Z odvodňovací stružky se nález dostal na univerzitu v Rostocku, kde byl určen jako „trilobit“ a putoval do vlastivědného muzea v Heiligengrabe. Tam si fosilie při exkurzi všiml prof. Solger, který si uvědomil její význam. Od vedoucí muzea paní Auerswald pak nález pro Geologický institut v Berlíně převzal J. F. Pompeckj, který fosilii pojmenoval Xenusion auerswaldae a v roce 1927 nález fosilie dosud neznámého organismu publikoval.

Xenusion auerswaldae. První nález. Převzato z publikace Geschiebekunde aktuell 2/1985, s. 17, Hamburg 1985.

Xenusion auerswaldae. Wikimedia commons (není blíže popsáno, pravděpodobně fotografie prvního nálezu).

Druhý nález této fosilie učinil kolem roku 1950 W. Bennhold na východě Braniborska nedaleko Fürstenwalde. V kusu horniny se nacházely dvě nebo tři fosilie. Nález se dostal na Institut geologie a paleontologie Humboldtovy university v Berlíně, kde jeho stopa končí. Další osud nálezu je neznámý.

Nález popsaný v roce 1927 byl dlouho jediným známým existujícím nálezem, dokud v roce 1978 nebyl na pláži Dornbusch na ostrově Hiddedensee (západně od Rujány) nalezen další exemplář. Nový nález byl popsán (KRUMBIEGEL et al. 1980) a uložen v geologicko-paleontologickém muzeu v Halle (Geiseltalmuseum).

Xenusion auerswaldae. Nález z roku 1978. Převzato z publikace Geschiebekunde aktuell 2/1985, s. 21, Hamburg 1985.

Rekonstrukce Xenusion auerswaldae. Wikimedia commons.

Oba dochované nálezy jsou neúplné, jde o fragmenty. První nález představuje fosilii o délce 10 cm s úzkým, slabě členěným tělem. Pokud by šlo o zadní část organismu, mohla by jeho délka být přibližně 20 cm. Každý článek má pár prstencových nohou bez chodidel a drápů. Nedá se jednoznačně určit, zda hlava chybí nebo je špatně zachovalá. Ani nový nález nepřinesl nic, co by umožnilo přesnější zařazení.

Rekonstrukce Xenusion auerswaldae. Wikimedia commons.

Xenusion jako symbol německé Společnosti pro výzkum souvků na obálce časopisu Geschiebekunde aktuell.

Podle jednoho z prvních určení (JAEGER-MARTINSSON 1967) je xenusion živočich s homonomní segmentací (jednotlivé segmenty jsou stejné) výrazně podobný skupině lobopodi (Lobopodia). Zmíněna je podobnost s drápkovci (Onychophora). Lobopodi jsou považováni za předchůdce členovců nebo za bazální skupinu členovců. Jejich končetiny nemají (stejně jako xenusion) na rozdíl od členovců články. Končetiny lobopodů ale mají drápky, které však xenusionu chybí. Ani druhý nález nepřinesl nic, co mohlo určení zpřesnit.

Xenusion může být nejstarším příslušníkem skupiny Lobopodia. Fosilie jsou známy pouze z ledovcových souvků. Původ horniny souvků je jednoznačně určen. Jde o červeně páskovaný zkřemenělý pískovec z nejspodnějšího kambria z oblasti kolem průlivu Kalmarsund v jižním Švédsku. Na baltském pobřeží v Německu se souvky této horniny běžně vyskytují. Někoho by mohlo napadnout, že by se po dalších nálezech mělo pátrat ve výchozech ve Švédsku. Stalo se, ale přes veškerou snahu získat další nález na místě výskytu horniny souvků, v nichž se fosilie našly, nebyla další fosilie ve výchozech dosud nalezena. Pouhé dva zachované nálezy za více než sto let z ní udělaly nedostižný sen sběratelů fosilií. Xenusion se stala symbolem německé vědecké Společnosti pro výzkum souvků.

Literatura

JAEGER, H. – MARTINSSON, A.: Remarks on the Problematic Fossil Xenusion auerswaldae. Geol. Foren, Förth. Publ. Palaeont. Inst. Univ. Uppsala 69, Stockholm 1967.

KRUMBIEGEL, G. – DEICHFUSS, Ho. – DEICHFUSS, He.: Ein neuer Fund von Xenusion. Hallesches Jb. Geowiss. 5: 97-99, Halle/Saale 1980.

POMPECKJ, J. F.: Ein neuer Zeuge uralten Lebens. Forschungen und Fortschritte 3(7): 51-52, Berlin 1927.

SCHALLREUTER, R.: Das zweite Xenusion. Geschiebekunde aktuell 2/1985: 19-23, Hamburg 1985.

Wikipedie