Korintský průplav. Kredit: Holger Uwe Schmitt, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Isthime leží na východě až jihovýchodě Korintské šíje spojující Peloponés s řeckou pevninou, tedy na straně Saronského zálivu, otevřeného k Athénám a Egejskému moři. Samo slovo isthmos znamená šíji, v tomto případě má ovšem konkrétní význam právě této šíje, takže Isthmos. Šíje je široká 6 km. O jejím prokopání se uvažovalo už v 6. století před n. l., ale přednost tehdy dostala jakási málem kolejová přeprava přes šíji. Poměrně úzký průplav byl vykopán až koncem 19. století.

Novodobou vesnici Isthmia najdeme u pobřeží Saronského zálivu, na pevninské straně novodobého průplavu. Významná místa antické Isthmie ležela asi 2 km západněji, dnes na peloponéské straně průplavu. Tam je hlavní archeologický areál, do něhož se vchází skrz moderní archeologické muzeum.

Strategická poloha je předurčena k hluboké kontinuitě osídlení. To zmíním jako rozcvičku. Pak si ukážeme zbytky kdysi slavného Poseidónova chrámu a památky na isthmijské hry. Jejich historie je zřejmá, i když ne příliš stará, zato jejich hlubší prehistorie a mytologie je značně nejasná. Nakonec vzácnost z pozdně antické Isthmie v podobě veliké skleněné mozaiky.

Blízké okolí Isthmie v prehistorické době

Raně heladská keramika, tzv. „omáčkovník", 2500 - 2100 před n. l. Archeologické muzeum v Isthmii IP 669. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Nahoře mykénská keramika, dole keramika z archaické a klasické doby. Archeologické muzeum v Isthmii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Ranou dobu bronzovou, konkrétněji raně heladskou kulturu, reprezentuje nádobka typu „omáčkovník“. Nikdo neví, jestli opravdu sloužila na omáčky, ale nějak se to pojmenovat musí. Takové se nacházejí i na Kykladách téže doby, ale pro pevninu jsou typičtější. Našla se kousek od novodobé vsi Isthmia.

Pozdní dobu bronzovou reprezentuje mykénská keramika na horní polici vitríny. Dole pokračuje řecká produkce historické doby, archaické a klasické.

Zbytky Poseidónova chrámu

Zbytky Poseidónova chrámu v Isthmii, v různých podobách byl stavěn v době 690 před n. l. až 2. století n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zbytky Poseidónova chrámu v Isthmii, v různých podobách byl stavěn v době 690 před n. l. až 2. století n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Archeologický areál v Isthmii je vklíněn mezi docela pohlednou přírodu a venkovskou periferii. Z většiny kdysi slavných staveb bohužel vidíme jen žalostné zbytky. To se týká i velkého Poseidónova chrámu. Samo zasvěcení místa Poseidónovi je na takto námořnicky exponovaném místě dobře pochopitelné. První doložený chrám zde byl postaven v době kolem roku 690 před n. l. Pak se porůznu přestavoval až do 2. století n. l. Význam chrámu je už od archaické doby doložen literárně i nálezy obětních darů.

Velké perirrhantérion v daidalském stylu, 7. století před n. l. Archeologické muzeum v Isthmii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Zvětšit obrázek Rohový odtokový žlab, asi z Poseidónovy svatyně, 4. století před n. l. Archeologické muzeum v Isthmii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V místním muzeu můžeme vidět i části Poseidónova chrámu a jeho inventáře. Vévodí jim velké perirrhantérion, tedy nádoba na očistnou vodu. Pochází ze 7. století před n. l., je z mramoru, vysoká 1,24 m. Široká nádoba je podpírána postavami žen provedenými v daidalském stylu, obklopených lvy.

Ve 4. století před n. l. byl chrám ozdoben také chrličem tvaru lví hlavy, který byl součástí rohu střešního odtokového žlabu, zdobeného polychromií. Tento poměrně velký díl architektury se našel v druhotném užití v nedaleké osadě Rachi.

Nálezy z Poseidónova chrámu v Isthmii vystavuje také Archeologické muzeum v Korintu.

Isthmijské hry

Hry v Isthmii patřily mezi panhelénské hry, tedy takové, na něž přicházeli Řekové z různých končin, což homologizovalo lokální formy náboženství, zvyků a zčásti i dialektů. Byly to slavnosti primárně náboženské, s politickým i sportovním významem, postupně se ovšem i zde sport vyděloval z náboženství.

K panhelénským hrám patřily: olympijské, pythijské v Delfách (viz ke konci článku Delfy – nejstarší vrstvy kultu), isthmijské a nemejské. S těmito hrami se mohly významem poměřovat ještě panathénajské slavnosti spojené také se závody a hry při poutích na posvátném ostrově Délos.

Disciplíny her zde byly podobné jako v Olympii (viz článek Olympijské hry a jejich proměny). Dívky a ženy se ovšem mohly účastnit jenom hudebních a básnických soutěží. Překvapivě působí, že věnce pro vítěze zde byly vinuté z listů celeru, přinejmenším do 5. století před n. l. Později byl celer nahrazen větvičkami borovic. V pozdní antice se tu prý soutěžilo i v jakési hře podobné kulečníku, s barevnými keramickými koulemi.

Vždy před zahájením her vyhlásil nedaleký Korint příměří, aby účastníkům umožnil bezpečný průchod. Dokonce i za války s Athénami byli Athéňané na hry roku 412 před n. l. pozváni jako obvykle. Nutno ovšem dodat, že alespoň zčásti ještě šlo o slavnost náboženskou, a že tehdejší válčení občas respektovalo také další náboženská pravidla. Samozřejmě ne vždy. Když zrovna ano, tak se očekával velkorysý přístup i na druhé straně.

Athéňané jezdili do Isthmie rádi a často. Diogenés Laertios (III,4-5) zmiňuje legendu, podle které se isthmijských her v mládí zúčastnil i Platón, a to v zápase. Podle jiné pověsti se tu ve svých dvaceti letech dobře umístil v běhu.

Archeologický areál v Isthmii, okolí stadionu. Start byl uprostřed obrázku, dráha mířila dál trochu vpravo. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Archeologický areál v Isthmii. Začátek stadionu s rekonstruovaným nářadím pro start z 4. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

To skoro nic, co se zachovalo ze stadionu, dává pouze tušit, kudy vedla jeho dráha. Na jejím začátku se však zachovaly otisky po startovacím zařízení, zvaném hysplex, teď je tu vidíme rekonstruované. Jsou to startovní branky pro jednotlivé závodníky, které zaručovaly, že nikdo nevyběhne dřív. Známe je i z vázových maleb a z literárních popisů. Na startovní čáře byly postavené tyče. Závodníci stáli před čarou, v jejíž linii vedla přes výstupky na oněch tyčích dvě lana, jedno ve výšce hrudníku, druhé ve výši kolen. Lana mohla být opatřena také laťkami, což tvořilo startovací branky. Od každé tyče vedl provázek k rozhodčímu, u něho se všechny sbíhaly. Když zatáhnul, lana naráz spadla. (Snad se do nich běžci nechytili jako do pasti, mně by se to určitě stalo.)

Římské lázně v Isthmii na základech řeckých lázní z klasické doby. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Mozaika v římských lázních v Isthmii, kolem roku 150 n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Kus dál, až za Poseidónovým chrámem, najdeme na okraji borového lesíku římské lázně, postavené někdy kolem roku 150 n. l. Podobných je všude fůra, jenže tyhle jsou zajímavé hned z několika hledisek: Sloužily hlavně atletům isthmijských her. Zachovala se v nich velká mozaika. Stojí na základech řeckých lázní z klasické doby, z roku přibližně 360 před n. l. Hlavní bazén byl skoro čtvercový a velký, o straně 30 metrů, hluboký 1,4 m.

Historické prameny kladou počátek isthmijských her do roku 582 př. n. l. To je samozřejmě ošidné, jako kterýkoli dohad o „počátcích“ čehokoliv trochu starého, ale zní to pravděpodobně. Rozhodně věrohodněji než pokusy dodat hrám vážnost zasazením do kontextu korintských vládců v 7. století před n. l. nebo dokonce do mýtů o Sisyfovi a Théseovi. Přesto je možné, že hry nějakou předlohu ve starší době měly. Hlavní problém je jiný: Není zrovna jasné, na čí památku se tyto hry slavily.

Mýty, které vznik her kladou až do Théseovy doby, což lze demytologizovat jako pozdní dobu bronzovou, je vykládají jako pohřební hry na památku Melikerta. Kdysi prý Inó ze zoufalství skočila z útesu do moře i s tímto svým synem, a moře pak vyplavilo jeho tělo. Melikertés tu měl být ctěn jako oběť tragicky zapletených dějů bohů a lidí. Znakem podsvětních sil byl i ten celer. Mýtus má řadu verzí. Místo Melikarta v nich vystupuje také Palaimón, možná je to jen jeho jiné jméno. V literatuře se poprvé objevuje v Eurípidově tragédii Ifigenie v Tauridě. Nalezené doklady o kultu Palaimóna v Isthmii jsou však až římské doby.

V dalších verzích tady Poseidón zápasil s Héliem o korintskou šíji. To jsou konečně pořádní bohové! Jenže tento mýtus je chatrně doložený, nejspíše vznikl až dodatečně a moc se neujal.

Z Isthmie konce antiky

Skleněný obrazový panel, 375 n. l. Skleněná mozaika, velká 1,05 x 1,90 m. Archeologické muzeum v Isthmii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Skleněný obrazový panel, 375 n. l. Skleněná mozaika, velká 1,05 x 1,90 m. Archeologické muzeum v Isthmii. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Z doby formálně už raně byzantské, kdy upřednostňovaným náboženstvím nového impéria bylo křesťanství, se v Isthmii a okolí zachovala řada docela význačných pohanských památek. Mezi nimi vyniká kvantum skleněných panelů velkých 1,05 x 1,90 m. Jsou to vlastně skleněné mozaiky, vyrobené někdy kolem roku 375 n. l. Bylo jich kvantum, rozčleněné do několika tematických cyklů, celkem prý 7 metráků skla. Přikládám jenom dvě ukázky, víc si jich případní zájemci mohou prohlédnout v níže odkazované fotogalerii, spolu s řadou dalších pozoruhodností.

Vystavují se zde taky velké dřevěné dveře Ísidina chrámu z 4. století n. l., nečekaně dobře zachované. Isthmie možná byla oázou pohanů ve stínu Korintu. V té době ještě nedocházelo k hromadnějšímu potlačování pohanství.

Místo literatury

Fotogalerie Archaeological site of Isthmia v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Fotogalerie Archaeological Museum of Isthmia v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.