Mohla by se však dominance odrážet kromě chování i ve vůni mužů? A pokud ano, na čem by záleželo, zda budou ženy považovat vůni dominantních mužů za přitažlivou? K zodpovězení uvedených otázek jsme se rozhodli provést následující experiment: Požádali jsme 48 mužů, aby nosili v podpaží vatové polštářky po dobu 24h., a zároveň aby se vyhnuli ostrým a kořeněným jídlům (např. česneku, plísňovým sýrům apod.), pití alkoholu, kouření a používaní parfémů, deodorantů, sprchových gelů apod. Zároveň jsme je požádali o vyplnění krátkého dotazníku zjišťující psychologickou dominanci, který obsahoval tvrzení typu „snažím se kontrolovat konverzaci“, „nezdráhám se opravovat ostatní“ a pod.
Účastníci pokusu měli za použití sedmi-stupňové škály uvést jak moc je dané tvrzení vystihuje. Poté, co jsme od mužů získali vzorky s jejich vůní, požádali jsme 30 žen, které byly v plodné fázi (tj. ve folikulární fázi) menstruačního cyklu, a 35 žen, které byly v jiné fázi cyklu, o ohodnocení 12 vzorků ohledně jejich intenzity, příjemnosti a atraktivity. Hodnotitelek jsme se také zeptali, zda mají dlouhodobého partnera nebo jsou v danou chvíli nezadané.
Provedli jsme analýzu získaných dat a ukázalo se, že ženy v plodné fázi cyklu hodnotily jako atraktivnější vzorky vůní získané od mužů, kteří podle dotazníku vycházeli jako dominantní,. Nejsilnější byla tato souvislost ve skupině žen, které měly partnera. Podobný vztah u žen v jiných fázích cyklu nebyl zjištěn, a to bez ohledu na to, zda mají partnera či nikoliv.
Ukazuje se tedy, že dominantní muži mohou být pro ženy přitažliví, záleží ovšem na tom, zda mají partnera a zároveň v jaké jsou fázi menstruačního cyklu a zřejmě i na dalších faktorech, o kterých však můžeme v současnosti jen spekulovat. Také není jasné, jakým způsobem psychologická dominance ovlivňuje osobní vůni člověka. Je možné, že by psychologická dominance mohla mít souvislost s hladinami testosteronu. Mezi deriváty testosteronu patří i látky souborně nazývané jako androsteny, které jsou hojně produkovány v podpaží, a to především u mužů.
Pokud bychom chtěli naše výsledky interpretovat z pohledu evoluční biologie, jsou v souladu s tzv. strategií kombinovaného partnerství (Mixed mating strategy). Tato teorie předpokládá, že ženy mohou mít tendenci oddělovat tzv. otcovství sociální a otcovství genetické. To znamená, že mohou preferovat, byť nevědomě, jiný typ muže pro dlouhodobý vztah a výchovu potomků a zároveň v období, kdy je možné otěhotnět, preferovat jako sexuálního partnera jedince se znaky, které odrážejí kvalitu jeho genů. Je jasné, že ne vždycky se kombinace těchto vlastností musí sejít v jedné osobě. Schopnost prosadit se s sebou nese celou řadu úskalí, a tak by dominantnost mohla vypovídat o genetických kvalitách daného jedince. Tato vlastnost však nemusí být tou nejlepší pro dlouhodobé partnerství, které často vyžaduje kompromisy a alespoň určitou míru empatie. Proto by ženy v plodné fázi cyklu mohly upřednostňovat vůni dominantních mužů, v jiných fázích však nikoliv.
Aby však nedošlo k mýlce. Rozhodně se tím nemá na mysli, že budeme slepě maximalizovat svůj reprodukční úspěch a že ženy se budou v polovině cyklu vrhat na dominantní muže. Spíše se tato tendence může projevovat v silnějším sexuálním apetitu či sexuálních fantaziích. Také je dobré zdůraznit, že logika typu „pokud se něco vyvinulo evolučně, je to přirozené, a tudíž i správné“ je naprosto scestná. Evoluční biologové se zabývají, kromě jiného, vlastnostmi (chováním), které zvyšují reprodukční úspěch a pokud se zabývají otázkami etiky, tak pouze jako domácí kutilové (amatéři).
Diskuze:
