Scénář zkázy na konci křídy. Kredit: Senel et al. (2023), Nature Geoscience.

Před nějakými 66 miliony let do Země v oblasti dnešního Yucatánu narazil kosmický balvan větší než Mount Everest. Naše planeta byla zhruba v té době také sužována apokalyptickým soptěním v indickém Dekkánu, které nemuselo nebo také mohlo s pádem planetky nějak souviset. Země tehdy dostala zabrat, ekosystémy se zhroutily, a podstatná část biologické diverzity, včetně ikonických neptačích dinosaurů, zmizela v propadlišti dějin. Odehrálo se nejmladší masové vymírání.

Cem Berk Senel. Kredit: C. B. Senel.

Jak to ale u masových vymírání bývá zvykem, ve fosilním záznamu vidíme, že spousta taxonů zmizela, ale nevidíme, k čemu tam vlastně došlo. Fosilní záznamy bývají děravé a jejich interpretace svízelná. Velkým problémem při studiu masových vymírání je, že příliš nerozumíme časovému průběhu. Vědci obvykle zkoumají tak asi centimetr silnou vrstvu sedimentů z hranice křídy a třetihor. Nebývá zřetelné, zda se vymíralo pár dní nebo pár tisíciletí.

Logo. Kredit: Royal Observatory of Belgium.

Proto je velmi cenný výzkum, který vedl Cem Berk Senel z Royal Observatory of Belgium. S kolegy prostudovali 40 vzorků sedimentů, pocházejících z vrstvy o mocnosti asi 1,3 metrů na unikátní lokalitě Tanis v Severní Dakotě. Tohle místo je asi 3 tisíce kilometrů od Chicxulubu ve středu oblasti dopadu planetky, ale přesto představuje „snímek“ tehdejší situace, který nám ukazuje, jak to na Zemi po dopadu vypadalo. Zmíněná vrstva sedimentů je jako černá skříňka, jen tentokrát šlo o větší událost než pád letadla.

Senel s kolegy prozkoumali vzorky z „černé skříňky,“ především pokud šlo o výskyt jemného silikátového prachu o velikosti 0,8 až 8 mikrometrů. Ukázalo se, že ve vzorcích z Tanis je tohoto prachu více, než odborníci původně předpokládali. Počítačové modelování poté právě tento prach, který pochází ze samotné planetky i z pozemských hornin v místě dopadu, odhalilo jako největšího zabijáka ze všech částic uvolněných během dotyčné dramatické události.

O co šlo? Autoři studie jsou přesvědčeni, že tak velký obsah prachu v atmosféře vedl k 1,7 let trvající temnotě, která zasáhla rostliny a tím rozvrátila potravinové řetězce. Prach podle nich zůstal v atmosféře asi 15 let a způsobil pokles globální teploty asi o 15 °C.

Pokud mají Senel a spol. pravdu a jemný silikátový prach takhle řádil, šlo o dost dlouhou dobu na to, aby došlo k dramatickým změnám v suchozemských i mořských ekosystémech. Život měl tehdy namále. Součástí katastrofy byla i epická vlna tsunami o výšce asi 1,5 kilometrů, která zasála všechny kontinenty a zemětřesení 50tisíckrát silnější, než bylo to, co zpustošilo svět během Vánoc v roce 2004.

Video: The Final Day of the Cretaceous: Recent Discoveries by the Tanis Research Team

Literatura

Science Alert 31. 10. 2023.

Nature Geoscience online 30. 10. 2023.