„Muži s diabetem to s radostmi života nemají jednoduché. Také v oblasti sexu to zabalí podstatně dříve než jejich stejně staří vrstevníci. Je to obecný fenomén, který si zaslouží, abychom se na něj konečně zaměřili,“ prohlašuje Dr. Sherwyn Schwartz, ředitel Kliniky pro Diabetes a nemoci žláz s vnitřní sekrecí v San Antoniu v Texasu. K tomuto závěru Schwartz dospěl sledováním 2 162 mužů. Průměrný věk sledovaných osob byl přibližně 60 let. Podrobnější rozbor zaznamenaných údajů ukázal, že polovina mužů, kteří mají diabetes, mají současně nízkou hladinu hormonu testosteronu, a nebo že dokonce mají málo vyvinuté pohlavní žlázy. Statisticky na tomto souboru mužů vychází, že muži s cukrovkou ve věku 45 let a více, mají 2,09 krát větší pravděpodobnost, že v oblasti pohlavích žláz budou hendikepováni. Známý specialista Dr. Natan Bar-Chama, urolog z nemocnice Mount Sinai v New Yorku, když se seznámil s těmito výsledky prohlásil: „Je to tak překvapivě markantní rozdíl, a je z něj hned patrné, že vznik diabetu s sebou nese mnohem více než pouhé rozhašení hladiny glukózy v krvi.“ Měl přitom na mysli dlouho známý fakt, že nízká hladina samčího hormonu testosteronu jde ruku v ruce se snížením sexuální výkonnosti, poruchami ztopoření, vyšším obsahem tělesného tuku, zmenšeným množstvím svalové hmoty, snížením hustoty kostí vedoucí k osteoporóze, depresemi a s únavností.
U mužů mezi 45 a 50 lety přitom nelze takový stav považovat za normální. „Nejedná se o žádnou obdobu ženské menopauzy,“ říká Schwartz a na podporu svých slov odkazuje na studie, které dokládají, že náhradní terapie ženským hormonem estrogenem nejenže neochrání muže před takovým stavem, ale navíc jim zvýší riziko infarktu.
Tato Schwartzova studie je statistická záležitost, nemůže tedy odpovědět na otázku, co je příčinou takového stavu. Poukazuje však na situaci, ve které je velká část mužů cukrovkářů a vypovídá o tom, že 56% mužů s cukrovkou a nízkou hladinou testosteronu má problém vykonat sexuální styk. Hladina testosteronu se dá zjistit z vyšetření krve. Malou produkci testosteronu u postižených jedinců je možné řešit perorálním dodáváním analogu testosteronu. Tato léčba ale zvyšuje riziko zvětšení prostaty. Nízká hladina testosteronu souvisí také s libidem. Hormon testosteron ovlivňuje celou řadu funkcí a má dopad na celkový zdravotní stav. Muži, kteří podstupují léčbu zvyšováním si hladiny testosteronu pomocí pilulek, by si měli co nejdříve zjistit, zda se jim po této aplikaci drží hladina hormonu v jeho přirozeném rozpětí. Současně by si měli nechat také pravidelně vyšetřovat velikost prostaty, protože tato léčba k jejímu zvětšování vede a pokud se to s dávkováním přehání, nemá to za následek jen pouhé zvětšení žlázy, hrozí tu velké nebezpečí, že se růst buněk v prostatě vymkne tělu z kontroly a jejich bujení se zvrhne v rakovinu.
Zvyšování hladiny testosteronu se stává módní záležitostí a to i u mladých a mladistvých, kteří žádným diabetem netrpí. Často se jedná jen o snahu přivodit si větší růst muskulatury spojené s ukládáním tuku jen do patřičných tělních partií. Tedy o snahu dokazovat svému okolí, jakým jsem „supermanem“ a po sexuální stránce „supersamcem“. Bohužel zatím není k dispozici mnoho spolehlivých údajů týkajících se dlouhodobého sledování hormonální testosteronové léčby u mladších věkových kategorií. Riziko bude asi obdobné. Nechť je tedy cíl požívání analogu testosteronu jakýkoli, opatrnosti co do dodržování jeho fysiologické hladiny není nikdy dost.
Pramen:
The Diabetes & Glandular Disease Clinic, San Antonio
Reuters
http://today.reuters.com/news/newsArticle.aspx?type=healthNews&storyID=2005-06-11T222912Z_01_N11539732_RTRIDST_0_HEALTH-DIABETES-TESTOSTERONE-DC.XML
Diskuze:
