Řecké vodovody z 6. století před n. l.  
Vodovodů z římské doby (akvaduktů) je fůra, ale z řecké archaické doby jich není mnoho. Nejznámější je na ostrově Samu, dokonce vede obřím tunelem, ale docela slušný se najde i v Athénách. Naxijský necháme na jindy, to je zvláštní případ už svou délkou.

Antický akvadukt si většinou představujeme podle velkých římských staveb, mnohdy s vysokými mosty pro překonání údolí. V ranější antice vypadaly vodovody docela jinak. Většinou byly podzemní, někdy i s tunely. Jedním z důvodů bylo, aby zůstaly skryté a ústily až uvnitř městských hradeb. Jednotlivá města totiž mezi sebou hojně válčila. Těleso (lože) vodovodu, v krajním případě vedoucí tunelem, zajišťovalo přístup k vlastnímu vodovodu, realizovanému keramickými trubkami, a jeho dlouhodobou stabilitu.


Nějaké rozvody vody, také keramickými trubkami, se našly už v centrech mykénské civilizace pozdní doby bronzové, asi v návaznosti na technologii minojské Kréty. Raději nepomyslet, jaká armáda instalatérů byla v seismicky nestabilních oblastech potřeba k údržbě a opravám sesazených dílů terakotových trubek. Pokrok pak spočíval v řešení spojů a ve způsobu uložení vlastního vodovodu do vodovodního tělesa. V 6. století před n. l. se spolu s dalšími velkými inženýrskými stavbami (mola, vlnolamy, hradby, opěrné zdi základu chrámů) objevuje také sofistikovanější způsob přívodu vody do měst. Prý má ve své době analogie v Persii, zdaleka však není pouhou aplikací perské technologie. Podrobněji si teď ukážeme vodovody na ostrově Samu (Samosu) a v Athénách. Kromě nich měla už v archaické době své vodní přivaděče i jiná řecká města, například Théby, Megara, Korint, Aigina, Naxos, Syrakusy.


Výhled na část Pythagoria od kláštera Panagia Spiliani (Panny Marie Jeskynní), z místa 600 m západně a o 50 výše než vyústění vodovodního tunelu. Kredit: KPFC, Wikimedia Commons . Licence CC 4.0.
Výhled na část Pythagoria od kláštera Panagia Spiliani (Panny Marie Jeskynní), z místa 600 m západně a o 50 výše než vyústění vodovodního tunelu. Kredit: KPFC, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Eupalinův vodovod na ostrově Samu

Ostrov Samos najdeme na východě Egejského moře, kousíček od pobřeží dnešního Turecka. Stejnojmenné hlavní město stálo na jihovýchodním pobřeží ostrova. V letech 540 až 522 před n. l. zde vládnul Polykratés. Vlády se společně s bratry zmocnil násilím, jednoho bráchu pak zabil, druhého vyhnal, stal se velice mocným, až byl zajat a popraven Peršany. Dnes je na témže místě městečko Pythagorio (Pythagoreion), jeho přístav je dokonce na přesně stejném místě. Takhle se ovšem jmenuje až od roku 1955, předtím se jmenovalo Tigani, asi od středověku. Posedlost Pythagorou je zde živená vlastenectvím i turistickou reklamou. Možná se tady Pythagoras opravdu narodil (i když pravděpodobnější se zdá být ostrov Lémnos) a emigroval odtud do řecké Itálie, kde došel slávy. Viz článek Pythagorás – život a esoterní nauka. Část spíše populární literatury jej dokonce spojuje se stavbou tunelu, pokud jde o využití jeho geometrických znalostí, ale to je skoro jistě jen přitažlivá vyprávěnka. Ve skutečnosti stavbu vedl Eupalinos z Megary, ale víme o něm jenom ze zprávy v Hérodotových Dějinách (III,60, přeložil Jaroslav Šonka):


