NK buňky jsou přirozenými zabíječi (na obrázku mají světlou barvu a napadají nemocnou buňku). Počty těchto buněk imunitního obranného systému jsou u autistů změněny. Rozbory krve by mohly přispět k rozpoznávání autismu v ranějším věku.

Na konferenci, která se na téma léčby autismu konala v Bostonu (International Meeting for Autism Research), byly prezentovány rozbory krve dětí trpících touto poruchou. Tým pod vedením Judy Van de Waterové z UC Davis University of California provedl analýzu krve 30 dětí postižených autismem. Kontrolní skupina měla 26 dětí bez příslušných příznaků, všechny děti byly ve věku mezi 2 a 5 lety.

Krev autistů vykazovala po kontaktu s bakteriemi menší imunitní odpověď (odpovídající menší koncentraci příslušných proteinů).
Odlišná byla také odpověď na proteiny rostlinného původu. Reakce na vakcínu příušnic, zarděnek a spalniček byly naproti tomu v obou skupinách stejné.

Toto je Rhea. Rhea nečte, nehraje si, nemluví, žije ve strachu, nemůže zůstat sama, nikdy nebude číst básně, nikdy se nevdá, nepozná lásku. Má autismus.

Druhá studie, kterou rovněž provedli vědci z University of California (tentokrát pod vedením profesora Davida Amarala), byla realizována na dětech ve věku 4 až 6 let. Skupina autistů měla v tomto případě 70 členů, kontrolní vzorek 35. Ukázalo se, že autistické děti měly v krvi vyšší hladiny lymfocytů B a buněk typu NK (natural killer). Rovněž koncentrace dalších krevních proteinů byly údajně oproti normálu posunuté, podrobnosti však v tomto případě autoři studie nezveřejnili.

 

Docentka Judy Van de Waterová: "Imunitní systém autistů je zřejmě poškozen."

Obě studie byly doprovázeny především komentářem o tom, že krevní test by umožnil včasnější a jednodušší diagnózu autismu, takže by se mohlo začít s léčbou už v ranějším věku. Je dokonce možné, že v případě včasné diagnózy krátce po narození by se choroba ani nemusela rozvinout (podle Amarala nemusejí být k autismu všichni "odsouzeni geneticky"). Popsaný krevní test fungující s postačující spolehlivostí je ovšem po pravdě řečeno ještě dosti daleko.

Nicméně je možný ještě jeden pohled na věc, a to totiž uvažovat o tom, že nějaká infekce (po které zůstane stopa v imunitním systému) je přímo příčinou vzniku poruchy. Souvislost řady poruch s patogeny jsme na Oslu již diskutovali v recenzi knihy "Příštích padesát let" . Paul W. Ewald, profesor biologie z univerzity v Amherstu, zde vyslovil názor, že pátrat po patogenech jako zdrojích chorob je mnohem nadějnější, než hledat defektní lidské geny odpovědné za duševní choroby (na to, aby šlo o prostý důsledek mutací, je totiž podle Ewalda množství duševních poruch v populaci příliš velké). Ewald je přesvědčen, že třeba schizofrenie nebo deprese jsou především důsledkem infekce v těhotenství nebo v raném období věku dítěte. O autismu ovšem přímo nemluvil.

Fakt, že autisté měli odlišnou odpověď na proteiny rostlinného původu, by také mohl ukazovat na souvislost poruchy s některými alergiemi.

Poznámka na závěr: Docela zábavnou (i když přece jen příliš idealizující) formou je autismus popsán v knize Marka Haddona "Podivný případ se psem" (česky Argo, Praha, 2003).