Katastrofy mohou být významným hybatelem dynamiky lidských populací. Foto Aizkraukle castle ruins, Kredit: Modris Putns, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Když Friedrich Nietzsche filosofoval kladivem, jak bylo jeho oblíbeným zvykem, získal dojem, že co ho nezabije, to ho posílí (Was mich nicht umbringt, macht mich stärker, Götzen-Dämmerung). Sice také někdy rodil kentaury a podle toho vypadá jeho krví nasáklý odkaz, ale pokud jde o příznivý vliv katastrof na lidi, nebyl možná až tak daleko od skutečnosti.

Philip Riris. Kredit: Bournemouth University.

Antropolog Philip Riris z britské Bournemouth University a jeho kolegové pozoruhodným způsobem analyzovali 30 tisíc let lidské historie a dospěli k závěru, že když lidské populace čelí častým katastrofám, posiluje to jejich schopnost odolávat takovým událostem, a když k nim dojde a mají děsivé dopady – tak se z nich zase úspěšně vyhrabat.

Schopnost ustát krizi a zase se vzchopit, čili resilience, je nepochybně zásadní pro přívětivou a dlouhodobou existenci lidských společností.

Logo. Kredit: Bournemouth University.

Soudobý výzkum se ale soustředí spíše na resilienci dnešních společností a výhledy do budoucna a poněkud opomíjí faktory, které souvisejí s dlouhodobou resiliencí.

Ririsův tým to napravoval. Zkoumali resilienci lidských populací vůči environmentálním nebo kulturním katastrofám během 30 tisíc let historie s využitím metaanalýzy studií ze 16 míst na planetě. Ukázalo se, že frekvence takových špatných událostí zvyšuje schopnost lidských populací přečkat a opět se postavit na nohy, když už je takové neštěstí postihne.

Tento vliv přitom podle badatelů těsně souvisí se způsobem obhospodařování. Farmáři a pastevci byli v minulosti více zranitelní krizemi, při nichž umíralo hodně lidí, ale zároveň byli více zocelení. Riris a spol. se domnívají, že postupný dlouhodobý nárůst počtu lidí na planetě přinejmenším z části vyvěrá z věčného cyklu zranitelnosti, odolnosti a schopnosti se obnovit.

Podobné úvahy jsou stejně zajímavé jako nebezpečné. Lidé mívají sklony hledat jednoduchá řešení tam, kde jim to potvrzuje jejich představy, vědu bohužel nevyjímaje. V takovém případě nebývají konce pěkné. Věda je jenom čekárna hypotéz, které zatím nebyly vyvráceny. Nic víc, nic míň. Nestará se o utrpení protagonistů. Nietzsche by mohl vyprávět.

Video: Learning from the past: how humans have adapted to crisis

Literatura

Phys.org 2. 5. 2024.

Nature online 1. 5. 2024.