Studie zaměřená na mozkovou aktivitu u hráčů videoher naznačuje, že mozky hráčů, poté kdy jsou z nich již hráči veteráni, reagují v reálných situacích tak, jako se naučili jednat v době, kdy si násilí hrou jen trénovali.
Více než 90% dětí v USA denně hraje videohry. Polovina z nejprodávanějších her obsahuje brutální násilí. Nyní existuje přímý důkaz, že osoby, které hrají videohry založené na násilí, mají později k násilnému chování sklony.
Američané Craig Anderson a Karen Dill z Iowa State University v Ames, referovali o neblahém vztahu her a chování mladistvých již v roce 2000. Upozornili tehdy na skutečnost, že hráči her, v nichž je násilí, vykazují mnohem častěji agresivní chování.
Vyznavači brutálních herních scén měli častěji potyčky se zákonem ve věcech napadení a loupeží. Zjistit, zda je k takovému jednání skutečně přivádí hry a nebo zda je tomu naopak, a že to je právě jejich vrozená agresivita, která je vede k hraní takových her, vyžadovalo jiný přístup pro získání důkazů. Ten, jak se zdá, poskytli nyní v Německu.
Klaus Mathiak z University of Aachen (SRN) se rozhodl zjistit, co se děje v mozku hráčů, když jsou vystaveni brutálním činům. K pokusu získal 13 mužů ve věku 18 až 26 let. Společné měli to, že hráli videohry průměrně 2 hodiny denně. Začal jejich mozky sledovat v době hry a to pomocí zobrazovací techniky magnetické rezonance (fMRI). Experiment probíhal tak, že hráči se museli zorientovat ve složitém bunkru, vypátrat teroristy, které pak museli zabít, aby osvobodili rukojmí.
Mathiak analyzoval scény z hry a porovnával je se záznamem aktivity mozku. Jak se dalo očekávat, obraz mozku se v době násilnických scén měnil. Dal se do porovnávání vzorů chování mozku, ke kterým dochází bezprostředně předtím, než hráč vyvine agresivní jednání a v době, kdy hra měla scény bez agresivity.
Ukázalo se, že jakmile začne hrozit násilí, oblasti mozku mající na starost poznávání (kognitivní oblasti), se stávají mnohem aktivnější. Naopak, během vypjatého zápasu se emoční části mozku, jako je amygdala a část anterior cingulate cortex, utlumí. Tento vzor chování mozku se opakoval i při jiných simulovaných situacích jako například při náhodném agresivním sporu.
Není možné sledovat lidský mozek při skutečných brutálních situacích, Mathiak je ale přesvědčen, že simulace náhodných sporů, které použil, jsou velmi blízké situacím reálného jednání a tvrdí, že se prokázalo, že videohry jsou „tréninkem“ pro mozek, který si fixuje vzorové jednání. V budoucnu pak ve vypjatých situacích reaguje svým navyklým vzorem.
Pramen: NewScientist
Diskuze:
Je to opravdu problém?
Jayman,2005-09-11 02:50:18
Myslim si,že většina vědců zkoumajících následky počítačovych her na hráče nikdy nebyla 'pravými hráči'.
Jsou zde pouze jako pozorovatelé.Já hraju Pc hry už docela dlouho,a rozhodně nemám ten pocit,že by na mne zanechali nějaky negativní následek.Akční hru si nepustím kvůli tomu,abych se tetelil radostí z toho,jak mnou ovládaná postava někoho nějakým způsobem zabije,nýbrž proto abych se odreagoval od reality,odpočinul si od všedních problémů atd.Navíc se člověku zrychlují reflexy,zkracuje se doba při řešení krizových situací,při kterých je potřeba okamžité reakce,kde emoce nehrají hlavní roli(řízení automobilu).Také bych řekl,že tento problém je dosti zmedializovaný,lidem sedících u televize je do hlavy vpousten pouze jednostranný náhled.Ovšem,nějaký důsledek to jistě má,ale pouze na některé jedince,kteří v sobě agresivní sklony již mají,nikdo se již nezabývá tím,v jakém onen jedinec vyrůstal prostředí,zda nebyl obětí domácího násilí apod.A pak přijde moderátorka v televizním pořadu,která ví o problému pouze to,co jí bylo předloženo před vysíláním,a začne prohlašovat,že počítačové hry ovlivňují mládež.Následně uvedou film,jehož jedinou náplní je zabíjení komparsu("ale to už je samozřejmě zcela v pořádku").Nezdá se mi zcela korektní vytahovat několik jedinců z davu,kteří navíc mohou v hrách pouze hledat výmluvu,aby se vyhli případným sankcím,a podle nich odsoudit celou hráčskou komunitu.Ovšem je pravda ,že kdybi byli vědci hráči,tak by se tímto 'problémem' nejspíš nezabývali a výzkum by nebyl moc objektivní.Kdyby se radši zabývali něčím,lidstvu přínosnějším.
vědci ?
jarda,2005-07-07 18:10:38
No pokud ti uvdení vědci berou peníze za takový "kvalitní" a "objektivní" výzkum, tak jsou to snadno vydělané peníze
dokaz?!
den,2005-06-30 17:47:19
Mozno som slepy, ale nikde v tom clanku som nenasiel odpoved, a nie este dokaz, ze: "zda je k takovému jednání skutečně přivádí hry a nebo zda je tomu naopak, a že to je právě jejich vrozená agresivita, která je vede k hraní takových her, vyžadovalo jiný přístup pro získání důkazů".
