údajů. Nejprve připomenu základní data.

Vodovod přiváděl vodu z úpatí naxisjké vysočiny, z oblasti zvané Flerio (u Mili u Melanes) do hlavního města ostrova na pobřeží. Nechal jej postavit vládce Lygdamis, někdy kolem roku 530 před n. l. Zdroj se nacházel pod Svatyní pramenů, mezi ní a dnešní cestou k slavným antickým lomům s polotovarem kolosálního kúra. O stovky metrů dál směrem k Mili (Myloi) vstupoval do tunelu. Tunel byl dlouhý 220 metrů, vysoký 1,40 až 1,60 m a široký tak, aby se dal projít. Celková délka vodovodu je 11,5 km. Byl realizován keramickými trubkami dlouhými 55 cm, s vnitřním průměrem 21,5 cm, vnějším 27,5 cm.

V římské době byl vodovod opraven a z valné části také přestavěn, a to ve dvou časových horizontech, v 1. a 4. století n. l. Přestavba používá v roli potrubí profil z „hydraulické malty“, nejspíš z římského betonu. V celé délce sleduje původní linii. V této podobě vodovod fungoval do 8. století, pak zpustnul. Někdy se mluví o dvou akvaduktech v témže umístění, řeckém a římském.

U začátku vodovodního tunelu

U vchodu do tunelu antického vodovodu na Naxu. Krytý prostor vykopávky. Pohled ve směru od přítoku ke vstupu do tunelu. Pozdní 6. století před n. l. až 4. století n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pohled směrem od přítoku k šachtě před vstupem do tunelu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Na levé fotce vidíme interiér částečně krytého prostoru, kterým je okolí vstupu vodovodu do tunelu chráněno. Vykopávky zde proběhly v první dekádě 21. století a vidíme stav po jejich zabezpečení. Od nejbližšího okraje zábradlí je v témže směru pořízený i snímek vpravo. Ukazuje přítok vody k tunelu (ve směru po proudu), z valné části spíše kryt vodovodního koryta z velkých plochých kamenů. Jeho zahloubení zde není nárokováno mrazy, nýbrž rovnoměrností spádu. Toto je nejstarší zde zachovaná část, přibližně z roku 530 před n. l. Dále v tomto směru je část, která prodělala úpravy v 1. a možná ještě znovu v 4. století n. l.

Jsme na místě zvaném Barrou, blíže k osadě Mili (Myloi, „Mlýny“). Vodovodní kanál sem přicházel od Fleria a stáčel se zde do tunelu, kterým opouštěl údolí klesající od Fleria k Melanes. Vodovod byl odkryt na řadě míst a toto je nejvyšší z nich, které je veřejně přístupné. Jsme ve výšce 204 m n. m.

Vstup do tunelu z přístupové šachty (čistící jímky) k loži vodovodu v klenutém vstupu do tunelu. Asi 1 století n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Detail klenutého vstupu do tunelu. Propojení starší řecké stavby s římskou opravou a přestavbou. Asi 1 století n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Pohled do přístupové šachty (a čistící jímky) z boku. Zleva přítok, vpravo odtok do tunelu. Propojení starší řecké stavby s římskou opravou a přestavbou. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z přívodního kanálu voda proudila do hluboké a široké čtverhranné šachty, která sloužila jako vstup do tunelu a současně jako odkalovací nádrž, v níž se těsně před vstupem do tunelu usazovaly nečistoty. Přístupová šachta pro údržbu tunelu mohla plnit také roli odkalovací jímky díky tomu, že ji voda opouštěla o 0,80 m výše, než bylo dno šachty.

Vykopávky zde odkryly místo, kde se chodba přistavěná v římské době napojila na původní vchod do tunelu.

V tomto místě se silně projevila úprava podstatně staršího vodovodu, provedená v římské době. Původně byl tunel vytesán ve skále, možná s nepravou klenbou v některých místech. Nejspíš se už v 1. století n. l., tedy po šesti stoletích od stavby, jeho vchod povážlivě drolil, takže byl nahrazen klenutým vstupem. (Valené klenby se v Řecku objevují až od začátku helénistické doby.) V římské císařské době se do tunelu vstupovalo klenutou chodbou dlouhou 3 m a vysokou 1,60 m. Byla vystavěna pečlivě, kupodivu z měkkého vápence. Volbu materiálu nechápu, ale architekt římské doby nejspíš nějaký důvod měl. Všude kolem je kvantum mnohem kvalitnějšího a vzácnějšího kamene, zatímco tenhle pórovitý vápenec musel odněkud dovézt. Možná šlo spíše o dlouhodobou stabilitu v tlaku a při otřesech. Každopádně se to ve výsledku osvědčilo.

K římské době nejspíše patří také „hydraulická malta“, patrně římský beton, pokrývající kamenné dno a stěny vodovodu, místo vedení keramických trubek v loži kanálu. V této úpravě měl vodovod v úseku tunelu menší spád, nicméně to fungovalo po řadu dalších staletí.

Šachta (čistící jímka a přístupová šachta) před tunelem, pohled na přítok do ní. Patrně 6. století před n. l. a 1. až 4. století n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Šachta (čistící jímka a přístupová šachta) před tunelem, pohled na přítok do ní. Detail. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zbývá ještě ukázat celek šachty v pohledu směrem k přítoku. Na fotce vlevo vidíme celkový pohled, vpravo detail vyústění přítoku. Ten je chráněný mohutným plochým kamenem, asi ještě z archaické doby.

Pohled od šachty na přítok. Detail. Pravděpodobně kolem roku 530 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zvětšit obrázek Pohled z místa u čistící a přístupové šachty směrem, odkud voda přitékala. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Obrázek vlevo ukazuje přítokový kanál z místa od šachty, do které ústí. Vpravo i s výhledem do krajiny.

Vodovod využil část kapacity pramenů v oblasti pod svatyní, ale zbytek tekl a stále teče potokem, z něhož „rozproudňovadla“ odvětvují části proudu do sadů na pravém svahu (skloněném k jihu) údolí dolů k Melanes, pod Mili a Kouronochori. Pod Mili stával i vodní mlýn a dodnes tam voda notně cáká, dokonce menším vodopádem.

Informační cedule na místě samém. Barrou u Mili u Melanes. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Trubky vodovodu, kolem 530 před n. l. Katsoprini u Kourounochori. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Informační cedule na místě samém vlastně už patří spíš k použité literatuře. Tak přidávám trubky odkryté při stavbě silnice v okolí Kourounochori, abychom nezapomněli na původní archaické osazení vodovodu. Zajímavé je, že obě technologie (keramické trubky i beton) měly srovnatelnou životnost, navíc takovou, o jaké se nám dnes ani nezdá. Samozřejmě s odpovídající údržbou, alespoň po většinu času. Další zajímavostí je načasování stavby i přestavby. Koncem řecké archaické doby byl Naxos málem velmocí, pak v klasické době značně upadnul; obnova a nová sláva začala v helénistické a římské době. Chodí to tu skoro proti srsti obvyklého pohledu na antiku.

Dovětek o stavu vody na Naxu v září tohoto roku

Zvětšit obrázek Mili, pohled od Fleria v půlce září 2021, ale teď to vypadalo stejně. Vesnice je vpravo nahoře, pěší cesty vedou údolím, silnice naopak nad vsí. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0

Zbytky z různých dob v zahradách mezi Melanes, Kourounochori a Miili (Myloi). Vztahu vody a rostlin prospívá pravidelná péče, ale olivy vydrží leccos. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Přesně měsíc po publikování článku Naxijský vodovod z 6. století před n. l. jsem se šťastnou náhodou znovu ocitnul na Naxu, cestou z ostrova Sikinu. Člověk se k něčemu léta marně snaží dostat a najednou se u toho ocitne naprosto samozřejmě. Kousek odtud začala 21. září naše procházka vysočinou na rozloučení z Naxem.

