Ukázka americké munice s ochuzeným uranem (Mark 149 Mod 2 20mm pro Phalanx CIWS). (Wikipedia, volné dílo)

Za spouštěče problémů veteránů je označováno kde co. Od zplodin z hořících skladů a ropných vrtů přes pesticidy až po pyridostigmin-bromid jehož tablety vojáci USA a Velké Británie několikrát denně polykali jako prevenci před účinky nervových plynů. Ojedinělým není ani názor, který u nás zastává Ján Való, velitel Československé samostatné protichemické jednotky, která se bojů účastnila. Podle něj nemoc způsobuje ochuzený uran z protitankové munice. V rozporu s jeho tvrzením je závěr amerického vyšetřování, které ochuzený uran jako příčinu zdravotních problémů veteránů vyloučilo, protože vyzařuje jen částice alfa a ty nezpůsobují žádné závažné škody.

Veteráni z války v Perském zálivu se se správnou diagnózou a léčbou potýkají již několik desetiletí. Syndromem je postižena celá třetina účastníků bojových operací. Kredit: Jakob Owens na Unsplash.

Protože se s ochuzeným uranem začalo střílet i v nyní probíhajícím konfliktu na Ukrajině, nebude od věci si pár slov říci o tom, co se v anglicky mluvících zemích označuje jako „depleted uran“. Míní se tím uran s obsahem jednoho z mnoha jeho radioaktivních izotopů. Konkrétně izotopu 235. Přídomek „ochuzený“ se této látce dostalo proto, že v porovnání s přirozeně se vyskytujícím uranem je v něm radioaktivního izotopu zhruba třikrát méně. Manipulace s takovým materiálem, včetně munice je proto možno skutečně považovat za bezpečnou. Odborníci na nemoci z ozáření ale poukazují na to, že v případě vdechování zplodin, které po výbuších těchto granátů vznikají, už to s tím tvrzením o bezpečností ochuzeného uranu, přestává platit. A uvádí hned z několik důvodů. Po dopadu střely se uran doslova vypaří a shoří za vzniku oxidů a celé řady dalších sloučenin se šíří ve formě aerosolu. Stává se nebezpečným protože snadno prostupuje do plic. Naplno se tak může projevit jeho ochota se dlouhodobě ukládat v kostech a mnoha dalších tkáních celého těla, kde již vyzařované alfa částice škody způsobují.

Beatrice Alexandra Golomb, profesorka medicíny na University of Cavinící lifornia v San Diegu. Vedoucí výzkumného kolektivu odhalujícího viníka problémů veteránů ve vadných mitochondriích. Kredit: UC San Diego.

V případě uranu ale nejde jen o jeho radioaktivitu. Toxikologové, které radioaktivita nezajímá, upozorňují na riziko, které si nezadá s tím, jakým nás obšťastňují jiné těžké kovy. Za příklad rádi dávají olovo, které si vysloužilo titul největšího zabijáka všech dob. Jako přísada do benzínu, co do počtu zmařených životů totiž předčilo i ty největší živelné katastrofy všech dob. Je proto dost dobře možné, že ochuzený uran vypařený ze střel se vedle radioaktivity, podepisuje na podlomeném zdraví i svou druhou toxicitou a společně pak navozují kromě zácpy, nechutenství a bledosti ve tváři i problémy z neurotoxicity. O jaký prevít se v případě uranu jedná by mohli vyprávět i vědci z medicínské branže. Ti kvůli toxicitě používají dusičnan uranylu k experimentálnímu vyvolání patologického stavu ledvin u pokusných zvířat.

Ať už je ale příčina podlomeného zdraví veteránů jakákoliv, jejich léčba stojí vládu Spojených státu desítky miliónů dolarů ročně. A to mluvíme jen o evidovaných pacientech z řad ozbrojených sil. Oběťmi protivníka a civilisty se statistiky nezabývají.

Mitochondrie – organela obstarávající buňkám životně důležitou energii. Jejich správná funkce promlouvá i do takových záležitostí, jakou je lidská dlouhověkost. Kredit: Kredit: Pixabay, CC0.

Vráťme se ale k tomu, co se při chronickém zhoršení zdravotního stavu označovaném zkratkou GWI (někdy také jako multisymptomové postižení) léčí. Společnými znaky jsou únava, bolesti hlavy, bolesti svalů, kloubů, průjem, nespavost a kognitivní poruchy. Ve zdravotních záznamech se pravidelně objevuje pojem metabolický syndrom, kardiovaskulární onemocnění a zvýšené riziko infekce. Za příčinu toho všeho lékaři nejčastěji označují zánět. K takovému závěru je přivádí hodnoty markerů signalizujících zánětlivý proces. Jsou totiž u postižených vždy vyšší, než u jejich zdravých vrstevníků. Na zánět je proto také cílena primární léčba. Právě v té ale může být problém. Nejde o to, že bychom neměli dost účinné protizánětlivé léky.

Kanae Ando, profesorka neurobiologie a vedoucí týmu, kterému se jako prvnímu na světě podařilo vyléčit jednu z nejčastějších příčin mitochondriální invalidity. Kredit: Tokyo Metropolitan University

Zakopaný pes je v tom, že na stávající léčbu zánětu nejlépe sedí přirovnání: „vše nebo nic“. Tím mám na mysli, že léčíme zánět jako takový, přičemž ono zmíněné „všechno“ nebývá tím pravým ořechovým stejně, jako to „nic“.

Že v léčbě zánětů nemáme vše pod kontrolou dokládají chronické stavy, na jejichž začátku náš naprogramovaný systém udělal z komára velblouda a místo plácačky střílel kulovnicí. Problém je v tom, že vrozená imunita má v programu stejný recept jak na infekci, tak i na poškozenou tkáň. A pokud si svou kanonádou imunita poškodí něco vlastního, ráda se zacyklí. Zádrhelům stávající nevhodné protizánětlivé léčby jsme se věnovali v článku „Zánět – dobrý sluha, zlý pán“.

Z nynější zprávy Američanů zveřejněné v Scientific Reports rovněž vyplývá, že představa o rozhodující roli periferního zánětu a tudíž i přístup k léčbě, jsou kulantně řečeno, ne to pravé ořechové. Když k tomu přičteme, že jsme jako lidstvo nepoučitelní a válkami poznamenaní dobrovolníci, odvedenci i civilisté tu s námi ještě nějakou dobu zůstanou. Umět mírnit a správně léčit útrapy postižených by se nám mohlo ještě dlouho hodit.

Závěr

Tak jako v mnoha jiných případech se i tentokrát ukazuje, že problém není v „něm“ nýbrž v „ní“. Zánět je sice průvodním jevem, ale prvotní příčina je rodu ženského. Tím rozhodujícím v závažnosti problému je totiž poškození mitochondrií. V duchu tohoto poznatku a hesla pomáhat a chránit bude potřeba změnit směr našeho uvažování při hledání viníka a stejně tak cesty k prevenci porouchaných elektráren zajišťujících buňkám dostatek energie k životu.

Optimismus v tomto směru dávají výzkumy na ovocných muškách. Vědci z Tokijské metropolitní univerzity v těchto dnech zveřejnili výsledky svého mušího bádánív časopisu „Lidská molekulární genetika“. Popisují v něm, jak se jim deficit komplexu (CI) podařilo vyléčit. Pojmem komplex míní směs proteinů mající v náplni práce transport elektronů k energetickým reakcím. To je asi ta nejčastější příčina mitochondriální invalidity. Týmu vedenému Kanae Ando se podařilo něco, co zní tak trochu jako zázrak. Mitochondriální hendikep navozující muškám neduhy podobné těm u válečných veteránů (včetně krácení délky dožití) vyléčili nikoli lékem proti zánětu, ale doplňkem v potravě. Tou zázračnou uzdravující substancí je kyselina 5-aminolevulová. Navzdory závažnosti mitochondriálních poruch dosud neexistuje žádná léčba, která by řešila hlavní příčinu široké škály zdravotních problémů, které vadné mitochondrie mohou způsobit. Jen několik dnů starý poznatek tak slibuje nejen tolik potřebný nový pohled na problém obětí válek, ale potenciálně i nové terapeutické možnosti pro celou třídu smrtelných nemocí připisovaných nefunkčním mitochondriím.

Literatura

Beatrice A. Golomb et al, Mitochondrial impairment but not peripheral inflammation predicts greater Gulf War illness severity, Scientific Reports (2023). DOI: 10.1038/s41598-023-35896-w

Naoko Nozawa et al, 5-Aminolevulinic acid bypasses mitochondrial complex I deficiency and corrects physiological dysfunctions in Drosophila, Human Molecular Genetics (2023). DOI: 10.1093/hmg/ddad092