Pretoze testovacia vzorka sa za prve skladala z primalo ludi, za druhe len sami muzi a za tretie, ako tu uz niekto spominal, neboli tam ludia, co sa hraniu pc hram nevenuju.
Cely experiment potvrdil len to, ze mozog reaguje pri hrani pc hier rovnako alebo aspon podobne akoby slo o skutocnost, co je myslim davno znama vec a uz to tu aj niekto iny napisal.
Ten článok je celý od veci
Zdeno,2005-06-30 00:47:45
Čítal som to trikrát a nikde som nenašiel žiadne priame potvrdenie toho, že "osoby, které hrají videohry založené na násilí, mají později k násilnému chování sklony.". Ten článok je o tom, že mozog sa pri násilnej videohre chová ako pri agresívnej hádke, čo sa viac-menej dalo čakať. Nikde sa tam priamo nepotvrdilo (ak vypustíme slepú vieru autora výskumu), že hranie akčných videohier je NÁCVIKOM pre agresívne chovanie sa v reálnom živote.
No a úplnou záhadou pre mňa ostalo tvrdenie, že "během vypjatého zápasu se emoční části mozku ... utlumí." Ak sa mozog takto správa aj pri agresívnej hádke plnej emócií, tak je to fakt prinajmenšom čudné ... :)
:o))
mors,2005-06-30 00:42:18
Pocitacova hra je len trening......pomocka na odreagovanie.....ja hram pocitacove hry asi od 6 rokov kazdy den....akcne, logicke, rpg, strategie.....no vsetky co stoja za to ale ze by som sa koli tomu scvokol???......zato ze nejaky naruseny typek vbehne do skoly a postriela svojich spoluziakov alebo ja neviem ake rozne pripady sa staly a zhodou okolnosti sa hraval akcne hry tak hned je to koly nim.....a jedyny zaver co z toho dostanu je ze to tak musi posobit na vsetkych......a naco to tu vlastne pisem......aj tak sa nic nezmeni...idem si radsej nieco zahrat.....:o))
Blbost
Janek,2005-06-29 20:10:59
Poku mám možnost hraju klidně 4 hodiny deně jakékoli brutální hry. Žádné následky na sobě nepozoruji. A co se týče "krizových situacích" nadával na mi jednou jeden parchant, mohl klidně dostat přes hubu, v GTA SA bych ho ZABIL, ZMRZAČIL nebo jinak mučil. Ale tohle byla REALITA!!!! Vykašlal jsem se na něho, vřdyť to byl ubožák.
Agresivni hry - novinka z doby pocitacu?
Petr,2005-06-29 19:50:55
Vzdycky kdyz vidim podobne vedecke vyzkumy (a reportaze na Nove ;-), tak mam chut se zeptat panu redaktoru: Chlapi, kdyz jste byli mali, hrali jste si nekdy na vojaky? 'Strileli' jste po sobe a snazili se navzajem 'zabit'? Nebo hrali jste si na indiany a kovboje? Nikdy jste si tak nehrali? Neverim...
Je plno her, kde je ve vetsi ci mensi mire nejake nasili. My jsme 'zabijeli nepritele' behanim kolem baraku a strilenim z umelych pistoli. Dnesni generace to dela prostrednictvim pocitacu. Nevidim rozdil.
Kdyz nekomu pri hre 'preskoci', tak muze stejne spatne rozlisovat realitu od hry stejne ted, jako pred 20, 50, 100 lety. Ted se o tom jen vic mluvi, tehdy v lehcim pripade stacilo jen par facek od nejakeho dospelaka ;-)
Ono nasili ma zaklad uz v pohadkach - myslivec umuci vlka, princ zabije draka, nekdo se promeni v kamen. Jakmile se zakazi 'skodlive hry' tak uz jen muzeme zacit cekat, kdy se zacnou zakazovat skodlive pohadky :-(
Metoda zakazu misto vysvetleni, jaky je rozdil mezi fantazii (at uz jde o film, pocitacovou hru, nebo pohadku) a realitou.
Neobjektivni
Ondon,2005-06-29 16:01:03
Ano, priznam se, taky si rad zahraju, i kdyz mam radsi, kdyz se u toho musi alespon trochu premyslet. Co mi na popisovanem experimentu vadi je, ze postrada kontrolni skupinu, ktera by hry neharala a byla vystavena stejnym situacim v realu. Pokud by jednala mirneji, da se predpokladat, ze hrani her melo vliv na agresivitu jedincu v realu. Takhle autori z poznatku "kdyz prsi, je venku mokro" odvozuji zakon, ze "kdyz je venku mokro, musi prset".
A co jiné hry?
Robert,2005-06-29 13:34:06
Zajímalo by mě, jaké části mozku fungují třeba u simulátoru fotbalového utkání. Když člověk (i ve hře) běží s míčem na branku, adrenalin se mu zvedá, mozek pracuje na plné obrázky, je napjatý... Ale že by kvůli tomu kopal do stařenek v metru? Škoda, že páni vědci netestovali i něco podobného, možné by z toho pak nebyla tak kontroverzní publikace (v časopise s tak dobrým impaktem...)
tréning, ale...
elpepe,2005-06-29 13:19:40
Hned na začátek bych chtěl upozornit, že jsem pařan. Ano ve hrách je často násilí, které možná podporuje agresivitu u lidí, ale jak říkal Didi, je to taky tréning do reálu, ne v tom smyslu vyhýbat se kulkám, ale rozeznávat co je hra a co real.
Ani v nejmenším nepochybuji
Saša,2005-06-29 11:05:13
o tom, že hraní násilných her je treningem chování v situacích podobných těm simulovaným.
Hraje-li si člověk (i dospělý, natož dítě) tak, že trénuje údery, kopy, střelbu a pod. v situacích ohrožení nebo v situacích, kdy k dosažení cíle potřebuje agresy, tak si na tento vzorec chování zvyká a jeho mozek se připravuje na užití takové natrénované reakce.
Vědomí postupně eliminuje případné morální bloky, zároveň se zafixovává typ reakce.
Je to stejný trening jako letecký nebo automobilový trenažer.
Souhlas
Dwarf,2005-06-29 15:06:39
s tím, že počítačová hra může zvláště u mladých lidí v jejich chování fixovat určitá schémata podle kterých pak mohou jednat. Nemyslím si že každý, kdo má rád počítačové a zvláště akční hry, musí nutně kopat na potkání stařenky v metru. Nikomu ale nepřeji potkat na odlehlejším místě partu mladíků s podobně zafixovanými schématy agresivního chování. Pak už stačí jen drobný podnět vyprovokující agresi.
Hmmm
Alien,2005-06-29 10:17:13
Ja si skor myslim, ze agresivne chovanie u hracov pocitacovych hier je budene nezdarom v hre. Co sa tyka nasilnych krvavych scen, maju este stale daleko od reality.
No nevím...
ZY,2005-06-28 23:31:01
Z tohoto článku mám pocit asi jako kdyby se zde tvrdilo, že při konzumaci potravin pracují jiné oblasti mozku než při vaření, takže vařící lidé mají mnohem větší potenciál stát se vrahy, protože zabijení kapra je vzorové jednání pro krizovou situaci a navíc své oběti budou smažit po částech na pánvi.
Co lidi cvičící bojová umění, pracovníci na jatkách, policajti? Zřejmě by je měli rači všechny preventivně pozavírat, protože se zřejmě jedná o nejnebezpečnější jedince na světě...
Máte to zapotřebí ?
Didi,2005-06-28 21:07:03
Je mi líto, ale takový článek bych spíše čekal v Blesku nebo na Nově. Osel nemá takové "rádoby senzace" pod zcela zavádějícími titulky zapotřebí.
Jediné co z celeho článku je možno brát jako potvrzené je, že člověk je schopen vcítit se do simulace a prožívat ji podobně jako realitu. Tím se ovšem počítačové hry nijak neliší od dobře napsaného románu.
Nerozlišuje se zde, zda zkoumaný subjekt byl v krizové situaci pachatelem násilí, obětí násilí či obojím. Popisovaná scéna (zorientovat se v objektu, najít a zneškodnit teroristy, osvobodit rukojmí) připomíná jeden z typických scénářů misí v Couter Strike. Ačkoli není zmíněno, zda protivníkem byly AI postavy nebo šlo o multiplayer, jsou typické střety v takové situaci záležitostí dvou, tří desetin sekundy za současné palby z obou stran. Takže je možno předpokládat, že zkoumaný subjekt byl současně pachatelem i cílem. A že ohrožení života (ať už v reálu či "jen" v simulaci) aktivizuje příslušné oblasti mozku ke snaze přežít snad diskutovat nemusíme.