V druhé půlce září jsou Kyklady nejvyprahlejší. Pak už přijdou bouřky a s listopadem i dlouhodobější lijáky. Nicméně to není poušť (tedy s výjimkou extrémně exponovaných skalnatých oblastí), na Naxu ani polopoušť. Některé potoky i zde vyschnou, v jiných je jen minimum vody, takže „rozproudňovadla“ na nich postavená působí v tuto dobu smutně. Zdejší vegetace je na to ovšem zvyklá a místní sedláci taky. Až přijdou lijáky, tak zasadí u nás obvyklé druhy zeleniny (zelí, salát), které v nacuclé a stále ještě prohřáté půdě rostou jako o závod. Jen blázni na ně plýtvají vodou jindy, když přece můžou pěstovat jiné věci.

Letos byl na Kykladách hodně suchý rok. V předjaří pršelo málo, pak přišlo zvlášť dlouhé a horké etésiové období, k tomu notně přibylo turistů, kteří se chtějí hojně sprchovat a plavat v bazénech, přestože přijeli k moři. Nicméně ve městě tekla voda ze všech kohoutků, užitková i pitná. Zelinářství nabízelo obvyklý sortiment místních produktů za obvyklé ceny. Bazény v nové hotelové čtvrti byly plné, v rezortech kolem pobřeží nejspíš taky, místy dokonce mají zelený trávník, což je tady málem nejdražší floristická výzdoba, jakou si můžete vymyslet. Problémy se suchem prý měli větší pěstitelé závislí na cisternové vodě. Problémy měly i některé stromy v okolí města, mimo pravidelnou lidskou péči i volnou přírodu. Viděl jsem několik usychajících, ale žádná plošná spoušť se nekonala. A vysočina vypadala úplně normálně, jako po půlce září, jen ještě trochu míň vody v potocích. Jistí to velice pestrá geologická skladba (např. granodiority a mramory) a hlavně hory nad vysočinou. Místy už kvetou bramboříky a šafrán, dokvétají asfodely, některé keře už chystají pupeny. Příroda čeká na první déšť po konci etésie, skoro jako u nás v předjaří na jaro, akorát že ty květy nejsou mezi zbytky sněhu ale na vyprahlé půdě. Až potud tedy tlumím mediální poplach. Jenže je jasné, že druhý tak suchý rok by ekonomika i příroda zvládaly hůř. Snad přes zimu dost naprší, neboť počítat s tím, že by nadměrečně ziskuchtivá část lidí dostala rozum, prostě nejde. (Na některých ostrovech uvažují o vstupném pro turisty, což je další pitomost. Navrhovaných 20 eur pocítí ta část z nich, která škody většinou moc nepáchá, zatímco pro ostatní to bude prkotina. O moc lepší by bylo zakázat přístup obřím „výletním“ lodím zaoceánského kalibru a omezit přístup velkých cestovek. Byl jsem letos na ostrově, kde to takhle dělají, aspoň zatím. Mají rozumný počet hostů, navíc většinou mile působících, a z nich nezanedbatelný zisk, a to do kapes místních. Pěstovat turistiku spíše „dílensky“ než průmyslově se jim dobře vyplácí a je s tím zábava.)

Literatura:

Archeologická kolekce v Kourounochori

Kategorie fotek Begin of The Flerio aqueduct of Naxos na Wikimedia Commons.

Už minule jsem uváděl:

Nejvíc fotek (včetně řecké vrstvy stavby) je na webu, který se věnuje popisu římských akvaduktů, anglicky.

Článek The Flerio aqueduct of Naxos, on line.

Popis vodovodu na stránkách ostrova, anglicky.