Rekonstrukce vzezření pozdně triasového sauropodomorfa druhu Plateosaurus trossingensis. Ilustrace Vladimíra Rimbaly pro knihu autora Pravěcí vládci Evropy (2020).

Plateosauři patří k vůbec prvním objeveným druhohorním dinosaurům, jejich zkameněliny byly totiž vědcům dobře známé již ve 30. letech 19. století.[1] První fosilie tohoto starobylého triasového dinosaura objevil v roce 1834 lékař Johann Friedrich Engelhardt v oblasti Heroldsberg nedaleko Norimberka.[2] Zkamenělé obratle a části kostí končetin potom prozkoumal a popsal německý paleontolog Hermann von Meyer, který roku 1837 také stanovil vědecké jméno Plateosaurus (v doslovném překladu „široký ještěr“).[3] V pořadí se jedná o teprve pátého historicky popsaného druhohorního dinosaura. Jak se mělo v následujících desetiletích po jeho objevu ukázat, plateosauři byli v triasové Evropě poměrně hojní a značně geograficky rozšíření sauropodomorfní dinosauři. Jejich fosilie jsou dnes totiž na území Německa, Francie a Švýcarska známé z více než padesáti různých paleontologických lokalit![4] Nejvýznamnější je přitom trojice těchto míst, která kvalitou i kvantitou svých paleontologických objevů výrazně zastiňují všechny ostatní. O které lokality se tedy jedná a co zajímavého mohou do budoucna vědcům nabídnout?

Velikostní porovnání několika fosilních exemplářů plateosaura s dospělým člověkem. Zatímco menší z nich dosahovali pouze hmotnosti koně, největší známé exempláře byly těžké jako dospělý slon. Kredit: SlateWeasel; Wikipedia (CC0)

První z nich je lom v oblasti Halberstadtu na území Saska-Anhaltska, kde bylo v první polovině minulého století objeveno asi 39 až 50 koster plateosaurů pohromadě.[5] Dalším takovým místem je lom na okraji Trossingenu, města v Bádensku-Württembersku, kde bylo mezi lety 1911 a 1932 objeveno asi 35 kompletních nebo téměř kompletních koster a fragmentů zhruba 70 dalších jedinců plateosaurů.[6] Třetím místem je pak lom společnosti Tonwerke Keller AG ve švýcarském městě Frick, kde se od 60. let 20. století objevované fosilní nálezy plateosaurů kvalitou i kvantitou takřka vyrovnají i těm německým.[7] Dlouho bylo přitom pro vědce záhadou, jak se takové množství fosilií jednoho druhu dinosaura mohlo koncentrovat na jediné lokalitě. V současnosti se paleontologové domnívají, že se jednalo o rozsáhlou přírodní past v podobě jakési bažiny či rašeliniště, kde procházející stádo plateosaurů uvízlo a jedinci nad určitou hmotnostní hranici už nebyli schopni se z této pasti dostat. Právě proto zde výrazně převažují kostry větších odrostlých jedinců a nachází se zde naopak jen málo koster mláďat.[8]

Plateosauři byli pravděpodobně stádní býložravci, kteří spásali níže rostoucí rostlinnou potravu, jídelníček si ale občas mohli zpestřovat i malými živočichy. Menší a lehčí jedinci se nejspíš pohybovali střídavě po dvou i po čtyřech, přičemž v případě potřeby útěku se dokázali vztyčit pouze na zadní. Velcí a těžcí jedinci už se pohybovali spíše jen po všech čtyřech, ačkoliv i oni se nejspíš dokázali opřít o zadní nohy, například při spásání vegetace z větví dřevin.[9] Plateosauři patřili k prvním skutečně obřím dinosaurům, největší jedinci mohli dorůstat až desetimetrové délky a jejich váha se blížila ke čtyřem tunám. Hmotností už se tak téměř vyrovnali dnešním dospělým slonům africkým.[10] Ne všichni jedinci ale dorůstali takových rozměrů. Jak ukázal výzkum fosilních kostí, někteří jedinci byli pohlavně dospělí již při délce necelých 5 metrů a hmotnosti přibližně kolem 600 kg.[11] Vědci také zjistili, že většina těchto dinosaurů se dožívala věku v rozmezí 12 až 20 let. Nejstarší zatím objevený exemplář se dožil asi 27 let a přitom ještě stále rostl![12] Podobných překvapení přitom plateosauři nepochybně skrývají ještě více. Například v roce 1997 zjistili němečtí paleontologové Martin Sander a Nicole Kleinová přítomnost fosilní kosti plateosaura či příbuzného druhu dinosaura ve vzorku vápence z vrtu Snorre oil field, pocházejícím z hloubky 2256 metrů. Tento vzorek se Severního moře je světově „nejhlubší“ a zároveň první fosilií dinosaura, objevenou na území Norska.[13]

Fotografie paleontologa Otto Jaekela a preparátora Adolfa Ernsta von Zschock restaurujících kostru plateosaura objevenou v Halberstadtu. Snímek z roku 1912, pořízený v pracovnách Přírodovědeckého muzea v Berlíně. Kredit: Leipziger Illustrirte Zeitung; Wikimedia Commons (volné dílo).

