Landek je kopec (280 m n. m.) na levém břehu Odry u jejího soutoku s Ostravicí tekoucí z Beskyd. Nedaleko je soutok Odry s Opavou přitékající z Jeseníků. Rozloha kopce je 85 000 m2. Jako nejvýchodnější místo Českého masivu patří Landek ke geomorfologickému celku Nízký Jeseník. Nevelký kopec je výraznou dominantou okolní krajiny. Je utvářený zvrásněnými karbonskými pískovci, v nichž na jeho svazích na povrch vystupují černouhelné sloje, které jsou geologickým unikátem. Uhlí se na Landeku těží od roku 1781 kopáním na povrchu. Později se do svahu kopce vodorovně razily štolové doly. Štolových dolů bylo 14. Brzy se přešlo na těžbu hlubinnou v šachtách, kterých zde bylo 22. Anselm se stal hlubinným dolem v roce 1835. V roce 1946 byl přejmenován na Důl Masaryk a po roce 1951 se jmenoval Důl Eduard Urx. Od roku 1973 se vytěžené uhlí dopravovalo tunelem na Důl Vítězný únor v Ostravě-Přívoze. Těžba byla ukončena v roce 1991. Také název kopce se měnil. Před válkou se jmenoval Masarykův vrch, ale název se neujal stejně jako později Urxův vrch.
 Uhelný hlubinný důl Anselm/Eduard Urx na Landeku – kulturní památka. Foto A. Uhlíř, 2023.
|
 Tabule u vstupu do štoly Arnošt. Foto: A. Uhlíř, 2023.
|
Landek se nachází v severní části geomorfologického celku zvaného Moravská brána. Je to protáhlá, zhruba 70 km dlouhá oblast vedoucí od Ostravy jihozápadním směrem k Přerovu. Od pravěku ji pro pohyb využívali lidé i zvířata. Měla celoevropský význam, neboť se nacházela na Jantarové stezce spojující Pobaltí se Středomořím. Moravskou bránou od roku 1847 projížděly vlaky Severní dráhy císaře Ferdinanda na cestě z Vídně ke Krakovu. Dnešní železnice mezi Ostravou a Bohumínem vede po stejné trase nedaleko Landeku a rovněž dálnice D 1 je hned pod Landekem na pravém břehu Odry. Jako výrazný orientační bod v krajině u dvou soutoků upoutal kopec pozornost již dávno, jak svědčí archeologické nálezy. Objev paleolitického sídliště lovců mamutů, z něhož pochází soška ženy, je spojován zejména s výzkumy Bohuslava Klímy v letech 1952-1953. Archeologické bádání zde však má dlouhou tradici a jeho počátky sahají do 19. století.
Ve dnech 8. – 10. září 2023 mohli návštěvníci Hornického muzea v Landek Parku v Ostravě-Petřkovicích vidět originál Petřkovické venuše. 4,6 cm velkou sošku vyřezanou z krevele, představující bezhlavé torzo mladé štíhlé ženy v počátečním stadiu těhotenství, nalezl na Landeku před 70 při archeologickém průzkumu tým Bohuslava Klímy. Tehdejší výzkum prováděl Archeologický ústav Akademie věd v Brně, kde se soška, jejíž stáří je odhadováno na 23 000 let, od svého nálezu nachází. Léta trvající úsilí o navrácení sošky do Ostravy Brno odmítá. Jen výjimečně je soška půjčována k výstavám. V roce 2018 byla v Opavě výstava Lovci mamutů ve Slezsku, jejíž součástí byla výstava obrazů Zdeňka Buriana. Originál Petřkovické venuše (někdy nazývané Landecká venuše) návštěvníci výstavy neviděli. Ve vitríně byla vystavena kopie sošky.
První paleolitické nálezy na Landeku našel v letech 1882-1884 učitel Karel Jaromír Bukovanský. Byly to pazourkové nástroje, úlomky pazourků a zvířecí kosti. Z nálezů Bukovanského, který prováděl archeologické vykopávky také ve slezských částech dnešní Ostravy, vzniklo muzeum v Polské Ostravě. Po roce 1914 byly jeho sbírky rozkradeny a nic se z nich nedochovalo.
Další archeologický výzkum zde prováděl geolog Ostravsko-karvinského revíru a soudní znalec v oboru hornictví Jan Folprecht (* 21. 9. 1873 Sobotka, okr. Jičín ; † 28. 12. 1952 Ostrava). Paleolitická stanice na Landeku byla objevena náhodou. Dělníci, upravující terén pro tenisové hřiště u ředitelské vily, našli v roce 1924 nehluboko pod povrchem (30-40 cm) pazourkové artefakty a odštěpky vzniklé při opracování pazourku. Folprecht zde s přestávkami vedl výzkum od roku 1925 do roku 1937. Postupoval systematicky, výsledky výzkumu publikoval v odborném tisku a popularizoval v denním tisku a v rozhlasovém vysílání. V roce 1938 odešel Folprecht do důchodu. V přehledu nálezů z let 1929-1937 je mimo jiné uvedeno 51 mamutích stoliček, 756 úlomků kostí a přes 11 000 kusů štípané industrie a odštěpků.
 Z nálezů J. Folprechta na Landeku. Mamutí stoličky. Výstava Lovci mamutů ve Slezsku, Slezské zemské muzeum v Opavě. Foto: A. Uhlíř, 2018.
|
 Z nálezů J. Folprechta na Landeku. Mamutí kosti. Výstava Lovci mamutů ve Slezsku, Slezské zemské muzeum v Opavě. Foto: A. Uhlíř, 2018.
|
Folprecht upozornil na jednu závažnou skutečnost, která ovlivňovala celý výzkum. V roce 1925 pracoval přímo na tenisovém hřišti a v následujících letech v jeho blízkém okolí. Místa sond musel podřizovat tomu, jak to mezery v lesní kultuře dovolovaly. Celý výzkum zhodnotil Folprecht v závěrečné zprávě z roku 1938. K umístění výzkumu uvedl: „Jsem si vědom toho, že význam prehistorické stanice předčí cenu lesa prostředního stáří, leč poměry bývají často silnější nežli dobrá vůle“. Stáří nejstaršího osídlení Landeku určil na 25 000 let.
Mezi pozoruhodné nálezy patří provrtaný disk a do ruda vypálené hrudky kolem ohniště. Jako cenné nálezy Folprecht uvádí dvě zhruba opracované pazourkové koule o průměru 6-7 cm, z nichž jedna je hladce provrtána (vrt o průměru 6 mm). Koule interpretoval jako nástroj na lov zvěře, sestávající ze 2-3 koulí spojených šlachami, který se hází po utíkající zvěři.
Archeologický výzkum Archeologického ústavu ČSAV Brno letech 1952-1953 vedený Bohuslavem Klímou se vrátil na místa, kde kopal Folprecht. Soška ženy byla nalezena 14. července 1953 v místě, jehož okrajem procházela jedna z Folprechtových sond. Figurka ležela rozpadlá na tři části v jamce pod mamutí stoličkou. Hlavičku sošky se nalézt nepodařilo. Je možné, že soška bez hlavičky byl záměr tvůrce. V jamce ležela ještě jedna méně propracovaná ženská figurka. Materiálem sošky je krevel (minerál hematit, oxid železitý - Fe2O3). Obyvatelé paleolitické stanice na Landeku vypalováním úlomků krevele v ohništi získávali barvivo odstínů barvy červené a hnědé. Větší kusy krevele štípali podobně jako při opracování pazourku. Krevel byl také řezán a škrábán. Pro zhotovení sošky nebyl krevel vhodným materiálem kvůli obtížnému opracování. To se muselo provést ostrými pazourkovými nástroji. Původ hojně se na Landeku nacházejícího krevele je neznámý, mohly to být např. přístupné výchozy krevele v Uničově.
 Petřkovická venuše. Kredit: Kozuch, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
|
 Kopie Petřkovické venuše na výstavě Lovci mamutů ve Slezsku, Slezské zemské muzeum v Opavě. Foto: A. Uhlíř, 2018.
|
Při odkrývání tábořiště na Landeku našli málo hotových kamenných nástrojů. Zato zde bylo velké množství pazourkové suroviny soustředěné na hromadách. Vedoucí výzkumu Bohuslav Klíma měl teorii, podle níž tábořiště na Landeku nebylo trvalým sídlem, ale stanicí lovců, kteří sem přišli sbírat pazourky. V okolí Landeku vyhledávali hlízy kvalitního pazourku, vyráběli z nich polotovary a ty pak putovaly dál na sídliště na Moravě a v Dolním Rakousku. Všude kolem vystupují na povrch ledovcové sedimenty, v nichž se pazourky běžně vyskytují. Vzhledem k snadné dostupnosti této suroviny hodící se pro zhotovování kamenných nástrojů zde skutečně mohlo být ideální místo pro prospektory, kteří pazourkové hlízy vyhledávali, shromažďovali a byli tak článkem řetězce, jímž se vzácná a vyhledávaná materiálová surovina dostávala na jih, kde se pazourek v přirozených nalezištích nevyskytuje. Paleolitická stanice na Landeku náleží do kultury gravettien. Radiokarbonová metoda datování vzorků z ohniště určila stáří v rozmezí 21 800 až 22 300 před přítomností. V ohništích byly zbytky po spalování uhlí, které pocházelo s blízkých výchozů.
 Situační plán paleolitických chýší s ohništi na tábořišti lovců mamutů na Landeku podle B. Klímy (B. Klíma, Pravěcí lovci na Ostravsku, 1966).
|
 Rekonstrukční pohled na tábořiště lovců mamutů na Landeku v Ostravě-Petřkovicích. Kresba B. Klímy (B. Klíma, Pravěcí lovci na Ostravsku, 1966).
|
 Informační tabule s mapou naučné stezky na Landeku. Místo nálezu Petřkovické venuše označeno červenou číslicí 2 cca 150 m severovýchodně od bývalé ředitelské vily (červená trojka). Foto: A. Uhlíř, 2023.
|
 Turistická mapa Landeku. Místo nálezu Petřkovické venuše vyznačeno autorem červeně (www.mapy.cz).
|
Na pravěké sídliště na Landeku se archeologové vrátili v letech 1994-1995, kdy zde výzkum prováděl Archeologický ústav AV ČR Brno pod vedením Jiřího Svobody. Bylo zjištěno velké, opakovaně obnovované ohniště. Sondy prováděli především ve středu tábořiště mezi sondy z let 1952-1953 a do širšího okolí, do míst výzkumu z let 1925-1937. Výzkum vedl k jiné interpretaci situace tábořiště než ji zastával Bohuslav Klíma. Podle Klímy zde byly tři chaty, z nichž každá měla dvě ohniště.
Nová interpretace předpokládá nepravidelný kruh ohnišť, v jehož středu bylo místo pro přípravu červeného barviva. Sonda v roce 2007 byla zatím posledním výzkumem paleolitické stanice na Landeku.
Jedním z posledních žijících pamětníků výzkumu Bohuslava Klímy z let 1952-1953 byl geograf Vladimír Kroutilík, o kterém psal OSEL 4. 6. 2023. Jako pracovník tehdejšího Slezského studijního ústavu v Opavě (od roku 1958 Slezský ústav ČSAV) výzkum sledoval. Později se k němu ve svých vzpomínkách vracel. Podle něj byla prozkoumána jen malá část kolem tenisového hřiště. Ve výzkumech by se proto mělo pokračovat.
Být Landek keltské oppidum, dávno by jej hledači s detektory důkladně provrtali. Paleolit se však s detektorem kovů hledat nedá, takže až na pozůstatky dávné těžby uhlí je kopec netknutý. V Landek Parku je expozice báňského záchranářství, akvárium s lososy (ještě v 18. století lososi táhli Odrou), muzeum razící a dobývací techniky, sportovní areál, restaurace a mini ZOO. Dá se prohlédnout i štolový důl. Tam všude lze potkat návštěvníky. Naproti tomu člověk může projít velkou část naučné stezky v zalesněné části kopce aniž by někoho potkal.
„Konče tuto zprávu, kočím také svoji krátkou archeologickou činnost“, napsal Folprecht v roce 1938, „a přeji svým pokračovatelům mnoho zdaru v plném přesvědčení, že Landek jistě přinese mnohá překvapení, ježto ani jedna tisícina jeho plochy není probádána“. Folprechtova předpověď se nálezem Petřkovické venuše vyplnila. Jelikož všechny dosavadní výzkumy paleolitického osídlení na Landeku jsou situovány na jedno náhodně objevené místo na východní části kopce kolem tenisového kurtu u závodní vily, platí jeho slova i dnes.
