Burianova malba dvojice rohatých dinosaurů druhu Chasmosaurus belli, vytvořená v duchu „Dinosauří renesance“. Kredit: Zdeněk Burian, 1976.

Jelikož jsem se 17. až 18. listopadu po dlouhých čtyřech letech konečně mohl opět zúčastnit setkání příznivců Zdeňka Buriana ve Štramberku, rozhodl jsem se věnovat tento týden příspěvek dinosaurovi, kterého dobře známe i z jednoho obrazu našeho velkého výtvarníka. V roce 1976 namaloval český mistr paleoartu (jak výtvarnému umění, zobrazujícímu pravěké ekosystémy a organismy říkáme dnes) Zdeněk Burian dvojici rohatých dinosaurů v pozdně křídové severoamerické krajině. Na tom by samo o sobě nebylo nic pozoruhodného, ostatně Mistr Burian (1905-1981) zobrazil ceratopsidy již mnohokrát předtím. Co ale na obrazu nejvíc zaujme, to je nepřehlédnutelné moderní pojetí v duchu Dinosauří renesance, které z něj přímo sálá. Chasmosauři, jak se tito zobrazení ceratopsidi nazývají, byli v podání tehdy již značně zasloužilého Buriana prezentováni jako aktivní a pohyblivá zvířata v dynamické póze. Pět let před svou smrtí tak Mistr Burian stihl zachytit i zástupce čeledi Ceratopsidae v tomto novém pojetí, jehož rozšíření odstartovala malá vědecká revoluce Johna H. Ostroma (1928-2005) a jeho studenta Roberta T. Bakkera (*1945) na přelomu 60. a 70. let.[1] Právě od Bakkera možná Burian částečně okopíroval některé aspekty „chasmosauřího výjevu“, což je při srovnání obou uměleckých děl značně patrné.[2] Svědčí o tom i datace jejich vzniku, jelikož vizionář Bakker své aktivní a endotermní chasmosaury nakreslil již v roce 1971.

Replika fosilního otisku kůže chasmosaura z expozice Canadian Museum of Nature. Kredit: LittleLazyLass; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Jisté je, že Zdeněk Burian namaloval o pět let později další nádherný obraz, který snese označení jednoho z nejlepších příkladů paleoartu z období Dinosauří renesance. Co ale víme o samotném chasmosaurovi, populárním, ale zdaleka ne nejlépe prozkoumaném rohatém dinosaurovi z pozdně křídové Alberty? První rozeznané fosilie tohoto ptakopánvého dinosaura objevil roku 1898 kanadský paleontolog a geolog Lawrence Morris Lambe (1863-1919) z Kanadské geologické služby v lokalitě Berry Creek. Objev sestával z jediné temenní kosti, která byla součástí lebečního límce dinosaura. Ale to byl jen samotný začátek příběhu.

Typový exemplář NMC 491 Lambe v roce 1902 pojmenoval Monoclonius berri, protože se domníval, že patří do již dříve popsaného rodu Monoclonius.[3] Druhové jméno bylo přitom poctou sběrateli fosilií Walteru Bellovi. V roce 1913 však slavný americký „lovec“ dinosaurů Charles Hazelius Sternberg (1850-1943) se svými syny narazil na několik téměř kompletních lebek stejného dinosaura v sedimentech souvrství Dinosaur Park opět na území Alberty.[4] Nejdříve změnil rodové jméno na „Protorosaurus“, protože se ale ukázalo, že toto rodové jméno bylo využito již v roce 1830 k pojmenování jistého evropského plaza z období permu, musel jej brzy opět změnit.[5] V únoru roku 1914 tak stanovil dodnes platné jméno Chasmosaurus, znamenající „otevřený ještěr“ (podle výrazných otvorů v lebečním límci).[6] Další historie tohoto taxonu je poměrně spletitá a plná nejasností a nejistých kroků.

Vzácná fosilie chasmosauřího mláděte, jejíž objev byl oznámen v listopadu roku 2013 a formálně byla popsána na začátku roku 2016. Tento dinosaurus zahynul ve věku tří let, kdy dosahoval celkové délky 1,5 metru. Kredit: Kumiko; Wikipedia (CC BY-SA 2.0)

Existuje pravděpodobně alespoň jeden další formálně platný druh tohoto rodu, popsaný roku 1940 Charlesem Mortramem Sternbergem (1885-1981), synem C. H. Sternberga. Jedná se o druh Chasmosaurus russelli, stanovený na základě exempláře NMC 8800, objeveného na jihozápadě Alberty ve spodní části souvrství Dinosaur Park.[7] Rozdíly mezi těmito druhy spočívají zejména ve tvaru a velikosti rohů a límce, protože postkraniální část kostry u tohoto ceratopsida není příliš dobře známá.[8] V roce 2001 byl popsán domnělý třetí druh Chasmosaurus irvinensis, ten byl však o devět let později zařazen do samostatného rodu Vagaceratops.[9] Dalšími synonymními taxony chasmosaura jsou pak například Eoceratops (formálně popsaný v roce 1915) nebo Mojoceratops (2010).[10] Chasmosauři byli ceratopsidi střední velikosti, jejich délka činila v dospělosti zhruba 4,3 až 4,8 metru a hmotnost je odhadována v rozmezí 1,2 a 2 tun.[11] Velmi zajímavý je objev fosilních otisků kůže exempláře chasmosaura s označením NMC 2245, nalezený C. M. Sternbergem a popsaný již roku 1925. Jedná se o fragment o průměru přibližně 0,5 metru a pochází z pravé části kyčlí dinosaura.[12] Co nám tedy o pokožce chasmosaurů prozradil?

