Astronomové pokračují ve vyhodnocování dat z oblasti srážky impaktoru s kometou Tempel 1, ke které došlo přesně podle plánu NASA v pondělí 4. července 2005 v 7 hodin středoevropského letního času.
Dne 12. ledna 2005 v 1:47:08 odpoledne místního času (19:47:08 SEČ) odstartovala z mysu Canaveral (Florida) raketa Boeing Delta 2 nesoucí na své palubě sondu Deep Impact s impaktorem. Cesta sondy Deep Impact ("Drtivý dopad") ke kometě Tempel 1,
ležící ve vzdálenosti 257,5 miliónů km od Slunce v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, trvala 6 měsíců. Setkání s kometou, naplánované na 4. července 2005, se úspěšně uskutečnilo.
Téměř v přímém přenosu bylo možno toto setkání sledovat. Impaktor o hmotnosti 372 kg, který se úspěšně oddělil od mateřské sondy Deep Impact, udeřil rychlostí 10,28 km za sekundu do jádra komety Tempel 1.
Na místo srážky byly namířeny nejen přístroje sondy Deep Impact, prolétající ve vzdálenosti kolem 500 km od jádra komety, ale i další astronomické přístroje na oběžných drahách kolem Země (např. na sondě Rosetta, Hubblův kosmický dalekohled HST, Chandra nebo teleskop Spitzer) a řada dalekohledů přímo na Zemi. Dopad, který nastal na osvětlené straně komety ve vzdálenosti 133,5 miliónů km od Země, byl pozorovatelný na západním pobřeží USA, Havajských ostrovech, východní Austrálii, Novém Zélandu a jižní části Tichého oceánu v 6:52:15 UT (7:52:15 SELČ).
Nečekaně velký zájem o misi Deep Impact projevili lidé přibližně miliardou přístupů na webové stránky, kde mohli vidět unikátní snímky přibližování impaktoru k jádru komety (poslední byl pořízen 4 sekundy před dopadem impaktoru na kometu).
Plánovaná kolize je a ještě bude velkým přínosem nejen pro výzkum meziplanetární hmoty, do které patří i komety, ale přispěje i k lepšímu pochopení vzniku a vývoje sluneční soustavy. Vyhodnocení informací bude trvat několik měsíců až let. Cílem mise je získat informace o materiálu pod povrchem komety, který není pozměněn působením kosmického záření. Podařilo se však získat nové poznatky i o samotném jádru komety.
Obavy z toho, že by malý impaktor podstatně poškodil jádro komety Tempel 1, jsou zbytečné, protože vzájemný poměr hmotností můžeme přirovnat ke srážce mouchy s autem.
Snímek pořízený sondou Deep Impact (kamerou s vysokým rozlišením) ze vzdálenosti 500 m 67 sekund po dopadu impaktoru na kometu ukazuje, že záblesk v místě dopadu byl jasnější než se předpokládalo a zahltil elektronické detektory kamery a vytvořil jen přezářený „flek“. Většina povrchu komety je ozářena sluneční světlem.
Jasné paprsky směřují lineárně od místa dopadu. Snímek odhalil na povrchu kometárního jádra i topografické útvary včetně vyvýšenin, „zubatých“ hřebenů a impaktních kráterů, které v dávné minulosti vznikaly dopadem meteoritů.
Dr. Michael A"Hearn z Univerzity v Marylandu před srážkou řekl: "Očekáváme kráter 90 m v průměru a 30 m hluboký, ale mohl by být i o velikosti fotbalového stadionu". Astronomové se nyní domnívají, že kráter bude větší. Při srážce došlo k vypaření impaktoru a části kometárního materiálu, který doslova vystřelil do okolního prostoru. Uvolněný materiál expandoval rychlostí přibližně 1 až 10 km/s. Nyní astronomové čekají, až se vyvržený oblak prachu rozptýlí a bude možné zahlédnout stěny vzniklého kráteru a určit jeho rozměry.
Astronomové nadále pokračují ve vyhodnocování snímků z oblasti srážky, která se v současnosti nachází na odvrácené straně komety.
Snímek, publikovaný v nepravých barvách, pořídila kamera s vysokým rozlišením na sondě Deep Impact 50 minut po vlastní srážce. Jednotlivé barvy představují různě jasné oblasti komety. Bílá barva znázorňuje materiál nejjasnější, černá barva naopak nejméně svítící část komety. Jedná se v podstatě o odražené sluneční světlo. Slunce se nachází vpravo, mimo obrázek. Modrá tečka v levém horní části je hvězda. Podle Dr. A"Hearna došlo po srážce k vyvržení do vzdálenosti několika tisíc kilometrů gejzíru velmi jemného prachu, který odpovídá spíše prášku z talku (mastku) nebo dětskému zásypu, než plážovému písku. Délka vytvořeného prachového ohonu byla nakonec mnohem větší, než se původně předpokládalo.
Z toho vědci usoudili, že se jádro komety zformovalo z drobných částeček hmoty, přičemž tento proces probíhal velice pomalu a velice „důkladně“. Pokud by jádro komety během svého vzniku tálo a zase zamrzalo, potom by vzniklé úlomky musely být mnohem větší. Zdá se, že dosavadní představy o kometě jako o ledovém tělese, budeme muset poopravit.
Informace z astronomické družice XMM-Newton (ESA - European Space Agency) potvrzují závěry, zjištěné i přístrojem ALICE na kosmické sondě Rosetta, že jádro komety Tempel 1 obsahuje vodu. Fotografie (http://www.esa.int/esaCP/SEMPRZ5DIAE_index_0.html ) byly pořízeny v modrém a ultrafialovém světle. Na ultrafialových snímcích jsou zřetelné výtrysky hydroxylových iontů, vznikajících při rozpadu molekul vody. Přibližně 1,5 hodiny po srážce vzrostla jasnost hydroxylových skupin 5krát, zhruba 4,5 hodiny po srážce znovu poklesla. Později bylo zjištěno, že družice XMM-Newton zaregistrovala i slabé rentgenové záření, produkované kometou. Vědci předpokládají, že příčina jeho vzniku spočívá ve výměně elektrického náboje mezi ionizovanými částicemi slunečního větru a neutrálními částicemi v plynné obálce komety při vzájemných srážkách. Nebo se může jednat o rozptyl slunečního rentgenového záření na prachových částicích v okolí kometárního jádra. Obdobné jevy byly pozorovány již dříve u jiných komet. Astronomové nevylučují, že se může jednat o kombinaci obou uvedených vysvětlení.
“Proč rozumět kometám? Proč studovat komety vůbec? Komety jsou tvořeny původním materiálem naší sluneční soustavy a jsou tvořeny z materiálu, ze který byly vytvořeny všechny planety a Slunce," řekl Andy Dantzler, ředitel oddělení NASA pro výzkum sluneční soustavy.
Zdroj:
http://deepimpact.jpl.nasa.gov/home/index.html
http://deepimpact.eso.org/
http://www.nasa.gov/mission_pages/deepimpact/main/index.html
http://www.spaceflightnow.com/deepimpact/050708powder.html
http://www.spaceflightnow.com/deepimpact/
http://www.komety.cz/article.php3?sid=141&mode=thread&order=0
Diskuze:
