Toshiteru Ohkubo, vedoucí japonské studie. Kredit: Radiation Effects Research Foundation

Letošní říjnové zasedání Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) probíhalo bez většího zájmu medií i veřejnosti. Jedna z prezentovaných studií byla od pracovníků japonského Národního institutu bezpečnosti a ochrany zdraví. Autorské duo Huan Hu a Toshiteru Ohkubo informovalo o znepokojujících výsledcích týkajících se lidského zdraví ve vztahu k expozici nízkými dávkami radioaktivity. Jde o závěr dlouhodobého sledování záchranářů zasahujících ve Fukušimě a výsledky jsou zajímavé především proto, že těžko hledat ve světě soubor osob s lepším zdravotním dohledem a pečlivými prověrkami zdravotního stavu a současně pečlivé kontroly dávek, kterým byly vystaveny. Studie běží od roku 2014 a je jednou z nejdéle probíhajících studií vlivu záření na člověka. Dost okolků a přejděme k prezentaci. Platící účastníci zasedání si mohli vyslechnout podrobnosti a vznášet na autory své dotazy. My jsme odkázáni jen na abstrakt a sumarizované výsledky. I ty ale stojí za pozornost.

Že radioaktivní záření způsobuje rakovinu, je známo již dlouho. Nynější novinkou je, že nejspíš i mírné dávky zvyšují riziko diabetu. Alespoň tak to autorům vyšlo na souboru 5 326 z přibližně 20 000 záchranářů pracujících na odstraňování následků havárie jaderné elektrárny způsobené tsunami v březnu 2011. Průměrný věk záchranářů byl 46 let a všichni byli vybaveni dvěma dozimetry (kapesním alarmových pro měření momentální zátěže z vnějšího prostředí a dozimetr k měření celotělové absorbované dávky (vnitřního ozáření). Všichni podstupovali pravidelné zdravotní prohlídky zahrnující více než 70 parametrů (včetně sledování hladiny krevního cukru, lipidů, vyšetření moče, biomarkerů zánětu, funkce štítné žlázy a vyšetření očí).

Mezinárodní symbol ionizujícího záření schválený Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Kredit: IAEA.

Ze zdravotních záznamů se dá vyčíst, že v průběhu zhruba deseti let se u 392 účastníků rozvinul diabetes. Kritériem byla hladina glukózy v plazmě alespoň 126 mg/dl, hladina HbA1c alespoň 6,5 %. Autoři uvádí, že zdrojová data ošetřili tak, aby zjištěná souvislost s diabetem nebyla výsledkem matoucích faktorů jako je věk, index tělesné hmotnosti, zlozvyk kouření či holdování alkoholu. Podobně vyloučili vliv volnočasové fyzické aktivity, vysokou hladinu lipidů v krvi a hypertenzi.

Statistická analýza vyjevila, že v porovnání s pracovníky, kteří obdrželi jen nízkou dávku (do 4 milisievertů (mSv)) měli ti, kteří si nastřádali 5–9 mSv, riziko rozvoje diabetu o 6 % vyšší. Osoby vystavené 10–19 mSv měly riziko vzniku diabetu o 47 % vyšší. Osobám ve skupině s 20–49 mSv stouplo riziko diabetu o 33 %. I když nárůst případů s dávkou není lineární, souvislost se autorům studie zdá být zřejmá.

Přesný mechanismus, jakým k pozorovanému jevu dochází, zatím není znám. Vědci se nicméně domnívají, že tím, jak je organismus vystaven účinkům radiace, dochází v jeho tkáních k rozvoji zánětlivých procesů. A zánět jako faktor vzniku inzulínové rezistence (následně pak i rozvoje diabetu) je již klinice nějakou dobu dobře znám. Jako příklad lze uvést zánětlivé procesy v tukové tkáni u obézních a jejich náchylnost k diabetu.

Pozorovaná asociace samozřejmě ještě není důkazem příčiny a následku. Přesněji zatím není. Sledování záchranářů ale pokračuje a rozšířený soubor by časem měl umožnit robustnější analýzy souvislosti radiační expozice a zmíněného rizika.

Pro představu o jak velké dávky se u osob ve studii jednalo, nebude na škodu si připomenout, jak na tom co do průměrné radiační zátěži dané pozadím z přírodních zdrojů (včetně plynného radonu v domácnostech a záření přicházejícího z vesmíru) jsme my Evropané. V jednotlivých zemích se tato hodnota dost liší. Tak třeba Britové jsou vystaveni přibližně 2,7 mSv za rok. U Finů to je i více než 7 mSv ročně. Pro další porovnání si ještě uvedeme, jak na tom jsme po návštěvě rentgenologa. Jeden rentgen hrudníku nás vystaví asi 0,1 mSv záření a jeden mamograf 0,4 mSv. Některé zobrazovací testy ale představují mnohem vyšší expozici. Takový CT sken páteře nás přijde na 10 mSv a PET sken (pozitronovou emisní tomografií) nás vystaví 25 mSv.

Závěr

Rizikům nízkých dávek radiace jsme se na Oslu již letos jednou věnovali (zde). Tehdy šlo o závěry mezinárodní studie mnohem většího rozsahu a sledováni v ní byli pracovníci v jaderné oblasti v USA, Francii a Velké Británii. Tato studie sice souvislost s diabetem nezmiňovala, ale jednoznačně dala za pravdu sílícím hlasům, že riziko malých dávek se obecně podceňuje. Nynější varování Ohkubovy party proto nepotěší třeba vyznavače lázní utrácející nemalý peníz za koupele v radonové vodě. Optimismu nepřidá ani vizionářům osídlování vesmíru. Astronautům totiž zatím neumíme nahradit ochranný efekt elektromagnetického štítu Země. Kolonistům nových Zemí proto hrozí, že kromě rakoviny budou po cestě nejspíš churavět i diabetem. Když už se nám terraforming poněkud vzdaluje, neměli bychom od našich kapitánů požadovat, aby se spíš než zákazu plastových brček věnovali prevenci násilností spojených s municí z ochuzeného uranu hrozící přerůst v ještě něco mnohem horšího?

Literatura

Study from Fukushima shows even low doses of radiation may contribute to diabetes. Medical X press, Diabetologia, http://www.diabetologia-journal.org/

Cancer mortality after low dose exposure to ionising radiation in workers in France, the United Kingdom, and the United States (INWORKS): cohort study, The BMJ (2023). DOI: 10.1136/bmj-2022-074520