Začátkem května o tom mám mít přednášku na jednom semináři. V naději, že by to mohlo zajímat i část čtenářů Osla, si to tady zkouším předběžně sesumírovat, i když malinko jednodušeji a stručněji, zato s doplněním o věci, které by nemusel každý předem znát. Kontextem je dáno, že půjde o přírodní vědy, nejvíc o biologii.
Znění otázky je sugestivní, přesto pominu stručnou neakademickou odpověď. Je ovšem dobré si připomenout, že valná většina úspěšných vědců je bez filosofie dobře živa. Představa, že když k tomu přidají filosofii, tak se jejich život i věda zlepší, je naivní. Jak kdy. Každopádně se obojí zkomplikuje, aspoň pokud tou filosofií nemyslíme ideologii, která předstírá, že „víme, jak to je“. Někdy je ta komplikace plodná, zvlášť když je to baví.
Další problém je, že na otázku, na co je vědcům filosofie, odpoví každý jinak. Když už ji protentokrát položili zrovna mně, tak by si měli užít mých výhod a varovat se před mými nevýhodami. Výhodou je, že při své prostořekosti nemám potřebu recitovat leckde povinné mantry, ba poslední dobou už v akademickém rangu nemám tak moc co získat ani ztratit, což si užívám. Nevýhodou je, že ve filosofii nejspíš nereprezentuju mainstream, přestože mainstreamovou přírodovědu ctím. Ve filosofii se ovšem nějaký konsenzuální hlavní proud těžko hledá. Jednotlivé „školy“ se chovají jako sociální bubliny, které si vystačí, můžou se legitimovat řadou projektů i zvučných jmen a mnohdy i konstrukcemi dějin filosofie tak, aby vrcholily právě u nich. Přesto může být kontakt s filosofií užitečný, možná dokonce právě proto, pokud si dokážeme uchovat širší pohled napříč alespoň částí dotyčných bublin. Je to cvičení v pluralitě myšlení. Nehodlám ovšem hlásat heslo „Filosofie do každé rodiny!“
V našem systému vzdělávání a bádání je filosofie (dle mého mínění bohužel) zařazena mezi humanitní vědy. Otázkou je už to, zda filosofie může být věda, případně v jakém smyslu slova, natož humanitní nebo společenská. Myslím, že filosofii to nesvědčí, i když je to pořád lepší, než zařazení filosofie jako předstupně před teologii ve většině středověkých škol.
Snad je filosofie spíše něčím mezi vědou, uměním a náboženstvím (nebo ateismem), a různé ty „školy“ se mezi sebou liší svou pozicí uvnitř tohoto pomyslného trojúhelníku, k čemu z toho mají blíž a k čemu dál. Navíc tím, kterou konkrétní vědu máme především na mysli, podobně s žánrem umění a s náboženstvím (nebo ateismem) a jeho verzí. Nejsem sám, kdo si něco takového myslí, ale je to menšina. Je také na pováženou říkat něco takového nahlas, neboť to hrozí vypadnutím z akademické nomenklatury, která je stavěná pro filosofy maskované do role humanitních vědců, byť by třeba bádali o přírodě nebo o přírodovědě. Za další paradox považuji, že i v pojetí jedné z humanitních věd si některé typy filosofie dále podržují pyšnou aristotelskou iluzi, že filosofie je nadřazena (ostatním) vědám.
Smysl
Na otázku, zda příroda má smysl, se těžko odpovídá. Kladná odpověď bude následována otázkou „jaký?“, na kterou nelze odpovědět jinak než soukromě, resp. nábožensky, v nejhorším případě ideologicky. Záporná odpověď otevírá invektivu, proč že se tím tedy zabýváme. Když místo přírody dosadíme svět nebo život, dopadne to stejně. Asi je lepší nechat to otevřené a s potěšením sledovat běh světa.
Věda, a zvláště přírodověda, čelila už v raném 20. století kritice, zvláště od fenomenologů a existencialistů, že „pomíjí otázku smyslu“. No, jak by mohla pracovat jinak? Smysl není možným objektem vědění, natož vědeckého.
Představa, že filosofie je doménou smyslu, málem „smyslu života“, je ošidná. Při našem poznávání bohužel zaměňujeme smysl za účel, navíc ještě lokální účelovost za globální. Z touhy po smyslu podaném na talíři se rychle dostaneme pod knutu naordinovaných cílů a „správných“ prostředků k nim. Pokud kdo touží po nějakém alespoň orientačním výroku o „smyslu života“, tak jej docela šikovně vyjádřil například Kléméns z Alexandrie: Láska a poznání. Obojí lze ovšem vykládat různě, naštěstí. A už Hérakleitos prý říkal (A 21), že jde o příjemnost, ve významu příjemného rozpoložení, potěšení (euareskésis).
Pravda a předsudky
Pravda je slovo velice nadnesené, nejstarší filosofové s ním zacházeli opatrně, pokud vůbec. Později vznikla představa, že ve filosofii jde o pravdu – a ve vědě přece taky. Zvláště užití v plurálu bývá ošemetné, o různé ty „pravdy“ scholastiků nebývá moc co stát, ve vědě to v hoších případech může skončit podobně.
Spíše jde o vyrovnávání se s předsudky a podobnými limitacemi poznání i života. Všichni víme, že předsudky jsou špatně. Jenže to víme jenom o těch předsudcích, v jejichž moci zrovna nejsme, a vidíme, jak jiným vadí, omezují je. Ty naše patří k samozřejmým předpokladům života i poznání. Těch se zbavovat nechceme, bolelo by to, navíc nějaká nepříliš rozviklaná východiska potřebujeme. Občas je však dobré se na ně podívat, pokud máme odkud. V tom může filosofie prospět, když místo monopolu na pravdu umožní kritičtější pohled, byť třeba jenom stereoskopií různých filosofických nauk („škol“). Zbavování se předsudků, spíše jejich nahrazování méně škodnými, je společným jmenovatelem rozvoje poznání a svobodnějšího života.
Pocit, že poznáním saháme na skutečnost samu, je krásný až opojný, bohužel však občas ošidný. Zvláště v kolektivním provedení se může obrátit v sebe-utvrzování sociální bubliny, někdy až agresivní. Proto je filosofie také nebezpečná, neméně než řada vykřičených produktů přírodních věd.
Metodologický exkurz
Ve vědě důvěřuj limitovaně, občas ověřuj, občas zkoušej falzifikovat! Ve filosofii taky, i když tam bývají s falzifikací problémy, právě proto to není tak úplně věda.
Už Aristotelés byl přesvědčen, že jeho „předchůdci“ se trefovali jen výjimečně, díky genialitě a šťastné náhodě, zatímco on přinesl metodu, která každému aspoň trochu schopnému a pilnému umožní rozvíjet vědu. Začala „vědecká práce“, bohužel i ve filosofii. Scholastikou nahromaděné podivnosti zkusil korigovat Descartes a navrhl jinou metodu. Jenže taky vymyslel subjekt, takže ještě větší zmatek pak zkusil napravit Comte.
 Litografický portrét podle daguerrotypie z roku 1849. Maison d'Auguste Comte, Paris. Kredit: Johan Hendrik Hoffmeister, Wikimedia Commons. Public domain.
|
 Karl Popper patnáctiletý, nejspíš ve Vídni. Kredit: Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
|
August Comte (1798-1857, pěkný referát je i na české Wikipedii) formuloval „tři stádia“ cesty poznání: od mýtu, přes metafyzickou filosofii, k pozitivní (vědě). Zvláště inspirativní je jeho dělení věd podle míry „organicity“, například fyzika i chemie jako anorganické vědy a biologie jako organická věda.
Comte nebyl žádný akademik, ale horlivě upřímný badatel, kritizující formalismus a předsudečnosti dobové filosofie i vědy. Po jeho smrti se ovšem „pozitivismus“ stal hlavním motorem formalismů od akademické sféry po základní školy. Rozsáhlé (zne)užití v popularizaci a ve školství, zvláště v nižším, pošramotilo pověst „pozitivní filosofie“. Pak je Comte za naivku, který si myslel, že „věda ví“. On sám měl jiné úlety, například zavedl Náboženství humanity (jeho reformou je v USA a v Brazílii „Pozitivistická církev“) i s kultem svaté Klotildy (Clotilda de Vaux, 1815–1846). Nejsem vyznavačem Comta, ale přesto ho musím hájit proti řadě jeho následovníků i kritiků.
