Společná tisková konference, a tím i deklarované společné úsilí, Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny a Společného výboru expertů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) a Světové zdravotnické organizace (WHO) pro potravinářská aditiva (JECFA) je jevem chvályhodným, bohužel však dosud poměrně vzácným. Ze svého pohledu považuji za největší přínos zmíněné tiskové konference úpornou snahu přítomných expertů vysvětlit novinářům a potažmo laické veřejnosti rozdíl mezi nebezpečností a zdravotním rizikem spojeným s konzumaci nějaké chemické látky a úlohou jednotlivých organizací v procesu jejich hodnocení. Z dotazů, které na konferenci padaly pak bylo zřejmé, že v mnohých médiích pracují novináři schopní a ochotní dané koncepty chápat, což se dá v době, kdy jde hlavně o clickbaity, považovat za výrazný krok kupředu. Dané téma je totiž poněkud komplikované.
Tiskovou konferenci zahájila svým shrnutím ředitelka Programu monografií IARC Dr Mary Schubauer-Berigan. Vysvětlila, že na základě rozsáhlé rešerše dostupných dat se experti IARC rozhodli zařadit aspartam do skupiny možných lidských karcinogenů 2B. Jde o třetí ze čtyř možných kategorií (1 – prokázaný lidský karcinogen; 2A – pravděpodobný lidský karcinogen; 2B – možný lidský karcinogen; 3 – neklasifikován jako lidský karcinogen). Zařazení aspartamu do zmíněné kategorie bylo provedeno na základě několika epidemiologických studií, v rámci kterých byl zjištěn zvýšený výskyt hepatocelulárního karcinomu (typ rakoviny jater) u lidí s vysokou úrovní konzumace nápojů doslazovaných umělými sladidly. Hlavní slabinou zmíněných prací byl pouze orientační odhad expozice. Nebylo totiž měřeno množství skutečně konzumovaného aspartamu, ale účastníci zmíněných studií obvykle pouze udávali denní spotřebu doslazovaných nápojů. Na výsledné hodnocení měly zásadní vliv i dosti rozporuplné výsledky získané při in-vivo experimentech na laboratorních zvířatech a velké nejasnosti panující v otázce možného biochemického mechanismu toxického účinku. Jak zdůraznila Dr. Schubauer-Berigan, hlavním úkolem IARC je posuzovat nebezpečnost látek s ohledem na jejich možný karcinogenní účinek. Jde tedy o to posoudit, zda teoreticky existuje vůbec nějaká možnost, že by za určitých podmínek látka dokázala vyvolat nádorové bujení. Kategorizace podle IARC pak odráží míru (ne)jistoty hodnotitelů, že to daná látka za určitých okolností dokáže. Hodnocení nebezpečnosti látek je tak prvním (a nezbytným) krokem v procesu komplexní analýzy rizik, který je pak zaměřen na hodnocení účinků látky za přesněji definovaných podmínek expozice (expoziční scénář). Látka tedy např. může patřit do kategorie 1A (vysoká nebezpečnost – angl. hazard), ale v reálných podmínkách není nikdy člověk vystaven dostatečně dlouho dostatečně vysoké koncentraci této látky na to, aby se její karcinogenní účinek mohl projevit (nízké riziko – angl.. risk).
Zdravotní rizika látek vyskytujících se v potravinách jsou řízena s využitím hodnoty tzv. akceptovatelného denního příjmu (ADI). Pokud se denní příjem látky pohybuje pod hodnotou ADI, tak i v případě vysoce nebezpečné látky bude tento příjem představovat zanedbatelné případně společensky/politicky akceptovatelné riziko a naopak, při překročení této hladiny bude za rizikový považován i příjem látky poměrně málo nebezpečné. Pro aspartam určili experti JECFA hodnotu ADI v rozmezí 0-40 mg/kg tělesné váhy/den. Člověk vážící 70 kg tedy teoreticky může zkonzumovat až téměř 3000 mg aspartamu denně aniž to u něho měřitelně zvýší riziko vzniku rakoviny. Toto množství odpovídá 9–14 plechovkám „dietního“ nealkoholického nápoje. K dalším zdravotním efektům, které byly zvažovány při nastavení hodnoty ADI, patřilo zejména zvýšené riziko vzniku diabetu typu 2 pozorované v rámci několika epidemiologických studií nižší kvality.
Vypovídací hodnota tiskové konference samozřejmě vždy úzce souvisí s kvalitou kladených dotazů – pojďme se tedy na některé z nich zaměřit podrobněji.
První otázku položil James Galagher z BBC. V zásadě šlo o to, zda by experti na základě svých zjištění doporučovali kvůli minimalizaci zdravotních rizik upřednostňovat kolu slazenou aspartamem před kolou slazenou cukrem. Na otázku odpovídal ředitel Oddělení výživy pro zdraví a vývoj WHO Dr Francesco Branca. Uvedl, že dlouhodobá konzumace potravin doslazovaných umělými sladidly nevede k pozorovatelnému snížení rychlosti přírůstku tělesné hmotnosti srovnáme-li jí s konzumací potravin doslazovaných cukrem. Ti, co mají z důvodu nadváhy skutečnou starost o své zdraví by podle Dr. Branca měli spíše pít vodu a vyhýbat se nápojům obsahujícím cukr i sladidla tak říkajíc en bloc. Následoval dotaz od Milan Sharma z India Today, zda WHO doporučí potravinářským firmám zcela ustoupit od používání aspartamu. Mile mě překvapilo, že se tazatelka nedožadovala doporučení úplného zákazu aspartamu, jelikož tento požadavek padne prakticky pokaždé, když se někdo pokouší rozumně komunikovat zdravotní rizika chemických látek.
Dr. Branka na otázku odpověděl v tom smyslu, že pokud konzument udrží denní příjem aspartamu pod hladinou ADI, své zdraví ohrožuje minimálně, a proto WHO zatím podobné doporučení neplánuje. Později však padl dotaz Donata Mancini z Financial Times znějící přibližně takto: „Ve světle aktuálních poznatků byste tedy doporučili firmám vyvíjet nová umělá sladidla či přijímat nějaká jiná opatření?“. Dr. Branka odpověděl apelem na snižování celkového množství cukrů, soli i umělých sladidel v potravinářských výrobcích, nehledě na to o jaký konkrétní typ aditiva se jedná.
V reakcích na další dotazy pak zástupci WHO i JECFA opakovaně zdůrazňovali, že hodnocení zdravotních rizik spojených s konzumací aspartamu je silně ovlivněno nízkou kvalitou dostupných epidemiologických studií (zejména vysoký stupeň nejistoty ohledně skutečné míry expozice aspartamu v důsledku používání proxy-dat; krátká délka studií, nízká frekvence výskytu některých studovaných účinků atp.) a také tím, že zatím ne zcela přesně rozumíme mechanismům toxického účinku dané látky. Studie na buňkách (in-vitro) a na zvířatech (in-vivo) sice naznačují schopnost aspartamu urychlovat stárnutí buněk, zvyšovat produkci reaktivních forem kyslíku (ROS) a vyvolávat oxidativní stres a chronický zánět a také prostřednictvím různých receptorů ovlivňovat hladinu inzulinu v organismu, ovšem skutečný podíl těchto mechanizmů na možném vzniku hepatocelulárního karcinomu či diabetu je dosud velmi nejasný. Já bych v dané souvislosti ještě rád dodal, že při regulaci rizik obecně platí: čím větší nejistota, tím nižší regulační limit – a tak další výzkum může vést jak je snížení tak i zvýšení stávající hodnoty ADI.
Daná tisková konference tedy ohledně toxicity aspartamu nepřinesla žádné přelomové sdělení, ovšem kvalita novinářských dotazů a srozumitelnost expertních odpovědí podle mě dosahovala až nezvykle vysoké úrovně. Pokud se tato konference stane novým standardem v komunikaci zdravotních rizik potenciálně toxických látek, pak bychom se snad mohli v budoucnu dočkat i regulací, které budou mít spíše charakter návodu k použití než striktního zákazu.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=xRv6YZ_qK30
Diskuze:
