Velký spinosauridní teropod druhu Protathlitis cinctorrensis žil na území dnešního Španělska v období rané křídy, asi před 130 až 125 miliony let. Dosahoval délky v rozmezí 8 až 10 metrů. Kredit: Leoomas; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

V průběhu první poloviny letošního roku bylo formálně popsáno celkem 9 nových rodů (a zároveň i druhů) neptačích druhohorních dinosaurů. Jedná se tedy opět o jistý pokles oproti předchozím letům, kdy obvykle již v polovině roku často sahal počet nově popsaných dinosauřích taxonů ke dvěma i více desítkám. Celkové pořadí zemí podle počtu objevených druhů dinosaurů se nicméně nezměnilo, stále dominuje Čína s 321 druhy před Spojenými státy americkými s 291 druhy a Argentinou s počtem 163 druhů. Jen tyto tři státy dohromady vykazují na svém území více než polovinu (téměř 53 %) z přibližně 1480 druhů dnes známých neptačích dinosaurů. Z evropských států si letos polepšilo zejména Španělsko se dvěma novými druhy a celkovým součtem 33 druhů (8. místo) a Velká Británie s jedním novým druhem, tedy celkem již 90 druhy dinosaurů (5. místo). Na čtvrtém místě zůstává Mongolsko se 101 druhy a na šestém pak Kanada s rovnými 80 druhy. Česká republika je mimochodem s jedním druhem v podobě taxonu Burianosaurus augustai[1] na společném 46 až 54. místě. Podstatně přesnější a podrobné informace lze nalézt v autorově soukromé statistice.[2]

Všechny letos popsané druhy pocházejí z nejmladšího geologického období druhohor – křídy, z toho tři druhy z rané (spodní) křídy a šest z pozdní (svrchní) křídy. Geologicky nejstarším druhem je nejspíš na ostrově Wight objevený ankylosaur Vectipelta barretti, jehož fosilie byly datovány do doby geologického věku hauteriv až barrem (asi před 132 až 121 miliony let)[3], podobné stáří má ale také španělský spinosaurid Protathlitis cinctorrensis (barrem, asi před 130 až 125 miliony let)[4].

Naopak nejmladším taxonem je další španělský dinosaurus, ornitopod druhu Calvarius rapidus, žijící zhruba v posledních 100 tisíciletích křídové periody (před asi 66,1 až 66,0 milionu let).[5] Na rozdíl od předchozích let bylo letos zatím popsáno více ptakopánvých než plazopánvých dinosaurů, a to v poměru 6 ku 3. Z jednotlivých vývojových skupin přitom dominují ornitopodi se 4 novými druhy (44,4 %)[6][7], za nimi jsou pak teropodi se 2 novými druhy (22,2 %) a následně jeden „obrněný“ tyreofor, jeden marginocefal („tlustolebý“ dinosaurus)[8] a jeden sauropodomorf (11,1 %). Následuje stručný přehled dalších statistických údajů.

Pachycefalosaurid druhu Platytholus clemensi je zatím posledním přírůstkem do dinosauří fauny ekosystémů geologického souvrství Hell Creek. Jeho fosilie byly objeveny v Montaně a patřil k posledním žijícím druhům neptačích dinosaurů. Kredit: Connor Ashbridge; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Celkový počet nových rodů: 9

Pořadí dle počátečních písmen: C (2); M (2); P (2); G, I, V (1).

(Prvním v abecedním pořadí je španělský ornitopod Calvarius rapidus, posledním pak západoevropský ankylosaur Vectipelta barretti.)

Pořadí zemí podle počtu letos dosud popsaných druhů: 1. USA (3) – 33,3 % z celkového počtu nových rodů); 2. Španělsko (2) – 22,2 %; 3. Argentina, Čína, Chile a Velká Británie (1) – 11,1 %.

Pořadí kontinentů podle počtu nově popsaných druhů: 1) Severní Amerika a Evropa (3) – 33,3 %; 3) Jižní Amerika (2) – 22,2 %; 4) Asie (1) – 11,1 %.

Zastoupení dle hlavních systematických skupin: Ptakopánví – 6 (66,7 %) x Plazopánví – 3 (33,3 %).

Schéma objevených fosilních kostí a přibližné podoby vývojově primitivního hadrosauromorfa z jihoamerického Chile. Gonkoken nanoi je nejjižněji se vyskytujícím známým zástupcem své skupiny, žijícím v době před asi 71 miliony let. Kredit: Jhonatan Alarcón-Muñoz; et al. (2023); Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Nejdelší rodové jméno: Chucarosaurus (13 písmen), titanosaurní sauropodní dinosaurus z pozdní křídy Argentiny. Celé vědecké jméno zní Chucarosaurus diripienda.[9]

Nejkratší rodové jméno: Iani (4 písmena), iguanodontní ornitopodní dinosaurus z pozdní křídy amerického Utahu. Celé vědecké jméno zní Iani smithi.[10]

Největší popsaný druh: Chucarosaurus diripienda, jehož 1,9 metru dlouhá stehenní kost nasvědčuje délce přes 20 metrů a hmotnosti v řádu desítek tun. Největším popsaným teropodním dinosaurem je pak španělský spinosaurid Protathlitis cinctorrensis s odhadovanou délkou v rozmezí 8 až 10 metrů.

Nejmenší popsaný druh: Pravděpodobně čínský maniraptorní teropod druhu Migmanychion laiyang, dosahující délky asi dvou až tří metrů (fosilní kostra jeho „dlaně“ měří zhruba 15 cm).[11]

Geologicky nejstarší popsaný druh: Vectipelta barretti (ankylosaur objevený na ostrově Wight) – geologické souvrství Wessex (hauteriv až barrem; stáří asi 132 až 121 milionů let).

Geologicky nejmladší rod: Calvarius rapidus (styrakosterní ornitopod ze španělské oblasti Katalánsko) – geologické souvrství Talarn (věk nejpozdnější maastricht, před 66,1 až 66,0 miliony let).

---

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

---

Short Summary in English: During the first half of the year 2023, 9 new genera (and species) of non-avian dinosaurs were described. USA leads with 3 new genera, followed by Spain with 2 and China, United Kingdom, Argentina and Chile with 1 new genus and species. Among continents Europe and North America were the most prolific with 3 new species each, followed by South America (2) and Asia (1). All of new species were Cretaceous in age, and so there are no newly described dinosaur genera or species from the Jurassic or the Triassic periods in 2023 so far.

---

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/2023_in_archosaur_paleontology

[1] Madzia, D.; Boyd, C. A.; Mazuch, M. (2017). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 967–979.

[2] Socha, V. (2015-2023). Dinosauří statistika. Zatím formálně nepublikováno (digitální archív autora).

[3] Stuart, P.; et al. (2023). Vectipelta barretti, a new ankylosaurian dinosaur from the Lower Cretaceous Wessex Formation of the Isle of Wight, UK. Journal of Systematic Palaeontology. 21 (1).

[4] Santos-Cubedo, A.; et al. (2023). A new spinosaurid dinosaur species from the Early Cretaceous of Cinctorres (Spain). Scientific Reports. 13 (1): 6471.

[5] Prieto-Márquez, A.; Sellés, A. (2023). Evolutionary convergence in a small cursorial styracosternan ornithopod dinosaur from Western Europe. Journal of Vertebrate Paleontology. e2210632.

[6] Alarcón-Muñoz, J.; et al. (2023). Relict duck-billed dinosaurs survived into the last age of the dinosaurs in subantarctic Chile. Science Advances. 9 (24).

[7] Prieto-Márquez, A.; Wagner, J. R. (2023). A new ‚duck-billed‘ dinosaur (Ornithischia: Hadrosauridae) from the upper Campanian of Texas points to a greater diversity of early hadrosaurid offshoots. Cretaceous Research. 143: 105416.

[8] Horner, J. R.; Goodwin, M. B.; Evans, D. C. (2023). A new pachycephalosaurid from the Hell Creek Formation, Garfield County, Montana, U.S.A.. Journal of Vertebrate Paleontology. 42 (4): e2190369.

[9] Agnolin, F. L.; et al. (2023). A new giant titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Upper Cretaceous of Northwestern Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 146: 105487.

[10] Zanno, L. E.; et al. (2023). An early-diverging iguanodontian (Dinosauria: Rhabdodontomorpha) from the Late Cretaceous of North America. PLOS ONE. 18 (6): e0286042.

[11] Wang, X.; et al. (2023). A new theropod dinosaur from the Lower Cretaceous Longjiang Formation of Inner Mongolia (China). Cretaceous Research: 105605.