U Samských jsem se zdržel déle, protože zbudovali tři díla, která jsou největší v celém Řecku. Skrze kopec, vysoký asi stopadesát sáhů, vykopali zdola tunel s ústím na obou stranách. Délka tunelu je sedm stadií, výška a šířka po osmi stopách. V celé jeho délce je vykopán příkop, hluboký dvacet loket a široký tři stopy, kterým se potrubím vede voda z mocného pramene do města. Stavitelem tunelu byl Naustrofův syn Eupalinos z Megary. To je jedno ze tří děl; druhé je hráz v moři okolo přístavu, postavená v hloubce dvaceti sáhů a dlouhá více než dvě stadia. Třetí, co vykonali, je stavba největšího chrámu ze všech, které známe.“


Ty veliké námořní zdi tam prý opravdu jsou a tím chrámem myslí velkou Héřinu svatyni s obřími sochami, předběžně viz v článku Kolosální kúrové. Teď se budeme zabývat vodovodem, nejvíc jeho tunelem. Míry, které Hérodotos uvádí, jsou realistické.

Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: Tomisti, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: Tomisti, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: Tomisti, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: Tomisti, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Vodní zdroj o vydatnosti asi 400 kubických metrů za den (asi 4,6 litru za sekundu) se nacházel v nadmořské výšce 52 m, přibližně na sever od města, jenže za důkladným kopcem. Přívod vody dlouhý celkem 2,8 km proto vedl také raženým tunelem, dlouhým 1050 metrů, v přímé linii 1036 m. Vyústění tunelu je jen o několik metrů níže než zdroj, spád musel být jenom mírný, konkrétně 0,45 %.


Na jižní straně, tedy při vyústění, kde bylo podloží kopce soudržnější, má samotný tunel přibližně čtvercový profil o straně 1,80 m. Na severní straně je tunel užší, ale dá se jím dobře projít. Místy bylo potřeba stěny a strop tunelu vyzdívat mohutnými kamennými deskami. Vlastní vodovodní těleso je značně níže než podlaha tunelu, přístup k němu je dnes pod mříží, která je na fotkách vidět. Profil je řešen tak, že kdo sestoupil na dno toho úzkého příkopu, nešlápnul na vodovodní trubku, nýbrž vedle ní, a měl k ní dobrý přístup.

Eupalinův tunel na ostrově Samos. Stavba z let asi 530 až 520 před n. l. Kredit: Nalatina, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Eupalinův tunel na ostrově Samos. Stavba z let asi 530 až 520 před n. l. Kredit: Nalatina, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Příčný průřez, tedy profil tunelu. (1) hlavní tunel, (2) lože pro vodovodní potrubí, (3) svislý přístupový příkop. Kredit: FocalPoint, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Příčný průřez, tedy profil tunelu. (1) hlavní tunel, (2) lože pro vodovodní potrubí, (3) svislý přístupový příkop. Kredit: FocalPoint, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V tunelu i mimo tunel je vodovod řešen tak, že keramické trubky jsou položené v loži pod příkopem, aby byly přístupné pro údržbu a chráněné před otřesy. Ten zdánlivě nadbytečný přístupový příkop byl také důležitým stupněm volnosti, umožňoval doladění a úpravy celé statické obří stavby. To je možná řecká inovace.


Zdejší potrubí mělo průměr 25 cm a bylo sestaveno z dílů dlouhých 71 cm. Detaily podobného potrubí a fígl pro jeho čištění si ukážeme u athénského vodovodu. Tunel pouze umožnil stavbu a také další přístup k loži s potrubím. Není na místě představa, že celým jeho profilem protékala voda, i když se stavba musela paradoxně potýkat také s tím, že protnula vodonosnou vrstvu horniny a tato voda musela opravdu odtékat tunelem, ne vodovodem, ale nebylo jí mnoho. Nevím, jestli byla nějak využívaná, v řadě jiných případů ano, zvláště k zavlažování.


Příkop pro vlastní vodovod měl ještě jeden důvod, umožňoval přesný a rovnoměrný spád. Dobovou technologií bylo totiž jednodušší a spolehlivější razit tunel co možná přesně vodorovně, a pak spád vyřešit postupně se prohlubujícím příkopem k loži vodovodu. Na začátku tunelu je to 3,5 metru, na konci 8 m. To je celé zbytečně moc hluboko, proto se spekuluje o tom, že se tím možná řešil nějaký dodatečný problém na straně vodního zdroje. Do škvíry jen pro hubeňoury se pak muselo lézt takhle hluboko.

Důlní postup v Eupalinově tunelu v horizontálním řezu. Kredit: FocalPoint, Wikimedia Commons. Public domain.
Důlní postup v Eupalinově tunelu v horizontálním řezu. Kredit: FocalPoint, Wikimedia Commons. Public domain.
Důlní postup v Eupalinově tunelu ve vertikálním řezu. Kredit: FocalPoint, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0
Důlní postup v Eupalinově tunelu ve vertikálním řezu. Kredit: FocalPoint, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0

Tunel by ražen z obou stran naráz. I tak se odhaduje, že práce mohly trvat asi 10 let. Problémem samozřejmě bylo dostatečné přesné setkání uprostřed, v hlubinách kopce. Zaměření směru se vytyčovalo z celkového pohledu zvenčí, soudě také dle toho, že stavitel volil umístění tunelu kousek mimo přímou spojnici pramene a města, nejspíš proto, aby se vyhnul zaměřování z nepřehledných míst blízko vrcholu kopce.


Úspěšné setkání bylo pojištěno vtipným plánem, totiž záměrnými odchylkami od přímého směru kousek před místem setkání. Kdybychom se na to mohli dívat seshora, vidělo bychom, jak se z obou směrů postupu linka tunelu mírně vychyluje na tutéž stranu. Musí se tedy potkat, alespoň pokud nedojde k markantním chybám i v druhé souřadnici. Tomu se předchází zvětšováním vnitřní výšky tunelu v místě setkání, a to z jedné strany nahoru, z druhé dolů. Tím se zakryly drobné chyby ve výpočtech a při ražení. Diskutabilní je zvukový kontakt kopáčů z opačných stran. Asi nebyl na dost velkou vzdálenost. Na výsledku je totiž vidět, že začali s plánovanými směrovými manévry, přestože se nakonec ukázalo, že skoro zbytečně. Levo-pravě se potkali skoro dobře a vertikálně úplně dobře.


K nivelaci sloužila vodováha. Nástroj zvaný chorobatés byl dřevěný rám dlouhý 6 m, s dvěma olovnicemi a pro přesnost i s drážkou pro vodu v nosné lati, v 1. století před n. l. ho popsal Vitruvius, latinský teoretik a historik architektury (Deset knih o architektuře).

Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: GrigorisKoulouriotis, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: GrigorisKoulouriotis, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: GrigorisKoulouriotis, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Eupalinův tunel na ostrově Samos. Kredit: GrigorisKoulouriotis, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Projektant i kopáči dokázali zvládnout řadu překážek. Svědčí o tom i četné zachované značky na stěnách tunelu. Problémem například bylo, když se dostali do vodonosné vrstvy horniny. Tak šli nepatrně výš, aby voda mohla odtékat. A když narazili na nestabilní horninu, tak se obloukem vyhnuli nejhoršímu a správně se pak vrátili do původního směru. V takových místech se to muselo masivně vyzdívat, podobně jako tam, kde sice šlo razit dobře, ale měkčí hornina nadávala záruku dlouhodobé stability.


Dobře vymyšlený byl už vstup vody ze zdroje do vodovodu. Bylo tam několik přepadů, první do velké cisterny, ze které se pak voda jímala kus nad jejím dnem, zatímco ze dna byl vyveden odpadový odtok, sloužící k občasnému odstraňování usazenin.


Na takových stavbách mi přijde nejúžasnější, že ač člověka napadá kvantum věcí, které by se mohly podělat, tak to ve výsledku fungovalo, většinou k plné spokojenosti. V tom je kouzlo každé dobře vymyšlené a dobře provedené techniky. Tento vodovod byl funkční až do arabského vylodění na Samu roku 666 n. l., tedy necelých 12 století. Samozřejmě se počítá s tím, že byl čištěn a občas opravován, nicméně nalezené potrubí je prý z větší části původní. A to na Samu bývají zemětřesení.

 

Athénský vodovod

V Athénách byl velký vodovod postaven za vlády Peisistrata a jeho synů, stavba začala asi už před rokem 530 před n. l. Přiváděl vodu z úpatí hory Hyméttos (dnes Ymittos) do centra města, byl dlouhý 7,5 km. Kombinoval podzemní tunel dlouhý 2,8 km s rozšířenou sítí v podobě kanálů, v nichž byly položené trubky rozvodu. Na okraji města se rozvětvoval a zásoboval další kašny a nádrže. Uvnitř tunelu (i uvnitř kanálu) byly umístěny trubky z terakoty o vnitřním průměru přibližně 20 cm, se zvláštními objímkami, s otvory pro čištění a s kryty na ně, s navigačními ryskami a dalšími technickými prvky. Konce trubek byly řešené jako do sebe zapadající spojky, jejich zvětšený průměr zmenšoval tlak tekoucí vody v tomto místě (i když jej bez Bernoulliho neuměli spočítat), navíc byly utěsněné olovem. Jedovatost olova se tehdy aspoň trochu zohledňovala jen při jeho metalurgii. Technologie spojů spíše jen naštěstí působí, že s olovem přichází voda do kontaktu pouze minimálně, na rozdíl od olověných trubek, používaných v pozdější řecké antice, v Římě i v našich nedávných činžácích.

Tento podzemní akvadukt je prý typickým příkladem vodovodních zařízení v řeckých městech v archaické a pak i v klasické době.

Část stanice metra Evangelismos v Athénách. Vitrína s průhledem do stavby vodovodu, vlevo s nálezy. Kredit: Chabe01, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Část stanice metra Evangelismos v Athénách. Vitrína s průhledem do stavby vodovodu, vlevo s nálezy. Kredit: Chabe01, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Terakotové trubky akvaduktu z konce 6. století před n. l. ve stanici metra Evangelismos. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Public domain.
Terakotové trubky akvaduktu z konce 6. století před n. l. ve stanici metra Evangelismos. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Public domain.

Části tohoto akvaduktu byly odkryty při stavbě athénského metra, na stanici Evangelismos jsou viditelné v docela pěkné výstavce. Terakotové trubky vystavené v této stanici pocházejí z konce 6. století před n. l.

Terakotové trubky akvaduktu z konce 6. století před n. l. ve stanici metra Evangelismos. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Public domain.
Terakotové trubky akvaduktu z konce 6. století před n. l. ve stanici metra Evangelismos. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Public domain.
Terakotová trubka akvaduktu s otvorem na čištění. Ve stanici metra Evangelismos. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Public domain.
Terakotová trubka akvaduktu s otvorem na čištění. Ve stanici metra Evangelismos. Kredit: Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons. Public domain.

Po Peisistratovi byla síť rozšířena a v průběhu klasického doby byla obohacena výstavbou nových kašen, kvůli tomu se vodovodní síť dále rozvětvovala. Část vodovodu, která byla objevena ve stanici na náměstí Syntagma, pochází z první poloviny 5. století před n. l.

 

Ženy nabírají vodu z fontány, chlapec se koupe pod proudem vody. Atická černo-figurová hydrie, asi 520 před n. l. Pravděpodobně vyobrazení fontány Enneakrounos. Národní archeologické muzeum v Madridu, Inv. 10924. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.
Ženy nabírají vodu z fontány, chlapec se koupe pod proudem vody. Atická černo-figurová hydrie, asi 520 před n. l. Pravděpodobně vyobrazení fontány Enneakrounos. Národní archeologické muzeum v Madridu, Inv. 10924. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.

Předpokládá se, že už původním akvaduktem z archaické doby byla napájena také slavná veřejná fontána Enneakrounos, „S devíti zřídly“, postavená na jihovýchodním okraji Staré agory. Viz článek Stará agora v Athénách. Nenašel jsem volně přístupnou fotku jejích žalostných zbytků, zato jejího vyobrazení na vázové malbě už z doby, kdy byla zánovní a budila obdiv. Popis a obrázek rekonstruované podoby je na stránkách projektu The Ancient Agora of Athnes.

