Masorýže, třikrát denně alespoň lžička. Kredit: Yonsei University.

Laboratorní maso stále bojuje o své místo na slunci, tedy na stole zákazníků. Přináší řadu výhod, ale také se stále potýká s nedostatkem důvěry veřejnosti. Jihokorejští odborníci to chtějí zvrátit s hybridní masorýží, ve které se snoubí tkáňové inženýrství s odvážnými kulinářskými experimenty.

Jinkee Hong. Kredit: Yonsei University.

Jinkee Hong z Yonsei University a jeho tým pojali troufalý plán – udělat rýži s živočišnými svaly a tukem. Nejde však o nějaké hodně odvázané genetické inženýrství, při němž by rýži donutili vyrábět živočišné buňky. Tak daleko ještě nejsme. Tohle byl pozoruhodný trik na buněčné úrovni.

Při výrobě laboratorního masa se využívají rozmanitá „lešení“ (scaffold) z vhodných biomateriálů, která zajistí potřebné trojrozměrné uspořádání. Hongův tým rafinovaně použil jako „lešení“ pro růst laboratorního masa zrnka rýže. Jsou porézní a mají organizovanou strukturu, která se živočišným buňkám očividně líbí. Stejně tak neopovrhnou látkami obsaženými v rýži, které podporují jejich růst. To vše dělá ze zrnek rýže velmi zajímavý substrát pro růst živočišných tkání, tedy v přiměřené velikosti.

Logo. Kredit: Yonsei University.

Badatelé nejprve potáhli zrnka rýže potravinářskými enzymy a rybí želatinou, bezpečným a jedlým materiálem, kvůli snazšímu kontaktu se živočišnými buňkami. Poté na rýži vypustili kraví svalové a tukové buňky a vše ponechali růst na Petrisce po dobu 9 až 11 dní. Výsledná masorýže představuje pozoruhodný produkt, který naplňuje bezpečnostní a zdravotní požadavky na potraviny. Kromě toho obsahuje o 8 procent více proteinů a o 7 procent více tuků než běžná rýže. Prý je to jenom začátek.

Testy konzistence ukázaly, že masorýže je o něco pevnější a křehčí. Pokud jde o chuť, masorýže s vyšším obsahem svalové tkáně voní jako hovězí a také jako mandle, zatímco masorýže s větším obsahem tuku má blíž smetaně, máslu a kokosovému oleji. Masorýže má očividně slušný potenciál pro zábavné potravinářské experimenty.

Pro tvůrce masorýže je podstatně, že šetří ekonomické náklady i emise oxidu uhličitého. Na každých 100 g obsažených proteinů u masorýže vzniklo maximálně 6,27 kg emisí, zatímco u hovězího 49,89 kg. Pokud by se masorýže dostala na trh, stála by asi 2,23 dolarů za kilogram, zatímco hovězí přijde 14,88 dolarů.

Hong s kolegy jsou nadšeni, že jim živočišné buňky v rýži rostou ještě lépe, než čekali. Pokud technologii masorýže dotáhnou do konce, mohla by nalézt široké uplatnění, nejen v běžných supermarketech, ale i v potravinové pomoci, vojenských přídělech nebo třeba ve stravě astronautů a vesmírných kolonistů.

Literatura

Physorg 14. 2. 2024.

Matter online 14. 2. 2024.