Řada představ, které jsme měli o časech pradávných, postupně bere za své. Už ani ta vizáž vikingských válečníků s rohatými přílbami  neplatí. Rohy se ukázaly být výsledkem fantazie umělců doby bronzové. Je sice pravdou, že rohaté přilby v severní Evropě skutečně existovaly, ale ty předcházely Vikingy nejméně o 2000 let. Z dosud nalezených vikingských přileb žádná rohy nemá. Podle historičky Roberty Frankové dostali Vikingové poprvé své rohy v německé produkci Wagnerovy opery z roku 1876.

Podobně jako u těch rohů si teď musíme opravit i představu o právním řádu tehdejší společnosti. 250 run vyrytých do kruhu vydává svědectví o praktičnosti a flexibilitě vikingského platebního systému.

Stará kresba tuší švédského kruh „Forsa“ s nápisem v runách. Kredit: Lars Kennerstedt/the Swedish National Heritage Board

Kruh Forsa. Kredit: Viking Archaeology.

Již z dřívějších překladů textu „uksa ... auk aura tua“ bylo zřejmé, že jde nejspíš o povinnost platit kněžím a na obnovu svatyně, a že v tom hrají roli zvířata a stříbro. Když jazykozpytci dali slovu „auk“ význam „buď a nebo“, text jim konečně začal mít smysl. V podstatě dává na srozuměnou, jak takový závazek lze závazek vyrovnat a že to lze provést dvěma způsoby. Řečeno dnešní mluvou: Povinnou platbu můžete provést prostřednictvím volů. Pokud voly nevlastníte, lze úhradu vyrovnat dvěma öry stříbra. Oba způsoby byly rovnocenné a záleželo jen na tom, která cesta byla pro osobu schůdnější. Z dalšího se dá vyvodit, že s dlužníky se tehdejší právo nemazlilo. Otálení splácení dluhu vyšlo na dva voly, nebo čtyři öry stříbra. A napotřetí už to byli čtyři voli a osm örů stříbra!

Kruh „Forsa“ s runami na vnější straně prstence. KREDIT: Ulrika Eriksson/Svenska Kyrkan

Rodney Edvinsson, historik, ekonom: Nový pohled na 250 run vyrytých do prstence Forsa ukazuje flexibilní a praktický peněžní systém. Kredit: Stockholm University.

Codex Runicus. Jeden z nejstarších a nejlépe zachovaných textů Skandinávského práva je psán na pergamenu. Rukopis pochází cca z roku 1300 n. l.. Volné dílo.

Vyluštění textu dává poměrně dobrou představu o tehdejším hodnotovém systému. A také jak kdysi ve Skandinávii, ale s velkou pravděpodobností i ve zbytku Evropy, probíhaly v desátém století směny a penalizace. Víme, že kus dospělého skotu se cenil dvěma öre neboli 50 gramy stříbra. V dnešní měně to odpovídá přibližně stu tisícům švédských korun, což v naší měně Kč je zhruba dvojnásobek.

Ať už tomu, co kruh příchozímu dával na srozuměnou, budeme říkat úmluva, legislativa, daň, pokuta, či jakési desátky na provoz stánku intelektuální elity, nelze upřít, že ve vztahu k dlužníkovi šlo o povinnost (v porovnání s hodnotou hodinové práce) věru notně mastnou.

Podle historika Edvinssona rozluštění nápisu není jen svědectvím o závazcích ve smyslu „má dáti dal“. Vypovídá i o vysokém stupni integrace vikingské společnosti a o čilé obchodní směně mezi různými ekonomikami. A to nejen ve smyslu hranic dnešní Evropy. Z jiných pramenů totiž víme, že jeden öre měl hodnotu devíti arabských dirhamů. A protože Vikingové i s těmi byli zvyklí platit, získáváme obraz jak to vypadalo třeba i na tehdejším trhu s otroky. Běžná cena sluhy činila 12 öre stříbra. Zlí jazykové k tomu nepatřičně dodávají, že zatímco za starých dobrých časů nás otrokyně přišla na zhruba milion Kč, dnes nás při rozvodu přijdou mnohem dráž.

Neméně zajímavé je i porovnání nakolik si tehdejší společnost cenila lidského života. Pokud byste jako svobodný muž spáchal vraždu, vina se dala vykoupit zhruba pěti kilogramy stříbra. V dnešních cenách by takový odpustek za tchyni vyšel v přepočtu momentálního kurzu, možná i jen na cca 120 tisíc Kč.

Runy staršího futharku z lokality u Lán u Břeclavi. Kredit: Jiří Macháček, Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU.

V souvislosti s novými poznatky týkajícími se run „švédských“ mi to jako Moravanovi nedá nepřipomenout nedávný nález z luhů a hájů domácích. Třeba proto, že když dojde řeč na nejstarší písmo Slovanů, většinou se papouškuje hlaholice, kterou nám na Moravu přinesl Konstantin s Metodějem z Byzance v 9. století našeho letopočtu.

Tento tradovaný výklad podsouvající nám punc nevzdělanců díky nálezu učiněným archeology z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v lokalitě Lány u Břeclavi, notně vyčpěl.

Nový pohled na naší kulturu vrhlo žebro tura domácího. Jsou na něm jakési vrypy. Ukázalo se, že o žádné náhodné rýhy řezané do kosti kýmsi z nudy, tu nešlo. Ani o následek ořezávání masa při přípravě hostiny. Rýhy jsou totiž částí runové abecedy. Konkrétně té, kterou historikové řadí do tzv. staršího futharku. A protože i datace tuřího žebra ukazuje na dobu před příchodem věrozvěstů, není lepšího závěru, než jaký k tomu učinil Jiří Macháček - vedoucí objevitelského kolektivu svojí poznámkou: „Kolik asi ze tří set milionů lidí mluvících některým ze slovanských jazyků tuší, že nejstarším písmem Slovanů byly ve skutečnosti runy?“

Literatura

Horned helmets came from Bronze Age artists, not Vikings

Runes from Lány (Czech Republic) - The oldest inscription among Slavs. A new standard for multidisciplinary analysis of runic bones, Journal of Archaeological Science, Volume 127, March 2021

Laura Baisas: Even Vikings had to pay fines, Popsci Aug 14, 2024