Každý ví, že Prokop Diviš vynalezl bleskosvod, i když to myslel jinak než Benjamin Franklin, a že jej instaloval někde u Znojma. K tomu ale vedla dlouhá cesta, vždyť se roku 1698 narodil jako Václav Divíšek, a to ve východních Čechách, v Helvíkovicích, což je dnes součást Žamberku.
Obrozenci obdařili Znojmo titulem Moravské Théby. Asi spíše kvůli vínu jakožto krvi Dionýsa než kvůli slavným tragédiím, leč společným jmenovatelem je také role blesku. (Na Moravské Athény to dotáhla Moravská Třebová, na Hanácké Athény Kroměříž.) V Thébách byl, jak známo, počat Dionýsos, když Zeus navštívil tamní princeznu Semelé v podobě blesku. Jelikož to nepřežila, byly s Dionýsovým donošením, narozením i výchovou značné problémy, viz článek Obtížné porody Diovy: Narození a výchova Dionýsa.
Dionýsos je „bůh, který přichází středem“, „bůh vždy znenadání přicházející“, bůh, který „přichází a tluče“. Stejně jako v Ježíšových podobenstvích přitom platí: „Běda tomu, kdo neotevře!“ Kdo otevře, ten se podílí na vinném kmeni a kalichu, jenž spojuje vše božské a lidské. Kdo se však brání vlastní přirozenosti a božímu působení, ten „marně kope proti bodci“, jak říká Eurípidés v tragédii Bakchantky, zasvěcené Dionýsovi, a tatáž slova slyší z nebe i apoštol Pavel z Tarzu na cestě do Damašku (Skutky 26,14).
V 22 letech vstoupil Václav Divíšek do premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, asi proto, že ten zaplatil jeho studia na jezuitském latinském gymnáziu ve Znojmě, a navíc chtěl dál studovat. Jeho otec zemřel, když mu bylo 16 let. Opat Vincenc Wallner mu dal řeholní jméno Prokop. Nejspíš měl na mysli svatého Prokopa, svérázného sázavského opata z úsvitu českých dějin, i když by mohl mínit třeba taky svatého Prokop(i)a z Gazy. V řečtině toto jméno (Prokopios) značí cosi ve smyslu postupu až pokroku, Průkopník. Náš novic ovšem nezůstal jen u přijetí tohoto řádového jména, leč změnil si také příjmení, na Diviš. Snad proto, že už vyrostl a dospěl, nechtěl zůstat Divíškem. U vzdělance a vynalézavého ducha jeho formátu však nejspíš hrála roli i slovní hříčka. Vynecháním zdrobnění získal příjmení vskutku vznešené. Diviš je počeštěnou podobou jména Dionýsos, a to prostřednictvím tvarů Dionýsios a Denis. To už souvisí s Athénami a Paříží.
Velkosvětské intermezzo
Dionýsios je běžné řecké jméno, znamená „Dionýsovi náležející“. Když v polovině 1. století kázal Pavel z Tarzu na athénském Areopagu, stal se jeho učedníkem jistý Dionýsios (Skutky 17,34). Pod jménem tohoto Dionýsia Areopagity se dochovaly mystické spisy, například O nebeské hierarchii, tedy o uspořádání andělů. Reálně vzato jde ale o křesťanskou předělávku Proklovy novoplatónské filosofie, sepsanou v raném 6. století.
