Žralok sleďový (Lamna nasus), volné dílo.

Žralok sleďový (Lamna nasus) dorůstá délky až 3,7 metru a hmotnosti až 230 kilogramů. Není to tedy žádný střízlík. Běžně se dožívá 30 let, ale může to dotáhnout až na 65 roků. Rozmnožovat se začíná až ve 13 letech a samice pak rodí jednou za rok či dva v průměru čtyři mláďata. Taková pomalá reprodukce je u vrcholových predátorů celkem normální.

Brooke Anderson. Kredit:  Arizona State University

Žralok sleďový ale čelí nevybíravému honu ze strany „sportovních“ rybářů a často se stává i nechtěnou kořistí při lovech ryb do sítí (tzv. bycatch). Navíc ztrácí podmínky příhodné k životu, a tak to s ním jde z kopce. Na Červeném seznamu ohrožených druhů je veden v kategorii „ohrožený“, jeho severoatlantická a mediteránní populace je označena za „kriticky ohroženou“.

Velký bílý žralok (Carcharodon carcharias) je jedním ze čtyř druhů žraloků, kteří se podílí na významném počtu smrtelných nevyprovokovaných útoků na člověka. Ten na snímku byl uloven 14. května 1997 na Tchaj-wanu. Údajně měřil 7 m a vážil 2 500 kg. Kredit: Wikipedia, volné dílo.

Tým vedený Brooke Andersonovou z Arizona State University proto chytá žraloky sleďové v severním Atlantiku, konkrétně u Cape Cod ve státě Massachusetts, a vybavuje je přístroji pro sledování a sběr dat. Podařilo se jim tak označit i březí samici dlouhou 2,2 metrů a těšili se na dálkové sledování žraločí matky a jejího „potěru“. Marně.

Po pět měsíců se všechno odvíjelo celkem hladce. Podle přístrojů se žraločí samice pohybovala v noci v hloubkách od 100 do 200 metrů a ve dne se nořila do hloubek 600 až 800 metrů. Teploměry zaznamenaly teploty v rozmezí od 6,4 °C do 23,5 °C. Nejvyšší naměřená teplota zřejmě souvisela s jediným vynořením samice na hladinu. Jenže pak se přístroje „zbláznily“. Ukazovaly, že jsou v hloubkách od 150 do 600 metrů, ale všude vládla konstantní teplota 22 °C. To trvalo čtyři dny, načež se přístroj vynořil na hladinu, jako kdyby se uvolnil od těla své nositelky, a přes satelit poslal vědcům všechna nashromážděná data.

Žralok mako, též známý jako žralok ostronosý (Isurus oxyrinchus) Kredit: Patrick Doll, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Nabízí se jediné vysvětlení. Pět měsíců si samice užívala života, když narazila na tvora, který ji na posezení sežral a spolkl měřící přístroje. Ty i nadále měřily okolní tlak a z něj odvozovaly hloubku. Ta mohla odpovídat reálu. Ale teploměr měřil teplotu nitra predátorova těla - tedy 22 °C. Ta se s hloubkou neměnila. Po čtyřech dnech odešel přístroj z těla predátora s výkaly, které vypluly na hladinu a zajistily vědcům toužebně očekávaný přenos dat. Bohužel z nich vyplynula smutná zpráva: experiment skončil, žralok nepřežil.

V podezření jsou dva predátoři – Velký bílý žralok známý spíš jako lidožravý (Carcharodon carcharias) či snad žralok mako (Isurus oxyrinchus). Mako se živí hlavonožci, rybami, sviňuchami, mořskými želvami a mořskými ptáky. Pokud sežere žraloka, tak jen zástupce malých druhů. Žralok lidožravý se pouští do větší kořisti – velryb, delfínů, tuleňů a rejnoků a Andersonová a spol. ho vidí jako podstatně pravděpodobnějšího pachatele. Pohyb žraloka mako je ve dne typický rychlými ponory z hladiny do větších hloubek, což aparatury nezaznamenaly.

„Je to nečekaný objev,“ komentuje sežrání žraloka sleďového Andersonová. „Byli jsme přesvědčení, že velcí žraloci jsou vrcholoví predátoři, ale s pomocí moderní techniky zjišťujeme, že vztahy mezi vrcholovými predátory jsou mnohem komplikovanější, než jsme si mysleli. Teď potřebujeme zjistit, jak často se velcí žraloci navzájem požírají. To nám pomůže odhalit, jaký kaskádový efekt mohou mít tyto interakce na ekosystém.“

Namístě je připomenout, že ani žralok lidožravý se netěší bezkonkurenční pozici vrcholového predátora. Dokládá to nedávné pozorování z jihoafrického pobřeží, kde si dvojice kosatek dravých (Orcinus orca) pochutnává právě na těchto žralocích. Žraloka lidožravého usmrtí, sežerou z něj játra a zbytek nechají plavat.

Video: Great White Shark ,White Shark, Carcharodon Carcharias,

Video: Shark size comparison