Kůže vykazuje poměrně známý vzor různě velkých nepřekrývajících se štítků, zejména menších s průměrem kolem 1 cm a větších o průměru kolem 55 mm, oddělených vzájemně mezerami o průměru 5 až 10 cm. O původním zbarvení dinosaura nám však fosilie bohužel žádnou informaci neposkytuje. Dalším významným objevem je pak nález fosilní kostry mláděte chasmosaura (sbírkové označení UALVP 52613), dlouhého přibližně 1,5 metru. Jedná se patrně o jedince utonulého při pokusu o přebrodění divoké řeky. Paleontologové odhadli, že mláděti byly v době smrti tři roky a zajímavé je, že mělo takřka stejný poměr délky zadních končetin k trupu jako dospělí jedinci (přední končetiny se jako jediná část kostry nedochovaly). Naopak se i v tomto případě dochovaly velmi vzácné fosilní otisky kůže. Výzkumný tým vedený známým paleontologem Philipem J. Curriem (*1949) také zjistil, že lebeční límec byl u mláděte relativně užší a vůči zbytku lebky proporcionálně kratší než u dospělců.[13] Currie se dále domnívá, že stejně jako v případě některých kachnozobých dinosaurů se také u chasmosaurů vyskytovala rodičovská péče o mláďata. V každém případě dnes předpokládáme, že mírně geologicky starším druhem je Chasmosaurus russelli, datovaný do vrstev o stáří 76,5 až 76 milionů let, zatímco Chasmosaurus belli má stáří asi 76 až 75,5 milionu let. Od staršího druhu máme nyní k dispozici šest víceméně kompletně dochovaných lebek, od později žijícího druhu pak dokonce dvanáct lebek a částečně dochovaných kosterních exemplářů.[14] Chasmosauři sdíleli své ekosystémy v rámci souvrství Dinosaur Park s mnoha dalšími ceratopsidy, zejména s rody Centrosaurus, Styracosaurus, Spinops, Mercuriceratops a Vagaceratops. Je tedy jisté, že mezi těmito rody (a dalšími býložravými dinosaury, jako byli hadrosauridi a ankylosauři) muselo dojít k rozdělení potravních nik a případným dalším ekologickým specializacím.[15] Snad se o všech zmíněných druzích dinosaurů i o těchto ekologických interakcích z laramidijské pozdní křídy v budoucnu dozvíme další zajímavé skutečnosti.

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Chasmosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/c/chasmosaurus.html

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_c/chasmosaurus.php

http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2015/08/chasmosaurus-beast-of-week.html

https://www.mindat.org/taxon-3238859.html

[1] Bakker, R. T. (1968). The superiority of dinosaurs. Discovery. 3 (2): 11–22.

[2] Viz odkaz https://tetzoo.com/blog/2019/5/10/the-fate-of-burians-styracosaurus

[3] Lambe, L. M. (1902). New genera and species from the Belly River Series (mid-Cretaceous). Geological Survey of Canada Contributions to Canadian Palaeontology. 3 (2): 25–81.

[4] Arbour, V. M.; Burns, M. E.; Sissons, R. L. (2009). A redescription of the ankylosaurid dinosaur Dyoplosaurus acutosquameus Parks, 1924 (Ornithischia: Ankylosauria) and a revision of the genus. Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (4): 1117–1135.

[5] Lambe, L. M. (1914). On the forelimb of a carnivorous dinosaur from the Belly River Formation of Alberta, and a new genus of Ceratopsia from the same horizon, with remarks on the integument of some Cretaceous herbivorous dinosaurs. The Ottawa Naturalist. 27 (10): 129–135.

[6] Lambe, L. M. (1914). On Gryposaurus notabilis, a new genus and species of trachodont dinosaur from the Belly River Formation of Alberta, with a description of the skull of Chasmosaurus belli. The Ottawa Naturalist. 27: 145–155.

[7] Sternberg, C. M. (1940). Ceratopsidae from Alberta. Journal of Paleontology. 14 (5): 468–480.

[8] Maidment, S. C. R.; Barrett, P. M. (2011). A new specimen of Chasmosaurus belli (Ornithischia: Ceratopsidae), a revision of the genus, and the utility of postcrania in the taxonomy and systematics of ceratopsid dinosaurs. Zootaxa. 2963: 1–47.

[9] Sampson, S. D.; et al. (2010). New Horned Dinosaurs from Utah Provide Evidence for Intracontinental Dinosaur Endemism. PLOS ONE. 5 (9): e12292.

[10] Fowler, D. W.; Fowler, E. A. F. (2020). Transitional evolutionary forms in chasmosaurine ceratopsid dinosaurs: evidence from the Campanian of New Mexico. PeerJ. 8: e9251.

[11] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press. pp. 269–271.

[12] Sternberg, C. M. (1925). Integument of Chasmosaurus belli. Canadian Field-Naturalist. 39: 108–110.

[13] Currie, P. J.; et al. (2016). A juvenile chasmosaurine ceratopsid (Dinosauria, Ornithischia) from the Dinosaur Park Formation, Alberta, Canada. Journal of Vertebrate Paleontology. 36 (2): e1048348.

[14] Ryan, M. J.; Evans, D. C. (2005). Ornithischian dinosaurs. In Currie, P. J. & Koppelhus, E. B. (eds.). Dinosaur Provincial Park: A Spectacular Ecosystem Revealed. Bloomington: Indiana University Press. pp. 312–348.

[15] Campbell, J. A.; et al. (2016). A Re-Evaluation of the chasmosaurine ceratopsid genus Chasmosaurus (Dinosauria: Ornithischia) from the Upper Cretaceous (Campanian) Dinosaur Park Formation of Western Canada. PLoS ONE. 11 (1): e0145805.