Zvětšit obrázek

Kuan-Teh Jeang a jeho tým – všimněte si, všichni mají kalhoty, ale jak je to s botami, není ze snímku patrné.

Virus HIV-1 patří k nejpráskanějším virům, protože napadá imunitní systém, který by jej měl likvidovat.
Nedávné objevy odhalily, že kromě protilátek a buněčné imunity zapojuje lidský organismus do boje s viry i krátké molekuly RNA tvořené 22 až 25 písmeny genetického kódu. Pro nepatrné rozměry jsou označované jako mikroRNA. 

Buňky si vytvářejí mikroRNA  podle vlastní dědičné informace. Pro tento úkol zaměstnávají asi 1% z 22 500 lidských genů.
MikroRNA se podílí na řízení aktivity genů. Přikládá se k DNA a tím gen spolehlivě uspí. Když se od  DNA odpojí, gen opět procitne. Kromě toho vytvářejí naše buňky i molekuly mikroRNA předurčené k blokování genů vnášených do našeho těla při infekci viry.
MikroRNA se tak spolu s imunitním systémem významně podílí na potlačení virové invaze. Je to všestranný a účinný obránce našeho zdraví. Jediný typ mikroRNA může působit na celou řadu různých virů. Při úctyhodném počtu genů pro mikroRNA to představuje široké spektrum prostředků protivirové obrany.

Zvětšit obrázek

Virus HIV na lidské bílé krvince – zatím bez kalhot.

Tým vědců vedených Kuan-Teh Jeangem nyní zjistil, že lidské buňky reagují produkcí specifické mikroRNA i na přítomnost viru HIV-1. Jak už to bývá, virus nezůstal v pomyslných závodech ve zbrojení pozadu a vyvinul si účinnou obranu. Jeho bílkovina Tat obsahuje místo, jež spolehlivě brzdí buněčné nůžky (enzymatický komplex Dicer), kterým se z větších kusů RNA střihá mikroRNA. Na trumf viru HIV tedy reagovaly lidské buňky „re“ v podobě mikroRNA, aby virus kontroval svým „tuty“ v podobě proteinu Tat. A teď jsme v tomhle buněčném mariáši na řadě zase my. Nemáme tak špatný „list“. Pokud má Tat fungovat proto Diceru, pak se nemůže moc měnit. Kua-Teh Jeang je přesvědčen, že se nemůže měnit vůbec. A to je moment, kdy můžeme v tomto „virovém mariáši“ hlásit „boty“. Vědci hledají v dědičné informaci viru sekvence, jejichž mutace je pro virus silně kompromitující. Takové mutace sice budou nastávat, ale jejich nositelé sami zhynou nebo se neprosadí. Pro člověka budou nebezpečné jen viry, které mají sekvenci nezměněnou. A právě proti těmto stabilním strukturám se vyplatí vyvíjet vakcíny nebo léčebné preparáty. Je šance, že vydrží, protože virus si cílovou strukturu jen tak snadno neobmění. To znamená, že virová hláška „kalhoty“ by nemusela přijít  - nebo by aspoň nemusela přijít tak brzy jako v případech jiných vakcín a léků. 

Virové geny HIV, mikroRNA cílená proti těmto genům, Tat blokující Dicer a tlumící protivirovou mikroRNA – trumf na trumf. Doufejme, že poslední „štych“ bude náš a nikoli viru HIV.

 
Pramen: Immunity