Karl Popper (1902-1994) prohlásil: „Pozitivismus je mrtev. Ptáte se, kdo ho zabil? Já.“ Sebevědomí mu nechybělo, ale docela se trefil. Finta je nečekaně jednoduchá, týká se vztahu teorie a empirických dat. Comte požadoval verifikaci hypotézy opakovaným měřením. To sice nebývá na škodu, jenže nikdy nemáme úplnou jistotu, verifikace nikdy není úplná, to plyne z povahy empirické vědy, což věděl už Aristotelés. Comte samozřejmě taky, ale přesto tenhle moment zdůraznil. Stokrát je lépe než jednou, i když lepší desetkrát pořádně než stokrát nepořádně, ale nějaký zádrhel se může vždycky objevit.
Popper provedl formální otočku z verifikace na falzifikaci. Máme nějakou teorii (dokonce jsme zkusili i řadu verifikací), ale za vědeckou ji považujeme jenom tehdy, když dává také návod na své vyvrácení nebo opravu, tedy na případnou budoucí falzifikaci, nejlépe měřením. Je to jedno z rozumných vyjádření povahy vědeckých teorií, skoro ve smyslu údajně Churchillova vtipu o demokracii: Je to zlé, ale cokoli jiného bylo ještě horší. Ta vědecká teorie naštěstí většinou není tak zlá, hlavně však zrovna nemáme lepší. (Portrétů Karla Poppera ve stařeckém věku je všude fůra, tak jsem pro kompenzaci vybral fotku z jeho patnáctin. Nepůsobí jako dítě, spíše jako mladý muž na startu zářné kariéry.)
Na konec tohoto exkurzu nutno zmínit, že filosofii hrozí také to, že bude redukována na metodologii vědy. Naštěstí víme, že radit vědcům, jak mají pracovat, by bylo horší než role kibice. Ten by na rozdíl od metodologa uměl aspoň trochu hrát. Některé metody jsou dobře vyzkoušené, jsou to přímo metodiky. Přesto (ač toho pána moc nevyznávám) lze občas doporučit i Feyerabendovu „anti-metodu“ (z knihy Against method): Jak to zrovna jde!
Další hrozbou, tentokrát pro vědu, je plné uplatnění klasifikace filosofie jako společenské vědy. Pak si někteří filosofové nedávné a naší doby myslí, že výsledky přírodních věd jsou dané sociálně (asi jako podle některých pohlaví). V méně karikované podobě to prezentoval například Bruno Latour (1947-2022): „Objekty vědecké studie jsou sociálně konstruované uvnitř laboratoře a nelze jim přisuzovat existenci mimo instrumenty, které je měří, a mimo mysl, jež je interpretuje.“ Ne že bych to vyznával, ale ve smutných případech tomu bohužel nějak podobně bývá.
Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
Popperův obrat ovšem (podle mého mínění) přecenil a dále zúžil roli teorie, viz článek Theórie. Když při práci falzifikujeme nulovou hypotézu, většinou statisticky, tak se ukolébáme hodnotou 0,95 (nebo dokonce 0,98, fyzici pro sichr 5 sigma). Nic proti statistice, naopak, jenže z ní plyne např. to, že s pravděpodobností 0,05 je to jakkoli jinak, ba že je to výpověď o daném souboru dat ve vztahu k nějaké formální teorii, nikoli o jednotlivých případech. Soubor dat nějak reprezentuje skutečnost, doufejme že ne výběrově a ne artificiálně. Vedle falzifikace nulové hypotézy by byla zajímavá případná falzifikace konkurenčních hypotéz.
Skutečná spolehlivost teorie je krom statistiky opřená taky o bohatou a důvěrnou znalost dotyčné empirie a jejích kontextů. Také o kontexty dalších teorií, včetně těch, díky nimž jsme experiment nebo pozorování postavili, plus o kontexty jejich praktického fungování. Funkčnost je ovšem pro řadu filosofů málo, není pro ně dost důstojná. Filosofie by ovšem mohla do funkčnosti zahrnout i mimovědecká a ne-technická lidská fungování, a ptát se po jejich spojitostech, nespojitostech a omezeních.
Otázky po předpokladech a pochybnosti
A jsme zpátky u předsudků. Co jiného jsou naše (dosud nefalzifikované) předpoklady? Rozumný vědec vrtá do předpokladů spíše tehdy, když mu vyjde něco nečekaného. Většinou je to bohužel znak nějaké chyby, nikoliv zásadního objevu. Naštěstí ne úplně vždycky. Pochybnosti o předpokladech a kontextech dobře chodících postupů většinou nebývají plodné, i když výjimečně být mohou. Naměřená nečekaná hodnota, častěji spíše nový pohled na standardní východiska, který odchylné hodnoty předpoví, může být zdrojem paradigmatického objevu! Ne každý však je Einstein a podobné průlomy se nedějí každý den.
I mimo vědu to v životě lidském chodí podobně. Filosofické otázky ovšem není dobré klást před mytím nádobí, protože jinak se druhý den to zaschlé myje hůř. Nevhodně šťouravé nebo kontextově nemístné otázky nám život spíše komplikují, i když bez hloubavých až svatokrádežných otázek bychom žili ještě hůř.
Část filosofů je hnána pudem hledání odpovědí na otázky. Jiná část filosofů (podle mě rozumnějších) se napřed zastaví u toho, proč vlastně tu otázku klademe, co si od toho slibujeme, a proč ji klademe zrovna takto a těmito slovy, zda by třeba jiná formulace nebyla plodnější.
Poznávací redukce
Někteří filosofové vyčítají vědě reduktivní povahu poznání. Ano, fyzik nahradí předmět hmotným bodem, aby mohl spočítat jeho pohyb. Ví, že v reálu je to složitější, část toho pak dokáže taky spočítat. Podobně s délkami a ostatními veličinami. Není důvod k urážkám, že hodnotu člověka redukuje na hmotnost 75 kg a délku 1,85 m, chemik třeba na pH povrchu 5 a popis metabolismu. Pro ty úlohy, které fyzik řeší, je všechno ostatní (a většinou mnohem důležitější) momentálně jedno. Z toho neplyne, že fyzika je věda o všem nepodstatném, nýbrž to, že tvrdou askezí redukce na veličiny dokáže hodně zajímavě popsat mnohé děje ve světě. Že současně probíhají i děje, jejichž adekvátní popis je jiný, to každý ví. Fyzika nevylučuje ani poetiku, pouze ji nezkoumá.
Problém nastane v okamžiku, kdy vědec zapomene na to, že pracuje s poznávacími redukcemi a považuje je za celek skutečnosti samotné. Může se to stát. Bohužel se to zvláště často děje řadě filosofů, a ještě si přitom říkají, že na rozdíl od přírodovědců myslí nějak extra. Například redukce čehokoli na „jsoucno“ je ještě tvrdší než na fyzikální veličiny, navíc je zhola neužitečná. Naštěstí máme i jiné typy filosofie.
Péče o kult objektivní reality
Většina vědců chce poznávat objektivně, dokonce poznávat objektivní skutečnost. To lze ctít, jenže dva se neshodnou, co je objektivní, ani co je skutečnost. Většinou tuto neschopnost maskujeme cizím slovem: objektivní realita. Když naopak přeložíme i slovo „objektivní“, tak je to „předmětná“. Tohle je sice jen zjednodušující hrátka, málem trapně etymologická, nicméně velká část vědy se opravdu vyřádí právě na tom, aby nějaký výsek přírody vycválala do podoby řádných předmětů, které se chovají vypočitatelně, někdy doslova. Nemusíme se obávat, že by se tím ty ostatní dimenze přírody vytratily, pouze zrovna nejsou středem zájmu dotyčné teorie. (Takovou obavu někdy probouzí školství a část popularizace, když vědecké teorie prezentuje jako skutečnost samu, nikoli jako krajně zajímavý a užitečný reduktivní popis.) Časem se snad jinému vědci povede drezůra kusu přírody na složitější předmět, nebo alespoň pro změnu na jiné předměty. Myslím si, že předmětná skutečnost je výsledkem poznávacího uchopování přirozeností, ale to už bych tady kázal z připravované knížky Příroda a věci.
Pokud chceme kterékoli přírodovědecké teorii opravdu porozumět, tak nestačí pochopit její formalismus, ale potřebujeme i hojnou a důvěrnou zkušenost s jevy, které popisuje, a taky důkladnou zkušenost s postupy, jakými provádí drezůru předmětů, jak ze zkušenosti vydobývá data. A jsme zpátky u chvály empirie, obyčejné i vědecké.
