Rýhy na fosilii KNM-ER 741. Kredit: Jennifer Clark.

Už delší dobu není tajemstvím, že v lidské linii neopovrhují lidským masem. Postupně se objevují důkazy, které sahají stále hlouběji do minulosti. Paleontologové amerického Smithsonian's National Museum of Natural History nedávno objevili nejstarší přesvědčivý doklad naporcování masa příslušníka lidské linie, po němž se vší pravděpodobností následovalo snězení.

Briana Pobiner. Kredit: Smithsonian.

Briana Pobinerová a její kolegové analyzovali rýhy na levé holenní kosti hominina, tedy našeho příbuzného z lidské linie, známé jako fosilie KNM-ER 741, která je stará asi 1,45 milionů let. Tato fosilie je v muzeální sbírce a pochází z formace Koobi Fora u slavného jezera Turkana v severní Keni. Kost byla nejprve určena jako australopiték Australopithecus boisei, později jako Homo erectus a v současné době se odborníci shodnou, že se neshodnou, čí kost to vlastně je.

Logo Smithsonian. Kredit: Smithsonian.

Badatelé vlastně nejprve pátrali po stopách prehistorických predátorů, kteří v Africe lovili naše dávné příbuzné. Pořídili si odlitky rýh na zmíněné kosti, vyhotovili 3D skeny těchto rýh a pak je porovnávali s databází rozmanitých rýh a stop, které by přicházely v úvahu. Pak se ale ukázalo, že to bude podstatně zajímavější.

Na zmíněné kosti zkoumali 11 rýh. Dvě z nich Pobinerová a spol. opravdu připsali nějaké velké kočkovité šelmě, zřejmě jednomu z nejméně tří šavlozubých druhů, které tam tehdy žily. Zato devět zbývajících rýh představuje řezání kamenným nástrojem, a to řezání velmi přesné a efektivní – pokud by dotyčný chtěl získat šťavnatý kus masa k snědku. Podle badatelů to lze považovat za přesvědčivý důkaz kanibalismu, dokonce nejstarší důkaz kanibalismu vůbec.

Jak upřesňuje Pobinerová, pěkně uspořádané a zřetelně promyšlené stopy po řezech se nacházejí v místech, kde se ke kosti připojuje lýtkový sval. To je velmi dobré místo k řezání, pokud chcete získat kvalitní maso. Badatelka rovněž dodává, že nalezené stopy po řezání zřetelně odpovídají porcování ulovené zvěře. Jsou s kolegy přesvědčeni, že šlo o večeři, nikoliv třeba nějaký morbidní rituál.

Zároveň je ale také možné, že technicky vzato nemuselo jít o kanibalismus jako takový, protože ten se vztahuje pouze na konzumaci vlastního druhu. V té době u jezera Turkana podle všeho žilo více různých druhů našich příbuzných a je klidně možné, že se lovili či pojídali navzájem. Historie ukazuje, že v tomto směru nemají hominini žádné velké zábrany.

Video: Briana Pobiner - "The Role of Scavenging in Human Dietary Evolution"

Literatura

Smithsonian 26. 6. 2023.

Scientific Reports 13: 9896.