Právě v těchto dnech si připomínáme dvousté výročí vědeckého představení teropodního dinosaura rodu Megalosaurus, které v podstatě znamenalo uvedení druhohorních dinosaurů do povědomí vědeckého světa (a takřka zároveň i do povědomí široké laické veřejnosti). Na svém blogu, jsem se tomuto věnoval již mnohokrát, žádná příležitost však nebyla natolik významná jako tato. Pojďme si tedy ještě jednou připomenout, jak k této přelomové události nejen v dějinách vědy došlo. Dnes už nevíme s jistotou, zda Reverend William Buckland (1784–1856), v té době profesor mineralogie na Univerzitě v Oxfordu, objevil fosilie prvního vědecky rozeznaného dinosaura ze Stonesfield Slate osobně.[1] Nezachovaly se totiž žádné zápisky, na jejichž základě by bylo možné zjistit původ tohoto fosilního materiálu. John Phillips (1800–1874) nicméně v roce 1871 uvedl, že některé fosilie z dotyčné sbírky „byly objeveny již před jeho (Bucklandovou) dobou“.[2] Přímo na lokalitě ve Stonesfield Slates pojednával o fosilních pozůstatcích „jednoho nebo více čtvernožců“ již k roku 1815 lékař a geolog John Kidd (1775–1851). Místní lomy byly využívány jako zdroj střešní krytiny, která se tehdy hojně využívala, a dělníci zde kopali jámy impozantních rozměrů. V hloubce 12 metrů pod povrchem pak údajně na začátku 90. let 18. století narazili na většinu ze zkamenělých kostí, které Buckland později popsal jako prvního známého dinosaura megalosaura.[3]
Je možné, že některé z fosilií objevil on sám, jiné mu pravděpodobně donesli různí sběratelé. Dinosauří fosilie byly v Anglii prokazatelně objevovány již v 17. a 18. století, materiál ze Stonesfield Slates je připomínán nejpozději k roku 1797.[4] Každopádně Buckland již k roku 1818 vlastnil celou sbírku fosilií z této lokality, zahrnující pravděpodobně fosilie několika exemplářů dravého dinosaura. Mezi těmito zkamenělinami byl i fragment dolní čelisti s vystupujícím zubem, obratle, izolované zuby a další fragmenty. Ve zmíněném roce si tyto fosilie prohlédl i slavný francouzský přírodovědec Georges Cuvier (1769–1832), který byl právě v té době na zdvořilostní návštěvě v Oxfordu. Sám Cuvier později značně tlačil na Bucklanda, aby popis záhadného pravěkého plaza uspíšil.
Už v roce 1821 napsal Bucklandovi irský přírodovědec Joseph B. Pentland (1797–1873) dopis, v němž poněkud neomaleně naléhá: „Zašlete svého plaza ze Stonesfieldu nebo jej budete publikovat sám?“[5] Buckland tedy mohl svého pomyslného rivala Gideona A. Mantella (1790–1852; v roce 1825 popsal druhého vědecky rozeznaného dinosaura iguanodona) předběhnout o více než jediný rok, vzhledem ke svým rozmanitým zájmům a například také povinnostem spojeným s jeho církevním postavením však nenacházel čas.[6] Podle některých podání údajně nechtěl publikovat pojednání o pravěkém zvířeti, které se poněkud neshodovalo s učením Písma (Buckland byl proslulý svojí snahou najít soulad mezi geologickým záznamem a biblickými texty), pravděpodobnější však je, že ještě nebyl připraven. Na základě dochované korespondence se zdá být zjevné, že chtěl počkat, zda nebude objeveno více fosilií z tohoto „velkolepého“ plaza, což by umožnilo jej ještě lépe pochopit a přesněji interpretovat. Zároveň chtěl Buckland na popisu spolupracovat s kolegou, Reverendem Williamem D. Conybearem (1787–1857), jak sám napsal v odpovědi z 11. června 1822 Pentlandovi. Společná práce o „Stonesfieldském varanovi“ s Conybearem nakonec publikována nebyla, v britských geologických kruzích už se ale o nálezu dobře vědělo. První přišel se jménem Megalosaurus ještě neoficiálně lékař a přírodovědec James Parkinson (1755–1824), který roku 1822 krátce pojednal o objevu a odhadl dokonce i rozměry neznámého zvířete – jeho délka měla činit 12 metrů a výška hřbetu kolem 2,4 metru.[7] Dne 9. července 1823 napsal Buckland přímo Cuvierovi, ujišťuje svého pařížského kolegu, že je vše připraveno k popsání nového pravěkého plaza a zasílá mu i náčrty fosilií. Cuvier je přesto netrpělivý, protože chce o Stonesfieldském plazovi pojednat i ve své připravované knize, a tak opět prostřednictvím Pentlanda naléhá. Pentland píše dopis Bucklandovi s datováním k 28. únoru 1824, v té době už je ale Megalosaurus oficiálně představen světu.[8]
