Trojice, která zmizela. Kredit: Palomar Observatory/Solano, et al. (2023).

Ve vesmíru se občas dějí věci, nad nimiž zůstává rozum astronomů stát. Excelentním příkladem je zneklidňující případ zmizelé trojice hvězd. Jednoho letního večera před 71 lety, 19. července 1952, na Observatoři Palomar v Kalifornii, rutinně snímkovali noční oblohu. Součástí projektu bylo pátrání po planetkách, takže snímkovali stejné části oblohy několikrát po sobě, s časovým odstupem.

Observatoř Palomar. Kredit: Gerard T. van Belle, Wikimedia Commons.

Zhruba ve 20:52 místního času vyfotili jistou část oblohy, kde byly blízko u sebe tři jasné hvězdy, výraznější než hvězdy v okolí. Na dalším snímku, pořízeném zhruba ve 21:45, tedy ani ne hodinu po předešlém snímku, ale zmíněná trojice nápadných hvězd chybí. Jako by úplně zmizely beze stopy. Od té doby se už nikdy neobjevily.

Je to samozřejmě skandál. Hvězdy nemohou jen tak zmizet, pokud tedy rozumíme fyzice a vesmíru. A rozhodně nemohou zmizet tři hvězdy současně během necelé hodiny. Vůbec to nedává smysl. Zkuste vymyslet jev, při němž by beze stop, jako jsou například exploze, mohly zmizet tři hvězdy najednou?

Záhadné zmizení po necelé hodině. Kredit: . Kredit: Palomar Observatory/Solano, et al. (2023).

Dotyčné hvězdy měly zdánlivou velikost kolem 15. mag. Následná pozorování místa činu by hvězdy vystopovala, pokud by jejich zdánlivá velikost poklesla až do 24. mag. To by odpovídalo zhruba 10 000násobnému poklesu jasnosti. Astronomové ale nenašli nic. Pokud jde o možné vysvětlení, nějaké nápady jsou. Žádný z nich ale není úplně přesvědčivý.

1. Možná nešlo o tři hvězdy. Ale o jednu. Vyžaduje to velmi nepravděpodobnou konstrukci. V takovém případě by to mohla být hvězda, která se náhle zjasnila. Současně by ale musela mezi námi a dotyčnou hvězdou procházet černá díra hvězdné velikosti, která sice sama není vidět, ale vytvořila by gravitační čočku, která by na krátkou dobu znásobila obraz hvězdy.

2. Možná nešlo o hvězdy. Ale o planetky či podobné objekty. Mohly to být mnohem bližší objekty z dalekých končin Sluneční soustavy. Podle výpočtů by v takovém případě musely být od sebe vzdálené maximálně 6 AU, nesměly by být od Slunce dál než 2 světelné roky a hlavně by něco muselo způsobit, že se všechny zároveň dočasně zjasnily.

3. Možná nešlo o vesmírné objekty. Ve hře je i možnost, že zmíněné tři hvězdy mohou být vytvořeny radioaktivním prachem z jaderných testů. Palomar není moc daleko od pustin Nového Mexika, kde takové testy probíhaly. Opět by ale muselo jít o velmi nepravděpodobnou souhru okolností. Dozvíme se někdy, o co vlastně v roce 1952 šlo? Uvidíme. Prozatím záhada trvá.

Video: Palomar Observatory

Literatura

Universe Today 21. 10. 2023.

arXiv:2310.09035.