Čerstvě zrozeným vesmírem cloumaly poporodní křeče. Odehrávaly se tam nesmírně energetické a kataklyzmatické události. Měly ničivou sílu, ale zároveň se podílely na tvarování vesmíru a nasměrování jeho vývoje až do dnešní doby. Původně homogenní materie vesmíru se postupně rozpadala na jednotlivé fyzikální síly a komponenty.
Iason Baldes z francouzské Sorbonne Université a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že při vývoji raného vesmíru docházelo k fázovým přechodům, v nichž vznikaly masivní bubliny reality, které se navzájem srážely. Jako když se vaří voda. Bubliny byly natolik energetické, že by strčily do kapsy ty nejvýkonnější lidské urychlovače částic, jaké jsme doposud postavili. O mnoho řádů.
Baldes a spol. jim kouzelně přezdívají „bubbletrony.“ Pokud existovaly, mohly disponovat tak ohromujícími energiemi, že by vyráběly záplavy částic temné hmoty, mikroskopických černých děr (které se ihned vypařily) a dalších podivuhodných objektů. Badatelé spočítali, že by bubbletrony mohly vysvětlit množství temné hmoty, jaké odhadujeme v současném vesmíru.
Významným zjištěním Baldesova týmu bylo, že by tvorba a fungování těchto přízračných bubbletronů mohly vytvořit kakofonii prvotních gravitačních vln ve vesmíru. Tyto gravitační vlny mohly rozeznít celý mladý vesmír jako ohromný zvon. A pokud existovaly, je docela dobře možné, že „rozeznívají“ vesmír dodnes.
Je to měsíc, co jsme byli svědky ohlášení detekce gravitačního pozadí vesmíru, o které se postarala pulsarová virtuální observatoř NANOGrav. Jde o nesmírně energetické gravitační vlny, jejichž frekvence je podstatně nižší než u gravitačních vln ze srážek hvězdných černých děr nebo neutronových hvězd.
Vědci se domnívají, že gravitační pozadí většinou tvoří gravitační vlny z monumentálních srážek supermasivních černých děr. Baldes s kolegy jsou přesvědčeni, že některé z nich by mohly být relikty z nejranějšího vesmíru, včetně bouřlivé éry bubbletronů. Podle nich by existenci bubbletronů mohly potvrdit budoucí analýzy detekovaných gravitačních vln, ať už z pulsarových observatoří anebo z připravovaných vesmírných i pozemních gravitačních observatoří.
Video: Iason Baldes: Dark Matter During Supercooled Confinement
Literatura
Sedí náš vesmír na rozpínající se bublině v další dimenzi?
Autor: Stanislav Mihulka (28.12.2018)
Hrozí nám bubliny nicoty požírající vesmír?
Autor: Stanislav Mihulka (08.03.2020)
Vyřeší záhadu s rozpínáním vesmíru obrovská bublina?
Autor: Stanislav Mihulka (14.03.2020)
NANOGrav oznámil průlomový objev gravitačního pozadí vesmíru
Autor: Stanislav Mihulka (29.06.2023)
Diskuze:
Ono ta temna hmota
Jirka Naxera,2023-08-01 14:40:35
Ono k te temne hmote je takove jedno osklive, zle ale.
Mame teorii, ktera je overena, ktera popisuje prakticky vsechno co muzeme pozorovat spravne, ktera ma jiste fundamentalni problemy 1) ale podstatne je, ze v ni zadne castice temne hmoty neexistuji.
A pak mame nekonecno (nechci spekulovat jake kardinality) moznosti, jak tuhle teorii rozsirit tak, abychom ji zaprve nerozbili, ale aby obsahovala prakticky cokoli, co si budeme prat. A mame alespon desitky teoretiku, kteri tuhle praci udelaji za vhodnych podminek behem par dni gratis. Ostatne staci se nekde zminit, ze jste na 2.9sigmy videli nejakou velmi exotickou vec, a do par dni (jeste nez stacite zpracovat dalsi data a statisticka fluktuace zmizi) se na Arxivu objevi pak hypotez rozsireni Standardniho modelu. (Co si pamatuji, tak u nadsvetelnych neutrin to trvalo trochu dele nez se par pokusu objevilo)
No a aby v clanku navrzeny mechanismus fungoval (co jsem koukal pocitali to celkem obecne), tak by prvne musely castice temne hmoty existovat aby jim mohly vznikat. A jsme v podstate tam, kde jsme byli, vime ze nic nevime.
1) Osklivosti jako Landau pole, nebo nevyreseny problem milenia Mass gap
Re: Ono ta temna hmota
Jarda Ticháček,2023-08-01 21:28:14
Mám s tím, jako jen velmi málo poučený laik podobný problém.
Do jakéhosi zmatku přišel Koperník, Kepler a Newton. A ono to vcelku fungovalo. Mnohem lépe, nežli třeba epicykly. Jen to nefungovalo úplně přesně. Takže přišla další parta a celou tu snahu dal dokupy jakýsi Albert. A protože mu to sakra dobře sedělo, až na pár okrajových drobností, stvořil kosmologické konstantu. Které se sice nejprve snažil zbavit, ale protože se naskytla nová hypotéza do které pasovala, vzal ji na milost. (Spíše se na to vše vykašlal.) Ta kosmologická konstanta se časem změnila na hypotetickou temnou hmotu a temnou energii, která by měla jaksi kompenzovat působení té temné hmoty.
Možná stačí maličkost. Někdo to spočítá metodou, na kterou zatím žádný matematik nepřišel. Třeba právě to je ta toužebné očekávaná nová fyzika. Sakra, jen soustava Země-Měsíc je podle Keplera i Newtona řešitelná v osmé třídě základky. Tedy řekneme roku 1980. To samé jsme počítali roku 1985 na začátku čtvrtého roku gymplu. S tím, že nám bylo vysvětleno, že je to aproximace. Slunce, pár planet, Alfa Centauri, Mléčná dráha. Sakra, když už někdo objevil reliktní záření, objevil s ním i gravitační pusobení - nebo zakřivení prostoru.
I problém obchodního cestujícího se stále řeší pomocí iterací. A sakra, celá naše matematika zatím umí spočítat dvě tělesa. A ono jich je přitom tolik, že se to blíží nekonečnu.
Ono je možné, že ta temná hmota a energie jsou jen pověrou. Nebo snahou vysvětlit podobné drobné nesrovnalosti, které tu Einsteinovu generaci dovedla k jeho teoriím.
Nakonec, podle Koperníka, Keplera a Newtona to fungovalo až neskutečně přesně. Pak někdo vymyslel lepší pozorovací techniky a o něco přesnějším stopky. Když jsem jako dítě začal být ráno astronomie, nežli jsem o spoustu let později zjistil, že mé znalosti matematiky přestávají stačit i na kvalitnějších popularizátory, temná hmota neexistovala. Pamatuji i první zmínky o něčem takovém. Samozřejmě jako čtenář populačních textů. Nějak to začalo jako pomocná hypotéza. Něco nesedí, tak si dočasně zavedeme pomůcku. Z pomůcky se stal fundament. Trochu mi ta temná hmota připomíná jednu trampskou boudu, kterou jsem pomáhal kdysi dávno rozšiřovat. Jeden kratší trámek. Hele, kluci, tady je pomocná stojka na klínu. Dejte tam o pět cm delší trám, klín vyražte a tu stojku hoďte do krbu. Po třiceti letech tam ta pomocná výztuha stále je. Někdo si dokonce dal tu práci, aby tam vložil to, co tam skutečně patřilo, ale tak, aby to nepřekáželo té pomocné konstrukci. Ta se vlastně stala základem krovu. A podobný pocit mám z té temné hmoty a energie.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