Část „filosofických problémů vědy“ je pouze nešťastná umělotina
Z dlouhých dějin filosofie pochází také vrstvy usazenin v podobě ikonických pojmů, někdy přímo zkamenělin. Mezi méně krásné z nich patří kromě jsoucna třeba podstata, subjekt, vědomí, svobodná vůle. Laici podle těchto slov rozpoznávají filosofii, zatímco věda s nimi může mít zbytečné problémy. Odpovědná a opatrná dekonstrukce těchto ikonických pojmů je na dlouhé lokte, takže představím jen náčrty.
Řada jazyků používá při větné syntaxi participia, třeba „jsoucí“. Přidáním určitého členu z nich lze učinit substantiva, například „jsoucno“. Čeština to nepotřebuje, stačí říci „je“, ale s vědomím, že to podle kontextu může mít různé významy, od pouhé větné spony (sníh je bílý) po existenci, tedy že něco je.
Podstatu Aristotelés definoval jako to, co trvá při změně akcidentů, přibližně vzato vlastností. Pěkná je představa jabloně, trvající v různých podobách v průběhu vegetačního cyklu a svého života. Jiná užití jsou méně pěkná. Navíc se nám sugeruje, že něco takového vždycky je, jinak by vlastnosti neměly nositele, ba že je to důležité, z čehož pochází zlidovělý význam slov podstata, podstatný. V normální řečtině to býval statek (úsia), dům s polem a dobytkem.
Subjekt byl velice dlouho čistě gramatickou kategorií, totiž podmět věty, zatímco objekt byl předmětem věty. Pak se to zkomplikovalo, až ideologizovalo, ale významem „podmět“ si občas můžeme stále pomoci.
Vědomí je užitečná kategorie pro odlišení od stavů bezvědomí, zatímco jeho substantivizace bývá zrádná. Někteří je tahali i do kvantové fyziky, kde opravdu není potřeba a zaclání.
Svobodná vůle je užitečný právní pojem pro odlišení od vynucené smlouvy nebo závěti. Pro většinu kultur je svoboda také cosi jako posvátné slovo. Taková slova jsou zvláštní tím, že z nich neumíme pořádně vydat počet, užíváme je co do významu jaksi na dluh. (Podobně třeba slovo láska nebo náboženské výrazy.) Naše kultura převzala latinskou sázku, když svobodu svěřila vůli, z Řeků by to napadlo málokoho.
Tahat takováto slova do přírodovědy k ničemu užitečnému nevede. Leckdo je pak zbytečně nešťastný z toho, že ve vědeckém popisu světa nehrají roli.
Pro biology
Než v závěru vyznám, že novodobá biologie je možná filosofičtější, něž valná část filosofického provozu, tak si přece jen dovolím pár knížecích rad.
Občas se škodolibě říká, že biologie je spíše nekrologie, neboť zkoumá vše možné, jenom ne život, spíše stopy po životě. S tím souvisí i problém, že nemáme žádnou konsenzuální definici života. Samozřejmě se mluví o metabolismu, rozmnožování, genech atd. Často se opomíjí kombinace tíhnutí k příjemnosti s pudem sebezáchovy, časnost, plus schopnost živáčků chovat se lokálně účelově, aby si užili a oddálili svůj konec, někdy s paradoxem užít si i za cenu zvýšení rizika. Zkoumáme fototaxi a chemotaxi, ale co když jsou to příklady jakési obecnější „libotaxe“, touhy po příjemném? Nejeden filosof mě varoval před srovnáváním chemotaxe s lidským „vědomým rozhodováním“, které se prý děje „na základě svobodné vůle“. Jenže, čím se cesta do hospody liší od chemotaxe? Možná jen tím, že bakterie to dělají tišeji, zatímco my diskutujeme o důvodech.
Živáčkové jsou tělesné povahy, nikoli povahy formálně pojmové. My jsme ovšem zděděný pojem „duše“, jenž kdysi byl synonymem pro život, předělali do významu málem spiritistického a v kontrastu vůči takové specifické „duši“ jsme zapomněli na tělesnou povahu života. Řadě lidí dělá problém identifikovat se tělesně, říkají „se svým tělem“, jenže už výraz něčí (živé) tělo je nadbytečný, vždyť je to on.
Neplní v naší době přírodověda část role filosofie, která se jí vzdala?
Upozorňuju, že je to provokace. Nemyslím ji v duchu (neo)pozitivistické představy, že věda zastoupí roli filosofie. Spíše tak, že velká část filosofie se sama vzdala řady tradičních filosofických témat, zvláště přírody a přirozeností. Už při sokratovském nebo sofistickém „obratu k věcem lidským“. Přirozenost pak byla redukována na málem esenci atd. Myslím si, že takto opuštěný prostor naštěstí alespoň zčásti obsadili někteří z významných přírodovědců novověku.
Jako příklady snad stačí jména tří autorů, které považuji za nejvýznamnější filosofy novověku: Galilei, Darwin a Bohr. Každý z nich představil jiný typ konfliktu s přežívající tradicí scholastiky a otevřel svobodnější a plodnější možnosti myšlení. Jeden matematizací fyzikálních jevů, druhý zhodnocením vztahů historie přírody a výběrového efektu, třetí osvobozením od představy lokalizovaných podstat a identit. První také znovu zcelil pozemský a nebeský svět, druhý zasadil člověka zpátky do přírody a třetí znovu ukázal místo náhody jako konstituentu zákonitostí. Nejde o kult těchto tří lidí, jsou pouze výraznými příklady.
Proto přinejmenším fyzikům a biologům spíše závidím jejich filosofické možnosti, než abych je příliš poučoval. Mají filosofii doma snad v lepší kvalitě než leckde jinde.
Čtenářům Osla, kteří dočetli až sem, se omlouvám za dlouhý, provokativní a komplikovanější text, a slibuji, že to nehodlám v dohledné době opakovat.
Literatura
Z. Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2020.
Diskuze:
Provokativní poznámka
M. Marvan,2023-04-27 07:51:34
Poznámka
Musím se řiznat, že mne překvapila nejistota a skepse ohledně toho, zda je filosofie vědou. Nejpřirpzenější závěr z toho je, že opravdu není.
Podnikl jsem zběžný průzkum v Google Scholar za účelem zjištění, jaká je v souvislosti s filsofií četnost termínů, charakterizujících vědu.
Zde jsou (včetně plurálů a záměn s/z v češtině, pád pouze první):
Philosophical view - 100 000
Philosophical science - 50 000
Philosophical knowledge - 30 000
Philosophical conclusion - 10 000
Philosophical discovery - 4 000
Philosophical finding - 900
Philosophical data - 800
Filosofický názor - 1 100
Filosofický poznatek - 800
Filosofická nauka - 300
Filosofická věda - 260
Filosofický závěr - 110
Filozofická znalost - 40
Filosofický objev - 10
Filosofická data - 1
Философская наука - 60 000
Философский взгляд - 14 000
Философское знание - 6 000
Философский вывод - 1 000
Философское открытие - 400
Философское заключение - 200
Философские данные - 20
Podobně to dopadá, když se přívastek filosofický nahradí přívlastkem ontologický nebo epistemologický.
Nabízí se následující shrnutí. Přestože se filosofie poměrně často prezentuje jako věda (naápadně často v ruském jazyce), mnohem častěji čteme o filosofických názorech než o filosofických poznatcích, a skoro vůbec o filosofických objevech.
Vychází mi z toho, že filosofie je spíše soustavou názorů, než soustavou poznatků.
Vysvětluji si to tím, že všechno, co bylo ve filosofii vědeckého, si dávno rozebraly vědy (přičemž patrně nejvýznamnější přetrvávající výjimkou je historie filosofie, která filosofii zůstala). Další domněnka je, že se filosofové obtížně shodnou na čemkoliv, což je sice důvodem, proč převažují názory nad poznatky, ale pro vědecké bádání je to dost významná překážka. Optimistický výhled je, že si jednou vědy rozeberou i zbytek filosofie.
Re: Provokativní poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-27 10:58:37
To jste si dal práci, děkuji. Jenom se bojím, jestli nedošlo k nedorozumění. Já tu tezi, že filosofie není věda, nemyslel jako nedostatek. Ten by to byl jen v očích scholastiků. Přece nechceme na světě jenom vědu, i když nic proti ní, napak. Specifikem filosofie je, že s vědou sdílí (alespoň má sdílet) moment kritičnosti.
"Názory" jsou hrobem čehokoli, nejděsivěji filosofie, to hezky popsali už dva tak rozdílí myslitelé, jakáými jsou Hérakleitos a Platón. Že o nich čteme, to patří k úpadku naší civilizace, která přemnožuje názory a všude s nimi mává na úkor kritického myšlení.
Filosofie může pracovat s "poznatky", i když jinak. Například tak, že se ptá po jejich předpokladech, a nemyslím teď ty fantasmagorie o sociálních konstrukcích, nýbrž metodické postupy. Především však může pracovat s empirií, jak tou běžnou předvědeckou, tak s empirií ve smlyslu vědy.
A představa, že vědy vznikaly (vznikají) vydělováním z filosofie je vlastní skoro jenom aristotelikům a jejich následovníkům. Ono to ani věcně vzato není pravda, stačí se podívat na dějiny filosofie a vědy.
Re: Re: Provokativní poznámka
M. Marvan,2023-04-27 13:13:44
Velice děkuji za odpověď a opožděně i za článek.
Možná jsem aristotelik, mohlo to být horší, ale nemyslím to snad s filosofií až tak zle. Prostě už má tak špatnou pověst, že je možná načase ty životaschopné kousky vyčlenit a fosilie a jsoucna nechat, kde jsou. Děje se to a bude to pokračovat. Naposledy umělá inteligence, matematicko-fyzikální model myšlení. Psal jste, že se ještě moc neukázala, ale není její hlavní poslání v tom, že umožňuje studovat myšlení na něčem jiném, než je mozek (když mozek studuje sebe sama, tak je to potenciálně problematické), i když třeba jen proto, aby se zjistilo, k jak velké redukci tím došlo?
Re: Re: Re: Provokativní poznámka
Eva M,2023-04-27 14:27:49
"Naposledy umělá inteligence, matematicko-fyzikální model myšlení. Psal jste, že se ještě moc neukázala, ale není její hlavní poslání v tom, že umožňuje studovat myšlení na něčem jiném, než je mozek"
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/chatgpt-ai-komunikace-michal-kasparek-vinohradska-12-matej-skalicky_2304040600_kac
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/umela-inteligence-chat-gpt-openai-prace-it.A230331_111807_ekonomika_alis
:-)
Re: Re: Re: Provokativní poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-27 16:55:58
Z toho si nic nedělejte, jsem zvyklý komunikovat i s Aristoteliky (já před ním smekám když jde o logiku a zoologii, filosofii se rád vyhnu a nápodobu fyziky považuju za škodlivinu). Ale nešť, furt lepší než řízení dějin.
K té AI. To určitě bude důležitá technologie, ale to, co zatím vyvinui a uvlonili je PR kecal. Krom toho nevím, proč to spojovat se studiem myšlení. Vidím v tom spíš mocný nástroj třeba ke studiu velkých ořírodovědných dat.
Re: Re: Re: Re: Provokativní poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-28 11:13:16
Napsal jsem to nešikovně, snad jsem Vás neurazil. Raději to popíšu na příkladu:
Jeden z blízkých kamarádů je úspěšný vědec v oboru aristotelské filosofie, přitom velice inteligentní a poctivý člověk. Vedle toho patří k našim nejlepším překladatelům starořeckých uměleckých textů, jenže tím se dlouhodobě neuživí. Dělá tedy to, co považuje za vědu, on i společnost. Bohužel (z mého pohledu) tomu i věří. Například s vážnou tváří prohlašuje, že novodobá věda navazuje na Aristotelův "syllogismus vědecký", podle něho je aristotelik málem i Galilei, zatímco u Darwina mu chybí účelová příčina. Přitom není kreacionista, vlastně ani křesťan. Paradox je, že při hovorech o překladech je velice citlivý na sebemenší problém, zatímco ohledně dějin filosofie a vědy má naprosto jiný metr. Kdyby ho člověk osobně neznal a neznal i jeho výtečná překladatelská díla, myslel by si, že to musí být hlupák nebo podvodník. Není. Jsme prostě lidé různí, svět je pestrý.
Opravdu?
Jiří Otazník,2023-04-26 03:55:31
"Všichni víme, že předsudky jsou špatně."
Asi záleží na tom co si představíme pod pojmem předsudek. Je třeba přijetí varování člověka co se vydává do světa před nástrahami a nebezpečími, která ho tam můžou potkat, předsudek nebo ne? Pokud přijmu názor, že je třeba si někde dávat pozor na dvojice mladých mužů na motorkách, protože se dočtu v novinách, že tam běžně okrádají kolemjdoucí, a budu si na ně dávat zvláštní pozor, mám vůči nim předsudek? Já bych řekl, že ano. A je takový předsudek špatně?
Re: Opravdu?
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-26 10:24:27
To bych nazval spíše užitečnou informací, byť s výhradou. V daném kontextu benefit převažuje nad ochuzením o hypoteticky zajímavé setkání s jinými muži na motorkách. Horší je to s výroky typu "blondýny jsou hlkoupé" nebo dokonce "Židi (křesťani, pohani...) pijí krev nemluvňat", což jednak vůbec není pravda, jednak to může být těžce zneužito.
V kontextu poznání mám ovšem na mysli jiný typ předsudků, když se nějaká jakoby empirická samozřejmost uhnízdí nad míru. Například: "Země je placatá a nehýbe se, protože jinak by se nám točila hlava".
Není filozofie
Tomáš Novák,2023-04-25 09:14:04
...vlastně doslova cosi jako "láska ke vzdělanosti/vědění"? Třeba to v prapůvodním smyslu byl spíše postoj - hloubavých lidí, kteří zkrátka rádi přemýšleli. Až později to bylo jaksi instituciováno.
Je to ako v tom vtipe.
Radoslav Pořízek,2023-04-24 20:58:32
Grantrova inspekcia kontroluje fyzikalny ustav: Prosim vas tie apratury a experimentalne zariadenia, to stoji hrozne peniaze, hrozne peniaze. Vy ste hrozne financne narocni. Pozrite sa na matematikov, tym platime len papier, ceruzky a gumy. Alebo este lepsie filozofi, tym platime len papier a ceruzky.
;)
Problem filozofie je v tom, ze sa neda jednoducho ohodnotit spravnost nejakeho vytvoru, ako je to v exaktnych vedach. Kriterium spravnosti je popularnost - ako sa tu lubi ostatnym. To bohuzial brani filozofii v dalsom rozvoji. Evolucne sa vo filozofii vyvinuli "fiha" temy, ktore dokazu na cloveka silne zaposobit, ale je otazne, ci maju aj nejaky obsah.
Re: Je to ako v tom vtipe.
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-24 21:02:48
Filosofie prostě není tak úplně věda. Mavíc nevěřím, že kritérium správnosti je ve vědě pouze sociální, to leda ve varovných případech. To se může přihodit filosofii, kdy se za nějaký výtvor postaví náboženská, politická nebo administrativní moc, a u toho úak není dobré být.
Re: Re: Je to ako v tom vtipe.
Radoslav Pořízek,2023-04-26 22:07:00
Ci uz nazveme vedou, alebo nie, dobre filozoficke tezy su tie, ktore su popularne. A co sa mi paci, to ma sklony posudzovat ako spravne a pravdive.
V exaktne vede to prave tak nie je: napriklad ked sa roztrieska japonska sonda o Mesiac alebo Muskovi vybuchne raketa, tam sa to neda obkecat - nieco muselo byt zle.
Re: Re: Re: Je to ako v tom vtipe.
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-27 10:47:19
Líbivost a popularita filosofické myšlenky bývá jejím hrobem. Líbit se může třeba popularizace, ale filosofie sama nemá být líbivá a většinou ani není. Korelace mezi popularitou a pravdivostí bývá ve filosofii často negativní. Lidé většinou chtějí pochvalu nebo návod a ne kritiku nebo dokonce šťourání v předpokladech.
Omluvu netreba
Michal Zvedavý,2023-04-24 14:16:17
Za mňa ďakujem, hlavne preto, že mám dlhodobo pocit, že súčasným vedcom chýba filozofia, aj keď túto svoju formuláciu neviem vysvetliť (pocit, že niečo je zle asi nestačí. Majú zlú motiváciu?)
Tiež musím povedať, že asi v polovici problemamtiky som tápal. Domýšlam si napr. čo sú *taxy, ale som nerozumel tomuto: "Například redukce čehokoli na „jsoucno“ je ještě tvrdší než na fyzikální veličiny, navíc je zhola neužitečná. Naštěstí máme i jiné typy filosofie."
Keďže ste úvodom uviedli, že si toto chcete skúsiť ako taký nástrel prednášky, tak Vám dám svoje postrehy a snáď Vám budú k niečomu dobré.
