C-141 Starlifter a jeho kondenzační stopy nad Antarktidou. Kredit: volné dílo.

Co tím úvodním motáním pojmů mám na mysli, vyplyne až z dalšího textu, kdy se na zaváděné inovace motorů dá pohlížet také jako na záměrné zhoršování klimatu. Vše se bude točit okolo toho, co všechno tam nahoře spalováním kerosinu vzniká, a že třeba i takové inertní saze vykazují efekt kondenzačních jader. Jinak řečeno, řada z tamních produktů podporuje vznik kapek a ledových krystalků a ty nejsou ničím jiným, než mraky. Navzdory své titěrnosti - průměrná oblačná kapka nebo krystalek mají jen okolo 0,01 milimetru, jsou podle klimatologů nejvýznačnějšími hybateli klimatu planety. Kapičky se chovají jako Jackie & Hyde. Jednak odráží paprsky přicházející od Slunce, čímž zvyšují albedo a Zemi chladí, nicméně většinový konsenzus klimatologů praví, že mraky ve velkých výškách mají vliv opačný a působí jako jako poklička na hrnci a Zemi nám oteplují.

Zatímco emise z vnitrostátních letů se příliš nemění, emise z mezinárodních letů výrazně rostou — mezi roky 1990 a 2018 o více něž sto čtyřicet procent. Podle odborníků bude rostoucí trend pokračovat. Graf Twitter Giulio Mattioli.

Letecké dopravě se vyčítá především to, že tvoří asi dva a půl procenta všech světových emisí oxidu uhličitého. Po přičtení dalších ničivých dopadů, jako třeba tvorba tepla spalováním fosilního paliva,… letecký průmysl viní ze změny klimatu oteplovacím směrem ze tří a půl procent. Argumentuje se příkladem zpátečního letu z Londýna do New Yorku, při němž na jedince vychází produkce 986 kilogramů oxidu uhličitého. To podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) je více emisí, než kolik jich produkuje průměrný obyvatel jedné z šestapadesáti chudších zemí, například Ghany či Nikaragui, za celý rok. Na pováženou je především trend prudkého nárůstu letecké dopravy, jejíž dopad by se měl do roku 2050 ztrojnásobit.

Není mrak jako mrak. Nechtěným efektem snahy snížit spotřebu paliva jsou dlouho trvající kondenzační stopy a zhoršování skleníkového efektu. Kredit Pixabay.

V našem případě ale nejde o oxid uhličitý, ani oxid uhelnatý, ba ani o oxidy dusíku a síry, ale o skleníkový efekt oxidu vodného alias dihydrogen oxidu. Motory nových letadel se sice pyšní nižší spotřebou a vydávají se jako úspěch greendealu, ale o produkci kondenzačních stop se až podezřele mlčí. Právě na to upozorňují vědci z Imperial College London, neboť v oteplování by právě tvorba contrails měla svou škodlivostí překonat klady nižší produkce emisí oxidu uhličitého. Zakopaný pes je v tom, že moderní letadla létají ve vyšších výškách. Důvodem je tamní řidší vzduch a menší aerodynamický odpor,  čímž vzdušní giganti, jakými jsou například Airbus A350 a Boeing 787 Airliners, spoří palivo a náklady.

Nyní se dostáváme k tomu podstatnému – tvorbě kondenzačních stop. Ty se v oněch výškách okolo dvanácti kilometrů nerozptylují snadno a zůstávají tam mnohem déle. V podstatě tedy jde o to, že námi uměle vytvořená oblaka mají stejný efekt, jako ta přirozená vysoko položená o nichž se již nějaký čas tvrdí, že škodí.

Nezamýšleným důsledkem inovace motorů nám ve skutečnosti tolik proklamovaný klimatický "skutek utek". Místo šetrnějšího dopadu na klima tu máme pravý opak. Jak se po přečtení nejnovějšího čísla časopisu Environmental Research Letters, zachovají klimatičtí aktivisté - zda setrvají na požadavku zavádění moderních typů letadel, nebo proti nim začnou brojit, není v tuto chvíli známo.

Literatura

Edward Gryspeerdt, et al.: Operational differences lead to longer lifetimes of satellite detectable contrails from more fuel efficient aircraft, Environmental Research Letters (2024)