Střílet bezbrané civilisty nebo zmasakrovat pomocí bitevního vrtulníku konvoj v oblasti bez protivzdušné obrany je nuda. Když se chystáte v noční tmě na dvacet metrů střelit zezadu hlídku u vchodu na základnu, stresuje vás hlavně možnost, že první ranou minete a než stačíte podruhé nabít, tak se hlídka otočí a zachájí palbu na vás. Případně, že střelbou na sebe upoutáte pozornost dalších hlídek. A vrchol adrenalinu je, když se se zbytkem družstva krčíte v polorozbořeném domku na kraji vesnice. Už deset minut se pokoušítě dostat ven, ale nemůžete, protože někde v křoví nebo na kraji lesa, na kopci nad vesnicí je zalezlý sniper, na těch 500 metrů vás má jak na dlani. Z údolí je slyšet blížící se tank a jediné RPG v okolí leží uprostřed návsi vedle mrtvého raketometčíka, který do toho domku už nestihnul doběhnout.
Takže závěrem: Ano hry můžou být tréninkem pro reál. Pokud mi kolem ucha hvízdne kulka, mizím za nejbližší kryt, děkuji náhodě, že střelec, kterého jsem včas nezaregistroval napoprvé minul a až pak zjišťuju co se děje. Při opačném postupu mám jistotu, že mě ta druhá trefí.
Ano máme
Josef Pazdera,2005-06-28 22:15:14
Anonymní Didi, ano máme to zapotřebí. Například proto, že o problému referuje i New Scientist. A také že k závěrům institucí jako je Iowa State University,University of Aachen a University of Tübingen, máme důvěru. Ledaže bys nám ji jinými argumenty, podloženými výzkumem, zviklal.
s článkem souhasím
Tinny,2005-06-29 08:38:40
Jsou různé hry s různým násilím. Hry typu zmíněného CStrikeu nebo Project IGI, případně Medal za nebezpečný nepovažuji. Jsou ale hry, které jsou naprosto brutální a nejde tam o nic jiného, jak nejlépe a nejkrvaveji zabít jinou herní postavu.
Co se mi nelíbí, je, že jsou v testu zahrnuti od 18 výš. Měli by otestovat 10 - 12 leté parchantíky. Třeba ty, co si po večeru hrani druhý den ve škole zkouší "naučené" kopy a údery na svých spolužácích...
A když ho v patnácti naštve třeba učitel, tak si na něj vezme zbraň.
Mimochodem, je znám případ, kdy zemřel mladý chalpec pod vlivem takové hry, jako je "Prince of Persia". Myslím tu první stařičkou. Chtěl si taky skočit jako jeho oblíbený hrdina z mostu. Ale to je mimo téma.
Když to shrnu. Jsou hry bezpečné, lehce nebezpečné a velmi nebezpečné. Ale jak se konkrétně projeví, záleží na osobnosti hráče. Jak je nebo není náchylný hře podlehnout a naučit se některé vzorce chování. A čím mladší hráč s labilnějším charakterem a větším přirozeným sklonem k násilí začne hrát nebezpečné hry, tím to dopadne hůř.
-
vendy,2005-06-29 10:04:57
Myslím Didi, žes to jenom nepochopil. Tím nácvikem na reálné situace není myšleno, jestli čekáš, že se budeš po pražských ulicích vyhýbat kulkám, ale jde o sklon k určitým emočním zkratkám v běžných denních situacích jako když do tebe někdo dejme tomu strčí v metru. Normálně by si člověk myslel, že to je omylem, nebo to prostě neřešil nebo chtěl vysvětlení a pak se měl schopnost uklidnit, ale lidé, kteří zažili traumata nebo chroničtí hráči hned startují a nejsou schopni to ovládat, i když třeba na toho člověka hned nevytáhnou samopal maj třeba problém na situaci přestat myslet, mozek jim ji dokresluje do dalších detailů, které nevinnému incidentu dodávají úplně jiný význam a trvá jim hodiny, než se dostane do normálu.
U těch 10-12 letých parchantíků, jak píše Tinny je zajímavé nejen to, že takto trénujou průměrně 5 hodin denně, ale že hraní věnují skoro všechne čas, kdy by měli získávat něco jako dovednosti v mezilidských vztazích.
Chroničtí hráči
Robert,2005-06-29 13:28:19
Znám dost lidí, které by Vendy mohla (nebo mohl?) nazývat chronickými hráči (Hrají téměř denně a dokážou u toho sedět několik hodin v kuse). Ale ani u jednoho bych podobnou reakci na strčení v metru nečekal a to znám některé myslím velmi dobře. Sám jsem dříve také proseděl spoustu hodin i u velmi brutálních her, ale řekl bych, že do stařenek v metru nestrkám. Na druhou stranu měl zřejmě každý zkušenost s někým, kdo "naučené" vzorce chování z brutálních her často používá, i když člověk pochybuje, že kdy viděl počítač jinak než na základní škole...
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
