Brzo si budeme připomínat výročí nejzávažnější havárie v jaderné energetice, k níž došlo 26. dubna 1986. Navršením chyb se tehdy přehřál, protavil a vybuchl jeden z černobylských reaktorů. Ke vší smůle tehdy všechny dozimetry v budově, kromě dvou, měly limit 3,6 R/h. Zbývající dva měly limit 1 000 R/s, ale přístup k jednomu z nich byl zablokován explozí a druhý po zapnutí selhal. Tak se stalo, že pracovníci směny předpokládali intenzitu kolem 5 R/h, což jim teoreticky dávalo čas několika hodin na práci. Realita ale byla jiná. V některých oblastech úroveň radiace přesahovala 20 000 R/h (500 rentgenů je přitom v polovině případů dávka smrtelná).
Omyl v odhadu úrovně radioaktivity dovoloval náčelníku směny Alexandru Akimovovi předpokládat, že reaktor zůstal nedotčen. Sám proto zůstal se směnou v budově až do rána a organizoval chlazení reaktoru vodou. Nikdo nenosil ochranný oblek. Většina z přítomných (včetně Akimova) zemřela během tří týdnů. Trosky a především následný spad po výbuchu kontaminovaly velké území radioaktivními látkami tak mocně, že okolí elektrárny, včetně blízkého města Pripjať, muselo být evakuováno.
O realitě a filmové fikci katastrofy jsme vás informovali v článku Černobyl.
Procesy v aktivní zóně spolu s pískem s bórem, kterým se hořící reaktor zasypával, daly vznik tavenině označované jako korium. Došlo k vytvoření nového krystalického nerostu (křemičitanu zirkoničitého s vysokým obsahem uranu) v útvaru přezdívaném „sloní noha“ – viz článek Černobyl po 35 letech.
Hodně toho je dnes zrakům skryto pod ochranným hangárem. Spad po havárii ale zamořil vysokým stupněm radiace i rozsáhlé území mimo tuto ochrannou stavbu. Navzdory mnohým předpokladům ani v bezprostředním okolí elektrárny nevznikla apokalyptická pustina. Spíš to vypadá na přírodní ráj. Biologové hovoří o orgiích biodiverzity. Pablo Burraco se svým týmem ze švédské univerzity v Uppsale popsal, jak zde například zčernaly rosničky. Staly se učebnicovou ukázkou mikroevoluce - vysoký obsah tmavého barviva melaninu v kůži je chrání před ionizujícím zářením podobně jako nás před působením "sluníčka". Rosničky jsou jedním z překvapivých zjištění, jak rychle přírodní výběr zvládá reagovat na změnu životních podmínek. Jak život bují v okolí Jezera Glyboke v ochranné zóně OSEL psal v článku Přírodní výběr v akci.
Nejde ale jen o žáby a můry, kterým se daří. Oproti mnohým očekáváním je dnes z Černobylské zóny postmoderní divočina kypící životem i co se jelenů, losů a divokých prasat týče. Těch je tu tolik, že to směle snese srovnání s těmi nejlepšími přírodními rezervacemi. A pokud jde o vlky, tak těch tu vědci napočítali na plochu sedmkrát víc, než v obdobných končinách bývá zvykem. Jim Smithe z Univerzity v Portsmouthu poněkud ironicky k tomu poznamenal: „Lidská přítomnost (mínil tím práce v lese, lov, zemědělství a také jen pouhou lidskou přítomnost v obydlích) je pro přírodu pohromou. Tedy přinejmenším pro ikonická velká zvířata. Jsme mnohem více zničující, než exploze jaderného reaktoru“.
Jak jsou na tom v Černobylu velká zvířata, již tedy víme delší dobu a je to popsáno v mnoha publikacích. Co ale titěrní živočichové v půdě, kteří možnost měnit svá stanoviště nemají? Před dvěma dny ve sborníku americké akademie věd vyšla práce zaměřená na tvorečky z kmene hlístic (nematoda). Vědci je odebrali na různých místech uzavřené zóny. Celkem tři sta vzorků z lokalit s různou úrovní radiace si nejprve odvezli do hotelu, kde z nich založili kultury. S těmi se pak odebrali do mateřského pracoviště a provedli na nich genetické studie. Červíky zvané hlístice si k pokusům nevybrali náhodně. Vědci s nimi rádi pracují. Lze je totiž zmrazit a až po čase zase přivést k životu a sledovat, jak se ti uchovaní v „časové kapsli“ začali lišit od těch, kteří v tom mezičase měli jinou evoluční historii. Pro tyto a mnohé další ceněné vlastnosti se staly modelovým organismem a hodně se toho o nich již ví. Tak třeba i kolik mají neuronů, jak je jejich nervová soustava organizována, i jaký mají genom.