Přesněji řečeno, 20. února toho roku čte Buckland svoji popisnou práci před shromážděním Geologické společnosti v Londýně. Později v roce 1824 vychází i samotná popisná práce, která se tak vlastně stává první formálně publikovanou odbornou studií, představující druhohorního dinosaura.[9] V té době ovšem pojem „Dinosaurus“ neexistuje, ten je stanoven až o 18 let později Sirem Richardem Owenem.[10] Problémem byl ovšem také fakt, že Buckland a Mantell si ještě nebyli jisti tím, že Megalosaurus a Iguanodon jsou dva různé dinosauří taxony. Dnes dobře víme, že oba dinosauři nebyli blízce příbuzní a navíc je dělilo asi 40 milionů let geologického času, v roce 1824 však tyto poznatky k dispozici nebyly.[11] Oba muži se nejspíš domnívali, že alespoň některé fosilie Mantella z lokality Tilgate Forest patřily megalosaurovi. I proto Buckland na začátku března 1824 navštívil Mantella a prohlédl si fosilie budoucího iguanodona z Tilgate Forest (lokalita u obce Cuckfield v Sussexu). Oba badatelé si byli natolik jistí tím, že i v Tilgate Forest byly objeveny fosilie megalosaura, že Buckland zahrnul zprávu o nich na poslední chvíli do své popisné práce. Vyzdvihl přitom přínos Mantella a význam jeho objevů, což je poněkud v rozporu se zjednodušenou představou o rivalitě a nepřátelství mezi oběma pionýry v objevování dinosaurů.[12] Buckland i Mantell objevili v období 20. až 50. let 19. století fosilie dalších dinosaurů, včetně tehdy ještě neznámých stegosaurů nebo sauropodů, nejvýznamnějším objevem byl ale ten první, který dinosaury uvedl do povědomí lidstva.[13] Fosilie dinosaurů byly známé po celá tisíciletí na většině kontinentů, teprve před 200 lety však tyto fantastické obratlovce začala zkoumat také věda.[14] Co tedy dodat závěrem? Snad jen vyslovit přání, ať se o této nesmírně významné a úspěšné skupině živočichů, která do značné míry formovala a formuje po stovky milionů let podobu ekosystémů naší planety, dozvíme co nejvíc informací i v dalších dvou stoletích.
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
Short Summary in English: February 20th, 2024 marks the 200th Anniversary of the first formal description of non-avian dinosaur, Megalosaurus. On February 20th, 1824 Reverend William Buckland had read his paper to the Geological Society of London and its publication later that year constituted the earliest scientific description of a dinosaur.
Odkazy:
https://www.nhm.ac.uk/discover/dino-directory/megalosaurus.html
The Megalosaurus: When Was the First Dinosaur Discovered? | Discover Magazine
The Story of Megalosaurus – Philip J. Currie Dinosaur Museum (dinomuseum.ca)
[1] Benson, R. B. J.; et al. (2008). The taxonomic status of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria, Theropoda) from the Middle Jurassic of Oxfordshire, UK. Palaeontology. 51 (2): 419–424.
[2] Phillips, J. (1871). Geology of Oxford and the Valley of the Thames. Oxford: Clarendon Press (p. 196).
[3] Benson, R. B. J. (2010). A description of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria: Theropoda) from the Bathonian of the UK and the relationships of Middle Jurassic theropods. Zoological Journal of the Linnean Society. 158 (4): 882–935.
[4] Gunther, R. T. (1925). Early Science in Oxford. Isis. 8 (2): 375–377.
[5] Sarjeant, W. A. S.; Delair, J. B. (1980). An Irish Naturalist in Cuvier’s laboratory. The letters by Joseph Pentland, 1820–1832. Bulletin of the British Museum (Natural History), Historical series 6 (7): 245–319.
[6] Simpson, M. I. (2015). Iguanodon is older than you think: the public and private announcements of Gideon Mantell’s giant prehistoric herbivorous reptile. Deposits Magazine. 44: 33.
[7] Parkinson, J. (1822). Outlines of Oryctology. An introduction to the study of fossil organic remains, especially those found in the British Strata. London, M. A. Nattali: 305.
[8] Delair, J. B.; Sarjeant, W. A. S. (2002). The earliest discoveries of dinosaurs: the records re-examined. Proceedings of the Geologists‘ Association. 113 (3): 185–197.
[9] Buckland, W. (1824). Notice on the Megalosaurus or great Fossil Lizard of Stonesfield. Transactions of the Geological Society of London. 2. 1 (2): 390–396.
[10] Owen, R. (1842). Report on British fossil reptiles, part II. Report of the British Association for the Advancement of Science. 11: 32–37.
[11] Benson, R. B. J. (2009). An assessment of variability in theropod dinosaur remains from the Bathonian (Middle Jurassic) of Stonesfield and New Park Quarry, UK and taxonomic implications for Megalosaurus bucklandii and Iliosuchus incognitus. Palaeontology. 52 (4): 857–877.
[12] Mantell, G. A. (1825). Notice on the Iguanodon, a newly discovered fossil reptile, from the sandstone of Tilgate forest, in Sussex. Philosophical Transactions of the Royal Society. 115: 179–186.
[13] Sarjeant, W. A. S. (1997). The earliest discoveries. In Farlow, J. O.; Brett-Surman, M. K. (eds.). The Complete Dinosaur. Bloomington: Indiana University Press. pp. 3–11.
[14] Xing, L. D.; et al. (2015). Stone flowers explained as dinosaur undertracks: unusual ichnites from the Lower Cretaceous Jiaguan Formation, Qijiang District, Chongqing, China. Geological Bulletin of China. 34 (5): 884–889.
Diskuze:
