Rok 2023 je za námi a spolu s jeho koncem o silvestrovské půlnoci se definitivně uzavřel i průběžně doplňovaný seznam celkem 26 nových druhů neptačích druhohorních dinosaurů, formálně popsaných právě v tomto období.[1] Tradiční statistiku za tento rok si ještě zhodnotíme později, nyní se ale podívejme na šestici zajímavých druhů, představených vědeckému i laickému světu právě v loňském roce. Výběr je samozřejmě subjektivní záležitostí autora, nicméně respektuje skutečný paleontologický význam uvedených taxonů a zároveň se snaží o co největší systematickou pestrost. Jedná se proto o zástupce šesti hlavních vývojových skupin dinosaurů – teropodů, sauropodomorfů, „bazálních ptakopánvých“, ornitopodů, marginocefalů a tyreoforů. Už tedy na nic nečekejme a pojďme si představit šestici loňských dinosauřích „nominací“. Pořadí odpovídá geologickému stáří jednotlivých druhů, které jsou seřazeny postupně od nejstaršího až po nejmladšího.

Rekonstrukce přibližného vzezření ptakopánvého dinosaura druhu Minimocursor phunoiensis s hypotetickým pokryvem těla v podobě tzv. protopeří. Tento malý stádní býložravec žil na území současného Thajska v období pozdní jury. Kredit: UnexpectedDinoLesson; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Minimocursor phunoiensis[2]

Zařazení: Neornithischia

Geologické stáří: Pozdní jura (věk tithon, před 149 až 145 miliony let)

Místo objevu: Thajsko (historický region Isán; geologické souvrství Phu Kradung)

Rozměry: Juvenilní jedinci dosahovali délky kolem 60 cm, v dospělosti kolem 2 metrů.

Jeden z mála dosud známých dinosauřích druhů z území Thajska, významný pro pochopení biodiverzity této skupiny v oblasti současné jihovýchodní Asie. Rovněž jeden z mála známých zástupců své vývojové skupiny, coby bazální (vývojově primitivní) zástupce kladu Neornithischia nespadající do skupin Thescelosauridae nebo Cerapoda. Velmi dobře dochované a relativně kompletní kostry jsou stále předmětem intenzivního paleontologického výzkumu. Mohlo se jednat o částečně „opeřený“ a zároveň stádní druh ptakopánvého dinosaura.

Vectipelta barretti[3]

Zařazení: Ankylosauria

Geologické stáří: Raná křída (věk hauteriv až barrem, před 133 až 122 miliony let)

Místo objevu: Ostrov Wight (lokalita Chilton Chine; geologické souvrství Wessex)

Rozměry: Délka zhruba 4 až 5 metrů, hmotnost kolem 1 tuny (?).

Přehled dochovaných částí kostry nově popsaného deinocheirida druhu Tyrannomimus fukuiensis. Tento malý teropodní dinosaurus žil na území současného Japonska v období rané křídy. Kredit: Hattori, S.; et al. (2023); Wikipedia (CC BY 4.0)

Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny na britském ostrově Wight právě před 30 lety a dlouho byly považovány za fosilie lépe známého rodu Polacanthus. V loňském roce se s formálním popisem Vectipelta stala prvním ankylosaurem, identifikovaným z tohoto ostrova po dlouhých 142 letech. Tento ankylosaur je také o mnoho milionů let starší než rod Polacanthus a spolu s dalším ankylosaurem rodu Hylaeosaurus dokládá, jak rozmanitou skupinou ptakopánvých dinosaurů zde byli v rané křídě právě ankylosaurní tyreofoři.

Tyrannomimus fukuiensis[4]

Zařazení: Ornithomimosauria, Deinocheiridae

Geologické stáří: Raná křída (věk apt, před 121 až 113 miliony let)

Místo objevu: Japonsko (Honšú, prefektura Fukui; geologické souvrství Kitadani)

Rozměry: Délka kolem 2,5 metru.

Tyrannomimus je již sedmým dosud známým zástupcem čeledi Deinocheiridae, o které jsme donedávna mnoho nevěděli. Tito podivní křídoví teropodi z kladu Ornithomimosauria jsou dnes známí z východní Asie i Severní Ameriky. Nově popsaný teropod je také jedním ze stále se rozrůstající rodiny identifikovaných druhů neptačích dinosaurů z území Japonska, především pak právě z prefektury Fukui. Některé anatomické znaky na pánevních kostech tyranomima se do značné míry podobají znakům tyranosauroidů, což tomuto deinocheiridovi dalo jeho jméno.

Výtvarná představa o možném vzezření menšího hadrosauroida druhu Gonkoken nanoi. Tento býložravý stádní ornitopod žil v období pozdní křídy na území současné chilské Patagonie. Kredit: Connor Ashbridge; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Bustingorrytitan shiva[5]

Zařazení: Sauropoda, Titanosauria, Lithostrotia

Geologické stáří: Pozdní křída (věk cenoman, před 99 až 94 miliony let)

Místo objevu: Argentina (provincie Neuquén, geologické souvrství Huincul)

Rozměry: Hmotnost kolem 67 tun.

Až na konci roku popsaný obří titanosaurní sauropod, jehož tělesná hmotnost byla na základě obvodu kostí končetin odhadnuta asi na 67,3 tuny. To z něj činí jednoho z největších známých sauropodů vůbec, přesto se patrně nejednalo o plně dorostlého jedince. Spolu s dalšími obřími rody Argentinosaurus a Chucarosaurus představuje Bustingorrytitan již třetího gigantického sauropoda z ekosystémů geologického souvrství Huincul. Tito tři titanosauři si navíc nebyli blízce příbuzní, což opět svědčí o velké rozmanitosti těchto obrů v rámci kladu Eutitanosauria.

Gremlin slobodorum[6]

Zařazení: Euceratopsia, Leptoceratopsidae

Geologické stáří: Pozdní křída (věk kampán, před 77 miliony let)

Místo objevu: Kanada (provincie Alberta, geologické souvrství Oldman)

Rozměry: Délka kolem 2 metrů.

Tento zástupce malých rohatých dinosaurů z čeledi Leptoceratopsidae je známý podle jediného fragmentu čelní kosti, navíc značně poškozeného erozí. Své pozoruhodné rodové jméno dostal podle legendárních škodolibých skřítků „gremlinů“, jimž se podle autorů popisu mohl podobat svými zobákovitými čelistmi. Pomyslná zlomyslnost tohoto dinosaura se projevila také v extrémní obtížnosti jeho vědeckého výzkumu. Gremlin je významným spojovacím článkem v evoluci leptoceratopsidů na území Alberty, a to mezi rody Gryphoceratops a Unescoceratops.

Gonkoken nanoi[7]

Zařazení: Ornithopoda, Hadrosauroidea

Geologické stáří: Pozdní křída (věk maastricht, před 72 až 70 miliony let)

Místo objevu: Chile (region Magallanes a Chilská Antarktida, geologické souvrství Dorotea)

Rozměry: Délka asi 3,5 až 4 metry, hmotnost 600 až 1000 kilogramů.

Gonkoken představuje vůbec nejjižněji objeveného zástupce nadčeledi Hadrosauroidea v dějinách, je také jedním z relativně mála známých hadrosauroidů na území Jižní Ameriky a jižní polokoule obecně. Výrazně tak doplňuje naše zatím jen skromné znalosti o druhové rozmanitosti pozdně křídových dinosaurů v těchto vzdálených oblastech současného Chile. Tento býložravec o velikosti osobního automobilu navíc představuje zástupce dosud neznámé vývojové linie jihoamerických hadrosauroidů a zpřesňuje naše povědomí o evoluci této skupiny.

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

[1] Viz například seznam na webu Wikipedia (aktuální k datu 3. 1. 2024).

[2] Manitkoon, S.; et al. (2023). A New Basal Neornithischian Dinosaur from the Phu Kradung Formation (Upper Jurassic) of Northeastern Thailand. Diversity. 15 (7): 851.

[3] Pond, S.; et al. (2023). Vectipelta barretti, a new ankylosaurian dinosaur from the Lower Cretaceous Wessex Formation of the Isle of Wight, UK. Journal of Systematic Palaeontology. 21 (1).

[4] Hattori, S.; et al. (2023). New theropod dinosaur from the Lower Cretaceous of Japan provides critical implications for the early evolution of ornithomimosaurs. Scientific Reports. 13. 13842.

[5] Simón, M. E.; Salgado, L. (2023). A new gigantic titanosaurian sauropod from the early Late Cretaceous of Patagonia (Neuquén Province, Argentina). Acta Palaeontologica Polonica. 68 (4): 719–735.

[6] Ryan, M. J.; et al. (2023). New Late Cretaceous leptoceratopsid (Dinosauria: Ceratopsia) from the Oldman Formation (Campanian) of Alberta, Canada. In Lee, Y.-N. (ed.). Windows into Sauropsid and Synapsid Evolution: Essays in Honor of Prof. Louis L. Jacobs. Seoul: Dinosaur Science Center Press. pp. 151–165.

[7] Alarcón-Muñoz, J.; et al. (2023). Relict duck-billed dinosaurs survived into the last age of the dinosaurs in subantarctic Chile. Science Advances. 9 (24).