Rukopis tohoto souboru daroval roku 827 papež Michal císaři Ludvíkovi Pobožnému. Na Západě byl za autora považován francký patron sv. Dionýsios, tedy St. Denis, snad díky legendě, podle které se Dionýsios Areopagita stal už v 1.století apoštolem Galie. Opat Hilduin z kláštera St. Denis (a také irský filosof Jan Eriugena) tyto spisy už v 9. století přeložili do latiny. Mniši slavného benediktinského kláštera Saint-Denis u Paříže (dnes předměstí Paříže) ztotožnili s Dionýsiem Areopagitou také svého patrona, pařížského biskupa a mučedníka z 3. století. Onen biskup byl prý sťat pohanskými Galy na Montmartru asi roku 250, ale k úžasu všech přihlížejících nebyl na místě mrtev, nýbrž vzal svou hlavu do rukou a nesl ji několik mil na sever, na místo budoucí baziliky Saint-Denis, kde označil místo pro chrám a teprve potom padl mrtev. To nějak souvisí s keltským kultem hlav a jejich přenášení. Roku 1121 logik Pierre Abélard zpochybnil ztotožnění patrona Saint-Denis s řeckým Dionýsiem Areopagitou i existenci několika z těch Dionýsiů nebo Denisů, česky tradičně Divišů. Historická kritika mnichy velice rozčílila a brilantní leč excentrický logik byl nucen opustit tento klášter, jenž mu do té doby poskytoval azyl.
Krocení blesků v okolí Moravských Théb
V klášteře v Louce Prokop Diviš vystudoval filosofii, pak teologii na univerzitě v Salzburku a ještě doktorát filosofie v Olomouci. Do filosofie tehdy spadala nejen filosofie jako taková, ale i všeobecné úvodní studium (něco jako bakalářské), a na odbornější úrovni také většina přírodních věd, zbylé se pěstovaly na medicíně a na „inženýrských školách“, tedy technikách, zpočátku prý často vojenských a v patronaci jezuitů.
Roku 1736 byl jmenován farářem v Příměticích u Znojma, ty patřily do rajonu kláštera Louka u Znojma. Správa okolních farností patří k řeholi premonstrátských kanovníků. Tak se stalo, že se svými pokusy s elektřinou zabýval právě v obci, ve které je obrovský křížový vinný sklep, snad z roku 1600, v té době asi užívaný k jiným účelům. Možná bydlel nad ním. V polovině 18. století jezuité sklep obnovili a rozšířili, prý na jeden z vůbec největších, dnes ho využívá firma Znovín.
Diviš experimentoval se statickou elektřinou, srovnával nebeský blesk s uměle vytvořenými pozemskými blesky, a postavil bleskosvod. Udržoval kontakty s vědci své doby, mimo jiné si dopisoval s Leonhardem Eulerem a své experimenty představoval také ve Vídni.
Dejme teď slovo obrozeneckému spisu:
Non laudate Iovem gentes! quid vester Apollo? – Iste magis Deus est fulminis atque soni!
Nechvalte už Dia národové! Kdo je váš Apollón? – Tenhle [tj. Diviš] spíše je bohem blesku i hudby!
Karel Lotrinský ho po čtyři týdny u sebe podržel, aby mu ukázal zvláštní způsob blesku elektrického (specialem modum fulminis electrici), což zdá se nasvědčovati, že uměle napodobil blesk; též pro něho hotovil různé přístroje pro pokusy elektrické.
Za svého pobytu ve Vídni byl u jesuity P. Františka přítomen pokusům elektrickým před četným posluchačstvem. Diviš, chtěje ho poškádliti, nastrkal do přední části své paruky přes 20 ostrých hrotů a při pokusech se ku předu naklonil, jako by lépe chtěl viděti, a tím způsobem pokusy zmařil, odváděje s předmětů elektřinu. Již v tu dobu r. 1750 měl myšlénku, podobným způsobem odníti elektřinu mrakům bouřkovým a učiniti je neškodnými. Myšlénka jeho byla, četnými se zemí vodivě spojenými hroty zvolna odelektrovati mraky tím, že by se elektrický oheň mraků s přirozeným ohněm země vyrovnaly. Teprve v druhé řadě měl stroj blesk sváděti do země, kdyby do něho sjel. Konečně přikročil k provedení a postavil první hromosvod dne 15. června 1754 nedaleko svého příbytku. Nazval ho strojem meteorologickým. Jest popis v rukopise v olomúcké studijní bibliotéce s nápisem: Descriptio machinae meteorologicae. Na ponoukání závistivých odpůrců Divišových přišli na podzim r. 1759 k němu venkované z okolí žádajíce, aby stroj odstranil, že prý jest příčinou sucha toho léta panovavšího. A když jím nevyhověl, strhli dne 10. března 1760 násilně řetězy, a bouře v následující noci svrhla kříž stroje. V létě na to, kdy bouřky na polích a vinicích mnoho škod způsobily, prosili ho opět, aby stroj znova postavil, avšak na radu opata Herm. Mayera jim nevyhověl. Stroj pak přišel do louckého kláštera.