V prvom rade mi príde, že ste nehľadali, načo je filozofie vedcom, ale kde tá filozofia vôbec je. Našli ste ju v prírodovede?
"Problém nastane v okamžiku, kdy vědec zapomene na to, že pracuje s poznávacími redukcemi a považuje je za celek skutečnosti samotné. Může se to stát. "
- deje sa to viac než častejšie. Súčasná mainstream veda je silne biased.
Skúsim formulovať svoje (filozofické?) otázky vedy:
1) môžem dôverovať záverom iného vedca neodmedzene?
2) môže mainstreamová veda reprezentovať pravdu z princípu?
Prof.Flégr to spomínal vo svojej knihe: "ak vedecká autorita posudzuje môj článok a ten odporuje jeho teórií, zverejnia ho v renomovanom časopise?"
3) má sa vedecký konsenzus automaticky stať anti-tézou?
A teraz technickejšia otázka:
4) nemali by sme vytrénovať "umelé inteligencie", ktoré by zahŕňali všetky vedecké práce a ich úlohou by bolo spochybniť KAŽDÚ JEDNU DOGMU / teóriu?
5) nemali by do bázy dát zahrnúť aj "nevedecké" správy a skúsenosti jednotlivcov?
Re: Omluvu netreba
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-24 20:59:56
Fototaxe je pohyb nebo růst za světlem, často u rostlin. Chemotaxe je pohyb směrem k většímu gradientu potravy, dovře patrný např. na balteriích.
"jsoucno" (řecky to on, latinsky ens) je termín, který metafyzici vztahují na všechn, co je, a pak se snaží dedukovat "obecné vlastnosti jsoucna", tedy bez ohledu na to, co to je. Říká se tomu taky ontologie.
ad 1) Důvěra je tuze pěkná, ale ve vědě a filosofii nemůže být bezmezná.
ad 2) Dřív bych odpovídal rozpačitě, ale když vidím jaké nesmysly se šíří, tak v drtivé většině případů díky za tu mainstremovou vědu. Ovšem viz ad 1.
ad 3) nerozumím
ad 4) V současném stavu bych tomu málo důvěřoval, tím méně, kdyby se uplatnil bod 5.
Re: Re: Omluvu netreba
Michal Zvedavý,2023-04-25 13:50:43
ad 1) keď som bol na ESHG pred pár rokmi, jeden docent farmakogenomiky tvrdil, že 75% všetkých publikácií v tomto obore je chybných, lebo bias. Do biasu rátal aj ekonomické záujmy. Tipujem že tam zohrávalo úlohu to "farmako" ;)
Asi som sa mal teda spýtať, či vedec vôbec môže veriť záverom iného vedca. A akú úlohu tu hrá filozofia?
ad 2) mám teóriu, že pravdivosť správ/publikácií má podobne ako mnohých iných javov normálové rozloženie. Naľavo máte totálne nezmysly, bijú do očí ale mnoho ich nie je, v strede je najpočetnejší mainstream, ktorý je pravdivý v istom okruhu a pri istých aproximáciách, ale podlieha bublinovému sebautvrdzovaniu, čiže kľudne môže aproximovať ku nezmyslu, ako aj k pravde. A napravo máte tých podivínov, málo zastúpených, ktorí nejdú s mainstreamom a tvrdia si svoje a raz možno spravia vedeckú revolúciu, pretože na rozdiel od mainstreamu majú pravdu.
ad 3) som sa nevyjadril dobre. Proste, nemala by veda, automaticky ak niečo vyhlási za konsenzus, začat cielene tento konsenzus napádať? Nie je najväčším blokom vo vedeckom napredovaní akceptácia nejakých práv / konsenzu? Tak ako sme prijali myšlienku, že teória sa nepotrvdzuje, ale vyvracia, nemali by sme konsenzus z princípu označiť za nebezpečný a nehodný vedeckého myslenia?
ad 4,5) mám na mysli ale bázu všetkých dát a skúseností. Napr. nedávno tu bol článok o iných realitách, ktoré chcú psychológovia skúmať pomocou predĺženého účinku psychotropných drog. A k tejto téme sa v diskusiach ľudia dosť vyjadrujú a zdieľajú svoje zážitky (niekedy aj hororové). A to je aspoň z môjho podľadu cenná báza dát. Nemožno im veriť tak ako tým vedeckým, ale zase, mali by sme obrovskú bázu dát voči ktorej by sa dalo validovať a verifikovať.
Mimochodom ako sa filozofia stavia k (umelej) inteligencií?
Re: Re: Re: Omluvu netreba
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-25 17:16:03
ad 2) V rozumném prostředí se ten konsensus vytváří díky tomu, že lidé nebo týmy vědí, co a jak se kde dělá, a podle toho dokážou odhadovat míru důvěry. Díla podivínů se časem ukazují jako zajímavá jen v nepatrném procentu případů.
ad3) "Věda" není instituce typu cíkve nebo politické partaje, nemá centrální autoritu vyjevování "pravdy". Nakolik jsem zažil, tak blokem rozvoje vědy jsou hlavně politické tlaky plus lákadlo peněz z firemních zdrojů. Ten rozuzmný konensus si nepředstavujte jako monopol, je v nějaké míře vnitřně pluralitní, pro jistotu často zouší i různé alternativy. Pěkným příkladem je článek Vladimníra Wagnera o prvním přímém pozorování neutrin na LHC. Tam si políčili na několik možností.
https://www.osel.cz/12845-prvni-prime-pozorovani-neutrina-na-urychlovaci-lhc.html
Dále: Věda nemá mluvčího, který by jejím jménem oprávněně mluvil. Filosofie už vůbec ne, reprezentant toho či onoho proudu řekne každý něco jiného, naštěstí, tím se neutralizují chutě řady lidí, kteří mají tendenci se stavět do role mluvčích pravdy.
A dosavadní věřejně dostupná AI mě zklamala, viz
https://www.osel.cz/autor/240/zdenek-kratochvil/
Re: Re: Re: Omluvu netreba
Pavel Kaňkovský,2023-04-26 02:11:29
Obávám se, že prostor možných zpráv/publikací/teorií/apod. nelze redukovat na jednu dimenzi, kde by šlo říct, že doleva je to směr k větším blbostem a doprava je to blíž k pravdě. Spíš tam těch směrů "od mainstreamu" bude hodně, možná až nekonečně, přičemž blíž k pravdě směřuje jen málo z nich, pak něco málo k věcem, které jsou sice pravdě vzdálené, ovšem aspoň nějak podnětné či zajímavé, ale naprostá většina směřuje k úplným nesmyslům...
Zdeňku díky za Bohra
Filip Grygar,2023-04-24 10:18:18
Zděňku, díky ti (mimo jiné) za pochvalu Bohra.
Pokud by někdo o něm chtěl něco vědět v češtině, viz k poslechnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=J_o5CLADSsQ&t=1166s
Ke čtení existují webové stránky o Bohrovi: https://nielsbohr.webnode.cz/
Kdyby někdo chtěl o Bohrovi vědět ještě více, je napsaná tlustší kniha "Komplementární myšlení Nielse Bohra v kontextu fyziky, filosofie a biologie", ale je už asi vyprodaná.
K možnému rozlišení filosofického a vědeckého myšlení s využitím podobenství o úsečce z Platónovy Ústavy, viz pohodo-populárně tady: https://www.youtube.com/watch?v=jbYkrdbmJ4c
Re: Zdeňku díky za Bohra
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-24 11:40:01
Ahoj Filipe, ten web o Bohrovi znám a tuze se mi líbí, to sis máknul.
Mně na Bohrovi zajímá hlavně ta představa, že "Bůh hraje kostky", teda opak oné Einsteinovy. Pro filosofii budou asi podstatné výsledky nedávných experimentů porkazujících nelokálnost, jenže Bohr je prostě klasik, blízko začátků tohoto dění. V únoru měl u nás katedře zajímavou přednášku Pavel Cejnar (Niels Bohr: Začátek nejistoty), její analogie se dají najít na YouTube MFF UK v Tróji.
Změna role filozofie
Tomáš Novák,2023-04-24 08:06:55
Dobrý den pane docente, jaká je podle Vás hlavní role filozofie pro současnou vědu, vědce, tvořivou a zvídavou mysl vůbec? Jaký je asi ten hlavní rozdíl oproti starověku, kdy filozofie se ještě zdála býti schopna obsáhnout takřka veškeré znalosti lidstva? Děkuji!
