Elektrony se mohou v materiálech volně pohybovat anebo mohou být polapeny a pak fungují jako izolátory. Záleží to na množství náhodně rozložených defektů v daném materiálu. To je v kostce Andersonova lokalizace, jejíž koncept navrhl v roce 1958 Phillip Anderson. Od té doby se tento koncept ukázal jako velmi užitečný jak v klasické fyzice tak i kvantové mechanice, ať už jde o elektrony, akustické vlny či gravitaci.
Pokud ale jde o elektromagnetické vlny, jejich chování v souvislosti s Andersonovou lokalizací tvrdošíjně odolávalo poznání, navzdory intenzivnímu výzkumu během 40 let. Úsilí fyziků poznamenalo mnoho selhání a problematických experimentálních výsledků. Jedním z hlavních důvodů bylo i extrémně náročné simulování Andersonovy lokalizace ve 3D materiálech. Nakonec to vedlo k diskuzím, zda pro elektromagnetické vlny ve 3D materiálech Andersonova lokalizace vůbec existuje.
Teď se zdá, že všechny pochyby smáznul tým odborníků, které vedla Hui Cao z americké Yale University. Díky dramatickému nárůstu dostupné výpočetní kapacity se jim povedlo v simulacích potvrdit, že elektromagnetické vlny mohou být „zmrazeny“ Andersonovou lokalizací ve 3D materiálu tvořeném náhodně uspořádanými mikro- či nanočásticemi.
Na první pohled to možná nevypadá, ale jde o zásadní průlom, který by měl vést k řadě nových aplikací, včetně laserových technologií či fotokatalyzátorů.
Klíčové bylo, že se tým Caové spojil se společností Flexcompute, která nedávno dosáhla průlomu v urychlení numerických výpočtů o několik řádů, díky jejich aplikaci FDTD Software Tidy3D. Badatele až překvapilo, jak rychlé pak výpočty jsou. U některých simulací čekali, že budou trvat dny, ale zabralo to jen půl hodiny. Díky tomu mohli provést mnohem více simulací s různými parametry.
V rámci výzkumu vyloučili, že by bylo možné vyvolat Andersonovu lokalizaci elektromagnetických vln ve 3D materiálu, který by tvořily nevodivé částice, například ze skla nebo křemíku. To vysvětluje neúspěchy v dřívějších experimentech. Zároveň ale spolehlivě prokázali, že Andersonovy lokalizace světla lze dosáhnout ve 3D materiálu tvořeném náhodně uspořádanými částicemi kovu.
Kovové materiály byly přitom v této souvislosti dlouho opomíjeny, kvůli představě, že kovy elektromagnetické záření absorbují. Přesto to podle Caové a spol. funguje, včetně kovů jako je hliník, stříbro nebo měď, i když dochází ke ztrátám kvůli absorpci. Výsledná Andersonova lokalizace je stabilní a silná. S novými aplikacemi se teď roztrhne pytel.
Video: Hui Cao: Harnessing Disorder for Photonic Applications
Literatura
Jak zachytit zběsilé elektrony v křemíku?
Autor: Stanislav Mihulka (14.12.2014)
Fyzici poprvé stvořili elektronovou kapalinu při pokojové teplotě
Autor: Stanislav Mihulka (05.02.2019)
Nanočástice okořeněné DNA se chovají jako elektrony
Autor: Stanislav Mihulka (25.06.2019)
Diskuze:
A co ta absorbce
Pavel Polouček,2023-06-26 21:14:37
Mohl by mi někdo z přítomných erudovaných kvantových fyziků vysvětlit to tvrzení: "Přesto to funguje, i když dochází ke ztrátám kvůli absorbci"? Při Andersonově lokalizaci elektronů totiž k žádné jejich absorbci nedochází, což mi přijde pro jakékoliv praktické použití jako poměrně zásadní detail. I kdyby se ty nanočástice chovali jako velmi dokonalé zrcadlo s odrazivostí 99,999%, bude se poločas života fotonu v takovém materiálu měřit v nanosekundách, takže ten pytel s novými aplikacemi si nějak nedokážu představit.
Stejný problém mám s těmi Andersonovými stavy akustických vln, které taky každý reálný materiál (s vyjímkou supratekutin) pohlcuje, takže i jejich zamrznutí v předmětech běžných rozměrů nebude trvat déle, než několik (desítek) sekund.
První krok
Tomáš Novák,2023-06-23 17:25:30
...ke schopnosti zpomalovat nebo zastavit plynutí času?
Re: První krok
Jirka Naxera,2023-06-23 19:22:31
Ne.
tl;dr Kdyz v jakemkoli vedeckem clanku ctete veci jako "jev fyziky kondenzovaného stavu", "v materialu", "v krystalech" apod., tak z toho nikdy nevyvozujte "fundamentalni" zavery, je takove zlate pravidlo, ze vsechno o cem se tam pise jsou efektivni hodnoty v tom materialu a nic vic. Tyka se vsech zapornych hmotnosti, zapornych teplot, horizontu udalosti v laboratori, anyonu etc.
(velmi ridkou vyjimkou je poznamka pana Urbana dole, ta ale nejspis v nasem Vesmiru narazi na to, ze gravitace je opravdu extremne slaba sila)
Jan Strapina,2023-06-23 12:01:44
Uvidíme ,k čemu topovede,můžese to využít u nové generace lkvantových počítačů!
Otázka
Vladimír Bzdušek,2023-06-22 22:51:53
Dokážem si predstaviť, že tie elektróny alebo elektromagnetické vlny
sú tam nejako "zamotané".
Ale ako to súvisí s gravitáciou, spomenutou v prvom odstavci článku?
Re: Otázka
Ludvík Urban,2023-06-23 09:23:32
Tento jev by se měl vyskytovat u všeho, co dokážeme popsat Schrödingerovou rovnicí.
Až zjistíme, jak kvantovka ohejbá prostor, bude se Andersonova lokalizece vztahovat i na šíření gravitace.
Re: Re: Otázka
Vladimír Bzdušek,2023-06-23 12:27:44
Výborne!
Takže je nádej na antigravitačný pohon?
Re: Re: Otázka
Jirka Naxera,2023-06-23 12:56:50
Nemyslim, ze to k necemu povede.
Condensed matter physics je v podstate piskoviste, vsechno je malicke, pomale, na dosah mikroskopu.
Gravitace? Na to, aby mohlo vubec neco interferovat, tak potrebujete vytvorit neco, kde se dostatecne lisi delky ruznych cest, a kdyz pisu dostatecne, myslim tim v porovnani s vlnovou delkou. A to je u gravitace problem, na neco vubec meritelneho je potreba opravdu obrovske hustoty energie a/nebo opravdu obrovske vzdalenosti.
Plus k tomu omezeni, ze kdyz je neceho moc, tak se to cely geon (nebo jak by to melo byt udelane) zhrouti do cerne diry a je po experimentu.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce