Policie v pandemickém Seattlu, prosinec 1918. Kredit: Wikimedia Commons, public domain.

Když planetu svíral pandemický koronavirus, mnozí srovnávali covid-19 s nejvýraznější pandemií, která je v téměř živé paměti – španělskou chřipkou z let 1918 až 1920. Jak jistě všichni vědí, Španělsko v tom bylo zcela nevinně. Infekce přišla nejspíš, jaké to překvapení, z Číny. Zpustošila svět poničený Světovou válkou. Podle toho, co víme, šlo o chřipkový virus A subtypu H1N1, který nakazil asi jednu třetinu a zabil asi 1-5 procent tehdejší světové populace. Mrtvých bylo zřejmě něco mezi 17 až 100 miliony.

Sharon DeWitteová. Kredit: University of Colorado, Boulder.

V podstatě všichni jsou přesvědčeni, že španělská chřipka byla pozoruhodná v tom, že zabíjela stejně často nebo i častěji dospělé v plné síle, tedy ve věku 20 až 40 let. Tím je mezi virózami nebo vůbec infekcemi výjimečná. Literatura je toho plná. Během covidu-19 to mnohokrát zaznělo, až se z toho stala svého druhu cynická výmluva, která naznačovala, že když na covid často umírají senioři, není to vlastně pořádná, správná pandemie.

Pokud jde o vysvětlení, odborníci mají po ruce celou řadu méně či více odvázaných hypotéz, které zahrnují klima, válku, bakteriální superinfekci a v neposlední řadě obávanou cytokinovou bouři. To je představa, že když se zdravá a silná imunita setkala s virem španělské chřipky, tak zareagovala tak intenzivně, že pacienta v řadě případů zabila.

Nová studie Amandy Wisslerové z kanadské McMaster University a Sharon DeWitteové z americké University of Colorado, Boulder to všechno staví na hlavu. Určitě je tady prostor pro mantru, že velký objev si žádá velké důkazy, ale pokud mají pravdu, tak je zřejmě nejznámější znak španělské chřipky, tedy anomálie s umíráním dospělých v plné síle, který pronikl do mnoha učebnic, pouhým mýtem.

Logo. University of Colorado, Boulder.

Badatelky prozkoumaly kosterní pozůstatky 369 jedinců, kteří zemřeli před pandemií a v době pandemie španělské chřipky ve Spojených státech. Získaly bioarcheologická data, která následně analyzovaly. Z jejich výsledků vyplynulo, že při pandemii španělské chřipky, úplně stejně jako v případě covidu, a také ostatních známých pandemií, umírali s větší pravděpodobností lidé, kteří byli z nějakého důvodu oslabení, ať už zdravotně, sociálně či kvůli výživě.

Ukazuje se, že nejspíš nemá smysl vymýšlet, proč španělská chřipka z roku 1918 nejraději zabíjela zdravé a mladé. Jak bez obalu říká DeWitteová, jejich výsledky tohle prostě nepotvrzují. Španělská chřipka, stejně jako covid-19 a další infekce, více zabíjely zranitelné pacienty. Podle ní je velmi důležité to vědět a nebýt zatížený zkreslením, které zřejmě vzniklo jako lidová vyprávěnka, dostalo se do vědeckých publikací i beletrie, kde zatvrdlo jako beton. Když budeme mít přesnější představu o ohrožení různých skupin lidí budoucí pandemií, která je nepochybně jenom otázkou času, můžeme vhodně investovat do prevence a přípravy na budoucí problémy. Prospěje to všem.

Video: 'Social Inequality and Pandemic Morality' - Sharon DeWitte

Video: Epidemics: What historic diseases tell us about future threats | Sharon DeWitte

Literatura

University of Colorado, Boulder 9. 10. 2023.

PNAS 120: e2304545120.