Re: Změna role filozofie
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-24 11:58:13
Ono to ani ve staré době nebylo tak jednoduché, že by filosofie obsahovala veškero vědění. Už tehdy byla také astronomie, matematika, lékařství, historie atd., i když část badatelů spojovala dva nebo i více oborů. Rozhodující pak byl příslovečný obrat Sókrata a části (dalších) sofistů "k věcem lidským, vedle toho pak absurdity aristeleské fiky. To nepostihlo pouze atomisty a skeptiky, proto pak věda navazuje hlavně na jejich odkaz. Současná situace je tak zamotaná, že oproti inherencím extrémistů mezi sociology do filosofie i přírodovědy je málem na místě středověká modlitba "aby nás pánbůh při zdravém rozumu uchovati ráčil". Proto doporučuju spíš skoro přízemní lpění na čistotě myšlšenkového i experimentálního postupu, plus poučení z proměn limitací poznání v průběhu dějin vědy i filosofie. Plus reflexi filosofických důsledků výdobsytků přírodních věd. (A toho docenta nechte od cesty, nejsme na vojně ani v nemocnici, kde se na takových věcech lpí.)
Role filosofie
Peter Rainhard,2023-04-23 14:40:51
Zajímavá stať musím říci! S některými závěry bych souhlasil, s jinými více či méně ostře polemizoval... Nu, jak už to bývá. Každopádně je nad čím se zamyslet.
Pokud pod vlivem této stati uvažuji nad rolí filosofie, tak bych nejprve úplně odsunul stranou filosofii akademickou (a též podstatě většinu toho, čím se zaobírají s takovou láskou zejména Anglosasové). Tedy, filosofii provozovanou coby inzitní vědění, určené jen pro zasvěcené a pohybující se víceméně uvnitř sebe sama. Tak jak se obvykle provozuje na universitách.
Na straně druhé, je zde Filosofie s velkým písmenem, která je Věděním (rovněž s velkým "V"). Či minimálně to o sobě tvrdí. Může alespoň ona mít vztah ke vědě? Mějme přitom na paměti, že i věda historicky není jen jedna - pochybuji, že by kupříkladu scholastik souhlasil s tím, že zkoumání elementárních částic, či genetického kódu, či piplánání se v chemických roztocích je vědou. Narozdíl od - dejme tomu -angelologie, či důkazy existence Boha.
Domnívám se, že filosofie je intelektuálně reflektovaným, pojmově vytříbeným nejobecnějším modelem, totalizací veškerého vědění; je způsobem, jakým vůbec pojímáme a vysvětlujeme svět. Je to (pokud si půjčím kupříkladu Satrovu "Kritiku dialektického rozumu") (intelektuálně reflektované) kulturní prostředí, ve kterém žijeme. Její závěry tudíž nejsou finální a také nemůže detailně směrovat a úkolovat parciální vědecké poznání. Odhlédněme přitom od toho, že není jedna filosfie, ale že jich je vždy celá řada - jen jedna je ale živoucí a účinná. Tak jak každá společenská formace má jednu ideologii, která je ve společenském vědomí hegemonní.
Takto hegemonní filosofický směr odráží (a současně rozvíjí a překonává) kulturu, milieu, světonázor, ve kterém žijeme a skrze který myslíme svět.
Vezměme si karteziány a mechanické materialisty XVIII. století, kteří jednak reflektovali soudobou úroveň vědeckého ponání, které zobecňovali a druhak stavěli i úkoly, o které má vědecká a vůbec lidská mysl usilovat. Domnívám se, že pokud je určitá filosofická koncepce živá, pak odráží a rozvíjí chápání světa jako celku. Což dalece překračuje úzký rámec vědy, ale nepřímo jej určuje, indikativně směruje.
Nejobecněji řečeno - filosofie specifikuje, co JE (tedy určuje, co má věda zprostředkovaně poznávat), co být MŮŽE, ale zatím není poznané (definuje přeci liminální prostor) a co být nemá, nesmí ba NEMŮŽE být (zakázaná témata, tabu).
(konstruktivni) kritika
Martin S.,2023-04-23 14:32:00
Dekuji za pekny text, nicmene si dovolim skarede poznamky:
* Nerozlisujete mezi vedou a vyzkumem, coz je nedobre ne-li primo spatne. Napr. ve vede je tyrani predpokladu jeden ze zakladnich pracovnich prvku.
Veda i vyzkum jsou dulezite cinnosti, nicmene jsou do znacne miry ruzne. Akademicka pracoviste jsou specializovana na vyzkum.
* Falzifikovatelnost byva nekdy zneuzivana pro tvrzeni, ze divani se pod zidle, zda tam jsou mimozemstani, je veda. Casto nad tim place S.H., o ktere vam muze vice rict zdejsi diskuter J.N.
Naopak nove se rodici teorii muze nejakou dobu trvat, nez se dobere poznatkum, ktere jde odstrelit merenim.
PS Ona S.H. ma tendenci pro koketovani s filosofii, tak by vam jeji texty mozna nebyly cizi, i kdyz je fyzikyne.
https://en.wikipedia.org/wiki/Sabine_Hossenfelder
Přesnost úplná nebo neúplná
Bohumír Tichánek,2023-04-23 13:57:58
Jiří Kolumberský píše o čisté syrové pravdě. Je tato základem filosofie?
Považuji pravdu ve výpočtech, v zásadní pomůcce fyziky, za veledůležitou. Mám na mysli úplnou přesnost.
Ne tak znalý vědec i skvělý organizátor Rudolf Zahradník, tehdy čestný předseda Akademie věd ČR, když 27.2.2008 v dopise mi napsal: „Váš odpor k iracionálním číslům mně trošku (zcela formálně, ovšem) připomíná odpor některých k přibližnému řešení diferenciální rovnice (která mohu ovšem hnát k libovolné přesnosti); já mám z něho naopak radost, protože z hlediska přírodovědeckého či technického je to stejně užitečné, jako řešení přesné.“
Namítnu ~ Přibližná řešení rovnic mohu hnát k libovolné nepřesnosti (a nikoliv přesnosti; řešení iracionalit je vždy nepřesné).
Vědu odliším od pragmatické techniky. Hledajíce konstrukci světa, zjednodušujeme, povolujeme nepřesnosti. Jinak například v oboru elektroniky; počítačová věda dbá známých slov „ano, ano - ne, ne“.
Mne od vědy dělí nemalá vzdálenost, a přitom sleduji přesnost. Fyziku, která iracionality nepotřebuje ani nemá, kdežto špičkový vědec byl spokojený s přibližností.
Jako bychom si už vyšlapali iracionální důlek.
Re: Přesnost úplná nebo neúplná
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 14:04:02
To, co ctíte, znám od Pythagorejců a hlavně od Platóna. Jinak jsem přesvědčený o tom, že v reálném světě musíme vystačit s dostatečně dobrou přibližností. Ona se jenom jmenuje "iracionální" (což je dědictví zmíněných škol), nic nerozumného na ní nevidím.
Re: Re: Přesnost úplná nebo neúplná
Bohumír Tichánek,2023-04-23 15:11:52
Díky za odpověď, jenže Vaše přesvědčení o dostatečně dobré přibližnosti nezastavuje náš civilizační pád. Viz atd. atd.
Čísla iracionální mají své pojmenování odjinud, ne od nerozumnosti.
Ratio = poměr, také i rozum.
Racionální lze vyjádřit poměrem dvou celých čísel.
Iracionální takový poměr nevyjádří. Nelze jim celá čísla najít.
Například zlatý řez jako iracionalita: [1+sqrt(5)]/2.
Zlatý řez v jiné geometrii: 3/2. To však Platón ani Pythagorejci neznali.
Occamova břitva je mimořádně otupená, když neprosazuje jednodušší skutečnost, kterou vnímáme.
Re: Re: Re: Přesnost úplná nebo neúplná
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 18:09:52
Kdybych bral vážně historická pojmenování, tak bych nejezdil do Strašnic, Ďáblic a hrdlořez.
Ale vážně: Ta čísla jsou pojmenovaná podle toho, že nejsou "poměřitelná". Ve staré době má logos v matematice hlavně význam poměr, podobně i latinské ratio, ten "rozum" je od toho až odvozený. Viz Z. Šíř: Řecké matematické texty.
Spíš si myslím, že bereme mállo vážně specifický charakter celých čísel, zvláště malých. Když řeknu :bylo tam 5 lidí", tak nepřidávám nuly za des. čárkou pro zpřesnění.
