Mnozí znají Carringtonovu událost, ohromující geomagnetickou bouři, která v roce 1859 následovala po zásahu zemské magnetosféry gigantickým výronem koronální hmoty. Nikdo z nás ji sice nezažil, ale v dnešní době se Carringtonova událost často používá jako varování, jako připomínka toho, co naše Slunce dokáže. Podobná geomagnetická bouře by přitom na moderní civilizaci zřejmě napáchala nesmírné škody.
Mezinárodní tým odborníků narazil na stopy geomagnetické bouře takové intenzity, že Carringtonova událost je ve srovnání s ní jen chudým příbuzným. V dávných letokruzích z Francouzských Alp, které pocházejí z doby před 14 300 lety, tedy z končící doby ledové, narazili na masivní pík obsahu izotopu uhlíku-14. Výzkum ukazuje, že jde o projev nejsilnější geomagnetické bouře vyvolané Sluncem, jakou jsme doposud odhalili.
Edouard Bard z Collège de France a CEREGE a jeho kolegové analyzovali dřevo starobylých kmenů stromů, které se uchovaly na březích řeky Drouzet ve Francouzských Alpách. Jde o subfosilní dřevo, které ještě neprošlo úplnou fosilizací. Badatelé analyzovali jednotlivé letokruhy a narazili na velmi výrazné a náhlé zvýšení obsahu uhlíku-14, k němuž v té době došlo. Analýzy ukazují, že jde následek geomagnetické bouře.
Uhlík-14 vzniká v atmosféře neustále, kvůli dopadajícímu kosmickému záření. Ale když přiletí od Slunce solární „hurikán,“ tak se to docela snadno pozná. Obsah uhlíku-14 najednou vyletí do astronomických výšin. Od sklonku nejmladší doby ledové, za posledních cca 15 tisíc let, známe už 9 extrémních geomagnetických bouří, kterým se říká Miyakeho události. Tahle nově objevená událost ale co do intenzity poráží všechny ostatní.
Pro představu, vlastně všechny Miyakeho události byly tak si o řád silnější, než mediálně slavná Carringtonova událost. Ale to, co se stalo před 14 300 a otisklo se do letokruhů tehdejších stromů, to muselo být opravdu šílené. Dnes si jen obtížně představíme, jak to asi vypadalo. Možná jiskřily i vlasy našich předků. Asi není nutné zdůrazňovat, že pro moderní elektroniku by to byl naprostý masakr nebo spíš apokalypsa. Prakticky by jí to vymazalo ze světa.
Zároveň bohužel tápeme, i pokud jde o mechanismus vzniku těchto monster mezi geomagnetickými bouřemi. Pokud víme, tak se všechny odehrály v době před rozvojem moderních přístrojů a naše informace o nich jsou jen velice omezené. Nevíme, proč k nim dochází, jak často se to stává, ani jak je předpovědět. Vědci mají co dohánět.
Video: Mohla By Sluneční Bouře Zničit Civilizaci? Sluneční bouře & Výron koronální hmoty
Literatura
V létě 2012 nás o vlásek minula extrémní sluneční bouře
Autor: Stanislav Mihulka (27.07.2014)
Mohlo by naše Slunce odpálit supererupci?
Autor: Stanislav Mihulka (03.04.2016)
Solární erupce, která by usmažila technologie, může přiletět do 100 let
Autor: Stanislav Mihulka (19.10.2017)
Předpověď klimatu z letokruhů?
Autor: Josef Pazdera (15.07.2021)
Slunci podobná hvězda EK Draconis zařvala jako drak Šmak
Autor: Stanislav Mihulka (11.12.2021)
Diskuze:
Lovci mamutů už ne
Tomáš Novák,2023-10-12 08:53:01
V této době už byly populace mamutů v Eurasii (až na Wrangelovy ostrovy) prakticky vyhubené nebo velmi zdecimované...ale jinak to sedí, smartphony v té době...kaput.
Radiokarbonové datování
Radek Woloszczuk,2023-10-11 14:51:20
Zajímalo by mne jak do jaké míry tato událost (a jí podobné) ovlivní přesnost odhadování stáří pomocí radiokarbonového datování.
Re: Radiokarbonové datování
D@1imi1 Hrušk@,2023-10-12 12:24:47
Řekl bych že moc ne. Radiouhlíkové datování už bylo právě pomocí dendrochronologických řad dlouhých tisíce let zkalibrováno dříve.
Samozřejmě pokud nějaká organická hmota vyrostla přesně ten rok, bude při analýze vypadat mnohem mladší než 14 tisíc let. Radioizotopové datování samospásné není, je třeba zohledňovat celkový kontext vzorku.
Nabitá atmosféra
Mintaka Earthian,2023-10-11 14:49:30
Jiskření jsem zažil i bez sluneční bouře.
V červnu léta páně 2012 jsem byl v Africké Gambii.
Bylo před obdobím dešťů. Vzduch bych cítit ionizací, jako byste na kopírce právě dokončili kopii románu od Dostojevského.
Luminofor ve vypnutých zářivkových světlech jemně svítil, když jste k nim přišli blíž, nebo se jich dotkli rukou, začaly svítit výrazně víc.
A jako bonus...
Ve tmavých vodách delty řeky Gambie se objevovaly jasné svítící křivky, od ryb, které tudy pluly a vybudili krátkou svítící odezvu od planktonu.
Cáknutí a narážející vlnky svítily jemnou, namodralou září.
Re: Nabitá atmosféra
František Kroupa,2023-10-12 20:00:09
Zajímavé, s podobnými efekty se mírnopásmový našinec potká leda v cestopisech. Nicméně i u nás se dá setkat s poměrně intenzivními projevy "statické elektřiny".
Poprvé mě postihly asi před 50 lety v radioklubu, ve sluchátkách mi začaly ozývat intenzivní lupance, ale nezvyklé, jako by současně přicházely akusticky z okolí. Sundal jsem sluchátka ... a opravdu. Z koaxiálního kabelu od dipólu pro pásmo 80 m (2 x 19,5 m) přeskakovaly asi centimetrové jiskry do radiátoru ústředního topení, na kterém kabel volně ležel (odpojený od vysílače). Sáhl jsem na kabel a uviděl hvězdičky ;-). Jo - bylo to v létě, modrá obloha bez mráčku, žádná bouřka.
Re: Re: Nabitá atmosféra
Mintaka Earthian,2023-10-14 22:03:18
Kamarád radioamatér OK2SPS z geofyzikálního ústavu v Brně, kterého již pár let zemská tíže netíží, ten o takových "záhadách" dovedl krásně vyprávět.
Mě takhle v ČR jednou překvapily repráčky od počítače. Po odpojení od elektřiny, než se jim vybily kondenzátory, naladily si samy, záhadně, nějakou frekvenci, asi rádia, a hrály chvíli hudbu.
Pozdní glaciál
Jiří Brtnický,2023-10-11 12:58:27
Je zajímavé, že v pozdním glaciálu rostly v Alpách již normálně vzrostlé stromy. Bylo to sice nedlouho před mladším Dryasem v poměrně výrazném interstadiálu, ale zažité představy o tom, jak to v glaciálu vypadalo v Evropě to mění. Je tam na první pohled patrných 6 vrstev, asi tenkrát bylo klima pěkně turbulentní, jak se dá na konci glaciálu očekávat.
Re: Pozdní glaciál
Martin Smatana,2023-10-12 22:52:16
To závisí aj od nadmorskej výšky, zvlášť vzhľadom na to, že Alpy včítane francúzskych sú o dosť južnejšie ako sme my. Stačí si len uvedomiť, koľko treťohorných reliktov rastie na južnom pobreží Európy.
Pre zaujímavosť, sú priame dôkazy, počas vrcholu posledného glaciálu v Karpatoch na území Slovenska aj Moravy (Vsetínsko) rástli lesy podobné sibírskej tajge (smrek, smrekovec, limba, jarabina, breza) a vo vápencových a sopečných pohoriach na juhu Slovenska rástli aj listnaté lesy - dub, hrab, lipa, lieska, brest. A čo taký lykovec Daphne arbuscula na Muráni?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