V našem případě u těch černobylských proto došlo i na sekvenaci a k pokusu najít rozdíly ve stavbě jejich DNA. Snahou bylo zjistit, jak a čím se různý stupeň radiace na nich podepisuje. Cíl byl jasný - najít specifické změny, které dovolují se s enormně škodlivou nepřízní osudu vypořádat. Zdálo se být nemyslitelné, aby se při porovnávání červíků z míst se zanedbatelnou radiací (odpovídající té, jaká je například v New Yorku) až po ty, kteří žili a množili se s radiací odpovídající té, která panuje ve vesmíru a která je pro člověka dlouhodobě neslučitelná se životem, nic nenašlo.
Když se vědci získanými daty ze všech těch posbíraných drobečků probrali, nezbylo jim než konstatovat, že se jim jejich předpoklad nevyplnil. Ani s pomocí několika různých analýz nedokázali na genomech černobylských háďátek (v porovnání s těmi z jiných koutů světa) detekovat známky radiačního poškození.
Vědci to omlouvají slovy, že vlastně neví, s jakou úrovní expozice se předci oněch sebraných háďátek za poslední čtyři desetiletí potýkali. V podstatě tristní výsledek se proto snažili vylepšit rozšířením testů. Ty měly za cíl zjistit, jak jsou na tom háďátka z různého stupně radiační zátěže s odolností vůči chemickým mutagenům.
A jak to dopadlo? Vícegenerační expozice populací z jednotlivých míst odběru (autoři je ve studii nazývají „kmeny“) prokázala dědičně danou vyšší a nižší toleranci k chemickým mutagenům. Mluvou vědeckou výsledek popsali jako absenci mutačních signatur odrážejících jedinečnou schopnost tolerovat poškození DNA. Problém ale byl v tom, že onu zvýšenou toleranci nešlo předvídat podle úrovní radiace v místech odběru izolátů. Zcela polopaticky: Jedinci z míst z radiací narušených stanovišť nejsou odolnější než ti ze stanovišť pohodových, a není tomu ani naopak. Jde zkrátka o jevy na sobě nezávislé.
Studii rozhodně nelze interpretovat tak, že by již Černobyl byl pro člověka bezpečný. Říká jen to, že některé organismy a háďátka zvlášť, jsou v odolávání extrémním podmínkám skutečnými mistry. Za velké zklamání můžeme považovat to, že se nenašel žádný znak, který by mohl být nápomocen stát se i lidem vůči radiaci odolnějšími. Nicméně o úplné fiasko tu nejde. Už proto, že válečníci jsou vyznavači „zlatého pravidla“ - kdo udeří první, získává výhodu. Pokud tedy někdo z nich ono osudové tlačítko stiskne, nynější studie dává jasně na srozuměnou, kdo bude vítězem. Odchod lidí učiní ze Země úžasnou oázu divočiny.
Literatura
Sophia C. Tintori et al, Environmental radiation exposure at Chornobyl has not systematically affected the genomes or chemical mutagen tolerance phenotypes of local worms, Proceedings of the National Academy of Sciences (2024). DOI: 10.1073/pnas.2314793121
New Scientist 5. 10. 2015, Current Biology 25: R824–R826.
Háďátka jsou nemocná a všichni to slaví
Autor: Stanislav Mihulka (02.02.2011)
Už známe první kandidáty pro mezihvězdný let: Háďátka a želvušky
Autor: Stanislav Mihulka (08.11.2017)
Tatínkovy vzpomínky zapsané do spermií
Autor: Josef Pazdera (12.11.2018)
Černobyl po 35 letech
Autor: Vladimír Wagner (25.04.2021)
Nová rozsáhlá studie rizika nízkých dávek radiace
Autor: Vladimír Wagner (19.08.2023)
Navozuje ionizující záření diabetes?
Autor: Josef Pazdera (17.10.2023)
Diskuze:
háďátka
Florian Stanislav,2024-03-12 11:03:08
Háďátka jsou typu hlístice, mají povrchovou kutikulu ( bílkovinnou ?), která je může účinně chránit, nemají dýchací soustavu, ale trávicí ano ( ústa), takže vnitřní příjem radioaktivních látek dovnitř těla musí být.
Odolnost háďátek může být dána tím, že se množí dobře a ty i málo poškozené potomstvo nezanechaly.
Re: háďátka
Lenka Vavrova,2024-03-12 14:43:55
Váš předpoklad, že se červi množí dobře, a že tedy přirozený výběr z mnoha potomků vybere ty nepoškozené, které se dál množí, se zdá být logický. Je tu ale háček.
Počet mutací v systému narůstá bez ohledu na to, zda se jedná o rychlé, nebo pomalé množení. Za desítky let v zamořeném systému by právě u rychle se množících populací musely mutace (změny v DNA) enormně narůst. Tlak na řešit poškození následkem radiace vede k nárůstu mutací v jiných směrech. Pokud se ukázalo, že tomu tak není, autory opravňuje tvrdit, že jde o neklamnou známku nadmíru dobře fungujících DNA opravných enzymů.
Pučení z článku:
D@1imi1 Hrušk@,2024-03-11 22:20:59
Negativní vliv jaderných elektráren na přírodu tedy byl vyvrácen i v krajním případě, že reaktor vybuchne a Putin rozstřílí kontejnment, takže se radioaktivita uvolní do prostředí. Jediným RACIONÁLNÍM cílem boje ekologistů proti jaderkám tak zůstávají ekonomické a politické zájmy jejich sponzorů.
(Ano, vím, že hodně ekologistů bojuje proti jaderkám z obecné nenávisti vůči moderní společnosti, ale nenávist je emoce, nikoliv racionální cíl. Pak jsou tu biomatky, ale to je zase jiná sorta.)
Re: Pučení z článku:
Eva M,2024-03-11 23:33:56
...a japonci se s tou fukusimou tak se.ou proto, ze jsou proste hracickove... dozimetry na RTG se nosi proto, aby pracovnici vypadali jako frajeri.................a alkohol v malych davkach neskodi v jakemkoli mnozstvi.
a ze by snad ze zasahujicich v cernobylu mel nekdo nejake zdravotni komplikace je konspiracni teorie.......
..............jako na te propagaci jadernych elektraren zde je strasidelny styl, kterym je provadena. bohuzel, nebudi duveru.
uz to nebudu cist, at se zbytecne nenastvu a zustane prostor pro oslavne plky.
HOWGH.
Re: Re: Pučení z článku:
D@1imi1 Hrušk@,2024-03-12 00:14:37
Řeč je o ekologistech a o vlivu na ŽP. Ekologisti valný zájem o osudy lidí nemají. Kolik lidí kde zemřelo jim slouží pouze jako argumentační munice.
Ad Fukušima: jinými slovy Vás neděsí naměřené dávky radiace, Vás děsí to, že má někdo u sebe dozimetr případně že nosí hazmat oblek :-) To Vám nelze zazlívat, je to přirozená lidská reakce. Když jsem si v době covidu v místech s hustým výskytem lidí nasadil na svoji ochranu FFP3, taky přede mnou část lidí byla hned opatrnější, protože to v nich spouštělo podvědomou poplašnou reakci.
Re: Re: Re: Pučení z článku:
Martin Novák2,2024-03-12 20:06:56
Kde končí znalosti a rozum nastupuje vývojově starší reakce - strach.
Re: Pučení z článku:
Pavel Kaňkovský,2024-03-12 16:42:26
Negativní vliv vyvrácen nebyl. Pouze se ukázalo, že je v případě černobylské havárie víceméně převážen pozitivním vlivem vystěhování lidí.
Re: Re: Pučení z článku:
D@1imi1 Hrušk@,2024-03-12 17:25:56
Jenže ti lidé by se sami dobrovolně nikdy nevystěhovali, takže celkový vliv na přírodu je naopak pozitivní. Srdce ekologisty musí zaplesat.
Antibiotika také neposilují organismus přímo, naopak mu škodí, ale tím, že vyženou infekci, mu celkově prospívají.
Tak co ještě ekologistům na jaderkách vadí? :-)
Re: Re: Re: Pučení z článku:
Martin Novák2,2024-03-12 20:01:31
Ekologistům na jaderkách vadí že ty současné je zatraceně těžké přimět k výbuchu :-)
Ale hlavně to že na rozdíl od OZE jaderná energie je schopná udržet a rozvíjet současnou civilizaci kterou ekologisté nenávidí - není ekologická, představte si že v ní žijí lidé! A chtějí někde bydlet! A dokonce i něco jíst! A ti nejhorší i cestovat! A nejhorší z nejhorších i autem! To je přece dovoleno jenom ekologistům kteří si klidně odskočí mezi demonstracemi na dovolenou na Bali :-)))
Re: Re: Re: Re: Pučení z článku:
D@1imi1 Hrušk@,2024-03-13 14:11:00
Ti skutečně ortodoxní ekologisti letadlem zbytečně nelétají, ale chtěli by sami žít v panenské přírodě, v čemž jim překáží existence milionů dalších lidí, se kterými se musí oni i divoká příroda dělit o životní prostor. Nejradši by se proto většiny lidí a jejich životních projevů zbavili. Ale na území se zbytkovým zamořením by také žít nechtěli, takže vyhnání lidí radioaktivitou není pro jejich představy použitelné. Naopak jaderná elektrárna je investice s výhledem na celou generaci, takže civilizace z oblasti hned tak nevypadne.
Re: Re: Re: Re: Re: Pučení z článku:
F M,2024-03-13 17:50:26
Degradace ochrany přírody a především jejího vnímání je jedním z vedlejších efektů green dealu. Ani se vám nedivím, že o ekologistech apod. píšete až opovržlivě. Sám jsem již mala zastáncem a příznivcem ochrany přírody, proto mi ta ideologie (nic jiného to opravdu není), která teď ničí zdravý rozum lidí opravdu vadí. Na snaze o zmenšení dopadů lidské existence na přírodu nic špatného není. Problém je v tom v co se to zvrhlo. Popravdě si myslím, že většina opatření která se prosazují - elektromobilita, OZE, i opatření v zemědělství a lesnictví, spíš přírodě škodí ještě víc než kdyby se nedělalo nic. Bylo by to na opravdu širokou diskusi, jen trochu nastřelím.
Obrovská lobby, politická, průmyslová, dotační. Úředníci kteří musí neustále produkovat další nesmysly aby udrželi moc a zdání potřebnosti jejich úřadů. Potřeba pocitu, že patřím mezi ty lepší, což se váže s sociálním statusem. Ta ideologizace - téma je natolik obtížné a obsáhlé, že většina populace nemá schopnost, nebo čas se orientovat co se opravdu děje a co to znamená - což spolu s nátlakem na to mít názor vede k zkratkovitosti, dezinformacím a populismu oběma směry (ne nepřipomíná to postoje k Ukrajině;-)). Movitější menšina má jiné strachy a potřeby než většinová populace, tedy odklon od fosilních paliv z pro ně nepohodlných destinací, spolu s nezájmem o to co bude s tou většinou, je pro ně velkou motivací. Lokálně- potřeba zpeněžit ty správné pozemky a výmluvy na ekologické organizace, způsob řešení dopravy (především MHD a cyklistické), dotace do odvodňování krajiny, rybníky. Zde všude se ty dotace využívají buď na úplně něco jiného, nebo přímo proti původnímu (na oko) záměru. Ach jo, toho by se tu dalo napsat.
Zkrátka člověk ani nemůže napsat "všeho moc škodí", protože by to moc neodpovídalo současnosti. Celé se to nějak odtrhlo od reality.
Člověku zdar a přírodě zvlášť
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pučení z článku:
D@1imi1 Hrušk@,2024-03-13 21:45:35
Slovo od slova podepisuji.
Já jsem byl ekologickými myšlenkami silně ovlivněn v období puberty. Neprojevovalo se to u mě tak, že bych se někde přivazoval ke stromům, ale třeba tak, že jsem třídil odpad pečlivěji než naprostá většina smrtelníků. Třídil jsem např. hliníková víčka od jogurtů, pro která na přelomu tisíciletí organizovaný systém sběru ani neexistoval. Dokonce jsem hledal způsob, jak ekologicky naložit s bioodpadem, když jsme žili v paneláku a neměli tím pádem možnost ho kompostovat. A PETky jsem netřídil vůbec, protože voda přece teče z kohoutku. I střední školu jsem si vybral ekologicky zaměřenou.
V průběhu dospívání a s tím, jak jsem získával všeobecný přehled a lepší technické znalosti, jsem pochopil, že některé "ekologické" záležitosti jsou složitější, často i diametrálně opačné, než jak se většinoou prezentují. Hodně zásad z té doby mi ale zůstalo, jen s pocitem svobody díky vědmí, že já svět nezachráním, ale sebe umořit bych zvládnul.
A silně projaderné názory nemám proto, že bych na tom měl osobní zisk, ale prostě proto, že ostatní zdroje energie v našich podmínkách při znamenají mrhání přírodními zdroji.
Jinak mezi ekologisty rozlišuji zhruba tyto tři druhy:
A)FUNDAMENTALISTI
- ti by si přáli návrat lidí do plného "souladu s přírodou". Což fakticky znamená návrat do doby kamenné. Tento druh je poměrně vzácný.
B)ZMĚKČILÍ FUNDAMENTALISTI
- ti nevědí, co chtějí. Chtěli by návrat do souladu s přírodou, ale zároveň by se nechtěli vzdát některých výdobytků civilizace. Což nelze mít obojí. Oproti poslední skupině jsou alespoň jejich motivy upřímné, jen zmatené.
C)AKTIVISTI
- to jsou nuly, které bojují za ŹP proto, že jim to dává pocit vlastní důležitosti. A nezřídka to mají i jako zdroj příjmů. Kdyby nebylo životní prostředí trendy, věnovali by se jiné problematice.
A nejmenší ekologickou stopu mají lidé, kteří si o ekologii hubu neotírají, žijí skromě v malém bytě nebo domku a okolí je považuje za socky, protože si nekupují nové věci, dokud to není nutné, natož aby jezdili někam na dovolenou.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