Mám výhodu
Jiří Kolumberský,2023-04-23 10:17:10
Jsem celý život pozorovatel, zajímá mě čistá, syrová pravda, co možná nejpřesněji vědět, jak se věci doopravdy mají...Filosofie jen jen bublina, ve které se jedinec potácí a neustále hledá potvrzení té své naučené pravdy. Historií osvědčené argumentační lži jsou mu mocnými pomocníky. Kdo by neznal manipulační esa jako "etika", "morálka", "ohleduplnost", "solidarita", "respekt" a další?
Re: Mám výhodu
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 11:29:56
Jelikož Vám zčásti musím dát za pravdu, tak jsem velice opatrný stran vzbuzování pozitivních očekávání (nepsal jsem akreditační žádost, ale upřímnou úvahu). Nicméně pořád ještě věřím na to, že poctivější filosofie může pomoci demaskovat ideologická hesla, která povstala z jejích odpadů.
Drobná poznámka
Petr Hilaris,2023-04-23 10:03:53
Velmi zajímavý článek dotýkající se mnoha hlubokých oblastí. Zdá se mi ale, že otázce "Na co je vědcům filosofie?" se věnuje jen okrajově a spíš kriticky míří do vlastních filosofických řad. Provokativně řečeno, přínos kateder filosofie pro přírodní vědy z textu nevyznívá příliš přesvědčivě. Rád bych si někdy přečetl víc o dnešních filosofických podnětech pro biologii a další přírodní vědy nebo filosofických náhledech na současný stav těchto věd a jejich nazírání světa.
Re: Drobná poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 10:16:10
No, já to zkusil spíš otočit, totiž že zajímavé fiosofii potkáváme v přírodních vědách. Konkrétní "užitek" ale přece jenom taky vidím, třeba v diskuzích stran hlídání jednostranně formálních přístupů typu nadšení nad hodnotou korelačního koeficientu bez dostatečného výkladu, o čem vlastně vypovídá. Dokonce i v tom "zamíření do vlastních řad", aby si nedělali zbytečné starosti.
Re: Re: Drobná poznámka
Petr Hilaris,2023-04-23 11:00:19
Rozumím a má poznámka nebyla namířená proti pojetí tohoto článku a chystaného semináře, jen jsem měl na mysli drobný nesoulad mezi titulem a obsahem většiny textu. Stejně bych se ale někdy rád poučil, jaké podnětné filosofické úvahy se objevují v současné přírodovědě, ať už pochází od samotných vědců nebo akademických filosofů.
Re: Re: Re: Drobná poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 11:16:47
Ono to je vlastně varování před výkřiky typu "věda nemyslí" (Heidegger), "všechno redukuje".
Filosofické novinky v práci současných přírodovědců se obtížně vysvětlují z vícero důvodů. Jejich kontextem je dost náročná věda. Snad o tom časem něco napíšeme v koprodukci, pokud jde o evoluční biologii a ekologii (ne ve smyslu politiky a ideologie, nýbrž oboru biologie). Ale pokud jde o filosofická odkrytí kvantových fyziků, tam nejsem schopen více než velice pasivní částečné recepce.
Re: Drobná poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 11:10:10
Opožděně mi došlo, že jsem opomněl důležitou položiku: Dějiny vědy v kontextu dějin filosofie. To je tuze dobré cvičení na pochopení různých limitací poznání a jejich částečného překonávání. Například Empledolův objev přírodnícho výběru a jeho převzetí v jiném kontextu Darwinem. Nebo Aristotelovy zoologické objevy (srovnávací anatomie) a jejich limitace.
Krom toho si myslím, že studenti by měli chápat popperovské určení vědy, plus vědět, že ani pozitivismus nemusí být vždycky sprosté slovo, stejně jako "objektivní". A být opatrní vůči vábničkám typu role vědomí v kvantové fyzice, natož vůči nadhodnocením "sociálních kontextů" toho či onohho.
Filosofická produkce v tomto století se z valné části (bohužel) zabývá jinými věcmi. Kdybych našel něco zajímavého a věrohodného pro biologii, byl bych to přidal do knížecích rad "Pro biology". Naopak některé práce biologů na naší fakultě považuji za nejen biologické, ale taky filosofické, byť zůstávají ve svých oborech (např. David Storch, Ivan Horáček...). Je dobré si toho všimnout a říct to nahlas.
Re: Re: Drobná poznámka
Petr Hilaris,2023-04-23 11:50:17
Provázání dějin filosofie a vědy je nepochybně neoddiskutovatelné, stejně jako ohromný přínos filosofie k metodologii vědy. S tou pak úzce souvisí zmíněné chybné užívání (někdy přímo zneužívání) nástrojů matematické statistiky. Tady je každá osvěta žádoucí.
Díky za odkazy na biology s filosofickým přesahem. Někdy se pokusím od nich něco populárnějšího vyhledat.
Chápu, že při šířce a hloubce současné vědy se některé úvahy těžko vysvětlují. Na druhou stranu, pokud nelze nějaké filosofičtější úvahy nebo důsledky takových úvah formulovat přirozeným jazykem bez nutnosti vnoření se do hloubek teorie dané vědní disciplíny, pak mám pochyby o jejich přínosu při obecném "hledání moudrosti", o což by filosofii doufám mělo jít. (reakce na Váš druhý příspěvek výše)
Re: Re: Re: Drobná poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 13:21:12
Tak jsem předběžně zahledal. Nabízím 2 linky na příklady práce Davida Storcha. Dělá ryze mainstreamovou vědy, ale výsledky bývají nečekané, hlavně pro ideologické zachránce přírody. Častým problémem je, nakolik je druhá diverzita limitovaná nějakými vnitřními evolučními důvody, nakolik potravními zdroji, a nakolik lidskými negativními vlivy (vybíjení, znečištění, změna klimatu). Samozřejmě všechno z toho, ale nejvýznamnější se zdá být kvantum zcrojů potravy, ale s poměrně velkým časovým zpožděním. Plyne z toho, že ty největší maléry nejsou ty snadno viditelné, zato že skutečné vymírání nás teprve čeká (možná tak za tisíc let), protože jsme ostatním druhům vzali významnou část zdrojů. Lze tušit, že analogicky se chovají i lecjaké jiné diverzity, třeba i lidské myšlenkové. Jejich extinkce naštěstí nebývá moc úspěšná, zato jim bohužel lze vzít vítr z plachet omezením zdrojů nebo jejich směřováním jinam.
Storch_Trendy globalni biodiverzity.pdf
https://www.natur.cuni.cz/biologie/ekologie/vyzkum/projekty/biodiverzita/biodiverzita
Ivan Horáček zase dokázal skloubit např. velice problematické (byť zajímavé) filosofické koncepty Zdeňka Neubauera s opravdickou vědou. Příkladem může být jeho přednáška
https://www.youtube.com/watch?v=jJCIp1CAOrs
Bohužel jsem nenašel záznam jeho přednášky o podílu kteréhosi druhu netopýrů na možnosti dávné migrace lidí z Afriky, neboť jakýsi původně tropický druh netopýrů si koevolučně "vyšlechtil" svatojánský chleba, takže měl potravní most do Středomoří a na Blízký východ, po kterém pak šli lidé. Je to taky ukázka našeho velice hubokého začlenění do přírodních dějů.
Re: Re: Re: Re: Drobná poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 13:22:35
Pardon, překlep. Výše neměla být "druhá diverzita", ale "druhová diverzota".
Re: Drobná poznámka
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 18:12:49
Ještě jsem zapomněl dodat, že to co jsem napsal, není reprezentativní pro práci katedry. Část kolegů vidí roli filosofie pozitivněji. Navíc i já nabízím pozitivní naukové přehledy, třeba antické řecké filosofie a vědy. Jedna věc však je, když člověk referuje, třeba i kriticky, jiná věc je, když má odpovědět za sebe.
Najväčšie úspechy filozofie ?
Daniel Slovák,2023-04-23 07:20:24
Prosím Vás, niekto, kto nemá k filozofii taký absolútne negatívny vzťah ako ja, napíšte sem najvýznamnejšie úspechy filozofie pri vysvetľovaní nášho sveta. Lebo ako to vidím ja, moderná fyzika začína Galileom a za tých 500 rokov má na konte ohromné úspechy, matematika je ešte mocnejšia, popisuje ešte viac ako fyzika, ale tiež je staršou vedou...no a filozofia je ešte staršia ako matematika...takže jej úspechy by som podobne ako u ostatných prírodných a technických vied mal vidieť na každom kroku. Lenže ja nič nevidím....
Re: Najväčšie úspechy filozofie ?