Jeden z proslulých kosterních exemplářů plateosaura z lokality u města Trossingen, restaurovaný pod dohledem slavného německého paleontologa Friedricha von Huene. Z lokality v Trossingenu bylo získáno zhruba 35 víceméně kompletních a dále na 70 fragmentárních kosterních exemplářů tohoto dinosaura. Kredit: FunkMonk; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

Zařazení plateosaurů do dinosauřího systému nebylo vždy jednoduché. Dlouho se pro ně používal termín „prosauropodi“ (Prosauropoda), se kterým se můžeme často setkat ještě dnes. V současnosti však tento rod řadíme do čeledi Plateosauridae, stanovené již v roce 1895 americkým paleontologem Charlesem Othnielem Marshem (1831-1899). V roce 1998 plateosauridy předefinoval jeho o století mladší krajan Paul Callistus Sereno (* 1957), a to tím způsobem, že se jedná o všechny živočichy, příbuznější druhu Plateosaurus engelhardti, než druhu Saltasaurus loricatus (argentinský titanosaurní sauropod, žijící až v období pozdní křídy).[14] Kromě samotného plateosaura (dnes již typového druhu P. trossingensis a dalších dvou – P. gracilis a P. longiceps) do čeledi Plateosauridae spadají i hůře známé rody Euskelosaurus a Plateosauravus z jižní Afriky, dále pak pravděpodobně i rod Yimenosaurus z Číny.[15] Čeleď bývá řazena také do kladu Plateosauria, velké skupiny sauropodomorfů, kteří žili od pozdního triasu až do úplného konce křídy (asi před 228 až 66 miliony let).[16] Samotní zástupci rodu Plateosaurus žili v období svrchního triasu (geologický stupeň nor), asi před 214 až 204 miliony let na území dnešního Německa, Švýcarska a Francie (nálezy s nejistým zařazením však známe také ze severní Evropy).[17] V současnosti je plateosaurus s více než stovkou kosterních exemplářů jedním z nejlépe známých dinosaurů na světě. Co dalšího se o tomto pozdně triasovém evropském sauropodomorfovi asi ještě dozvíme?

Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.

Short Summary in English: Plateosaurus is a genus of plateosaurid sauropodomorph dinosaur that lived during the Late Triassic period, around 214 to 204 million years ago, mostly in what is now Central and Northern Europe. Numerous fossil individuals of all ontogenetic stages of this dinosaur are currently known from Germany, France and Switzerland.

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Plateosaurus

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_p/plateosaurus.php

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/p/plateosaurus.html

https://www.mindat.org/taxon-3239102.html

http://www.fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38645

[1] Sander, P. M. (1992). The Norian Plateosaurus bonebeds of central Europe and their taphonomy. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 93 (3–4): 255–299.

[2] Moser, M. (2003). Plateosaurus engelhardti Meyer, 1837 (Dinosauria, Sauropodomorpha) aus dem Feuerletten (Mittelkeuper; Obertrias) von Bayern. Zitteliana Reihe B: Abhandlungen der Bayerischen Staatssammlung für Paläontologie und Geologie. 24: 1–186.

[3] Meyer, H. von (1837). Mitteilung an Prof. Bronn (Plateosaurus engelhardti). Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie. 1837: 316.

[4] Regalado Fernández, O. R.; Werneburg, I. (2022). A new massopodan sauropodomorph from Trossingen Formation (Germany) hidden as ‚Plateosaurus‚ for 100 years in the historical Tübingen collection. Vertebrate Zoology. 72: 771–822.

[5] Jaekel, O. (1913–1914). Über die Wirbeltierfunde in der oberen Trias von Halberstadt. Paläontologische Zeitschrift. 1: 155–215.

[6] Weishampel, D. B. (1984). Trossingen: E. Fraas, F. von Huene, R. Seemann, and the „Schwäbische Lindwurm“ Plateosaurus. Third Symposium on Terrestrial Ecosystems, Short Papers (Reif, W.-E.; Westphal, F. ed.). Tübingen: ATTEMPTO. str. 249–253.

[7] Zahner, M.; Brinkmann, W. (2019). A Triassic averostran-line theropod from Switzerland and the early evolution of dinosaurs. Nature Ecology & Evolution. 3.

[8] Rauhut, O. W. M.; Holwerda, F. M.; Furrer, H. (2020). A derived sauropodiform dinosaur and other sauropodomorph material from the Late Triassic of Canton Schaffhausen, Switzerland. Swiss Journal of Geosciences. 113 (1): 8.

[9] Mallison, H. (2010). The digital Plateosaurus I: body mass, mass distribution and posture assessed using CAD and CAE on a digitally mounted complete skeleton„. Palaeontologia Electronica. 13.2.8A.

[10] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology. 12 (5): e1001853.

[11] Yates, A. M. (2003). Species taxonomy of the sauropodomorph dinosaurs from the Löwenstein Formation (Norian, Late Triassic) of Germany. Palaeontology. 46 (2): 317–337.

[12] Sander, M.; Klein, N. (2005). Developmental plasticity in the life history of a prosauropod dinosaur. Science. 310 (5755): 1800–1802.

[13] Hurum, J. H.; et al. (2006). A Late Triassic dinosaur bone, offshore Norway (PDF). Norwegian Journal of Geology. 86: 117–123.

[14] Sereno, P. C. (1998). A rationale for phylogenetic definitions, with applications to the higher-level taxonomy of Dinosauria. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Abhandlungen. 210: 41–83.

[15] Beccari, V.; et al. (2021). Issi saaneq gen. et sp. nov.—A New Sauropodomorph Dinosaur from the Late Triassic (Norian) of Jameson Land, Central East Greenland. Diversity. 13 (11): 561.

[16] McPhee, B. W.; et al. (2014). The complete anatomy and phylogenetic relationships of Antetonitrus ingenipes (Sauropodiformes, Dinosauria): Implications for the origins of Sauropoda. Zoological Journal of the Linnean Society. 171: 151–205.

[17] Jenkins, F. A. Jr.; et al. (1994). Late Triassic continental vertebrates and depositional environments of the Fleming Fjord Formation, Jameson Land, East Greenland. Meddelelser om Grønland, Geoscience. 32: 1–25.