Divišova machina meteorologica nebyl hromosvod v dnešním slova smyslu, i když tuto roli také zastal. Měl odsávat elektrický náboj z mraků a tím trvale vyrovnávat napětí mezi nebem a zemí, předcházet vzniku výboje. Základem byl vodorovný železný kříž na 15 m vysokém stožáru. Ramena kříže byla doplněna kratšími vodorovnými tyčemi, na kterých bylo vodivě připevněno 12 kovových krabic, v nichž bylo v silné vrstvě železných pilin zasazeno celkem asi 400 ostrých kovových hrotů čnících k obloze. Celá konstrukce byla vodivě spojena se zemí také třemi napjatými řetězy, které jistily statiku „stroje“.
Elektřina a hudba – Denis d'Or, tedy Zlatý Dionýsos, resp. Zlatý Diviš
Prokop Diviš byl také výtečný hudebník. Především se ale vyznamenal konstrukcí unikátního hudebního nástroje, který pojmenoval po svatém Denisovi, Diviši, alias Dionýsiovi, Dionýsovi nebo po sobě, jak chcete.
Šlo o nástroj na bázi klavíru, jenže s vícero klaviaturami, jejichž rozličným šaltováním se podobně jako u varhan docilovalo různých barev zvuku, takže nástroj dokázal zastoupit celý orchestr. Už to samo budilo značnou pozornost. Diviš to ovšem ještě zdokonalil. Věřil totiž, že elektřina procházející strunou dodá tónu nebeský nádech. Dalším bonusem nového hudebního nástroje bylo vzdálené tlačítko, kterým mohl Diviš dát malý elektrický šok hráči, když nebyl spokojen s jeho hrou.
Statickou elektřinu vyráběl pomocí stroje zvaného elektrum, který sám navrhl a prý i vyrobil. Rotující skleněná koule se třela o telecí kůži. Náboj uskladňoval v leydenských láhvích, tedy v kondenzátorech, takže během hry nebylo třeba točit klikou, alespoň ne nepřetržitě. Dejme opět slovo obrozeneckému oslavnému spisu:
Vedle elektřiny Diviš též hudbou se zabýval, která v klášteře louckém po staletí byla horlivě pěstována. V dobu sestrojení hromosvodu připadá také vynalezení znamenitého hudebního nástroje, který podle svého jména rodného nazval Denis d'or (zlatý Diviš). První o něm zmínka děje se v dopise Oetingera r. 1753. Měl 14 klaviatur, většinou dvojnásobných, jejichž kombinováním docílilo se přes 150 druhů harmonií. Jakkoli jen strunami tóny vydával, přece různé nástroje, jako harfu, klavír, lesní roh, fagot, klarinet a j. mohl napodobiti. Diviš vedl též elektřinu strunami maje za to, že se tóny tím stanou čistšími, a zvláštním zařízením dostal hráč ránu, kdykoli se Divišovi zachtělo. Denis d'or vzbudil svého času velikou pozornost nejen v Rakousku a Německu, nýbrž sláva jeho i do Polska pronikla. Euler si vyprošoval podrobný jeho popis, Lud. Fricker o něm psal v Tubinských zprávách učených. Pruský princ Jindřich nabízel zaň značný peníz, avšak za vyjednávání Diviš zemřel. Po jeho smrti přišel nástroj do kláštera.
Česká Wikipedie je v počtu klaviatur střídmější, prý byly jen tři, napojené na pedálový systém. Těžko říct. Strun prý bylo 790. Potvrzuje však nadšení, jaké při osobní návštěvě pojal Johann Ludwig Fricker, i jeho obdivnou zprávu v Tübingische Berichte von gelehrten Sachen, XXX, červenec 1754, 395. Denis d’Or prý tak moc okouzlil i císaře Josefa II., že při konfiskaci majetku rušeného kláštera v Louce roku 1784 nařídil, aby byl nástroj převezen ke dvoru do Vídně, kde na něj koncertoval řeholník Norbert Weiser. Přesto se nedochoval, jeho stopy končí v Prešpurku, tedy v Bratislavě.
Léčba elektřinou
Prokop Diviš se zabýval také elektrickým léčením revmatismu a ochrnutí, což popsal ve spise Magia naturalis. (Tento název byl ještě stále tradičním titulem přírodovědných spisů, aniž by se jednalo o magii.) Nešlo o nějakou iontoforézu, i když ta se v oné době taky rodila, o čemž Diviš nejspíše věděl, nýbrž o působení statické elektřiny. Prý pozoroval její blahodárný vliv na léčení různých forem ochrnutí, revmatismu a svalových křečí.
Léčba probíhala tak, že na podstavec z dobře vysušeného bukového dřeva byla na izolátorech postavena další deska pokrytá vlněným koberečkem, na kterém stála židle a na ní seděl nemocný. Byl tedy důkladně izolován od země. K přenosu náboje Diviš použil kovové tyčky opatřené kuličkou, zasazené do dobře izolované rukojeti. Tyčky byly vodičem spojeny se zdrojem elektřiny. Zdá se, že nemocný měl být spíše nabíjen statickým nábojem než vystavován průtoku proudu. Nevíme, zda byl nabíjen kladně nebo záporně. Nevíme ani, jak mírně nebo rázně probíhalo vybíjení pacienta.
Léčením si Diviš popudil lékaře, lékárníky i církevní kruhy, přestože využití elektřiny k terapii konzultoval s dvorním lékařem císařovny Marie Terezie Gerardem van Swietenem (1700–1772), který jeho postup velmi oceňoval.
Budiž nám Bůh milostiv, bohové milostivi, bohyně milostivy
Vládcem blesku býval Zeus, patronem hudby Apollón a Dionýsos, patronem lékařství Apollón a Asklépios. Podle latinského verše neznámého českého nebo moravského vlastence se v Příměticích patronem toho všeho stal Prokop Diviš, přímo nový Zeus, podle jména nový Dionýsos! Na rozdíl od řady jiných osvícenců se Diviš zřejmě necítil být následovníkem Prométhea.
Učený farář a někdy až trochu poťouchle působící vynálezce předešel nejen Franklinův bleskosvod, nýbrž i obnovu vinného sklepa v Příměticích. A na jeho počest se zde – a ne na nějakém spáleništi jako v Thébách – objevila také nová vína, mezi nimi i St. Denis d’Or!
Zatím není zřejmé, kdo je v Moravských Thébách v roli princezny Semelé, případně Oidipa. Zjevná je ovšem úcta prokazovaná Dionýsovi ve sklepích v Příměticích, Jaroslavicích a v Šatově, a to reálnějšími prostředky než slovy obrozeneckých veršotepců.
 Vinice Šobes ve znojemské oblasti. Kredit: autor článku.
|
 Samec ještěrky zelené (Lacerta viridis), tenhle je ale Rakušák, protože místní se nenechal fotografovat. Kredit: Uoaei1, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Z konventu kláštera se stala kasárna, pak jej obsadila vinařská firma, což je jmenovaným božstvům bližší. Na rozdíl od boiótských Théb se u Znojma neusadila sfinga a natrvalo ani drak. Draka spíše roztomile asociují velké ještěrky, asi to bude těmi našimi malými poměry (někdy naštěstí, jindy k vzteku).
