Gigantický výtrysk podobných proporcí jako Porphyrion v kosmické pavučině. Kredit: E. Wernquist / D. Nelson (IllustrisTNG Collaboration) / M. Oei.

Radioastronomové mají zvláštní zálibu v Gigantech, nevlídných obrech řecké mytologie, kteří povstali proti Olympu a řečtí bohové museli vynaložit ohromné úsilí, aby je porazili. V roce 2022 jsme na OSLU psali o rádiové galaxii Alkyoneus, ve které se výtrysky supermasivní černé díry táhly do tehdy rekordní vzdálenosti asi 16,3 milionů světelných let. Alkyoneus byl nejsilnějším Gigantem, ale v bitvě s Olympem zahynul jako první, když ho zasáhl Hérakles.

Vepředu pes Pallas. Za ním jeho majitel Martijn Oei. V pozadí  Westerbork Synthesis Radio Telescope. Kredit: Leiden Observatory.

Výzkum tehdy vedl Martijn Oei z nizozemské Leiden Observatory a amerického California Institute of Technology. Shodou okolností teď stál Oei v čele výzkumného týmu, který objevil nové rekordní monstrum, výtrysk supermasivní černé díry, který se táhne do vzdálenosti asi 23 milionů světelných let. S kolegy ho pojmenovali podle dalšího významného Giganta Porphyriona.

Porphyrion je gargantuovský. Mléčná dráha vedle něj vypadá jako tečka na konci věty. Museli byste vedle sebe položit 140 Mléčných drah, aby to odpovídalo délce Porphyriona. Jak v podobných případech bývá (bohužel) zvykem, Porphyrion se zcela vymyká předpokládaným teoretickým limitům a modelům. Vůbec by neměl existovat.

Ilustrace nezměrného výtrysku. Kredit: E. Wernquist / D. Nelson (IllustrisTNG Collaboration) / M. Oei.

Obrovská je i domovská galaxie Porphyriona. Badatelé odhadují její hmotu na 10 Mléčných drah. Aby výtrysk jako Porphyrion vůbec mohl vzniknout, nestačí k tomu jen velmi veliká a velmi nenažraná supermasivní černá díra, ale tato černá díra rovněž musí být velmi stabilní, a to po velmi dlouhou dobu, jinak by se výtrysk mohl rozpadnout.

Monumentální výtrysk pozorujeme ve vesmíru zhruba polovičního stáří, čili asi 7,5 miliardy let. Kosmická pavučina, která obepíná temnotu vesmíru třpytivými vlákny posetými galaxiemi, byla tehdy kratší a její vlákna byla hustší než dnes. Výtrysky supermasivních černých děr, jako je Porphyrion, dosahovaly přes podstatnou část tehdejších kosmických prázdnot, voidů.

Za objevem Porphyriona stojí pozorování soustavy radioteleskopů LOFAR (Low-Frequency Array). Vědci přitom nevystopovali jen Porphyriona, ale doposud celkem asi 11 tisíc gigantických výtrysků. Je to dost šokující počet, který vědce zaskočil. Výzkum přitom stále pokračuje, LOFAR hledal gigantické výtrysky zatím jen asi na 15 procentech oblohy.

Jak říká Oei, dosud jsme měli za to, že se gigantické výtrysky supermasivních černých děr objevují až v relativně nedávném vesmíru. Teď to ale vypadá, že obrovské výtrysky svištěly vesmírem už velmi dávno. Pokud to tak bylo, tak to podle Oeiho znamená, že od vzniku vesmíru mohl být nějakým gigantickým výtryskem ovlivněný prakticky každý bod ve vesmíru.

Video: The Largest Black Hole Jets Ever Seen Span A Whopping 23 million Light-Years

Literatura

IFL Science 18. 9. 2024.

Nature 633: 537–541.