Inoperabilní stádium rakoviny prostaty léčené radioterapií - "kyber skalpelem" (obr: CKS).

Pokud  své tělo budeme denně vystavovat  slunečním paprskům, snížíme si riziko rakoviny na polovinu. Pravda, má to jeden háček. Platí to jen pro muže a  týká se to rakoviny prostaty. K takto překvapujícímu závěru dospěla dosud nejrozsáhlejší studie zaměřená na  sledování vlivu  UV záření, hladinu vitaminu D a  výskyt zhoubného bujení. Můžeme považovat za prokázané, že zahalit se od hlavy až k patě a snažit se mít pleť bílou jako smrtka, nebude to pravé ořechové.

O rakovině prostaty toho víme zatím poměrně málo. A to, co víme, se týká souvislostí, které dost dobře stejně neumíme ovlivnit. Riziko rakoviny prostaty dávají  autoři vědeckých pojednání do souvislosti  s věkem, barvou pleti a tak podobně.
Když zapátráme v minulosti dostatečně hluboko, zjistíme, že jakýsi pan Gary Schwartz, jako pracovník Wake Forest University ve Winston-Salem, North Carolina, USA, již v roce 1990 upozorňoval na to, že "raka" prostaty  dostávají především pánové žijící na severní polokouli. Tomuto pánovi připadalo, že úlohu v tom hraje barva pleti, nicméně začal pátrat dál a postupně zjišťoval, co mají všichni muži s tímto typem rakoviny společné. Zjistil, že kromě tmavšího odstínu pleti, rakovina propuká u mužů, kteří obecně strádají nedostatkem vitaminu D. Jeho bádání tím dostalo nový směr a následné šetření potvrdilo, že  výskyt rakoviny prostaty s dostatkem tohoto vitaminu souvisí. A protože si vitamin D vytváříme v kůži za pomoci  slunečních paprsků, vysvětlilo se tím, proč slunění má na prevenci rakoviny prostaty tak příznivý vliv. Jakým mechanismem chrání vitamin D naši prostatu, zatím  nevíme. Nicméně, za prokázané můžeme považovat, že  pravidelné slunění znamená snížení rizika tohoto onemocnění o celých 50% !

Zvětšit obrázek

K zaplavení těla vitaminem D stačí se na pár minut obnažit. Pravidelné slunění sníží riziko vzniku rakoviny prostaty na polovinu.

Možnou souvislostí  životního stylu spojeného s opalováním a sníženým výskytem rakoviny prostaty opatrně naznačovalo již několik autorů ještě před Schwartzem. Seriózní podklady v tomto směru byly ale dost skoupé a jejich věrohodnost narážela na to, že pokud pacient rakovinu již měl, většinou jeho odpovědi na dotazy typu - jak moc jste se slunil?… se ukázaly jako nespolehlivé.

Schwartzovi nezbývalo, než se pokusit o objektivnější přístup k ověření platnosti teorie  o prospěšnosti slunění. Jeho úvahy jej dovedly k objektivní kvantifikaci slunění. Využil k tomu  pigmentaci kůže na vnitřní straně paže. Hodnotil u lidí zahnědnutí v místech, které je zřídka kdy vystaveno přímým slunečním paprskům. Zbarvení kůže proto zde svědčí o dlouhodobém a pravidelném vystavování těla přirozeným slunečním paprskům. Vztah pigmentace souvisí jen s délkou pobytu na slunci a s věkem osoby.
Po vyhodnocení všech údajů této studie vyplavala na světlo nová závislost - muži s nejtmavší barvou kůže na vnitřní straně paže mají o 49% nižší pravděpodobnost, že u nich propukne rakovina prostaty. A u mužů, u kterých se ukázalo, že jsou navíc nositelé takzvané "aktivní" formy D vitaminového receptoru (v literatuře je tato struktura označována zkratkou VDR),  riziko vzniku rakoviny prostaty je dokonce ještě nižší.

Uvedený poznatek podpořil i další autor, Brit jménem Richard Strange z Keele University. Také on zjistil, že pobyt na sluníčku výskyt tohoto typu zhoubného bujení snižuje. Jeho počet pozorování  se  ale týká jen malého počtu mužů bílé rasy.

Z dosavadních poznatků lze odvodit, že aniž si to uvědomujeme, tak tím, jak stále více času trávíme v kancelářích, pácháme na svých tělesných schránkách zlo. Mnozí z nás mohou mít v těle nižší hladinu vitaminu D, než by bylo žádoucí. Dobrou zprávou v tomto směru je, že vitamin D je naštěstí levnou záležitostí. A pokud si toto riziko uvědomíme, není problém situaci řešit. Zcela postačující je vystavit se slunečním paprskům. Úplně bez rizika to ale také není. Neexistuje totiž nějaký návod na optimální slunění. Každý z nás máme jinak citlivou pokožku a proto je dávkování slunění  značně individuální záležitostí. Doba této léčebné kůry se odvíjí od denní doby, ročního období, nadmořské výšky, vzdálenosti od rovníku, stavu ozonové díry… Jedna zásada ale platí pro všechny -  při správném slunění se nesmíme spálit, a ani nám nesmí zarudnout kůže. K tomu, aby se nám v těle vytvořil dostatek vitaminu D, stačí pobýt na sluníčku několik minut. Tedy mnohem méně, než stačí vyvolat byť jen zarudnutí kůže. V tomto konání to ale, jak ukázal výzkum, chce  pravidelnost.

Všechno se to zdá být logické a pokud má Schwartze pravdu, je to jeden z těch mála případů, kdy může veřejnost  přijít ke snížení rizika rakoviny snadno, bezbolestně a ještě k tomu zadarmo. Zní to jako pohádka - krátkodobé opalování by mohlo jen v samotných USA zbavit trápení 120 tisíc mužů ročně. A pro stydlivky, nebo ty, kdož v honbě za majetkem nemají na  slunění čas, se tu rýsuje náhradní řešení. Chybu neudělají, pokud si místo slunění  naordinují nějakou tu "bobuli s Déčkem", přiměřeně samozřejmě, protože i zde bude platit ono osvědčené - všeho s mírou!

Pramen: Cancer Research (vol 65, p 5470)

Bez sluníčka si člověk přivodí rakovinu prostaty. Sluněním si zase užene rakovinu kůže. Tak na tom je optimistické snad jen to, že ženy  nemají  prostatu.