Hadi, které lze potkat nejspíš tak kolem vinice Šobes, upomínají na jinou starou verzi mýtu o Dionýsovu narození, totiž o spojení Dia v podobě hada s patronkou země a úrody, Rheou nebo Démétrou; nebo také na příběh o spojení Dionýsa v podobě hada s podsvětní bohyní Persefonou, dárkyní úrody, plodnosti a kultury.
Kolem vinic je přírodní rezervace na kyselém xerothermu, což je dost specifická kombinace, a také zbytky chalkolitického osídlení. Obojí vzdáleně připomíná kykladské vnitrozemí. (To je však strmější, kamenitější, trnitější a hlavně teplejší.)
Literatura
Starší článek Moravské Théby a náš Dionýsos na fysis.cz, online
Prokop Diviš na české Wikipedii.
*************************************************************************************************************************************
Post scriptum
Dnem 1. 4. 2023 končí pouze záruka na přesnost a původnost, neboť citovaný obrozenecký text měl autor článku v ruce před drahnými lety, opravdu, ale nyní se mu jej nepodařilo dohledat, natož aby řádně prozkoumal další prameny, takže jen oprášil svůj letitý příspěvek k potěše ctitelů vína (klidně i rozumně zdaněného, hlavně když zůstane tiché).
Diskuze:
Dionýsos a Bakchanálie
Tomáš Novák,2024-04-05 09:06:22
Ještě mne napadá, že je zajímavá linka mezi řeckým dionýsem a římskými bakchanáliemi, jejichž byl zmíněný bůh patronem. Vycházejí z Dionýsových mystérií a jednalo se o svátky opojení a extáze, včetně intoxikace alkoholem a přírodními drogami, volným sexem (napříč společenskými třídami, dokonce prý směli obcovat otroci se svými dominami) apod. Významnou roli mělo zejména víno a mnoho prvků je v tom již z Mínojských dob. Pane docente, do jaké míry bylo v antice odděleno náboženství od rituálů tohoto druhu (i. e. sexualizovaných, často mocensky a politicky podložených/motivovaných)? Děkuji!
Re: Dionýsos a Bakchanálie
Zdeněk Kratochvíl,2024-04-05 11:32:50
Dionysiaka jsem popsal v článku Sexualita v řeckém náboženství, viz
https://www.osel.cz/10856-sexualita-v-reckem-nabozenstvi_1.html
V obvyklé podobě to byl velice extatický rituál přístupný jenom ženám, které sápaly zvěř a občas prý i lidi, když se tam připletli. Poposané to je např. v Eurípidově traédii Bakchantky, mimochodem nedávno vyšle nový pěkný překlad od Petra Borkovce a Matyáše Havrdy.
Víno v tom hrálo roli, ale primární bylo nadšení z možného rozsápání.
Mužské rituály se vtšinou omezovaly na pití.
Byla to inherentní součást náboženství, jiní rituály zase vypadaly pro změnu mnohem uměřeněji, většina.
V naší době je móda hledat za vším drogy a genderová témata, nicméně se před helénistickou dobou v Řecku nějaké role jiných látek než vína těžko najde. Hérodotos je při popisu skythského obřadného "pálení trávy" naprosto naivní, evidentně netuší, která bije.
Ani o nějakých mocenských nebo politických motivech není nic známo, tedy krom občasných obav racionálně orientovaných politiků z Dionýsova kultu, viz právě tragédie Bakchantky.
Analogické minojské rituály nejsou vyloučené, ale není o nich nic známo.
V pozdní antice to ovšem mohlo vypadat jinak, včetně importů psychodelik.
Asklépios
Tomáš Novák,2024-04-02 16:45:58
Není prosím Asklépios vlastně neuznaným zvířetníkovým souhvězdím Hadonoše? A ta hůl omotaná hadem je dodnes symbolem západního lékařství (viz sanitky) - představuje totiž jednu cestu k vyléčení a ukazuje nám, že i jed je v určité koncentraci lékem!
Re: Asklépios
Zdeněk Kratochvíl,2024-04-02 16:53:15
Je to jedna z verzí, zvláště pokud jde o to souhvězdí. S tím hadem je to složitější, něboť ač má slovo farmakon význam jedu i léku, tak v Akslépiově případu nejspíš šlo o neškodnou užovku jeho jména (Aeskulapova alias stromová, Zamenis longissimus), jen dost velkou.
Re: Re: Asklépios
Jarda Ticháček,2024-04-03 12:44:34
Kdysi jsem z několika zdrojů (byť to mohly být interpretace jednoho pŮvodního), že nejde o hůl a hada. Jednalo se prý o podkožního parazita (červ, larva, nebo tak nějak), kterého léčitelé z vředů odstraňovali navíjením na špejli. A ten symbol byl důkazem jejich zručnosti, že jej skutečně odstraní celého.
Re: Re: Re: Asklépios
Zdeněk Kratochvíl,2024-04-03 13:43:09
To se možná týká Egypta nebo východnějších končin, určitě na tom něco je. Ale v Řecku historické doby má Asklépios jednoznačně hada, takového spíš většího. A hůl má jenom někdy, a to nezávisle na hodovi.
Re: Re: Re: Re: Asklépios
Tomáš Novák,2024-04-03 15:14:58
Ovšem pozor (z AJ wiki): The serpent and the staff appear to have been separate symbols that were combined at some point in the development of the Asclepian cult. The significance of the serpent has been interpreted in many ways; sometimes the shedding of skin and renewal is emphasized as symbolizing rejuvenation, while other assessments center on the serpent as a symbol that unites and expresses the dual nature of the work of the Apothecary Physician, who deals with life and death, sickness and health. The ambiguity of the serpent as a symbol, and the contradictions it is thought to represent, reflect the ambiguity of the use of drugs, which can help or harm, as reflected in the meaning of the term pharmakon, which meant "drug", "medicine", and "poison" in ancient Greek. However the word may become less ambiguous when "medicine" is understood as something that heals the one taking it because it poisons that which afflicts it, meaning medicine is designed to kill or drive away something and any healing happens as a result of that thing being gone, not as a direct effect of "medicine". Products deriving from the bodies of snakes were known to have medicinal properties in ancient times, and in ancient Greece, at least some were aware that snake venom that might be fatal if it entered the bloodstream could often be imbibed. Snake venom appears to have been 'prescribed' in some cases as a form of therapy.
Přece jen nějakou roli ten hadí jed má...
pozoruhodný clanek...
Eva M,2024-03-31 15:27:31
...jako by tak nejak predbihal dobu....
..................a toz po proskenovani se to cteni dneska asi zabalim, do divise a cimrmana se mi nejak nechce
nebývalé sucho
Leonid Podstanický,2024-03-31 10:14:38
V roce 1759 postihlo celou střední Evropu nebývalé sucho. V Příměticích se však vesničané domnívali, že pravou příčinou tohoto sucha je Divišův bleskosvod, který rozhání mraky. Proto v březnu roku 1760 vnikli do zahrady přímětické fary, uvolnili zemnící řetězy a celou konstrukci bleskosvodu strhli a zničili.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokop_Divi%C5%A1
Co je to však oproti Murgašovi - "priekopník bezdrôtovej telekomunikácie. Pravdepodobne ako prvý na svete uskutočnil rádiový prenos hovoreného slova "
https://sk.wikipedia.org/wiki/Jozef_Murga%C5%A1
když se slavný vynálezce vrátil do rodného Tajova
"Na Slovensko sa vrátil v roku 1920. Chcel sa tu usadiť natrvalo, vyučovať elektrotechniku na niektorej škole, čo mu ale úrady neumožnili, lebo na to údajne nemal kvalifikáciu."
Děkuji za moc hezký článek, přečtu celý dnes.
Jinak, za Márie-Terézie se při bouřkách na každé faře zvonilo - Marie-Terezie o tom vydala dekrét - byla přesvědčena že to rozhání mraky. A tak všichni faráři zvonili ze všech sil. A když oblaka ustoupili řekli si - konečně, dobrá práce.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
