Megalitické stavby se začaly v Evropě objevovat zhruba před 9 000 lety a první megalitické komory začali lidé stavět před 7000 lety ve Francii. K největším komorovým stavbám patří dolmen Menga z jižního Španělska zbudovaný poblíž dnešního města Antequera zřejmě v období mezi rokem 3800 až 3600 př. n. l. Zeminou zakrytou komoru s kamennými stěnami a stropem z kamenných desek podepřených kamennými pilíři dnes tvoří 32 bloků vápence o celkové hmotnosti 1140 tun. Nejtěžší z nich použitý na strop váží kolem 150 tun.
„Dneska byste nenašli na světě inženýra, který by postavil tento monument s prostředky a zdroji, jež byly dostupné před 6000 lety,“ tvrdí španělský historik Leonardo Garcia Sanjuán z univerzity v Seville.
Hlavní komora přibližně oválného tvaru měří v nejdelším místě 24,9 metrů a v nejširším 5,7 metrů. U vchodu je strop ve výšce 2,5 metru, na protější straně 3,45 metru. Stěny jsou zbudovány z velkých kamenných bloků, strop tvoří obří kamenné desky podpírané třemi pilíři (původně byly zřejmě čtyři). Za posledním pilířem je vyhloubená studna se zdrojem vody hluboká 17 metrů. Z velkých vápencových bloků je postavena i vstupní část dolmenu, a i tady s vysokou pravděpodobností některé původní kameny chybějí. Kromě Mengy se v blízkosti Antequery nacházejí ještě dva další dolmeny Tholos de El Romeral a Dolmen de Viera.
Menga patří k nejlépe prozkoumaným megalitickým stavbám. Poprvé tu vědci bádali už ve 40. letech 19. století. Výsledky nejnovějšího výzkumu představil tým vedený Josém Antoniem Lozano Rodríguezem z univerzity v Alcalá de Henares ve vědeckém časopise Science Advances. Pikantní je, že dnes je Menga chráněnou památkou kulturního dědictví UNESCO (od roku 2016) a povolení k dalším vykopávkám je prakticky nedosažitelné. Lozano Rodríguez a spol. proto vycházeli z údajů nashromážděných během dřívějších výzkumů a měli k dispozici i data z laserového proměřování dolmenu z roku 2005. Na jejich základě došli k některým zajímavým zjištěním.
„Prezentovaný výzkum nabízí zcela inovativní výklad toho, jak byl tento kolosální monument postaven,“ tvrdí autoři studie už v jejím abstraktu. „Dolmen Menga je jedinečným příkladem tvůrčího génia a rané vědy neolitických společností. Byl navržen jako zcela originální inženýrský projekt, pro který v Ibérii není obdoby.“
Video: DÓLMENES DE ANTEQUERA
Geologie, fyzika a geometrie v neolitické praxi
Co španělské vědce tak nadchlo? Analýzou kamene potvrdili, že bloky byly vylomeny z vápencové skály vzdálené asi 850 metrů od dolmenu. Místo pro stavbu dolmenu se nacházelo asi o 50 výškových metrů níže, takže bloky bylo nutno transportovat z kopce dolů. To je nesporná výhoda, protože gravitace se ukázala jako vydatný pomocník. Na druhé straně hrozilo, že se kamenný blok rozjede a namáháním na nerovnostech či při nárazu pukne. Zdejší vápenec nevyniká pevností. Proto Lozano Rodríguez odmítá dosavadní představy o transportu obřích kvádrů na dřevěných válcích. Tento způsob přepravy by nezajišťoval potřebnou kontrolu nad rychlostí i dráhou přesunu. Jako mnohem vhodnější se zdají vědcům dřevěné saně, na nichž se blok pomalu sunul svahem.
Při samotné stavbě byly bloky sesazeny k sobě s vysokou přesností. Sousední monolity jsou do sebe zaklesnuty a vzájemně se podpírají. Největší stropní deska je mírně vyklenutá, takže se její váha rozkládá do stran. Podle autorů studie jde o nejstarší známé využití principu oblouku ve stavbě. Dolmen získal díky všem těmto trikům vysokou stabilitu. Tu dokládá výmluvně fakt, že stavba vydržela šest tisíciletí a odolala i silným zemětřesením. Podle Lozana Rodrígueze měli stavitelé dolmenu Menga jasnou představu o vlastnostech kamene, z něhož stavbu budovali. Chápali velmi dobře také fyzikální principy tření, pružnost a pevnost materiálu a význam celkové hmotnosti objektů použitých ke stavbě. Způsob, jakým jsou bloky sesazeny k sobě, zase dokládá jasné chápání principů geometrie.
Podle Lozana Rodrígueze byli stavitelé Mengy způsobem myšlení a řešením problémů vědci. Snad bychom je mohli označit za „vědecké empiriky“ nebo „empirické vědce“, protože samozřejmě neprováděli kalkulace „pevnosti a pružnosti“ jako dnešní inženýři, ale opírali se o velmi důkladné praktické zkušenosti předávané z pokolení na pokolení po celá staletí.
„Nepovažovali jsme prehistorické společnosti za dost schopné, aby měly vlastní vědu. Zdráhali jsme se to nazvat vědou z čirých předsudků,“ tvrdí Sanjuán v komentáři pro Science.
Archeoložka Katina Lilliosová z University of Iowa je dokonce přesvědčena, že se neolitická věda neomezovala jen na megalitické stavby. Podle ní bylo výsledkem vědeckého myšlení i rozdělávání ohně, výroba keramiky, kamenných nástrojů a oděvů.
„Všechny tyto činnosti řeší problémy hmotného světa systematickým způsobem,“ říká Lilliosová pro Science.
To už je ale pro některé odborníky silná káva. Například Alex Torpiano působící jako architekt a stavební inženýr na Maltské univerzitě uznává, že jsme asi podcenili inteligenci a um neolitických stavitelů megalitů. Ale na druhé straně odmítá přičítat každý rys megalitické stavby záměru jejích budovatelů. Sám například zjistil, že „důmyslné zahloubení“ kamenů některých maltských megalitů není výsledkem práce lidských rukou a už vůbec ne výsledek vyzrálé úvahy a kalkulace. Jde jednoduše o následky eroze.
„Odhalit záměry neolitických stavitelů není jednoduché, protože po sobě nezanechali žádné stavební plány,“ namítá Torpiano.
Sanjuán mu oponuje s tím, že záměry budovatelů dolmenu Menga „jsou vepsány do kamene“.
„Nechali nám jasnou zprávu. A tou zprávou je Menga,“ říká Sanjuán.
Video: Megality Andalusie
Prameny:
Lozano Rodríguez, J. A., García Sanjuán, L., Jiménez-Espejo, F. J., Álvarez-Valero, A. M., Arrieta, J. M., Fraile-Nuez, E., ... & Martínez-Sevilla, F. (2024). Early science and colossal stone engineering in Menga, a Neolithic dolmen (Antequera, Spain). Science Advances, 10(34), eadp1295.
Richter H. (2024) Ancient monument´s builders knew their science. Science 385(6712), 923
O čem vypovídají megalitické hroby v La Cascaja?
Autor: Josef Pazdera (05.05.2015)
Kamenozubařina
Autor: Josef Pazdera (12.04.2017)
Mykénské hrobky a zlaté pohřební masky vládců
Autor: Zdeněk Kratochvíl (14.03.2021)
Naxijský chrám (stavby v naxijském stylu)
Autor: Zdeněk Kratochvíl (01.03.2023)
Diskuze:
Byl bych opatrný se závěry co lidé znali a co ne
Martin Prokš,2024-09-07 20:54:43
Dobrý den
Čím jsem starší, tím jsem opatrnější si myslet, že něco vím jistě. Kdo ví co lidé skutečně znali a neznali hluboko v minulosti. Co si myslíte, že zůstane po nás za 5 000 let? No vzhledem k tomu kolik jsme toho vybudovali, tak snad něco ano. Nicméně papírové záznamy a archivy určitě nepřežijí. Stejně tak nepřežije dnešní elektronické a optické nosiče - o jejich možnostech přečtení nemluvě.
Co my víme, co když už na sklonku doby kamenné psala nějaká civilizace na voskové destičky nějakou obdobou run, klínového nebo obrázkového písma? Nebo na hliněné nepálené destičky? Vždyť nejstarší hliněné destičky co známe jsou ty, co se při požárech mimoděk vypálily a díky tomu pak přetrvaly. Turecké vykopávky v oblasti Gobekli Tepe a okolí ukazují, že už před cca 11 000 lety vznikaly v této oblasti civilizace a pravděpodobně se snažili něco sdělit rytinami. Nebo nalezená kamenná města v hloubi Sahaty co se nedají datovat? Konec konců jako moderní lidé jsme tu už cca 40-50 000 let. Co jsme celou tu dobu tady dělali? To jsme se celou tu dobu jen snažili přežít a žili jsme ze dne na den? Nechce se mi věřit. Konec konců, megalitické nálezy (a že jich po světě je, mnoho je pohřbeno a ještě neobjeveno v pobřežních oblastech moří, na málo probádané Sahaře nebo Sibiři nebo v čínské a mongolské poušti) ukazují, že musely být civilizace se zdroji a znalostmi. Asi zanikly a nedokázali své znalosti a civilizaci předat zbytku lidstva, ale byly. Holt neměly ve zvyku tesat písmo do kamene, nejspíše protože to je zbytečně moc pracné, a méně odolné materiály se nedochovaly.
Nedokážu si ale představit, že by takovéto obří stavby byly možné bez nějakého systému záznamů a předávání a zaznamenávání instrukcí. Těžko si představit, jak stavař naplánuje kde co bude stát, provede výkopové práce při kterých potřebuje stovku lidí po dobu několika let. V lomu pak jiná stovka lidí vyláme SPRÁVNĚ VELKÉ kameny bez možnosti písma a nějakého měření - alespoň poměrového, třeba lano s uzly a popisem pro který kámen, jaké rozměry toto lano platí. A pak to vše velice pracně a složitě zase se stovkou lidí odtransportuje na místo. Bude kvůli tomu muset budovat násypy a zase je pak odkopávat... To se musí pekelně dobře naplánovat a řídit, hrubá síla je tu naprosto k ničemu, mravenec proti hoře. Jedno opomenutí nebo chyba v postupu a už ten šutr nikdy nikdo nedostane na místo kam měl patřit.
A kolik jiných lidí (dnes se tomu říká ekonomika) je muselo zásobovat a živit? Po roky - desítky - stovky let? Je to pro mě těžko představitelné jako pro člověka žijícího uprostřed evropské civilizace 2024 A.D.
Měkké disciplíny
Mojmir Kosco,2024-09-05 06:57:16
Znali principy měkkých věd
- vzdělání, předávání znalostí na velké časové a fyzické vzdáleností
- diplomacie spolupráce mezi jednotlivými kmeny
- ekonomie musela být robustní
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
