Porucha pozornosti postihuje asi 3-7 % dětí. U poloviny přetrvá do dospělosti. Kredit: Lucélia Ribeiro, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Nelze si nevšimnout, že lidský genom trpí spoustou genetických poruch a dědičných znaků, které považujeme za nevýhodné. Jak je možné, že je evoluce nezlikvidovala, tedy ty, u nichž na to měla dost času? Pomineme-li skutečnost, že evoluce funguje spíš jako dítě se zavázanými očima bušící do piňaty než jako hloubavý inženýr za rýsovacím prknem, v poslední době se překvapivě ukazuje, že domnělá nevýhodnost je vlastně omyl.

David Barack. Kredit: University of Pennsylvania.

Co nám přijde jako nevýhoda, bylo za určité situace naopak klíčem k úspěchu. Nejsou to úplně ideální řešení, co byste ale čekali od děcka s pestrobarevnou palicí? Vykřičeným příkladem je srpkovitá anémie, která poskytuje poněkud nešikovnou, ale jinak účinnou ochranu proti malárii. Nově se objevují studie, podle nichž jsou podobnou významnou adaptací i projevy, které dnes považujeme za trýznivé poruchy chování.

Nedávno se objevila hypotéza, podle které je ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder), tedy hyperkinetická porucha či porucha pozornosti vlastně účinnou adaptací na sběr potravy.

Logo. Kredit: University of Pennsylvania.

David Barack z americké University of Pennsylvania a jeho kolegové nedávno tuto hypotézu prověřili experimentem. Účastníci experimentu hráli online hru se sběrem bobulí na virtuálních keřích během 8 minut. Když posbírali nejvíce nápadné plody, mohli volit mezi setrváním u daného keře s méně zdroji nebo přesunem k dalšímu keři, který trval nějaký čas.

Experimentátoři rovněž s využitím standardního testu u účastníků zjišťovali míru ADHD. Ukázalo se, že se experimentu účastnilo 45 procent lidí se symptomy ADHD, což je podstatně více než průměr v lidské populaci. Mohlo to být způsobeno povahou experimentu i jinými faktory. Každopádně to ale nevadilo, naopak to nabídlo badatelům lépe vyvážený design experimentu.

Ukázalo se, že lidé mají obecně tendenci setrvávat při sběru na „známém“ keři déle, než je podle matematických modelů výhodné. Lidé s ADHD ale nasbírali o 16 procent virtuálních bobulí víc, i když ani oni se nepohybovali matematicky ideálně. Autoři studie jsou přesvědčeni, že lidé v ADHD módu, kteří upřednostňovali průzkum nových zdrojů před využíváním známých zdrojů, měli v určitých situacích v dávných dobách výhodu.

Zároveň je jasné, že výhoda daná stavem ADHD nebyla univerzální. To bychom nejspíš byli všichni takto nastaveni. Ať už to mělo jakékoliv důvody, zdá se, že pro naše předky bylo výhodné mít v populacích lidi s ADHD i bez ADHD. Dnes už tolik nejsme závislí na sběru bobulí, ale minulost si stále neseme v genech. Když už nic jiného, mohli bychom lidi s ADHD brát nikoliv jako přítěž, ale jako součást našeho evolučního úspěchu.

Video: Section 3: Future, Discussion with David Barack

Literatura

IFL Science 22. 2. 2024.

Proceedings of the Royal Society B online 21. 2. 2024.