Nemejské hry byly „původně“ pořádané na počest princátka Ofelta, zabitého hadem, viz článek Nemea – princátko Ofeltés…. Prý „od nepaměti“, říká se, že od pozdní doby bronzové, ale historické doklady udávají pro jejich panhelénský (všeřecký) charakter až rok 573 před n. l. Doklady o hrách jako místních jsou o století starší a týkají se pouze běhu. Ten zde byl nějak zvláště důležitý.

V pozdějších dobách připadalo mnoha lidem tradiční zdůvodnění her málo důstojné, tak je raději odvozovali od toho, že zde Héraklés zabil nemejského lva, nebo rovnou od úcty k Diovi. Tyhle motivy nejsou vyloučené ani ve starší době, ale převážily až v souvislosti s homologizací kultů, souběžně s vyčleňováním sportu z náboženstvím, které nejvýrazněji vidíme v Olympii (viz v závěru článku Olympie).

Po prohlídce areálů si popíšeme některé zdejší sportovní disciplíny a také poněkud nečekaný věnec pro vítěze, byl z celeru.

Koupelny v hlavním areálu

Nemea, helénistické lázně nebo spíše koupelny. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nemea, helénistické lázně nebo spíše koupelny. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nedaleko dnešního vchodu do hlavního archeologického areálu, hned za Ofeltovou svatyní, jsou k vidění řecké lázně z helénistické doby. Přesněji řečeno, lázně tu jsou, ale nepříliš velký prostor lázně je obklopen velkým prostorem s řadami umyvadel. Přednostně to nejspíš fungovalo jako velká umývárka. Přímo v místě tekl potok, z něhož se asi brala voda. Momentálně jsou lázně bez vody, zato s novodobým zastřešením kvůli ochraně před povětřím.

Není jasné, jak moc bylo toto zařízení součástí zázemí pro atlety nemejských her. Kapacita i důkladnost se za to přimlouvá, přestože neleží rovnou u stadionu z podobné doby. Lázně mohly sloužit také poutníkům, což se nevylučuje, závodníci byli vlastně specifičtí poutníci, i když v helénistické době to už dávno byli především sportovci.

V Klasické a možná i ve starší době tady někde blízko začínala dráha stadionu a také hippodrom, který se táhnul do míst západně od Diova chrámu. Jenže v době, kdy byly postaveny tyto dodnes zachované lázně, tomu už bylo jinak, nový stadion byl postaven jinde a blízko něho nejspíš i nový hippodrom.

Areál se stadionem

Stovky metrů východněji byl roku 1964 objeven stadion, který byl vystavěn začátkem helénistické doby, v letech 330 až 300 před n. l. Po dnešních komunikacích je to sem od Ofeltovy svatyně asi půl kilometru.

Příchod na nemejský stadion klenutým tunelem, 320-300 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Jméno atleta vyryté v 1. až 2. století n. l. ve stěně tunelu: MARTIALIS. Kredit: Carole Raddato, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Na stadion vcházíme poměrně dlouhým klenutým tunelem, který nás provede pod bočním svahem ochozu. Valená klenba je v Řecku jasným znakem helénistické doby, byť v tomto případě už jejího začátku. (Mohla by však samozřejmě být i pozdější.) Tunel míří do poloviny dráhy, která je kupodivu výrazně označena.

Ve stěně tunelu jsou vyryta jména atletů z římské doby, samozřejmě alfabetou, i když v některých případech jde o latinská nebo polatinštěná jména. Úprava některých nápisů působí trochu reprezentativně, mnohem častěji však jde spíše o škrábanice na kamenech zdiva. Nevím o žádných starších nápisech, tedy z helénistické doby.

Stadion nemejských her, kolem roku 320 před n. l., startovní čára. Stav roku 2020. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Stadion nemejských her v úpravě pro místní hry v době olympiády roku 2004. Startovní čára. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Dráha zdejšího stadionu je dlouhá 178 metrů. Tím byla definovaná také místní délková jednotka, 1 stadio. Na obrázku vlevo je dobře zachovaná startovní čára a prostor kolem ní, tedy „před“ ní. Asi tolik nevyčnívala, kolem byla nějaká navážka.

Prý zde bylo vyznačeno 6 drah, které byly očíslované velkými písmeny alfabety, což je nejběžnější způsob řeckého zápisu malých celých čísel. Rekonstrukci toho ukazuje obrázek vpravo. Od konce 20. století tady totiž obnovili tradici her, spíše jen jako lokální povyražení. Když však byly roku 2004 v Athénách novodobé olympijské hry, tak to pojali velkoryseji. Z onoho sportovně historického veselí je na síti spousta fotek, včetně rekonstruovaného startovacího zařízení. Na startovní čáře se zachovaly otisky po něm. Ono udělátko zvané hysplex jsem ukázal a popsal v článku Ishmie a isthmijské hry , a tady jsem je chtěl představit v akci. Jenže to měli nějaké jiné a jednodušší, alespoň ve srovnání s popisem a nákresy v Isthmii. Buď to bývalo lokálně různé, nebo to revitalizátoři her prostě provedli takhle.

Sedadla pro diváky v prostoru mezi startem a tunelem pro příchod i odchod ze stadionu. Nemea, 320 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Východ z nemejského stadionu klenutým tunelem, 320 před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ve svazích kolem dráhy se místy zachovaly zbytky sedadel pro diváky. Nejlépe se dochovaly v prostoru od startu po tunel u poloviny dráhy. Ostatní sedadla už lid dávno odtahal na nejrůznější stavby.

Podpisy atletů vyryté ve stěně tunelu. Kredit: Carole Raddato, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.

Apodytérion. Nemea, blízko stadionu nemejských her. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Když vyjdeme tunelem ze stadionu, můžeme si v témže areálu prohlédnout ještě zbytky antické stavby, která závodníkům sloužila jako zázemí. Je to apodytérion (latinizovaně apodyterium) doslovně přeloženo „svlékárna“, tedy šatna.

Hlavní disciplíny nemejských her

Nemejské hry se konaly každé dva roky, prý střídavě v zimě a v létě. To však neznamená, že by se tady závodilo v nějakých specificky zimních disciplínách, je to zde spíše doba dešťů.

Disciplíny byly obdobné těm v Olympii i jinde, samozřejmě se v průběhu staletí také obměňovaly. Ještě větší význam než jinde tady prý ve všech dobách míval běh. Závodilo se na délku stadionu a také na její dvojnásobek a čtyřnásobek. Kromě toho i „dlouhý běh“. Další obvyklou disciplínou byl běh ve zbroji, původně v plné zbroji, později už jen s její spíše symbolickou částí. Dále tu byly různé druhy zápasu a pětiboj.

Závodilo se také na koních, zvlášť i s vozy. Za vítěze byl ovšem považován majitel koní. Tato praxe byla obvyklou i jinde. Dokonce to nemusel být určitý člověk, ale třeba město. Císař Hadrián (vládl 117-138) tu prý zavedl, formálně vzato „obnovil“, závod chlapců na koních, ale ten se neudržel.

Kupodivu jsem nenašel zprávy o múzických a poetických disciplínách, což ovšem nemusí znamenat, že se v nich zde nesoutěžilo.

Celerový věnec pro vítěze

V Delfách a v Olympii byli vítězové ověnčeni věncem z vavřínu. Zde ovšem dostávali od nedalekého města Argos věnec z natě divokého celeru, tedy podobně jako v Isthmii (tam byl ovšem celer časem nahrazen větvičkami borovic). Ne že by v Nemei neměli celer, leč Argos fungoval jako patron her a byla to pro toto město pocta.

Proč zrovna celer? Byla to rostlina nejen k jídlu, ale také k označení podsvětních sil. To v Nemei koresponduje s památkou Ofelta – a v Isthmii s připomínkou nebohého Melikerta.

Literatura

Stephen G. Miller: Nemea. The Hidden Entrance. Kiato: Katagrmma 2020.

Fotogalerie archeologického areálu nemejského stadionu (včetně ukázek z revitalizovaného běhu).