Umělé jezero na Haldě Hrabůvka. Pohled směrem na jih. V pozadí panorama Beskyd. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.

Těžba uhlí ve větším rozsahu, v dolech hlubokých maximálně 30 metrů, začala v Ostravě po roce 1760 v údolí Burňa. Zpočátku se hlušina (neupotřebitelná vytěžená hornina) ukládala kolem dolů. Zasypávaly se s ní terénní nerovnosti. Někdy kolem poloviny 19. století začaly v Ostravě vyrůstat typické kužely hald (také se používá název odval). Později se od hald vršených jako kopce přešlo k haldám, na nichž se hlušina rozprostírala více do stran a také do stupňovitých teras. Útlum těžby, uzavření dolů a především desetiletí zušlechťování hald je dnes všude na Ostravsku vidět. Kdysi nevábná místa vypadají celkem přirozeně. Rekultivované ostravské haldy se svými takřka 6 kilometry čtverečními se dnes podílejí na vzhledu krajiny. V místech nejstarší těžby je halda Ema, která se svým vrcholem ve výšce 315 metrů nad mořem je vedle radniční věže další dominantou Ostravy.

Vedle hornických hald vznikaly hutnické haldy a ostatní průmyslové haldy (škvárové, chemické, popílkové, rafinační). Byly i haldy smíšené, uhelno-struskové, uhelno-škvárové aj. Haldové pokryvy z hornin vyvezených z kamenouhelných dolů se utvářely do tvaru vysokých kuželů na rozdíl od plochých útvarů haldových pokryvů z vysokopecních strusek. Výraznou haldovou plošinou je hutnická Halda Hrabůvka Vítkovických železáren založená v roce 1890. Kdysi se jí říkala Stará halda. Sloužila k ukládání vysokopecní strusky šesti vysokých pecí a dalších odpadů z hutní výroby. Poslední odpich na vítkovické vysoké peci byl v roce 1998. Pak byla halda rekultivována.

Halda Hrabůvka na turistické mapě (www.mapy.cz).

Halda Hrabůvka na letecké fotografii (www.mapy.cz).

Na západní straně odděluje haldu od městské části Hrabůvka ulice Místecká, podél východní strany protéká pod haldou řeka Ostravice a na jižní straně halda sousedí s městským obvodem Hrabová. V roce 1954 byla délka haldy ve směru S-J 1750 m a v nejširším místě měla šířku 750 m. S objemem 17 milionů m³ patřila již před 70 lety k dominantním haldovým pokryvům v Ostravě. Tehdy byl pro ni poprvé použit název tabulová plošina. Od té doby se její délka a šířka nijak výrazně nezvětšily. Změnila se však výška haldy. V roce 1954 byl vrchol haldy zhruba 15 metrů nad úrovní okolního terénu. Dnes je vrchol haldy v nadmořské výšce 262 m. Ostravice protéká kolem haldy ve výšce 225 m n. m. Ulice Místecká je ve výšce kolem 235 m n. m. Výška haldy nad okolím se oproti roku 1954 zvýšila dvojnásobně.

Dnes je Halda Hrabůvka zeleným ostrovem. V době provozu vysokých pecí se na jejích svazích ze stékající strusky vytvářely velké balvany, tzv. „bonbony“. Žhavá struska se valila po svazích do zvodněných prostorů pod haldou, kde vznikaly bizarní hradby v podobě struskového cimbuří. V nocích na svazích haldy zářily ohnivé jazyky vylévané strusky.

Vegetace na Haldě Hrabůvka. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.

Halda Hrabůvka. Pohled směrem na sever. V pozadí těžní věž bývalého Dolu Jeremenko. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.

V roce 2016 byla na haldě vytvořena na jílovém návozu nádrž o ploše 4,5 hektaru s 180 000 m³ vody. V tělese haldy jsou i zbytky uhlí, které hořely. V hloubce 25 metrů dosahovala teplota 220 stupňů Celsia. a na povrchu až 40 stupňů Celsia. Voda měla zabránit přístupu vzduchu a haldu zchladit. Čerpala se z Ostravice, takže jsou v ní organismy, které se v nádrží rozmnožují, např. žáby, ryby a sladkovodní plži.

Několik let je Halda Hrabůvka veřejnosti přístupná. Dá se na ni za několik minut dostat od autobusové zastávky Benzina v Hrabové, ale i z jiných míst, např. z východní strany od železničního nádraží Ostrava-Kunčice. Na haldě nejsou žádné informační tabule. Je to oáza naprostého klidu. Člověk se může cestičkami na haldě dlouho procházet a nikoho nepotká. Prý jen v době, kdy na jezero zavítají labutě, chodí sem více návštěvníků. V létě jezero využívá ke koupání místní mládež. Ta se zde koupala už v době, kdy společnost Vítkovice vstup na haldu zakazovala. Tabule zakazující vstup na haldu byla umístěna na východní straně haldy na přístupové cestě od Kunčic. Od západní strany, ze sídlišť v Hrabové, se na haldu dalo snadno dostat. Zprávy o využívání nádrže jako koupaliště pracovníky vítkovických rekultivací šokovaly. Ani ostraha haldy o koupání nevěděla.

Pohled na vrchol Haldy Hrabůvka směrem na východ. V pozadí komíny ostravské hutě Liberty (dříve Nová Huť). Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.

Severní strana jezera na Haldě Hrabůvka. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.

Podle společnosti Vítkovice je halda už definitivně po celkové rekultivaci. Na haldě rostou náletové dřeviny a vegetace připomíná step. Vegetace a živočichové na haldě a rostoucí druhové zastoupení, to jsou věci, které by si jistě zasloužily dlouhodobé odborné pozorování. I při krátké návštěvě haldy překvapí velký výskyt suchozemských plžů. Plány, jak s haldou naložit v budoucnosti, jsou více než smělé. Mělo by na ní vyrůst ultramoderní, bezemisní vodíkové město H2 City District. Počítá se s fotbalovým stadionem, výzkumnou stanicí, lanovkou, adrenalinovým areálem a krytým lyžařským areálem.

Stezka na vrchol Haldy Hrabůvka. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.	Suchozemští plži na Haldě Hrabůvka. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.
Vegetace na Haldě Hrabůvka. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.	Vegetace na Haldě Hrabůvka. Foto: A. Uhlíř, říjen 2023.

Jednou z mála staveb, které jsou z Haldy Hrabůvka vidět, je kladivová těžní věž bývalého Dolu Jeremenko. Dnes slouží Důl Jeremenko jako vodní jáma, na které se od roku 1997 čerpá důlní voda. S důlní vodou se nedalo dělat nic jiného, než ji po léta čerpat a tak umožnit těžbu i v hloubkách pod detrity, kde je víc uhlí a větší kvality, než nad detrity. V ostravsko-karvinském revíru jsou detrity nahromadění písku a štěrku. Jsou nasáklé fosilní mořskou vodou, která je stlačena až na 80 atmosfér. Nejdříve se uvažovalo, že jde o nějakým způsobem akumulovanou vodu pocházející z povrchu, která do podzemních štěrkopísků přitéká z Jeseníků a z Beskyd. Brzy se však ukázalo, že důlní voda nemá se srážkami nic společného, a že jde o starou mořskou vodu. Dnes je těžba v útlumu, v dolech v Ostravě se dávno netěží, ale problém s důlními vodami přetrvává.

Bez čerpadel z Jeremenka by se poslední těžená ložiska dlouho nad vodou neudržela. Za jeden rok se na Jeremenku odčerpá 5,5 milionu krychlových metrů důlní vody. To je množství, které by naplnilo takřka 3 000 padesátimetrových plaveckých bazénů. Jen zlomek z ní se nějak využije (např. pro vytápění), takřka vše slouží ke zvýšení průtoku vody v Ostravici. Čerpaná voda je silně mineralizovaná a svým složením mimořádně vhodná pro balneoterapii. Voda v podzemí by se také dala využít pro vytápění, pro chod tepelných čerpadel nebo by z ní šlo po úpravách učinit zásobárnu pitné vody.

Ptal jsem se na to bývalého důlního technika. Chtělo by to prý miliardové investice a daly by se zde vytvořit velkolepé lázně na povrchu i v podzemí. Nikde jinde nic takového není. Ale bohužel – Česká republika nejsou Spojené arabské emiráty a Ostrava není Dubaj. A to je možná i odpověď na futuristické ultramoderní město na Haldě Hrabůvka.

Co na Haldě Hrabůvka chybí, jsou informační tabule a udržované chodníčky, které by stačilo čas od času upravit štěrkem. A na strmějších úsecích dát zábradlí. Možná že to nejlepší, co se s  Haldou Hrabůvka dá udělat, je nedělat s ní vůbec nic.

Literatura

KROUTILÍK, V.: Haldové pokryvy na území města Ostravy, Slezský studijní ústav, Opava 1954.

Wikipedie