Autor článku s anatomicky přesnou replikou maxily UCMP 118742, obřího subadultního jedince druhu Tyrannosaurus rex. Celková délka tohoto teropoda činila asi 12 metrů, lebka samotná měřila na délku kolem 140 centimetrů. Kredit: M. Michalski; z přednášky pro Mineralogický klub v České Třebové (20. 3. 2024).

O exempláři UCMP 118742 v podobě obří maxily druhu Tyrannosaurus rex, už jsem se zde v minulosti několikrát stručně zmínil. Protože jsem ale měl to štěstí, že se mi dostala do rukou anatomicky přesná kopie právě této úchvatné fosilie (kterou nyní vozím spolu s dalšími na své veřejné přednášky), musím o ní samozřejmě pojednat více a podrobněji. Replika mi byla zapůjčena panem Tomášem Haratickým, velkým dinosauřím „nadšencem“ z Nové Paky, jemuž tímto ještě jednou děkuji. Ale zpět k pozdně křídové fosilii. Zkamenělina téměř kompletní pravé maxily (části horní čelisti) byla objevena v roce 1996 (podle některých zdrojů ale v roce 1977 nebo 1990) na území okresu Garfield na východě americké Montany.[1] K této oblasti mám samozřejmě blízký osobní vztah, protože jsem zde v létě roku 2009 působil jako dobrovolník na vykopávkách pro instituci Museum of the Rockies. Právě ve zdejších rozlohou ohromných lokalitách se sedimenty geologického souvrství Hell Creek bylo vykopáno vůbec nejvíc dinosaurů a jejich současníků z úplného konce období pozdní křídy (zhruba před 68 až 66 miliony let), spadající mezi tzv. Lancijskou faunu.[2] Také zde bylo objeveno nejvíc fosilií proslulého teropoda druhu Tyrannosaurus rex, jejichž objevené exempláře už nyní počítáme na desítky. Jedním z těchto mnoha exemplářů je tedy rovněž „Tyrannosaurus z Berkeley“. Tato fosilie má podobu dobře dochované maxily spolu s osmi kvalitně zachovanými maxilárními zuby.[3] Celková délka této části horní čelisti činí zhruba 81 centimetrů a výška dochované části fosilie přibližně 39 centimetrů.

Pohled na maxilu UCMP 118742 ze spodní a vnitřní strany. Dobře patrných je zde také osm mohutných zubů, vyrůstajících z čelisti. Po krajích vroubkované zuby byly v čelisti velmi silně ukotveny, protože musely ustát extrémní tlak při mechanickém zpracování potravy. Kredit: V. Socha (2024).

Samotná maxilární zubní řada je dlouhá 62,5 cm a diagonální délka činí 69 cm. Podle věrohodných odhadů založených na porovnání maxily se stejnou částí lebky u kompletněji dochovaných tyranosauřích jedinců měřila celá lebka na délku asi 139 cm (od špičky premaxily ke čtvercové kosti os quadratum) a dokonce pak necelých 147 cm, počítáno až ke kosti paroccipitale. V některých zdrojích na internetu se v uplynulých letech uvádělo, že UCMP 118742 byl větším jedincem druhu T. rex, než proslulý obří exemplář „Sue“ (FMNH PR 2081). V tom případě by se mohlo jednat o vůbec největšího známého tyranosaura, s délkou přes 12,5 metru a hmotností nejspíš až kolem 9000 kilogramů (zhruba jako autobusy městské hromadné dopravy).[4] Pokud ale přímo porovnáme velikost maxily „Sue“ z Jižní Dakoty a izolované maxily z východní Montany, rychle zjistíme, že skutečnost je úplně jiná!

Rekonstrukce kostry slavného exempláře „Sue“ (FMNH PR 2081), objeveného roku 1990 v Jižní Dakotě. Maxila je největší kost horní čelisti v přední části lebky. Ačkoliv měla „Zuzka“ v době své smrti dle různých odhadů asi 28 až 33 let, a byla tak výrazně starší než původce maxily z Montany, byla nejspíš jen o zhruba 5 % větší. Kredit: Scott A. Hartman; Wikipedia (CC BY 4.0)

Vyzyvatel z Berkeley je totiž o malinký kousek menší. Maxila „Sue“ je totiž podél laterální strany dlouhá 85,5 cm, její výška (či hloubka) činí rovných 40 cm, diagonální délka dosahuje 72 cm a maxilární zubní řada má na délku 64,5 cm.[5] Maxila z Montany je relativně (proporcionálně) mohutnější než maxila „Sue“, celkově je ale u měřených anatomických útvarů o 2 až 6 procent menší. To samozřejmě neznamená, že tento jedinec byl menší i celkově, protože tvarová variabilita různých částí těla byla u tyranosaurů velmi vysoká.[6] Vzhledem k tomu, že se z obřího tyranosaura z Montany nedochovalo více fosilií, nedokážeme v žádném případě říci, jak velký a mohutný ve skutečnosti byl. Pokud bychom nicméně přijali nepravděpodobnou možnost, že poměry jednotlivých částí kostry byly u UCMP 118742 zcela totožné jako u „Sue“, pak můžeme odhadnout, že délka těla činila 11,7 až 12,1 metru (oproti 12,35 metru u „Sue“) a hmotnost v rozmezí 7,6 až 8,3 tuny (akceptujeme-li hmotnostní odhad u „Sue“ v hodnotě 8830 kg).[7] Všechny tyto výpočty jsou ale samozřejmě velmi ošidné a nejisté. V případě UCMP 118742 je ale ještě jeden velmi zajímavý aspekt, který je potřeba zmínit. V roce 2006 publikoval paleontolog Gregory Erickson s kolegy odbornou práci na téma růstu a ontogeneze tyranosauridů.[8] V případě „tyranosaura z Berkeley“ odhadl jeho věk v době smrti na pouhých 16 let, jednalo se tedy o dosud nedospělého a možná ještě plně nedorostlého jedince!

Pokud byl takto velký exemplář druhu Tyrannosaurus rex ještě teenagerem a mohl několik dalších let zvětšovat své rozměry, pak bychom měli nepochybně co dělat s potenciálně největším zástupcem tohoto obřího predátora. Podle statistické tabulky Ericsona a jeho kolegů totiž typická délka 16 let starého jedince tyranosaura činila „pouhých“ 9,62 metru, zatímco obr z Montany měřil nepochybně mnohem víc (a to až o 2,5 metru, což je rozdíl činící kolem 25 %). Podle zmíněné tabulky by 9,62 metru dlouhý tyranosauří teenager dorostl až do délky kolem 12,22 metru v dospělém věku 28 let. Jedná se o rozdíl přibližně 27 %, tedy více než čtvrtiny celkové délky. Pokud tato čísla aplikujeme na gigantického teenagera z Montany, vyjde nám fantastický velikostní údaj pro tohoto jedince v případě, že by se dožil 28 let a stejným tempem přitom rostl. Za oněch dalších dvanáct let dalšího vývoje a růstu by totiž na délku měřil 14,8 až 15,4 metru! V tom případě by nebyl jen nejhmotnějším známým teropodem, ale možná také nejdelším (u mnohem staršího severoafrického druhu Spinosaurus aegyptiacus byl odhad délky v posledních letech snížen z původních 16 až 18 metrů přibližně na 15 metrů).[9]

Jiné odhady na základě studie z roku 2007 a metod výpočtů velikosti v rámci porovnávání jednotlivých částí kostry udávají pro „teenagera“ z Montany délku v rozmezí 12,5 až 15,4 metru.[10] Lebka měla dosahovat délky až 162 cm, čímž by byla rovněž nejdelším známým kraniem u všech tyranosaurů.[11] A hmotnost hypotetického 28 let starého exempláře UCMP 118742? Ta podle konzervativních odhadů hmotnosti „Sue“ mohla u dospělého obra z Montany činit kolem 11 400 kg, dle dříve nastíněných odhadů by se ale mohla pohybovat dokonce v rozmezí 15,6 až 17,0 tuny! To už jsou ale čísla velmi nepravděpodobná, pro bipedního (po dvou se pohybujícího) živočicha navíc možná za hranicí biomechanického limitu.[12] Zde tedy musíme trochu vystřízlivět a vrátit se k rozumným odhadům. Tyranosauří teenager z Montany totiž nepochybně nerostl „tabulkově“, přesně podle zmíněné odborné práce a podobně jako většina prozkoumaných jedinců druhu T. rex. Jednalo se nepochybně o exemplář, jehož růst byl pravděpodobně zrychlený a ve svých 16 letech již dosáhl plné velikosti, nebo se jí přinejmenším značně přiblížil. Podobný charakter růstu byl histologickým výzkumem dlouhých kostí končetin zjištěn také u jiného slavného exempláře z východní Montany – je jím mladá tyranosauří samice MOR 1125, známá také jako „B-Rex“.[13] Také tato asi 10,5 metrů dlouhá, v době své smrti „gravidní“ tyranosauřice ze souvrství Hell Creek patrně přestala růst ve svých 16 až 18 letech, krátce před svou smrtí.[14] Jak velký tedy „Tyrannosaurus z Berkeley“ ve skutečnosti byl? A mohl ještě alespoň trochu vyrůst? Ani na jednu z těchto otázek dnes nedokážeme s jistotou odpovědět. Problém zde představuje zejména limitovaný vzorek zkoumaných exemplářů, přičemž dosud akceptovanou statistiku může výrazným způsobem změnit každý případný nově objevený exemplář. Dá se nicméně s rozumnou mírou jistoty předpokládat, že se v případě UCMP 118742 jednalo o velkého tyranosauřího jedince, dosahujícího délky až kolem 12 metrů a hmotnosti přibližně 8 tun.[15] Vzhledem k jeho odhadovanému věku v době smrti je pravděpodobné, že ještě mohl mírně povyrůst a snad by se opravdu mohl stát největším známým jedincem tyranosaura (za předpokladu, že by zahynul o 12 let později a jeho zkameněliny byly zachovány ve fosilním záznamu).[16] Ale to už je tajemství ztracené v dálavách geologického času, v tomto případě nám vzdálené asi 67 tisíc milénií.

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

Short Summary in English: UCMP 118742 also known as “The Berkeley Tyrannosaurus” is a single complete right maxilla from a very large Tyrannosaurus rex individual. It was discovered in the Hell Creek Formation in the Garfield County (eastern Montana) in 1977 and formally described about 20 years later. This individual was slightly smaller than the giant specimen „Sue“, despite the fact that it was ontogenetically only about 16 years old. It is possible hence, that it could still grow for another few years (although perhaps very slowly) and could become even larger than the largest known individuals of Tyrannosaurus rex (like „Sue“ from South Dakota and „Scotty“ from Saskatchewan).

Odkazy:

https://www.deviantart.com/paleonerd01/journal/The-Largest-Specimens-of-Tyrannosaurus-rex-777070656

https://ucmpdb.berkeley.edu/cgi/ucmp_query2?admin=&query_src=ucmp_index&table=ucmp2&spec_id=V118742&one=T

https://www.deviantart.com/11nobody11/art/Skull-of-T-rex-specimen-UCMP-118742-1014730474

http://tyrannosauroideacentral.blogspot.com/2015/03/paranasal-pneumaticity-medial-view.html

http://www.paleo.keepfree.de/archive.html

[1] Erickson, G. M.; Olson, K. H. (1996). Bite marks attributable to Tyrannosaurus rex: preliminary description and implications. Journal of Vertebrate Paleontology. 16 (1): 175–178.

[2] Horner J. R.; Goodwin M. B.; Myhrvold N. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE. 6 (2): e16574.

[3] Smith, J. B.; Vann, D. R.; Dodson, P. (2005). Dental Morphology and Variation in Theropod Dinosaurs: Implications for the Taxonomic Identification of Isolated Teeth. The Anatomical Record. 285A (2): 699–736.

[4] Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. 47: 599–624.

[5] Brochu, C. A. (2003). Osteology of Tyrannosaurus rex: Insights from a nearly complete Skeleton and High-Resolution Computed Tomographic Analysis of the Skull. Memoir Society of Vertebrate Paleontology. 22 (4, Supplement): 1–138.

[6] Erickson, G. M.; et al. (2004). Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs. Nature. 430 (7001): 772–775.

[7] Persons, W. S.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672.

[8] Erickson, G. M.; et al. (2006). Tyrannosaur Life Tables: An Example of Nonavian Dinosaur Population Biology. Science. 313 (5784): 213–217.

[9] Ibrahim, N.; et al. (2020). Geology and paleontology of the Upper Cretaceous Kem Kem Group of eastern Morocco. ZooKeys. 928: 1–216.

[10] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). My theropod is bigger than yours…or not: estimating body size from skull length in theropods. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115.

[11] Currie, P. J.; Hurum, J. H; Sabath, K. (2003). Skull structure and evolution in tyrannosaurid phylogeny. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 227–234.

[12] Henderson, D. M. (2018). A buoyancy, balance and stability challenge to the hypothesis of a semi-aquatic Spinosaurus Stromer, 1915 (Dinosauria: Theropoda). PeerJ. 6: e5409.

[13] Schweitzer, M. H.; et al. (2016). Chemistry supports the identification of gender-specific reproductive tissue in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports. 6 (1): 23099.

[14] Ullmann, P. V.; et al. (2021). Taphonomic and Diagenetic Pathways to Protein Preservation, Part I: The Case of Tyrannosaurus rex Specimen MOR 1125. Biology. 10 (11): 1193.

[15] Larson, P. (2008). Variation and Sexual Dimorphism in Tyrannosaurus rex. In: Larson, P.; Carpenter, K.: Tyrannosaurus rex, the tyrant king. Bloomington, pp. 102–128.

[16] Horner, J. R.; Padian, K. (2004). Age and growth dynamics of Tyrannosaurus rex. Proceedings of the Royal Society B. 271 (1551): 1875–1880.