 

Vodovody archaické doby neměly na svém konci řadu jednotlivých kohoutků, jak to známe dneska. Voda z fontán volně vytékala, ale ta nevyužitá se často odváděla do cisteren jako užitková a v případě nedostatku vody bylo možné přítok do té či oné fontány na určitou dobu uzavírat nebo omezovat.


Nošení vody do domu byla docela těžká práce, přesto ji většinou vykonávaly ženy. Omlouvalo se to také tím, že se tam rády setkávají, že se u fontán a studní koná málem ženský sněm. Muži tam ovšem měli přístup taky.

 

Literatura:

Simona Lindáková: Akvadukty v antickom Grécku (6.–2. storočie pred Kr.). Studia archaeologica Brunensia. 2023, vol. 28, iss. 1, pp. 5-44.

Hydria Virtual Museum, The Peisistratos’ Aqueduct of Athens.

Článek Tunel of Eupalinos na anglické Wikipedii

Článek Eupalinov tunel na slovenské Wikipedii.

Datum: 20.06.2024
Tisk článku


Diskuze:

Voda jako element

Tomáš Novák,2024-06-25 17:40:01

Pane Docente, jakou úlohu a význam vlastně měla voda ve starořecké filozofii? Jak bedlivě pozorovali staří učenci vodní ekosystémy a vodní živočichy? Vím, že například dobře znali tehdejší středomořské delfíny, ostatně souhvězdí Delfína (definované Klaudiem Ptolemaiem ve 2. století n. l.) je i na letní obloze :-) Děkuji!

Odpovědět


Re: Voda jako element

Zdeněk Kratochvíl,2024-06-25 20:38:27

Chystám o tom článek na podzim, dokonce několik článků, teď v létě nechci prudit s filosofií.
Takže předběžně:
Podle Anaximandra se prý lidé vylíhli jako čerstvě dospělí z živorodých žraloků, doplavali na břeh a někteří přežili. Kterýsi západní klasický filolog to chtěl v 19. století opravit na delfíny, ale Řekové ho právem utřeli, že delfína by si se žralokem nespletl ani negramotný řecký rybář, navíc oni gramotní jsou,m protože to byla součást protitureckého vzdoru. Nějací živorodí žraloci ve východní Egeidě prý jsou. Měl se tím řeši problém nepřežití miminek v divoké přírodě bez péče. Možná je to syrský motiv.
A Empedoklés řadil líhnutí žuváčků podle živlůů. Atd.

Odpovědět

Bernoulli

Pavel Kaňkovský,2024-06-22 21:48:19

Nerad to říkám, ale tvrzení, že "[k]once trubek byly řešené jako do sebe zapadající spojky, jejich zvětšený průměr zmenšoval tlak tekoucí vody v tomto místě", je přinejmenším zavádějící, protože Bernoulliho princip říká, že v místě, kde se potrubí rozšiřuje se, proudění kapaliny zpomalí a statický tlak se zvýší.

Zkoušel jsem najít, jak vypadá napojení těch athénských trubek na sebe zevnitř. U fotografií jsem moc úspěšný nebyl, ale našel jsem průřez, podle které je každý segment potrubí na jednom (asi tom po směru proudění vody) konci zúžený a zasunuje do širšího konce následujícího segmentu. Viz
https://hydria-admin.radial.website/wp-content/uploads/waste-pipe-enneakrounos_b-300x103.jpg
Což tedy celkem odpovídá Vašemu popisu, že jsou to "do sebe zapadající spojky", ale v místě, kde je spára mezi segmenty, se rozšiřuje... ovšem dost skokově, což může snadno způsobit, že tam bude proudění turbulentní a bude to celé o dost složitější.

Nicméně v tom potrubí stejně nemohla voda proudit pod nějakým velkým tlakem, protože by vyrazila krytky na čistících otvorech a vytekla ven.

Odpovědět


Re: Bernoulli

Zdeněk Kratochvíl,2024-06-23 14:40:00

Moc děkuju za opravu! Samozřejmě to Bernoulli praví přesně tak, jak píšete, jinak by třeba vodní vývěva nefungovala. A tlak, který by stál za řeč, tam opravdu nebyl. Já to pomotal pod vlivem, a to pod vlivem jednoho článku, který to zúžení popisuje podobně jako Vy, ale bohužel si nedělá starosti s turbzlencí. Asi to v tom zdroji měl být jakýsi nadnesený příměr, který jsem vzal chybně doslovně. I když jsem to po sobě samozřejmě nejednou četl, tak téhle své hlouposti jsem si nevšimnul. Pardon a ještě jednou děkuju.

Odpovědět

Eupalinův tunel

Tomáš Novák,2024-06-21 21:32:58

Je zajímavé, že pátrání po tunelu začalo až v 19. století, a to na základě Hérodotovy reference. Objev učinil v roce 1853 francouzský archeolog Victor Guérin, ale až o 120 let později byl tunel vyčištěn úplně.

Odpovědět

minojské vodovody

Alexis Bergman,2024-06-21 15:17:48

V Chersonissosu na Krétě jsem na pobřeží asi 10 metrů pod pískovcovým svahem vyhrabal lžící vypůjčenou z hotelové jídelny asi pět dílců terakotového potrubí patrně ještě z předřecké, minojské doby. Dnes už je daná oblast oplocená, protože na jejím vršku asi 100 metrů vysoko jsou základy byzantského chrámu s krásnou mozaikovou podlahou, kterou však už nenechaví turisté stačili z velké části rozebrat. Tak už je to se mnou - na pláži bych se zbláznil nudou. Napříště se na Krétě vypravím do oblasti Džbánů. Na Krétě je všechno úzasně po ruce, nemusí si nikde moc kopat, stzačí jen hrábnout a narazíte na krásné minojské artefakty.

Odpovědět

Moc pěkný článek

František Kroupa,2024-06-20 21:13:30

Díky za něj i za Vaše ostatní články, velmi rád je čtu :-). Nejsem si jist, jestli jsem něco nepřehlédl, ale zarazil mě profil tunelu. Razit takhle složitý profil mi z inženýrského hlediska nedává smysl, prakticky se jedná o dva tunely, což stavbu muselo silně prodražit a oddálit její dokončení. Pokud se jedná o dopravu vody, jistě by stačil tunel jeden, což by i zjednodušilo údržbu vodovodu samotného.
Na anglické wikipedii je ale odstavec, ve kterém stojí, že po zahájení stavby hlavního tunelu (č. 1 na obrázku) došlo k poklesu spodní vody a proto bylo nutno níže vykopat druhý, tzv. "vodní kanál" (č. 2). Udělali to tak, že z hlavního tunelu po asi 10 metrech zaráželi svislé šachty, které pak dole propojili, čímž vznikl onen druhý tunel. Šachty zůstaly pro inspekci, rubaninu z druhého tunelu ponechali v hlavním tunelu.
Na anglické wikipedii jsou ale další zajímavé informace. Vlastní zdroj vody (resp rezervoár) leží asi 370 m od severního ústí tunelu, pod současným kostelem sv. Jana (Ag. Ioannis). Odtud byla voda vedena "severním kanálem" až k severnímu ústí tunelu. Severní kanál byl až na koncovou raženou část část kopán shora (hloubka asi 5 m) až pod podkladovou skálu, zhruba po vrstevnici (samozřejmě se spádem), takže jeho délka činí 890 m. Pak byl na úrovní podkladové skály překryt kamennými deskami a zasypán (byly ponechány inspekční šachty). Podobný kanál (jižní) budovaný stejnou technikou vede od jižního ústí tunelu východním směrem až do Pythagoreionu, délka se odhaduje na asi 1000 m, nalezena byla dosud asi polovina.

https://mapy.cz/turisticka?x=26.9242146&y=37.7060315&z=19
https://en.wikipedia.org/wiki/Tunnel_of_Eupalinos#Description

Odpovědět


Re: Moc pěkný článek

Zdeněk Kratochvíl,2024-06-20 23:26:41

Díky, a taky za rozhojnění z anglické Wiki a za tu českou mapu, ta mě nenapadla, pardon.
Jinak je to problém. Ty přístupové kanály v článku zmiňuju, zvlášť v Athénách, kde žádný tunel (skoro) nebyl potřeba. Samozřejmě to nejsou kanály prosté (jako zavlažovací), i v nich je důmyslné lože pro potrubí. Šlo o to, aby se k potrubí mohlo a profil byl takový, že čistič nebo opravář nešlápne shora na trubku, ale vedle ní.
Na Samu jsem se soustředil na ten tunel, protože je slavný už od staré doby. Asi platí, že je předimenzovaný, jako ostatně na Samu skoro všechno. Na druhé straně jsou mu jiné zachované tunely (kratší) podobné, i když jsou často menší i v profilu. Podobnost je v tom, že tunel sám je průchozí a z něj je přístup k loži vodovodu, kterým se taky řešilo spádování a různé další problémy, na Samu buď s hladinou zdroje nebo s vodojemem na vstupu. Byl to v projektu asi důležitý stupeň volnosti. Ono se to stavělo na životnost na tisíciletí, takže to mělo mocnou rezervu.
S konsenzem literatury je docela problém, každý jen tu svou má za jedinou. Teď jsem zrovna na Naxu (můžu to veřejně napsat, protože byt tentokrát nezůstal prázdný), myslel jsem, že tady taky dohledám a dofotím chybějící věci k článku o zdejším lygdamovském vodovodu z téže doby, delším, ale s kratším tunelem. To se snad povede, ale... Předhodil jsem to zrovna dneska jako jeden z problémů místním archeologům ze slovutného muzea a z kykladské památkové péče. Začali se mezi sebou učeně přít, co je z archaické doby, co z římské nebo raně byzantské, co je oprava, co jiná technologie, kde a jak to vlastně ústí...
Nerad bych zopakoval, co se mi před časem stalo v článku „Mykénská zbroj“ - https://www.osel.cz/11711-mykenska-zbroj.html - stran brnění z Dendry. Už to nějak zmizelo z tamní diskuze, ale nějaký zdatný šermíř oponoval, že to vážilo jen 30 kg a šlo s tím dynamicky bojovat. Já tam jen opsal muzejní popisku, navíc v době psaní článku jsem v literatuře nacházel spíše ještě skeptičtější stanoviska, než jsem z ní opsal. Časem se ukázalo, že dotyčný měl v zásadě pravdu, ale kdyby se vyjadřoval uměřeněji, tak by věci víc prospěl. To samozřejmě není Váš případ. Jen upozorňuju na obecný problém, že člověk je snadno za blbce jen proto, že reprodukuje dobový konsensus. A v případě archaických tunelů je to navíc i s tím konsensem vachrlaté. Nicméně ty stavby reálně stojí a po velice dlouhou dobu se úspěšně používaly.
Jinak je tomu, když jde o filosofii té doby, tam nesu na trh vlastní kůži.

Odpovědět


Re: Re: Moc pěkný článek

František Kroupa,2024-06-21 11:07:28

Děkuji za reakci :-), někdy bych se tam rád podíval; a nejen tam. Jenomže žijeme jen jednou :-(.

Odpovědět


Re: Re: Re: Moc pěkný článek

Mintaka Earthian,2024-06-22 11:19:10

Jestli Vás trápí, že "žijeme jen jednou", můžete to zkusit vyřešit přestupem na jinou víru ;-)

A panu Kratochvílovi děkuji za další zajímavý a poučný článek.

Odpovědět


Re: Re: Re: Re: Moc pěkný článek

František Kroupa,2024-06-23 17:45:29

Ne,netrápí :-). A s přestupem na jinou víru raději ne, člověk by taky mohl skončit v lidožroutském kotli nebo být převtělen třeba ve vepře domácího.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz