Snímek pořízený „Rybím okem“ na modulu Odysseus během přistávání byl posledním odeslaným snímkem, než se modul uložil ke spánku (zdroj Intuitive Machines).

Před týdnem přistál modul Odysseus a nyní se už místo jeho přistání ponořilo do měsíční noci. Už ve čtvrtek 29. února, týden po přistání, se modul odmlčel. Na její překonání není modul stavěný, takže se nejspíše po konci měsíční noci neozve. Přesto však není obživnutí vyloučeno a pokusy se s ním spojit proběhnou. Teď se však podívejme, jaká vědecká a technologická data se mu podařilo během přistání i po jeho realizaci získat.

Místo přistání modulu Odysseus našla i měsíční družice LRO, ukázáno bílou šipkou (zdroj NASA).

Přistávacímu modulu se podařilo přistát zatím nejblíže jižnímu pólu u kráteru Malapert A. Souřadnic byly 80,13ᵒ jižní šířky a 1,44ᵒ východní délky a v „nadmořské výšce“ 2 579 m. Po přistání se modulu podařilo identifikovat měsíční družici LRO, která obíhá ve výšce 90 km nad povrchem Měsíce. Modul dosedl do silně erodovaného kráteru s průměrem asi 1 km ve svahu se sklonem asi 12ᵒ.

Již je také dost informací o průběhu přistání. Ukázalo se, že hlavním problémem byla nefunkčnost laserových výškoměrů. Nebyl správně instalován kritický kolík připojující svazek kabelů umožňujících zapnutí a vypnutí laseru. Zjistilo se to pár hodin před přistáním. Muselo se pak rychle hledat náhradní řešení, Proto se přistání o hodinu odložilo. Firma narychlo přepracovala software, aby bylo možné využít teleskopů, které byly v nákladu NASA na lidaru NDL (Navigation Doppler Lidar) pro přesné měření rychlosti a vzdálenosti, hlavní však byly údaje o výšce nad terénem.

Snímek zlomené nohy měsíčního modulu Odysseus, motor modulu stále ještě pracuje a modul je ve vertikální poloze (zdroj Intuitive Machines).

Softwarová záplata z větší části fungovala. Problém však byl, že letový počítač nebyl schopen data z NDL zpracovávat v reálném čase. Poslední data o výšce tak z něj modul přijal ve výšce 15 km nad povrchem Měsíce. V té době mu do přistání chybělo pouhých 12 minut. Autonomně řízený přistávací modul se tak musel spoléhat pouze na optické navigační kamery. Porovnáním změn na postupných snímcích zjišťoval, jak rychle se pohybuje vůči povrchu. Ze znalosti počáteční rychlosti a výšky v předchozích fázích přistávání tak měl hrubou představu o výšce nad povrchem. Její přesnost však byla omezená.

Snímek z povrchu Měsíce pořízeném modulem Odysseus (zdroj Intuitive Machines).

Klesání bez výškoměru vedlo k tomu, že si modul myslel, že je o sto metrů výše, než byla realita. Místo požadované rychlosti klesání 2 m/s a nulové horizontální rychlosti tak klesal třikrát rychleji a horizontální rychlost byla 2 m/s. Modul proto přistál mnohem tvrději, než se předpokládalo. Navíc pravděpodobně dostal při dosednutí smyk a jedna z jeho šesti noh praskla. Dokud ještě pracoval motor, modul stále stál i se zlomenou nohou, následně se převrátil.

Pokračuje zpracování dat z japonského modul SLIM. Skála s přezdívkou „Aki Inu“ byla studována pomocí infračervené kamery po opětném probuzení modulu. Je ve vzdálenosti 18 m a vysoká 63 cm. (Zdroj JAXA).

Během víkendu, který nastal po přistání, se pracovníci snažili získat co nejpřesnější představu o stavu modulu. Ten ležel na boku a jeden z jeho konců byl zvednutý. Ukázalo se, že je to kvůli tomu, že přistál na svahu kráteru. Z hlediska generace elektrické energie to byl hodně velký problém. Velký solární panel byl na horní části modulu. Ta nyní ležela na povrchu, a navíc byla orientována opačným směrem, než bylo Slunce. Pro výrobu elektřiny tak zůstal jediný panel, který byl na boku modulu a byl orientován nahoru. Ten ovšem vyráběl zhruba 170 W elektřiny. To je více než dost pro provoz modulu, ale nestačí to pro souběžný provoz výkonného vysílače Quasonix, který odesílá data širokopásmovým kanálem na Zemi. K tomu by bylo potřeba 210 W.

Snímek zachycující převrácený modul Odysseus (zdroj Intuitive Machines).

Existovaly tak dvě možnosti. Modul mohl pracovat ještě několik dní se snižujícím se výkonem, jak by postupně slunce klesalo na obzor. Nebo mohl využít maximum šťávy v době nelepší viditelnosti pro pozemské antény a přenést maximální hustotu dat. Tato druhá možnost by však vedla ke ztrátě většiny funkcí modulu už ve středu. Aby vědci a technici získali maximum dat, rozhodli se pro druhou možnost.

Vyřešila se i další záhada. Podařilo se zachytávat vysílání všech čtyř antén modulu, ale dvě posílaly nesrozumitelný šum. Bylo to dáno tím, že tyto dvě mířily dolů a signál se odrážel od měsíčního povrchu. Technikům se podařilo vhodným způsobem namodulovat signál a dostali tak data z pěti experimentů NASA. Pouze jeden nekomunikoval. Šlo přístroj SCALPSS (Stereo Cameras for the Lunar Plume-Surface Studies), který měl studovat účinky proudu spalin modulu na měsíční regolit. Je pravděpodobné, že se při tvrdším přistání rozbil. Podle očekávání pracovala také většina komerčních nákladů.

Modul pracoval daleko déle, než se předpokládalo vzhledem k omezené kapacitě produkce elektřiny a velmi intenzivní spotřebě při maximalizací přenosu dat na Zemi. Fungoval nakonec skoro celý týden. Celkově se podařilo přenést 350 megabytů dat. Před víkendem po zaslání posledního obrázku se uložil ke spánku. Poslední odeslaný snímek byl pořízen těsně před přistáním. Ukazuje spodní část modulu těsně u povrchu Měsíce poďobaného krátery a Slunce i malý srpek Země v pozadí.

I ve spánku je však modul v pohotovostním režimu a v případě, že přežije dlouhou lunární noc, by se mohl zhruba po třech týdnech znovu ozvat. Pravděpodobnost však není vysoká, protože hlavně energetické systémy nebyly na takové mrazy, které nastanou, stavěny a testovány. Jak jsem psal v minulém článku, podobný zázrak se podařil japonskému lunárnímu modulu SLIM. Po dlouhé měsíční noci se modul probudil, i když se už v to nedoufalo. Bylo to jen na relativně krátkou dobu. Pak byl opět vypnut, protože hrozilo jeho přehřátí. Přesto se od něj podařilo získat další porci zajímavých dat.

Je třeba připomenout, že první let přistávacího modulu Odysseus byl hlavně technologickou zkouškou. Z tohoto hlediska jde o dokonalý úspěch. Let odhalil řadu problematických míst, které bude možné odstranit, a otestoval celý průběh letu, přistání i fungování na povrchu Měsíce. Technici tak mají všechna potřebná data pro vylepšení sestavy a získání spolehlivého komerčního transportního prostředku ze Země na Měsíc. Zároveň však vědci a technici spojení s jednotlivými přístroji užitečného nákladu modulu získali jejich data a lze předpokládat, že se můžeme těšit na výsledky jejich zpracování.