Antickým Řekům měsíc máj asocioval s Artemidou a Apollónem. Svátek Narození Apollóna na Délu jsem už popsal, ale Artemidu jsem nechal na tento její měsíc. Jde ovšem o bohyni přímo asexeuální, panenskou matku všeho živého. Kdyby Řekové měli rozvinutější kategorizace božstev podle resortů, mohla by to být bohyně panenské přírody. Panenská příroda ovšem není roztomilá selanka, člověk bez zkušeností a výzbroje v ní mívá krátkou životnost. Artemis je dědičkou dávných velkých bohyň. Běhá po horách za vysokou zvěří, druží se s medvědicemi, zjevuje se ve společnosti lvů a dalších divokých zvířat. Prostě Potnia therón, Paní zvěře. V její přítomnosti divoká zvířata téměř panáčkují, někdy doslova.
 Bronzová socha Artemidy v přibližně životní velikosti. Praxitelova škola, pozdní 4. století před n. l. V pravé ruce drží misku na úlitbu a v levé ruce luk. Na zádech nese toulec na šípy. Archeologické muzeum v Pireu 4648. Kredit: George E. Koronaios, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Socha typu Artemidy z Efesu, 2. století n. l. Alabastr a bronz, výška 130 cm. Hlava, ruce a nohy jsou novodobou restaurátorskou prací Giuseppe Valadiera. Archeologické muzeum v Neapoli 6278. Kredit: Marie-Lan Nguyen, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.
|
Ve většině Řecka je Artemis nejčastěji zobrazována jako lovkyně. Ta má také svá tajemství, ve své privátní sféře nikoho netrpí. Jednu ze standardních podob z konce klasické doby vidíme na obrázku vlevo, i když může být ztvárněna ještě výrazněji lovecky, tedy bez obětní misky a s kratším oděvem.
Úplně jinak vypadá Artemis ctěná v Efesu, zvaná Krásná Artemis Efesanů. Působí téměř orientálně, nejspíš proto, že tradice tohoto zpodobnění, sahá do velice staré doby, možná reflektuje i opravdu předřecké obecně egejské a maloasijské motivy. Tento typ jejího zobrazení se udržel hluboko do římské doby.
 Krásná Artemis Efesanů. Mramor, 292 cm, 1. století n. l. Archeologické muzeum v Efesu 712. Kredit: Dennis Jarvis, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
|
 Krásná Artemis Efesanů. Mramor, 174 cm, 2. století n. l. Archeologické muzeum v Efesu 718. Kredit: Dosseman, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
V prytaneiu římské vrstvy Efesu se našly dvě velké sochy tohoto typu Artemidy. Kupodivu tam byly pohřbené. Buď jako úkryt před křesťanskou devastací, nebo je tam naopak pohřbili křesťané. Pocházejí z římské doby, ale navazují na mnohem starší tradici zpodobování, přinejmenším z archaické doby. Jejich bílý mramor je mírně zbarvený erozí. Dědictví Velké bohyně je vyjádřeno vysokou čelenkou (polos) a celá postava je obklopena zvířaty bájnými i reálnými a dalšími reliéfy. S vysokou pravděpodobností se jedná buď přímo o kultovní sochy nebo o jejich dobové repliky. Některé menší repliky uchovaly zbytky polychromie na tvářích a rukou. Ty byly tmavé, asi jako nápodoba stářím ztmavlého dřeva dávných plastik zvaných xoana, zatímco oděv byl světlý, včetně ozdob na něm.
Co to má na sobě?
 Detail kultovní sochy Krásné Artemidy Efesanů. Archeologické muzeum v Efesu 718. Kredit: Dosseman, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Detail kultovní sochy Krásné Artemidy Efesanů. Archeologické muzeum v Efesu 718. Kredit: Dosseman, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Mnohé starší popisy tvrdí, že Artemis má mnohočetná ňadra. Odporuje tomu ovšem jejich umístění i tvar. Navíc nevyrůstají z jejího těla, jsou na oděvu, na žádné z verzí nejsou tmavě zbarvená jako vyčuhující části těla bohyně. Konkurenční výklad sází na býčí šourky nebo žlázy. Ne že by z ní vyrůstaly, ale jsou zavěšené na oděvu jejího tradičně dost plochého hrudníku jako trofeje, buď z taurobolií, nebo zástupně místo lidských obětí. Jiný výklad vidí na oděvu její hrudi zvětšený detail včelí plástve, nebo býčí žlázy uspořádané do takového schématu. To koresponduje i s úly u nohou bohyně. Nejnovější představa (Robert Fleischer, 1988) je odvozená z nálezů ozdob chrámové plastiky z 8. století před n. l., kterou brzy zničila povodeň. Byla to nejspíš poměrně plochá dřevěná socha, bohatě zdobená vším možným, od oděvů po větší reliéfy. V chrámové cele zůstalo několik jantarových elipsoidů. Na otázku, proč na té soše byly, se ovšem vrací předchozí odpověď.
Paní (z) Efesu je oděná vskutku důkladně. Římské době je poplatný zodiak. Znamení štíra v roli pektorálu v dobovém duchu symbolizuje hlubinu tajemství. Na jiných podobách má bohyně přes všechen oděv ještě ruku na klíně. O Efesu se říkalo, že tam je očividné, že tajemství zůstává skryto.
Chrám, prý čtvrtý div světa
 Ruiny Artemidina chrámu v Efesu. Kredit: PLBechly, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Model Artemidina chrámu v Efesu, Miniatürk Park, Istanbul. Kredit: Zee Prime, Wikimedia Commons. Licence CC 2.5.
|
Slavný Artemidin chrám byl postavený v polovině 6. století před n. l. v iónském řádu (viz článek Antické stavební řády (styly) a nejstarší stojící řecké chrámy), přímo jako vzor tohoto stylu. Byl velký, dlouhý 115 metrů a široký kolem 50 m. Po obvodu stála ve dvou řadách více než stovka štíhlých, 18 metrů vysokých iónských sloupů. Uprostřed měl cellu se sochu bohyně. Zde kupodivu stál i oltář, zasvěcený Artemidě Protothronia. (To je pak jedním ze zasvěcení křesťanských mariánských kostelů.) Chrám byl považován za jeden ze sedmi divů světa, což je ovšem soupis z pozdější antiky. Mezitím ovšem chrám roku 356 před n. l. vyhořel, ale za Alexandra byl velkolepě obnoven, pak zničen Góty, definitivně křesťany roku 401 n. l. Hlavní poutní procesí se konalo začátkem května.
Ze slavného chrámu mnoho nezůstalo. Několik mramorů je v Britském muzeu. Sloupy jsou leckde, například v chrámu Boží Moudrosti (Agia Sofia) v Konstantinopoli (Istanbulu).
Zničující požár prý způsobil jistý muž proto, aby se alespoň takto stal slavným. Jenže tomu ne každý věřil, tím méně dnešní archeologové. Možná byl naveden jako užitečný idiot. Problémem totiž bylo umístění chrámu, které z náboženských důvodů nebylo možné změnit. Artemidiny chrámy stávají ve vlhkém prostředí, v ideálním případě u podhorské bystřiny nebo pramenů. Tady stál na okraji úplně plochého saliniště porostlého tamaryšky, kterým se prý procházel nejeden filosof. Úroveň terénu zde přibývá průměrnou rychlostí necelý 1 metr za století, zato těžké stavby naopak klesají o skoro čtvrt metru za století. Prý to už nešlo opravovat a bourání by bylo svatokrádeží, tak možná najali blbce žháře.
Toto kultovní místo Artemidy má ovšem i starší historii. Odkryly ji vykopávky v pozdním 20. století. Od bronzové dob zde byl temenos, tedy posvátné místo pod širým nebem. Po polovině 8. století před n. l. tu stál jeden z prvních větších sloupových chrámů (peripteros), možná vůbec první chrám obklopený řadami sloupů. Podlahu měl z tvrdě pálené hlíny. V 7. století před n. l. jej však zničila povodeň. Mezi troskami se pod nánosy našly vyřezávané slonovinové destičky s gryfem a stromem života a jantarové ozdoby, nejspíše patřily ke staré kultovní soše. To silně připomíná situaci Artemisia na Délu.
 Žalostné ruiny Artemidina chrámu v Efesu. Kredit: simonjenkins' photos, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
|
 Ruiny a azylový prostor Artemidina chrámu v Efesu. Kredit: mayatomo, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Někdy po roce 1990 se z prostoru Artemidina chrámu přestala odčerpávat voda. Někam sem prý Hérakleitos nedlouho po roce 500 před n. l. věnoval svůj spis.
K chrámovému okrsku patřil také rozsáhlý azylový prostor. Táhnul se od chrámu k nízkému návrší (Strabón XIV,1,23), na němž dnes stojí chrám svatého Jana Teologa z 6. století. Tam se stáhnul i Hérakleitos, prý tam hrával s dětmi kostky, což občany pohoršovalo.
Každá sláva, polní tráva
Když vyhlídkové autokary míjí Artemidin chrám, tak některé zpomalí a průvodce turistům oznamuje: „Vpravo vidíte jeden ze sedmi divů světa.“ To si nedomýšlím, pro nabytí zkušenosti z různých stran jsem to absolvoval, přestože jsem v chrámu a okolí trávil dlouhé dny. Ze silnice toho stejně není moc vidět. Jednak na dálku skoro není co, jednak výhledu brání billboardy s reklamou na Efes Pilsner-Bier Artemis.
Hlavním cílem je velký areál antického města, tedy alespoň ta část, kam turisty pouští (dál totiž nechodí najatí odchytávači hadů a trochu se to tam boří, občas padá). Vidíme toho hodně, hlavně ne to, co hledáme, tedy pokud zrovna člověk nehledá WC, to tu je, z římské doby. Dokonce zde pochopíme, proč se tomu říká sociální zařízení, kecalo se tam. Prostor byl proplachován vodou odtékající z lázní. Jasně se tu ukazuje všechno nedůležité, nejvíc památky na mocipány a obchod. Skoro všechno, co vidíme, je z římské doby, staré tajemství zůstává skryto. Zdejší měšťané dokonce zavedli zvyk, že sochy významných mužů, provedené v několika typech postav, měly vyměnitelné hlavy a cedulky se jménem, takže se ušetřilo a sochaři stíhali rytmus politiky. Nějaká kultura se mezi tím vším taky najde. Zajímavá je lékárna, dokonce s velkým sortimentem bylinek, včetně importů až z Indočíny.
Povedené město
 Včela s písmeny EF. Efeská stříbrná tetradrachma, průměr 24 mm, hmotnost 15,21 g, averz, 370-360 před n. l. Altes Museum Berlin. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Jelen se ohlíží za palmou. Efeská stříbrná tetradrachma, průměr 24 mm, hmotnost 15,12 g, reverz, 350-340 před n. l. Altes Museum Berlin. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
Historický Efesos byl bohatým řeckým městem. Přikládám obrázky dvou stran téhož typu mince (ne téhož exempláře) města Efesu z klasické doby, s atributy Artemidina kultu. Pausaniás (VII,2,6-8) spojuje řecké osídlení Efesu s iónskou migrací, která probíhala někdy kolem roku 1000 před n. l. (přeložila Helena Businská):
Apollónova svatyně a věštírna v Didymách je starší než přistěhování Iónů, ale ještě mnohem starší než ten příběh s Ióny je kult Artemidy Efeské. Zdá se mi, že se Pindaros nedoslechl o všem, co se týká bohyně, když prohlásil, že tuto svatyni vystavěly Amazonky, když táhly proti Athénám a Théseovi. (…) Svatyně nebyla vystavěna Amazonkami, ale založil ji místní člověk… Zemi obývali Lelegové, kárský kmen, a mnoho Lýdů. Kolem svatyně žili jako prosebníci různí lidé a také ženy z rodu Amazonek. Androklos, syn Kodrův, ten byl totiž přijat za krále Iónů, kteří se plavili do Efesu, vypudil ze země Lelegy a Lýdy, kteří drželi horní město, ale obyvatelé okolí svatyně se nemuseli ničeho obávat, protože přísahali Iónům. Zůstali mimo válku a dostali od nich díl území.
„Dostat území“ zde znamená, že kousek si mohli nechat. Nejspíš jde o nezvykle velký azylový prostor. Se založením města to ovšem Řekové neměli jednoduché. Dlouho prý tábořili na pobřeží a nevěděli, kam se vrtnout. Apollónova věštba slibovala, že až ryba založí požár, tak jim kanec ukáže cestu (Athénaios VIII,62). To nevypadalo nadějně. Jednou vojáci pekli ryby a jedna tuze pěkná jim spadla do ohně. Při snaze ji zachránit vzplálo chrastí vedle, což z křoví o kus dál vyplašilo divočáka, a bylo to jasné. Jo, oheň a voda, to je v Efesu příslovečné.
Místo bylo ovšem osídleno od středního neolitu a od doby bronzové mělo městský charakter. A Iónové zde kupodivu nebyli první Řekové, už v pozdní době bronzové se tu Achájci setkávali s Chetity. V průběhu tisíciletí se město mírně posouvalo sem a tam o 1 až 3 km, dnes je jeho pokračovatelem turecký Selčuk. V průběhu vícera tisíciletí tady Matku ctily nejméně čtyři náboženství: nějaké předřecké, řecké, křesťanství a islám.
Akropole iónského města, tedy Androklova akropole, stála na pahorku vzdáleném vzdušnou čarou 1,5 km od Artemidina chrámu a město se táhlo spíše opačným směrem, na západ k přístavu, jehož zbytky se dnes nacházejí přes 5 km od pobřeží. Na pahorku s akropolí se později dlouho těžilo, takže z Efesu archaické doby nezůstalo prakticky nic. Tady Hérakleitos bydlel před odchodem do azylu, byl přece aristokrat z královského rodu. Pod západním úpatím pahorku s akropolí bylo vybudováno velké divadlo, z něhož je impozantní výhled na zbytky jedné hlavních tříd Efesu doby římské.
Nevyzpytatelný Efesos a příchod křesťanů
 Římská přestavba řeckého divadla v Efesu. Kredit: Rabe!, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
 Římská přestavba řeckého divadla v Efesu. Kredit: Yağmur Aydın, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
|
Legendy mluví o příchodu apoštola Jana a Ježíšovy matky v 40. letech, ale nejstarším slušně doloženým dějem je pozdvižení v divadle někdy v 50. letech, v reakci na kázání Pavla z Tarsu v místní synagoze. Novozákonní Skutky apoštolů (19,23-38) popisují událost takto:
V té době nastal nemalý rozruch... Jeden stříbrotepec jménem Démétrios totiž vyráběl stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, což řemeslníkům přinášelo nemalý výdělek. Svolal tedy je i ostatní výrobce z příbuzných oborů a promluvil k nim: „Mužové, vy víte, že z tohoto řemesla pramení náš blahobyt. Jak ale vidíte a slyšíte, onen Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí nejen v Efesu, ale skoro po celé (Malé) Asii. Říká že „bohové vyrobení rukama nejsou žádní bohové!“ Tím je ohrožena pověst našeho řemesla, dokonce i význam chrámu, a sníží se věhlas té, kterou ctí celá (Malá) Asie a celý svět!“ Když to uslyšeli, popadl je hněv a začali křičet: „Veliká je Artemis Efesanů!“ Město zachvátil zmatek. Všichni se jednomyslně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy společníky… Pavel chtěl vyjít do shromáždění lidu, ale učedníci ho nenechali. Také někteří vysocí představitelé provincie (…) naléhavě vzkazovali, aby se tam neodvažoval. (…) Jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: „Veliká je Artemis Efesanů!“ Dav uklidnil teprve sekretář města: „Občané Efesu! Kdo z lidí by nevěděl, že město Efesos je strážcem chrámu Veliké Artemidy a její podoby spadlé z nebe od Dia? Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid, abyste neprovedli něco ukvapeného. Přivedli jste sem tyto muže, ti se však nedopustili žádné svatokrádeže ani netupili naší bohyni. Pokud si chce Démétrios a ostatní řemeslníci na někoho stěžovat, má využít soudní řády a místodržitele. Tam ať se soudí.“
Rétorická příprava pogromu byla efektní. Nicméně úřady vynutily pořádek a tím Pavla zachránily. Lze si ovšem dobře představit, že Démétriovi vnuci se dobře živili výrobou stříbrných sošek Panny Marie a jejich prapravnuci také malými maketami efeského chrámu Marie Bohorodičky.
Byl to obrovský chrám, svou délkou 260 m měl překonat dokonce i egyptské chrámy a být největším na světě. Jenže v bažinatém terénu nedaleko starého přístavu bylo k jeho udržení potřeba nepřetržité nasazení kvanta stavebníků. Roku 431 zde koncil vyhlásil dogma, že Marie je Bohorodičkou, ne pouze matkou Ježíšova lidství. Do té doby to byl liturgický titul asi jenom v Efesu. Ježíšova matka se v Efesu dodatečně stala další nástupkyní Velké bohyně, vystřídala v oné roli Artemidu. Není divu, Efes je s Ježíšovou matkou spojen řadou legend, navíc i jinde mariánská ikonografie navazuje na Artemidinu.
Pastvou pro autokary cestovních kanceláří je „Dům Panny Marie“ na Slavičí hoře nad Efesem, blízko antické lesní svatyně nymf. Domeček pochází z 6. století n. l., jeho základy z 1. století n. l. Zajímavé je, že každý rok 15. srpna sem odedávna přicházeli vesničané a konali obřad Panagia Kapulu. V místní hantýrce prý ta slova znamenají Dveře Panny Marie. Tentýž den se v pravoslavné církvi slaví Zesnutí (Koimésé, Kimisi) Panny Marie, v katolické její Nanebevzetí. Dnes zde „turisté mohou nahlédnout do ložnice Panny Marie“, samozřejmě za patřičný poplatek, zatímco zbožní muslimové i někteří křesťané sem vyjdou pěšky a vstoupí zdarma. Většina archeologů identifikaci moc nevěří.
V těsném okolí starého Efesu a novodobého Selčuku jsou také hroby pohanského magika Apollónia z Tyany (zemřel zde kolem roku 100 n. l.), evangelisty Lukáše a apoštola Jana (možná hned dva), navíc legendární místo „Sedmi spáčů efeských“ ze starokřesťanské sociální sci-fi. Při troše soudnosti si člověk samozřejmě nemyslí, že je to všechno pravé. Legendární tradice jsou zde však neobvykle silné a detailní. Tato poznámka není přímluvou za pravost, nýbrž charakterizuje podivnosti Efesu. Člověk tady často upřímně neví, na čem je, archeologie a legendy se tu proplétají prazvláštním způsobem. Kroužící čápi v horkém dni ani netopýři ve vlahé měsíčné noci s vůní fíkovníků na kritičnosti nepřidají, naštěstí ji občas probudí zjednodušující reklamní pokřik turistických průvodců. Po pár týdnech začne člověk různě přepínat mezi poetikou pohanskou, poetikou křesťanskou, poetikou muslimskou a ověřitelnou skutečností; s tušením, že pravda se skrývá kdoví kde, byť nejspíš blíže oné ověřitelnosti, na kterou rozumně omezujeme své veřejné výpovědi.
Literatura
Z. Kratochvíl: Hérakleitos. Délský Potápěč k Hérakleitově řeči. Praha: Herrmann & synové 2006.
Méně kvalitní fotky Selčuku a Efesu z 90. let na mé doméně fysis.cz.
Diskuze:
Mnohačetná ňadra
Tomáš Novák,2023-05-04 08:57:15
...symbol plodnosti, hojnosti a mateřství? Ale co na to Afrodíta? :-)
Re: Mnohačetná ňadra
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-04 09:47:18
Zkratkovitě řečeno: Artemis je bohyní neustávajícího koloběhu přírody, patronskou plodnosti v obecném až abstraktním smyslu. V divočině je to jasné, ve městech bývá ctěna i jako patronka zdárného průběhu těhotentství a porodu, někdy i dobré smrti. Kromě loveckých atributů souvisí na opačné straně svého spektra půobení s rolí Královny nebe, kterou má v Řecku spíše Hekaté. Artemis z Efesu je jí blíž, je zobrazena v gestu odtažité leč žehnající královny. (V zemědělském kontextu je ovšem patronkou plodnosti a domestikace zvířat spíše Démétér.)
Afrodíté je přes lásku ve smyslu erotiky a sexu, primárně mezi lidmi. V typickým případech je to městská bohyně, stává u bran a laškuje s lidmi. Je jednou z mála bohyň, které baví stýkat se s lidmi a ponoukat je. Možná jediná bohyně, další podobní v té oblibě komunikace s lidmi jsou bohové: Hermés a občas Apollón.
Archeologie paměti.
Jiri Gutman,2023-05-02 23:21:45
Díky za pravidelně zajímavý článek a tentokrát i zajímavý zážitek. Jak jsem četl, postupně mi to začalo být známé. Divadlo i záchody v Efesu, údajný hrob Marie, nejdřív mne napadlo, že jsem jsem o tom viděl dokument. Ale najednou se z paměti vylouplo pražící slunce a pokřivené stromy, Bože, vždyť jsem tam byl a ani to není až tak dávno (asi 25 let), ale byl to jen výlet při jednom technickém mítinku.
Je zajímavé, jak selektivně paměť funguje. Krásně si vybavuji padesát let starou návštěvu Říma nebo Arménie, ale kdyby se mne někdo zeptal, jestli jsem viděl Efes, zapřel bych ho. Na to musel přijít až tento článek.
Jsou to zvířecí cecíky
Rudolf Velen,2023-05-02 18:45:16
Alespoň podle umělé inteligence, proto je má na břiše a symbolizují plodnost.
Více o efezské Artemis
Tárak Matl,2023-05-02 15:14:42
Artemis z Efezu byla jedním z nejoblíbenějších a nejvlivnějších božstev řecko-římského světa, a to dávno předtím, než tajemník efezského shromáždění připomněl v divadle efezským mužům během nepokojů, které v polovině 1. století n. l. podnítil apoštol Pavel, že celý svět ví, že Efez je strážcem velké bohyně Artemis a jejího obrazu, který spadl z nebe. Podle méně zaujatého pozorovatele, velmi dobře informovaného cestovatele a geografa Pausania z druhého století našeho letopočtu, skutečně všechna města tehdejšího světa uctívala Artemis z Efezu kvůli velikosti jejího chrámu, význačnosti efezského městského státu a proslulosti samotné bohyně. Tato proslulost byla tak velká, že jen v Anatolii více než padesát měst razilo její podobu na své mince a její uctívání bylo zdokumentováno v téměř každém z přibližně dvou tisíc měst římské říše. Kdyby nedošlo k růstu křesťanství, starověký středomořský svět se mohl podle některých moderních badatelů stát mithrovským. Než by k tomu ale došlo, perský sluneční bůh Mithra by se musel utkat s efezskou Artemis o výsadu být nejrozšířeněji uctívaným božstvem v celé římské říši. I když Efezané uctívali obvyklá olympská božstva, stejně jako velkou řadu dalších městských bohů a bohyň, Artemis nebyla pro ně jen jednou z nich. V průběhu staletí byla podle vlastních veřejných prohlášení Efezanů poručnickou bohyní a zakladatelkou města, rodovou bohyní proslulou svými velkými slavnostmi, k níž si Efezané opakovaně nárokovali zvláštní vztah, někdy i ve svůj neprospěch. Její moc však nebyla výlučně místní. Na jednom nápisu z období římského císařství byla bohyně představena jako nejmocnější božstvo a ochránkyně císařské rodiny. Její nově postavený chrám Artemision ze 4. století př. n. l. navržený architekty a "Artemidiny otroky" Paioniem z Efezu a Demetriem byl snad největším ze sedmi divů antického světa. Proslul svým azylem a ve druhém století n. l. byl označován za pokladnici Asie, která byla naplněna velkými uměleckými díly a sloužila jako jeden z hlavních archivů města.
HISTORIE
Původ Artemisy a jejího kultu je zahalen tajemstvím a vznikl dávno předtím, než se v jihozápadní Anatolii kolem roku 1050 př. n. l. usadili Iónové. Nicméně se předpokládá, že bohyně vznikla jako posvátný strom na jihozápadních svazích vrchu Ayasoluk a že začínala jako stromová bohyně a symbol plodnosti. Předpokládá se, že nejstarší sochy bohyně z Ayasoluku byly vyřezány ze dřeva, pravděpodobně cedrového, bez detailů, ale zdobené různými snímatelnými předměty. V celé západní Anatolii existoval zvyk oblékat a zdobit archaické kultovní sochy.
V neznámé době pojmenovali Iónové domorodou anatolskou bohyni po řecké bohyni Artemis. Když lýdský král Krétos kolem roku 550 př. n. l. dobyl Efez, povýšil anatolskou, tedy efezskou Artemis ‚božstvo nejvyšší důležitosti‘ a financoval první mramorový chrám, který jí byl postaven. Přibližně ve stejné době, pravděpodobně současně se stavbou chrámu, vytesal slavný sochař Endoios novou Artemisinu kultovní sochu.
ZNAKY MOCI
Artemis z Efezu byla zcela odlišná od řeckých bohyň a měla jedinečný a osobitý vzhled.
Díky měnícím se politickým vlivům a společenské kultuře v Efezu se bohyně a její kult rozvíjely. Stejně jako většina kultů v řeckém světě prošel i Artemisin kult procesem helenizace a její mytologie a některé atributy se v průběhu staletí proměňovaly.
Snímatelná výzdoba Artemisy se pravděpodobně také měnila, ale kolem roku 150 př. n. l., ne-li dříve, se její podoba ustálila. Nejstarší její vyobrazení, které lze datovat, se nachází na mincích ražených v Efezu v roce 133 př. n. l. Stejně jako mince i četné sochy ukazují na ustálený způsob jejího zobrazování: její oděv i postava jsou nyní odlity z kovu nebo vytesány do kamene. V tomto vyobrazení má Artemis obvykle korunu, oděv a doplňky, které jsou složité a bohaté na symboliku.
Na některých dochovaných sochách a několika mincích má Artemis z Efezu na hlavě korunu, která znázorňuje hradby jejího města. S podobnou korunou jsou někdy zobrazovány i další anatolské bohyně jako byly Kybelé z Frýgie nebo Agatha Tyché, která byla často vybírána za patronku měst nově založených Alexandrovými nástupci.
Artemisina koruna měla buď podobu zdi, což symbolizovalo její schopnost chránit Efez, nebo měla podobu jejího chrámu, nebo měla na hlavě jednoduchou polos, někdy se závojem. Polos vypadá trochu jako obrácený košík a vyráběla se tkaním z přírodních vláken. Koruna symbolizovala Artemisinu svrchovanost a božství. Byla vládkyní nad Efezem a měla s městem jedinečné smluvní pouto. Byla božskou ochránkyní a patronkou města a Efezané na oplátku strážili její chrám. Předpokládá se, že jméno ‚Artemis‘ je odvozeno z řeckého přídavného jména, které znamená 'ta, která přináší bezpečí a zdraví‘.
Pod korunou má bohyně vlídný, klidný výraz a vlasy má obvykle pečlivě a jednoduše svázané dozadu nebo schované. Její tvář a vlasy vypadají podobně jako tváře a vlasy mnoha soch krásných mladých řecko-římských žen a jsou nenápadné.
Všechny dochované sochy Artemisy mají kolem krku několik náhrdelníků a věnců. Předměty na věncích se mohou lišit, ale obvykle obsahují náhrdelník z žaludů pod hustým věncem z listů, dále pak semínka, ořechy, nalezl se i náhrdelník z jantaru. Často se používá další věnec se symboly zvěrokruhu. Artemis z Efezu je jediným božstvem řecko-římského světa, které používá znamení zvěrokruhu jako svůj atribut a součást oděvu.
V helénistickém věku probíhala kosmologická revoluce, kdy se Ptolemaios a další myslitelé začali dívat na vesmír novým způsobem. Domnívali se, že bezprostředně kolem Země, která byla považována za střed vesmíru, se nachází velká sublunární oblast, která je zase obklopena sedmi planetárními sférami. Domnívali se, že pozemská, sublunární sféra je od nebeské, supralunární sféry ostře oddělena propastí vesmírného prostoru obývanou elementárními a démonickými silami. Tyto síly ovládaly pozemskou říši, stejně jako ji ovládala nebeská božstva. Toto nové chápání s sebou přineslo nový důraz na kosmické síly a astrologii v náboženských představách. Artemisin zvěrokruhový věnec zřejmě znamenal, že Artemis má moc nad kosmickými silami a astrologickým osudem. Asi proto byla nazývána ‚Královnou Kosmu‘ či ‚Nebeskou bohyní‘.
Hned pod jejími věnci se nachází jeden z nejrozporuplnějších rysů Artemisina vzhledu. Na hrudníku má četné hladké, oválné výčnělky, které jsou badateli interpretovány různě. Někteří se domnívají, že tyto objekty jsou její prsa, ale některé nalezené sochy ukazují, že tyto objekty nejsou součástí jejího těla, protože Artemisiny obličej, krk, ruce, prsty a vlasy jsou odlity z bronzu a mají tmavou barvu, ale její koruna a oděv, jehož součástí jsou i výčnělky, jsou vytesány z bílého mramoru nebo krémového alabastru.
Pokud půjdeme ještě dále do minulosti, západní Anatolii obývali Chetité. Oválné předměty jsou podle některých badatelů váčky z kozí kůže, tzv. kurši, které Chetité plnili magickými amulety. To je reálná možnost, ale existují i další návrhy, co tyto předměty mohou být. Další badatelé se domnívají, že se jedná o býčí varlata. Relativní velikost (ve srovnání např. se žaludy) a tvar výčnělků odpovídají velikosti a tvaru býčích varlat. Jiní badatelé však považují toto zdůvodnění za nedostatečně podložené. Další domněnkou je, že výčnělky jsou včelí vajíčka. Objekty mají totiž stejný tvar jako vajíčka čmeláků a včel. Existuje dostatek důkazů o tom, že Artemis byla spojována se včelami a že na mnoha místech byla označována za ‚Královnu včel‘. Včely a okřídlení včelí lidé se objevují na bočních plochách její sukně. Jedna z jejích známých kultovních soch stála mezi dvěma úly vytesanými z kamene. V řeckém světě se navíc předpokládalo, že včely se rozmnožují nepohlavně, a jsou tak symbolem cudnosti. Artemis byla považována za cudnou pannu a oproti jiným bohyním neměla svého mužského protějška. Včely byly symbolem Efezu a objevují se na efezských mincích, jako je tetradrachma ražená v raném helénistickém období.
Odborníci se neshodují na tom, co tyto výčnělky mohou představovat. Někteří se však domnívají, že stejně jako věnce ze semen a ořechů mohou být výčnělky znakem plodnosti, kdy každý představuje sexuální spojení mužského a ženského principu. Někteří badatelé se domnívají, že Artemis z Efezu byla při svém vzniku ovlivněna jinou anatolskou Velkou Matkou, frýgickou Kybelé. Ačkoli některé aspekty Artemisina kultu mohly být v archaických dobách ovlivněny anatolskými kulty, Artemis se od Kybelé lišila. Navíc Kybelé a Artemis měly v Efezu své vlastní oddělené chrámy. Pokud Artemis začínala jako bohyně plodnosti a/nebo matka, v řeckém a římském období o tom nejsou žádné důkazy. Přesto se obvykle soudí, že oválné předměty nějakým způsobem označují její vitalitu.
Artemis nosí dlouhou, přiléhavou sukni, která jí sahá až k chodidlům, kdy jsou vidět jen prsty na nohou. Tento oděv je zcela odlišný od oděvů ostatních řeckých bohyň a také od krátké sukně, kterou nosí řecká Artemis. Je typičtější pro anatolské bohy, stejně jako strnulý, vzpřímený postoj sochy s pažemi ohnutými v loktech do pravého úhlu.
Na sukni Artemisy jsou v řadách nad sebou různé podoby zvířat. Některá zvířata je obtížné identifikovat. Navíc zatímco některá zvířata jsou skutečná, jiná jsou mýtická, která vypadají děsivě… nebo vyděšeně. Můžeme zde najít lvy, gryfy, koně, býky a včely. Bohyně má také na každém rukávu dva lvy, kteří k ní vzhlížejí. Na některých dochovaných sochách je za Artemisinou hlavou disk, který pravděpodobně představuje Měsíc, na němž jsou další zvířata. Artemis navíc vždy stojí mezi dvěma jeleny, lvy nebo úly.
Jako ‚Královna Kosmu‘ měla Artemis z Efezu údajně moc nad démony a říší démonů, která se nacházela ve vesmírné propasti. Proto stvoření na jejích šatech vypadají, jako by se odevzdávaly velké moci bohyně. Řady zvířat podle některých badatelů ukazují na autoritu, kterou Artemis měla nad všemi mocnostmi mýtického starověku.
Moc Artemisy z Efezu vzývali její uctívači v modlitbách a magických zaklínadlech. Tato magická zaklínadla byla napsána na Artemisiných nohách, opasku a koruně. Podle starých cestovatelů se jednalo o řadu slov bez zjevného významu. Na žádných Artemisiných sochách se však po těchto zaklínadlech nedochovaly žádné stopy.
___________________
Pokud jste došli až sem, tak na závěr jedna konspirace. Při naší návštěvě Efezu jsem měl možnost mluvit s jedním starým Turkem, který má stále bohyni za živou a Efez a blízká města jako Selčuk a Izmir za její území. Zajímalo mě, co si myslí o Pavlově zmínce v Bibli, že Artemis spadla z nebe. Řekl, že v řeckém originále se pro pád z nebe v této pasáži používá slovo diopetes, které v té době znamenalo spíše výraz úcty ve smyslu „zhůry požehnaná“. Řekl, že v prvním století našeho letopočtu byla socha dřevěná a kolem ní podle četných svědectví nebyl žádný předmět spadlý z nebe. Po dalším tureckém čaji pokračoval, že ve starých dobách lidé jeho kmene sbírali železné meteority a kovali z nich posvátné předměty a že například Tutanchamonova dýka z meteoritického železa byla darem od jeho anatolského lidu. A že skutečně na počátku uctívání Artemis mohl být nález meteoritu, který na sobě nesl ženskou symboliku. Pak spiklenecky dodal, že možná tenkrát, když byl Efez poprvé dobit Řeky, kněží z chrámu odnesli posvátný ženský kámen/meteorit více na východ, kde založili chrám dnes známý jako Ka‘ba, kde jsou fragmenty kamene uctívány dodnes.
Re: Více o efezské Artemis
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 15:55:08
To, co píšete, je jedna z možných verzí. Jen bych byl opatrnější stran "původu" nebo "vzniku" kteréhokoli boha nebo bohyně a stejně tak pokud jde o význam nebo výklad jeho/jejího jména. Taky bych pečlivě rozlišoval prvky kultu v různých epochách, zvláště v císařeské době se to mohlo dost posunout. Už v helénistické době do toho mohla zasáhnou aristotelská představa o dělení kosmu na oblasti nad a pod Měsícem. Magie v tom asi taky hrála, ale v helénistické a hlavně v Římské době určitě zesílila a nabyla i nové prvky, třeba i v souvislosti s Apollóniem z Tyany.
Pausánia jsem citoval. Ty Skutky jsem citoval ze dvou důvodů: Jednak jako nejstarší doklad o konfliku mezi křeťanstvím a kultem Artemidy, před jeho proměnou v mariánský kult. Jednak jako kupodivu jediný doklad o tom, že socha byla přinejmenším v té době považovaná za "spadlou z nebe od Dia". Opravdu je tam to slovo diopetús. Neříká to ovšem Pacel, nýbrž městcký sekretář, tedy Říman nebo Řek ve službách Římanů.
Čás Turků se opravdu považuje za dědice celé Anatolie. Někdy to má z mého pohledu ošklivou velmocenskou stránku, když si přivlastňují všechno, co na získaném území kdy bylo a je. Jindy je to naopak nečekaně svobodomyslné, když do pojeí etnicity i islámu zahrnují pluralitu kultur.
Noční hlídač areálu chrámu mi na otázku, pro říká "naše Artemis", když je muslim a Turek, odpověděl: "Přece naše Anatolská."
Pro řadu lidových mudrců je tam typická jakási místní verze New Age, která dost sjednocuje všechno možné. Nevím, kde produkovali tu zmíněnou dýku, nejspíš v Egyptě, ale v Muzeu anatolských kultur v Ankaře mají taky dýku broušenou z meteoritického železa (se zlatou rukojetím a pouzdrem) z doby bronzové.
Re: Re: Více o efezské Artemis
Tárak Matl,2023-05-02 16:43:55
https://english.elpais.com/science-tech/2022-03-06/study-sheds-new-light-on-tutankhamuns-mysterious-dagger-born-from-meteorite.html
Re: Re: Re: Více o efezské Artemis
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 17:05:42
To vypadá zajímavě a věrohodně. Pro porovnání: Ta dýka v Ankaře je z konce rané doby bronzové, asi tak 2500 až 2000 před n. l., takže je asi o tisíc let starší. Zmňoval jsem ji tady v článku https://www.osel.cz/10600-od-neolitickych-zlatych-prezervativu-k-zelezne-dyce-z-doby-bronzove.html
Na okraj poznamenávám, že meteority sice bývaly ctěné i využívané, ale je velká otázka, nakolik a kdy mohou souviset s doslovným výkladem božských podob "spadlých z nebe". Asi jak kdy.
Mise Artemis
Tomáš Novák,2023-05-02 10:46:21
Na Měsíc se chystá první astronautka a není tedy divu, že původního Apolóna vystřídala Artemis! :-)
Dvě poznámky
Petr Hilaris,2023-05-01 22:32:36
Zvláštní oděv efezské Artemidy působí skutečně velmi orientálně a neřecky. Osobně považuji za nejpravděpodobnější býčí žlázy, ale to jen můj pocit. Setkal jsem se i s hypotézou, že se jedná o tykve, které prý také byly v Asii symbolem plodnosti.
Mimochodem, tento chrám je významný i z hlediska historie mincovnictví. Při vykopávkách se tam našla řada raných elektronových mincí, přičemž nejvýznamější mincovní nález přinesla expedice Britského muzea v roce 1904. V základech předchůdce pozdějšího slavného chrámu se našel hliněný džbánek obsahující 19 takových mincí. Srovnání s jinými nálezy podobné keramiky umožňuje datovat uložení depotu do období zhruba kolem roku 630 př.n.l. (nepanuje v tom však úplná shoda, někteří autoři se konzervativně kloní až ke konci 7. století). Mince v džbánku tedy musely být ražené nejpozději v této době a tento nález tak dokazuje, že peníze ve formě mincí vznikly už v 7. století př.n.l., s největší pravděpodobností v průběhu jeho druhé poloviny.
Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 08:13:23
ona ta "Artemis" vůbec vypadá podivně (a poněkud děsivě, kdo ví, co ty podivné přívěsky na zcela ploché hrudi jsou) - můj první dojem byl "je to vůbec socha ženy?" - zjevně se "přelakování božstva" zde neudálo poprvé....
....inu, nakonec hlavně že se nikomu nic nestalo (tedy aspoň při tom zaznamenaném přelakování, aspoň víceméně...) .......wikipedie mi nabídla Frýgy, hm, nevím.
člověka napadeńe, zda se zde našly nějaké organické pozůstatky, které by sdělily něco zajímavého - předpokládám ale, že asi spíš ne....
Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 09:47:55
áá tak dle čerstvě nalezené univerzitní práce z religionistiky nabídnuté strýčkem Googlem se tedy nejspíš opravdu nemusí jednat o ženskou sochu - ovšem prohlásit eunucha za "velkou matku", to chce fištrón.................. inu, henten Orient má výhodu, že se tam v zimě nemusí topit, což je tady dost problém, bohužel se zdá, že tam lidem tak nějak snadno hrábne.
zdá se, že monoteistické systémy se mohly v určité chvíli jevit jako spása ve smyslu "ukončíme ten bordel"...........
Re: Re: Re: Dvě poznámky
Petr Hilaris,2023-05-02 13:16:36
Tuto práci neznám, ale nevidím důvod, proč by socha neměla znázorňovat efeszkou Artemis. Například na zlatých efezských mincích z 2. století př.n.l. je na aversu hlava Artemis a na reversu socha tohoto typu. Artemis byla panenská bohyně, jako eunuch by těžko mohla být matkou všeho živého :-)
Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 13:41:51
:) mno, znovu jsem tedy vyhledala odkaz, který jsem původně prolítla a zabouchla, jsa navedena od henté kybele
https://is.muni.cz/th/zz6lf/titul.pdf
Nevín, zda si slečna Jurčíková a její školitelka všechny ty nechutnosti vymyslely (včetně těch podivných hermafroditních mýtů - ostatně za v indii "bohem indrou, co porazil hada vrtru" se snad prý mohly skrývat nějaké ty rozbořené hráze; von každej henten dobyvatel chce obvykle hned bejt prohlášenej za boha) - předpokládám, že úplně ne.
Vybaví-li si člověk dětské pranice /"řekni, že u vás žerete chrousty!"/, pravidlo, že věci se na světě opakují, pak požadavek "řekni, že tento pán je princezna Zlatovláska" v poraženém městě dává smysl /odpověď: ano, tento pán je Velká Matka, ale nezapalujte mi barák a ne...(dosaďte nějaké starověké "to nechceš") - on orient má dost vyvinutý smysl pro represe/ - mám dojem, že císaři Neronovi se také rozpakovali říct, že je houby herec.... :) pak se ván na to nabalí establishment...............a pak možná dojdete k pochopitelnému závěru, že kult je lépe přelakovat, než aby vám (už zase) vypálili město....
jen hypotéza :)
Re: Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 13:56:43
Tak jsem do té práce zatím jenom nahlídnul a kupodivu se ve mně zatím ani neozvalo nic varovného proti brněnské religionistice. Je to totiž o něčem úplně jiném, strýček Google byl pod vlivem.
Práce je o kultu Kybelé, navíc v úplně jiné době, hellénistické, kdy je kult Artemidy lovkyně i Artedidy Efeské už dost století stabilizován. Tehdy taky dominovala ta "císařská" politika, podobně jako pak za Římanů. Ve starších dobách se samozřejmě taky děly kruťárny, ale trochu jinak.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 17:24:03
... práce stručně zmiňuje jakousi pověst nebo mýtus volně související nebo asociovanou s oním kultem té Kybele - ta má mimochodem také velmi různá i stará zobrazení, kterým odpovídají patrně i různé důrazy na to, o jakou bohyni se má jednat - a skutečně se tam kdesi v přidružených pověstech objevuje zle řádící hermafroditní stvoření (že by ozvěna nějaké staré války?).
s tou údajnou artemis z efezu se to zdá podobné, tedy v tom smyslu, že to vypadá na nějaké starší božstvo, které byla posléze "rozpoznáno" jako apolónova sestra artemis.
kde se vzalo a co bylo původně zač - na to by asi bylo potřeba jej nejprve "odrozpoznat"
nicméně je pravděpodobné, že pro tuto rekonstrukci patrně nebudou zdroje.
/to není sukně pro lovkyni, v takové sukni se nedá dělat vůbec nic..../
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 17:43:01
/nevim, zda by melo smysl porozhlednout se po vlivech treba v egypte/
Re: Re: Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 13:28:11
V Efesu je sice možné hodně leccos, ale neráčil být Google pod vlivem nějaké obzvláště umělé inteligence? Není ta práce spíš projevem dobového šílenství typu randění Césary s Kleopatrem? Nedává mi to žádný smysl. S eunuchy by to mohlo souviset leda dvojnásob nepřímo. Totiž tak, že podoba Artemidy Efeské trochu připomíná fryžskou bohyni Kybelé. Ta byla sice ženská, ale s oblibou kastrovala mladíky, byl to to typ oběti u jejího oltáře, občas to jako podivná móda přišlo i do Řecka. Ta by se klidně ozdobila i mužskými žlázami, ale nedělá to. Oběma bohyní je však společný spíš jen výtvarný styl (archaizující retro) a vysoká čelenka, znak velkých bohyň.
Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 13:54:49
no, to máte otázku, kam vám to retro archaizuje.................to už se bude dost těžko hledat, páč ve starověku dobře věděli, že "to se musí zničit".....
:) jinak s tou bohyní -matkou: podle mne ta "mateřská" bohyně matka byť i budicí respekt je ve zdejším náhledu spíš odvozena z obrazu, kterak bůh Thor po opici přemýšlí o jakýchsi mejdanových eskapádách a "spatřil tchýni svou protivnou" kterak na něj shlíží nevlídným okem "o blaho Thorových pečujíc dětí" /volně dle kousku jakési té ságy :)/; myslím, že kastrace do toho tak úplně nespadala, pokud se tedy Thor necítil kastrován tím, že má jít cosi dělat :)
jak to viděli v orientě, nevím, spíš tato "matka-nematka" vypadá jako "ideologické vydusení/vytlačení protivníka"
:) zanechám Vás plodné debatě, která bez materiálních podkladů bude patrně na kočku, a půjdu něco dělat; z těch starověkých katastrof by člověku brzy hráblo, jde z toho hrůza a depka.
Re: Re: Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 21:33:12
Jen pro odlehčení k poznámce, "že se tam v zimě nemusí topit". Bohužel se v Efesu v zimě (teda spíš v období deťů) topit musí, aspoň pokud člověk není profi asketa nebo extrémní chuďas. Naštěstí to trvá jen asi 3 měsíce. Průměrná lednová teplota je sice +13 C, jenže tuze fičí a leje, takže po pár dnech všechno prostydne. Naštěstí tam ale nemrzne.
Jednou jsme v Selčuku viděli svatbu. Hlavní ulicí jela kolona s věnem nevěsty, několik nazdobených traktorů s valníky. A jeden z těch valníků byl plný narovnných peřin, pořádných duchen. Smáli jsme se tomu jako blbci v domnění, že nevěsta se přistěhovává odněkud z hor a netuší, kam.
O řadu let později jsme trávil část zimy na Naxu a tvrdě jsem pochopil, a to je o stupeň jižněj a lednový průměr +14 C.
A víc na východ to může být tvrdší kvůli kontinentálnějšímu podnebí.
Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-03 10:32:02
.. takže nastydnete a dostanete zápal plic, zatímco tady... nastydnete a dostanete zápal plic, přičemž semtam máte i šanci zmrznout.
poslyšte, že on se ten Herakleitos zahrabal do toho hnoje demonstrativně, aby "lidu i zbohatlíkům" vyčetl, že nechali "na hnoji zhynout pravou hodnotu, právoplatného vládce", páč předpokládal, že ho z toho azylu u místní bohyně přeznačené na řeckou dosadí zpět na trůn místo kolaborujícího bráchy - no a všichni ho zklamali, navíc bůhví, zda "lid" se vůbec identifikoval jako řekové - oni tam ti řekové také nebyli zrovna místní, spíš také kolonizátoři....
Re: Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-03 11:03:14
Nechci to moc rozebérat, patří to jinam, nicméně legendy o kuriozních způspobech smrti filosofa jsou zvláštním subžánrem "životopisných" drbů. Hérakleitos drží rekord: 5 bizarních způsobů smrti, "nebyl v kolektivu oblíben". V reálu to nejspíš v politice úplně vzdal a odešel do ústraní filosofovat, a díky tomu máme aspoň zlomky jeho úžasného spisu, který prý věnoval Artemidě. Ve své politické roli býval obřadníkem jiného kultu, Démétřina. V azylu ovšem asocioval s tamním kultem, jehož hlavní kněz tehdy měl tituly Velekněz Asie a Esén (ten souvisí s Artemidinými včelami, ne s pozdějšími palestinskými poustevníky, s těmi je to jen náhodná homonymie.)
Lid se identifikoval jako iónští Řekové. Byli to potomci kolonistů, ale v té době tam žili už nejmíň o století déle než dneska třeba potomci "původních" britských kolonistů v městech na SV pobřeží USA, plus ještě s tou předehrou v mykénské době.
Re: Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 13:46:46
O nálezech nějakých organických pozůstatků nevím, tedy krom těch slonovin a jantaru od starší verze sochy. Ta slonovina je z očekáváné doby a prošla severní Sýrií.
K té ploché hrudi: To je obecný atribut Artemidy, včetně obvyklejší lovkyně. Naštěstí (zatím) nikoho nenapadlo, že je to převlěčený kluk. Řekové pěstovali mnoho typů erotiky, ale vystačili jim k tomu 2 pohlaví (plus znali většinou ne zrovna šťasný a naštěstí prý vzácný hemrafroditismus). Spartské sportovkyně také vypadaly jako Artemis lovkyně, chtěly obstát v boji a v přírodě, a ne se zalíbit vkusu kovbojů. Přitom to byly holky se vším všudy.
Re: Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 18:43:49
no víte vycházím z toho, že bohové se moc nepřevlíkají - pokud božstvo změní ošacení nebo atributy, stává se někým jiným... a tož henta wiki mi vyplivla ještě toto
https://cs.wikipedia.org/wiki/Agdistis
skoro to vypadá, že ta kybele a "efezská artemis" a hento agdistis tam tak nějak splývají, nikdo neví jistě, kdo je kdo, a.......... no moc by mne nepřekvapilo, kdyby ta schovaná figura té "artemis", co se v "sukni lovkyně" nepohne ani náhodou a holka by to byla velmi předpubertální (pod šaty tomu nikdy nikdo neviděl, že.), byl ve skutečnosti skrytě uctívaný ten/ta agdistis.
tak, a je po tajemství, neb se dostalo ke sluchu paní Olbinettové a rozkřiklo se.
Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 19:26:29
Problém je, že porovnáváte v neporovnatelných epochách. Tahle Artemis samozřejmě není převlečenou bohyni, ale ani převlečenou Kybelou nebo Agdistidou. Je to nějaká bohyně egejsko-anatolského prostoru velice staré doby, kterou Řekové prohlásili za Artemidu, nejpíš bez převlíkání. Ty bohyně, které zmiňujete jsou potomkyně podobného prostoru v pozdější epoše, možná víc posunutého k Sýrii a v bláznivěší době, podobné té naší, kdy se víc věří na čáry a na kvanta pohlaví.
U bohyň sice těžko mluvit o evoluci, ale nějaké analagoie se najddou. Dovolím si příměr: Kdyby někdo tvrdil, že lidé jsou potomky paviánů, tak by narazil u biologů i kreacionistů, přestože nějaká míra příbuznosti na základě společných předků hodně daleko zpátky tam je.
Re: Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Eva M,2023-05-02 20:38:57
ano, datování nedokážu... "Je to nějaká bohyně egejsko-anatolského prostoru velice staré doby, kterou Řekové prohlásili za Artemidu, nejpíš bez převlíkání." - no ano, přesně tak, jak to říkáte;
včetně určité té "evoluce" a toho, že dané božstvo se přizpůsobuje místní tradici, způsobu života a tak, něco se vynechá, něco rozkošatí.... takže ty "sestřenice" mohou mít také nějakou výpovědní hodnotu.
člověk začne přemýšlet, co bylo to původní božstvo konzervované sochou asi zač /jistě, není to řešitelné/
konečně - srovnání člověka a paviána není zas takový nesmysl
Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 13:21:31
Ani ty tykve nelze vyloučit, ale neuváděl jsem jej, abych článek ještě víc nenatahoval. Soukromě to taky vidím nejspíš na ty býčí žlázy, naví to v 60. letech bývala taková skoro konsenzuální představa. Potkal jsem i verzi, že to jsou slzy. Ne že by slzela hrudníkem, ale že je má jako emblém, jak truchlí pro vzat řpírody a společnosti. Jenže to by se hodilo spíš pro Néstis, siciliánskou verzi Démétry, ta taky mívá náhrdelník s perlovými kapkami, snad slzami.
Ty tuze staré mince mě zaujaly. Vím, že se nejstarší mince kladou do (pozdního?) 7. sotletí před n. l., snad vývojem ze značených ("puncovaných") slitků garantované váhy a ryzosti. Ale taky se říká, že s tím začali Lýdové a hned po nich Frygové a Řekové. Dá se z těch mincí poznat, ke kterému z těch okruhů patří?
Re: Re: Dvě poznámky
Petr Hilaris,2023-05-02 15:10:31
Problematika nejstarších mincí není jednoduchá a téma je stále živé. Nejnovější náhledy a poznatky jsou shrnuty v knize "White Gold: Studies in Early Electrum Coinage" (The American Numismatic Society and The Israel Museum in Jerusalem, 2020). Nečetl jsem ji, ale mělo by to být komplexní akademické shrnutí současného stavu poznání.
K Vaší otázce. Já jsem se touto problematikou nikdy nezabýval, ale pokud vím, tak nejstarší elektronové ražby mají původ v Lýdii a Iónii, přičemž ne vždy je možné určit, z kterého regionu která mince pochází. Lýdie ale nejspíš měla prvenství. Některé tyto mince nenesou žádný obraz, jen jakési nepravidelné proužky, jiné mají na aversu jelena, lva, kohouta a některých dalších zvířat. Revers je vždy nepravidelný, praxe umísťovat obrazy na obě strany mince přišla až později, stejně jako zavedení bimetalického mincovního systému, tj. zlatých a stříbrných mincí (bronzové mince přišly ještě mnohem později). Nejznámnějším typem těchto raných mincí jsou tzv. Fanés mince, které byly raženy v 7 různých nominálních hodnotách. Nejvyšší hodnotu měl statér, na kterém je jelen a archaický řecký nápis ΦΑΕΝΟΣ ΕΜΙ ΣHΜΑ (existují ještě další varianty tohoto nápisu), tedy něco jako "Jsem pečetí Fanése" (ale existují i jiné varianty překladu). O tom, kdo byl Fanés (např. nějaký bohatý soukromník, jméno nějaké božstva nebo vladaře apod.) a proč mince razil, je mnoho teorií.
Re: Re: Re: Dvě poznámky
Petr Hilaris,2023-05-02 15:25:55
Pro zajímavost, dohledal jsem, co všechno je zobrazeno na elektronových mincích nalezených v různých vrstvách předchůdce Artemidina chrámu, které lze klást do 7. století (těch mincí se tam totiž našlo víc, nejen ten depot ve džbánku, který je ale právě díky tomu džbánku možné přesněji datovat): ležící lev, pracka lva, popředí jelena, dva kohouti, hlava lva, gryfa, jestřába, kozla, tuleně, koně, Pegasa, kance a delfína.
Re: Re: Dvě poznámky
Pavel Holásek,2023-05-02 18:03:42
Dost podobně vypadá dřevěná moderní socha dešťové víly umístěná v zoo Liberec - skoro celá z kapek. https://liberec.rozhlas.cz/drevena-socha-destove-vily-ozdobi-prostory-liberecke-zoo-6009354 (bohužel jsem nenašel lepší dostupné obrázky)
Re: Re: Re: Dvě poznámky
Zdeněk Kratochvíl,2023-05-02 19:27:47
Ahoj Pavle. Zdravím, i když ta podoba je dost vzdálená.
Re: Re: Re: Re: Dvě poznámky
Pavel Holásek,2023-05-02 20:18:32
Však to byla jen asociace na ten (nepravděpodobný) výklad se slzami.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
