Mám pocit, že některá srovnání nejsou zcela přesná

Jarda Ticháček,2024-09-16 21:52:45

Oni ti borci, kteří jezdí Tour de France nejsou odkázáni na hamburgery. Ten přísun energie mají zajištěn úplně jinou stravou. A zrovna ti severští psi byli krmeni tím, co i zoufalý eskymák pozřel pouze v případě nejvyšší nouze. Neškvarené sádlo. Tedy asi dvojnásobek energetické hodnoty toho škvařeného.
Do toho je potřeba uvažovat i s různými fázemi zpracování energetických rezerv v těle. Ano, nejprve prijdou na řadu zásoby ve svalech, ovšem po nich už přicházejí na řadu jiné zdroje: energie uložená pro akutní užití v játrech, a to už je dost velký potencionál, se kterým dokáže trénované tělo vydržet hezkých pár dní, dokonce bez úbytku hmotnosti, pak střevní tuky, no a za pár týdnů (na to narážejí chudáci držící ruzné diety) konečně přijde řada na podkožní tuk.
Navíc tuším, že i ten energetický výdej není počítán zcela korektně. Ve spřežení není jeden pes, ale několik, psi netáhnou konstantně, ale dělí se o rázy, výsledkem bude menší spotřeba energie, nežli v konstantním tahu, a navíc jde o proces optimalizovaný postupnou evolucí už minimálně deset let. Ne-li dokonce (pomineme-li prapředky těch psů z doby, kdy je ještě ani nenapadlo uvažovat o něčem tak složitém, jako buňka) ještě o pár let déle. No a pak si člověk najde pár zdrojů, jako třeba tepelná energie v naftě, účinnost spalování v motoru, aby zjistil, že takový pes s kusem kůže s podkožním sádlem že soba, neřkuli tuleně vcelku dobře prosperuje.
A to okysličování možná také nebude tak složité. Málokterý z těch psů tráví večery u piva s krabičkou cigaret, ale při běhu si vesele funí. No a když pětačtyřicetiletý chlap že Staré Paky může sednout na kolo, během dvou dnů opatrné cesty (to aby se moc neunavil) s bagaží na nosiči a na zádech jet do Dánska, tam úspěšně absolvovat cyklistický závod a po něm se vrátit domů (už se nemusel šetřit, takže to s tříhodinovou pauzou - po závodě a necelých třech stovkách km si potřeboval zdřímnout - domu zvládl za šestadvacet hodin, tak na těch psech nevidím nic zajímavého. Vesměs byli dobře živeni, jejich majitelé na nich byli životně závislí, takže je spíše šetřili, a nějaké mimořádné a extrémní situace bývaly také řešeny, když to alespoň trochu šlo, s ohledem na budoucnost. To až když došlo na situaci, kdy se psovod se smečkou začal dělit o nejzbytecnější psy ze smečky, ale tou dobou už se zpravidla podělili o pár mnohem zbytecnějších součástí vybavení.
Nakonec zkušenost subjektivní, anekdotická. Před mnoha lety jsem byl účastníkem profesního kurzu. Čtrnáct dní jsem osm hodin denně strávil v pádlováním v rozvodné řece, která měla 2°C. V nejteplejší dny měl vzduch v závětří a na slunci skoro 9°C. Na té akci nás bylo více. Včetně lidí, kteří v té době padlovali na vrcholové úrovni. Teplé a vydatné večeře, teplé a vydatné snídaně. Jen mezi tím dvanáct hodin pádlování, plavání, přejezdů kolem řeky a odpočinků s přednáškami a svačinami z vlastních zásob. Byl jsem jediný, kdo tam přibral na váze. Možná proto, že mi bylo pětatřicet, zatímco ostatním minimálně o deset méně. A i ti starší z nich pocházeli z jiného prostředí. Jó, ty čundry v každém ročním období, Jack London… Oni požírali vše možné pro sportovce, já si mazal chleba sádlem a krájel špek. Nejen, že jsem ušetřil spoustu peněz, ale oni ztráceli na váze, já vesele tloustl.
V podstatě jsem byl na podobné stravě, jako ti psi. A popravdě řečeno, můj výdej energie byl patrně mnohem větší.
Ano, spal jsem v baráku. Na rozdíl od těch psů. Jenže já nemám srst s posádkou. A mám jiný povrch těla, který by mohl prochladnout. Takže používám spacáky. A se skutečnými mrazy nemám moc zkušenosti. Se starým dekáčem jsem v mládí zvládal pětatřicet pod nulou, ale s ledviňákem a oblečen. Za posledních pětadvacet let jsem venku spal maximálně při mínus pětadvaceti, ve slipech, a ještě mi nestálo za to ten spacák zapínat. Holt kupuji vybavení do mnohem větší zimy. Ale to, že si ten spacák v zimě nezapnu, protože občas potřebují nějaké chlazení není nic proti psům, se kterými sdílím lože. I pětikilový huňatý pes, který je v normální době spát někde v mém podkolení, nebo v podpaží z toho spacáku v zimě uteče. A hezky v teple chrápe tam, kde na něho nasněží, nebo kam se zahrabe.
Ale to není o mé otužilosti (i když ano, jsem otužilý), ale o zkušenosti nejen osobní, ale sdílené. Dnes je mnohem těžší to lidem vysvětlit (už léta se marně pokouším učitelům a dětem, které vozím na akce do přírody, že je hrozná blbost se na noc teple oblékat), ale pravdou je, že termoregulace si často vezme více energie, nežli sportovní zátěž, a neuvěřitelnou pravdou je to, že normální savec na své ochlazování spotřebuje více energie, nežli na své zahřívání.
To k těm psům a výsledkům nějakých vypočtů.
Jó, kdyby ty psy někdo nastěhoval do nitra Antarktidy bez zásobování, ale na severní polokouli? Myslím, že by stálo za pečlivý výzkum něco úplně jiného. Třeba to, že ti psi hromadně nehynuli na problémy způsobené obezitou.
I když pokud vím, neměli k tomu daleko. Krom těch extrémních případů, které jsem zmínil, ti psi sloužili jako významná položka stravování. Tedy zásobárna energie. Takže nějaké saně byly spíše ozdobou a dortu.

Odpovědět