Literatura
FOLPRECHT, J.: Prehistorické nálezy na Ostravsku, Časopis Vlastivědného musejního spolku v Olomouci XXXVII, Olomouc 1926.
FOLPRECHT, J.: Prehistorické nálezy na Ostravsku, Sborník Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě V, Ostrava 1929.
FOLPRECHT, J.: Výzkumné práce na prehistorickém sídlišti v Petřkovicích, Příroda XXVII, Brno 1934.
FOLPRECHT, J.: Das Ergebnis der bisherigen archäologischen Forschungen auf der Landecke, 1938 (dosud neuveřejněný rukopis, jehož českou verzi vydal Přehled výzkumů Archeologického ústavu AV ČR v roce 2000).
FOLPRECHT, J.: Závěrečná zpráva o archeologických nálezech na Landeku, Přehled výzkumů 41 (1999), s. 13-20, Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Brně, 2000.
KLÍMA, B.: Pravěcí lovci na Ostravsku, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, s. 9-39, Nakladatelství Profil, Ostrava 1966.
KROUTILÍK, V.: Stopy po nejstarším osídlení Ostravska, Souvky Plus zvláštní vydání březen 2020, s. 34-36, dostupné zde.
Jiné zdroje
Encyklopedie města Ostravy (www.encyklopedie.ostrava.cz)
Diskuze:
Hladce provrtaná pazourková koule z paleolitického sídliště na Landeku
Aleš Uhlíř,2023-09-28 12:13:42
Přicházejí mi maily, jejichž obsah by měl být směřován do diskuse. V článku je zmínka o dvou pazourkových koulích o průměru 6-7 cm, z nichž jedna je hladce provrtána vrtem o průměru 6 mm. To uvádí Jan Folprecht ve své závěrečné zprávě z roku 1938. V mladší době kamenné lidé sice dovedli pazourek brousit (viz pazourkové sekerky). Používali k tomu desky z křemene a jemný písek, ale provrtat pazourek by byl neřešitelný problém i v neolitu, natož v mladém paleolitu před cca 23 000 lety, jak je určeno stáří paleolitické stanice na Landeku. Zřejmě nešlo o provrtání pazourku, ale o využití pazourkové hlízy s přirozeným otvorem, kterou paleolitický lovec hrubě osekal do tvaru koule. V pazourcích jsou často chodbičky po činnosti různých organismů nebo otvory po tělních dutinách živočišných hub. Mohou vypadat jako "hladce provrtané". To je jediné vysvětlení "provrtané pazourkové koule". V článku jsem to nerozváděl, ale jeden čtenář poukázal na to, že pazourek, který má podle Mohsovy stupnice tvrdosti tvrdost 7, se dá provrtat ocelovým nástrojem.
Bohužel jak jsem zjistil, tyto koule považované Folprechtem za cenné nálezy, se dnes zřejmě nikde nenacházejí. Ani pracovnice muzea, která se paleolitickým výzkumem Landeku zabývala, o nich nic bližšího neví.
opracování krevele
Aleš Uhlíř,2023-09-26 14:26:33
Dostal jsem mail od archeoložky z muzea, která mi napsala, že Petřkovická venuše není z materiálu, který by bylo těžké opracovat. K tomu chci uvést, že krevel se dá sice poměrně snadno řezat a škrábat, ale jako materiál pro zhotovení sošky přesto příliš vhodný být nemusí. Podle Bohuslava Klímy "umělce nutil těžce zpracovatelný materiál v některých rysech ke schematičnosti" (viz B. Klíma, Paleolitičtí lovci na Ostravsku, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, s. 28, Profil, Ostrava 1966). Dívám se na to tak, že v kreveli je obtížné při opracování provádět detaily jako např. v mnohem tvrdší mamutovině, což vede ke schematičnosti uváděné Klímou. V 90. letech se údajně dělaly s řezbou do krevele pokusy a prof. Klíma svůj názor změnil. Akceptoval prý také novou interpretaci sídliště, na kterém původně předpokládal tři chýše, každou s dvěma ohništi. Pak je ale otázka, jak ti obyvatelé paleolitické stanice na Landeku přebývali, pokud by tam měl být pouze velký nepravidelný kruh ohnišť a uprostřed místo, kde se připravovalo z krevele barvivo (?).
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