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 10:32:50
Jelikož filosofii nepovažuju tak úplně za vědu, tak jejím úkolem nebývají objevy, přestože se na "vysvětlení světa" taky podílí a navíc může jako vedlejšák i nějaký ten objev udělat. Příkladem můžebýt heliocentrismus. Pythagorejci jej zavedli jako filosofickou spekulaci. Právě proto astronomové často odmítali, nesouhlasilo to s změřením (kruhové dráhy, rovnoměrný pohyb). Pythagorejci sice objevili možnost matematiku aplikovat, ale kupodivu to moc neudělali v astronomii. Kepler to znal a uvedl na pravou míru, už v rámci astronomie.
Další: Metafora symetrií a jejich drobného leč významově zásadního narušování - Anaxomandros, Hérakleitos. Zavedení představy, že změny v přírodě by bylo možné vyložit "mísením" nějakých komponent - v různých verzích Empedoklés, Anaxagorás, Démokritos.
Objev přírodního výběru - Empedoklés.
Objev možnosti formálního ("tvrdého") jazyka, Parmenidés, Aristotelés. Pečivý popis našeho poznání a jeho metodických limitací - Kantovy "Kritiky". Prý to důkladně studoval Einstein. A Schrödingera inspiroval Thimas Eliot, ale to je spíš básník než filosof.
Jinak platí, že proti gustu žádný dišputát.
Hehe...
Many More,2023-04-23 00:40:24
Typická naprosto dementní otázka.
Konec konců, ani to, že někdo "ukáže" nějaký konkrétní přínos toho či onoho, ještě neznamená, že to vysvětluje "k čemu to je".
k Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
Eva M,2023-04-22 23:25:17
K "Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky" – myslím, že na statistice urvané z řetězu, „naše civilizace a její věda“ za poslední desetiletí dost závisí – alespoň ve „vědách s člověkem souvisejících a jejich aplikacích“ je tomu tak, a že to nese i problémy.
No a pak je tu ještě ta výše zmíněná etika – pokud se tedy ještě provozuje – ta je myslím samý zádrhel, samá otázka.
:-) ovšem ty karikatury jsou děsné
Re: k Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-23 11:26:26
Moje laická zkušenost je, že korektnost zacházení se statistikou mívá tendenci klesat spolu se vzdalováním témat od fyziky, ale snad je to jen moje černohlídské vidění.
S etikou je kvantum problémů. Současná produkce je obří, ale kdybych napsal, že "nejednotná", tak by to byl eufemismus. Dobře, nevzývám vždy jednotu, ale co je moc, je příliš. Koleduje si o to jak téma, tak stav společnosti. (Většinou se po etice nejvíc volá tam, kde už je všechno v háji, nebo kde chceme pokrytecké vykroucení.)
Hlavní problém je, o co etiku opřít. Jedna linie (tzv. "preskriptivní") chce vyvodit předem daná pravidla. Nevím o tom, že by se to někomu povedlo bez založení v určitém náboženství nebo metafyzické škole nebo ideologii. Opačným extrémem je spíše sociologický popis praxe ("deskriptivní etika"). Občas to je poučné, asi jako umět si vybrat hospodu podle too, jestli se kdo chce rychle najít, nebo popít a pokecat s přáteli, nebo se opít do něma, nebo poprat. Očekávání spojovaná s etikou to však moc neplní. Chtělo by to něco mezi, to věděl už Aristotelés (i když byl blíže té 1. verzi), ale jak.
Re: Re: k Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
Eva M,2023-04-23 13:09:45
„klesat spolu se vzdalováním témat od fyziky“ – no, to bude asi pravda, nicméně jakmile se ve fyzice dojde ke složité matematice a jevům /např. kosmickým/ nějak spojitelným s otázkou, „proč existuje něco, namísto aby neexistovalo nic, a proč zrovna já mám takovou smůlu“, tak to může vyjít nastejno
Bohužel, následně jsme po oslím můstku u „Hlavní problém je, o co etiku opřít“ (a u praktických záležitostí)
Zacházení se statistikou ve vědách, včetně interpretací, má i etické rozměry…
(mimochodem ta dáma na karikatuře, co tam ze sebe učenec udělal pitomce, také může být převoditelná na slávu, prachy a podobně, že. zda biologům nějak pomůže filozofie –těžko říct. Asi spíš ne?)
Re: Re: Re: k Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
D@1imi1 Hrušk@,2023-04-23 13:27:12
Pokud chcete etiku o něco fundamentálního opírat, tak asi jedině o teorii her. Ale při důsledném uplatnění byste zjistila, že se Vám taková etika emočně nelíbí. A to jsme zase na poli psychologie.
Re: Re: Re: Re: k Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
Eva M,2023-04-23 14:47:34
zdá se, že se ta teorie her částečně kryje s tou "deskriptivní etikou"
no, ono to "důsledné uplatnění bez omezení" se asi nelíbí (nebo nevyhovuje) obecně - žádná etika/filozofie/metoda/přístup...
/jinak "nelíbí" mívá svoje obecné důvody.../
Re: Re: Re: Re: Re: k Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
D@1imi1 Hrušk@,2023-04-23 15:38:48
Nemyslím, že by se teorie her kryla s deskriptivní etikou. Deskriptivní etika se zabývá morálkou, teorie her se zabývá dosahováním soběstředných zájmů a koncept morálky prakticky vůbec nepotřebuje.
Soběstředným zájmem každého jedince je, aby mu nikdo nečinil násilí. A tak je mým soběstředným zájmem, aby ve společnosti platilo pravidlo, že je násilí na jiných lidech postihováno. A není to z důvodu nějaké etiky, ale protože se mi to vyplatí. Také je mým soběstředným zájmem, aby mi druzí lidé vždy věřili a proto nikdy vědomě nelžu. Zjednodušuje mi to mezlidskou interakci.
Potom jsou ale oblasti etiky, které pouhou teorií her nepodepřete. Například soucit se zvířaty. V některých částech Asie ponoří před zabitím kočku do vroucí vody. Stresová reakce prý způsobí lepší chuť masa. Nám je to odporné, ale z hlediska teorie her je to naprosto správné jednání, pokud lidem záleží na chuťi potravy. Je totiž nulová pravděpodobnost, že by se kočky mohly pomstít nebo že by si nějaké zvíře zaživa uvařilo člověka.
Mimochodem ještě před sto lety se v českých zemích bez narkózy běžně kastrovala zvířata ze stejného důvodu - kvůli lepšímu masu (viz miškování). Dle teorie her to byl správný postup, dnes byste za to šla do kriminálu.
Nicméně třeba lékařské pokusy na zvířatech současná etika akceptuje.
Píšete: /jinak "nelíbí" mívá svoje obecné důvody.../
Ano, má to svoje důvody v tom, jak máme evolučně vyvinutý mozek. Konkrétně jeho emoční funkce. On zřejmě i ten soucit se zvířaty je z tohoto důvodu celkem racionální, protože se při něm zapojují stejné mozkové funkce jako u soucitu s lidmi. Člověk, který je bezcitný ke zvířatům, asi bude bezcitný i ke mně. A takového člověka chci mít od sebe raději co nejdál. Kdyby ale lidé nebyli řízeni emocemi, nýbrž rozumem, pak by ten soucit se zvířaty smysl nedával.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: k Přeceňování teorií, nedocenění bohaté zkušenosti a úskalí statistiky
Eva M,2023-04-23 17:18:33
myslím, že teorii her v souvislosti s etikou jste prvně vytáhl Vy – za mne - děkuji, je to zajímavé; momentálně se (zběžně) dívám na tzv, Bayesovské hry, to (částečné) prolínání tématu je tam myslím zjevné.
Asi by to bylo možno dál rozebírat (včetně diskutabilních konkrétností nebo třeba vlivu představy „hry s rozhodčím“), ale ať diskuzi definitivně nestrhneme mimo zadání – nechme toto vlákno jako upozornění na možný (zdánlivě?) mimofilozofický přístup k jednomu z tradičních filozofických témat
Popper
Vladimír Bzdušek,2023-04-22 21:41:19
Nejak som nepochopil vklad Poppera k likvidácii pozitivizmu. Akákoľvek
teória je predsa zrušená jej falzifikáciou z akéhokoľvek dôvodu, ak sa to teda dokáže.
To, že sa už dopredu definuje, ako by sa to mohlo urobiť, je úplne nepodstatné.
Dokonca sa hovorí, že ak niekto nevie o tom, že sa niečo nedá urobiť, tak tým skôr
sa mu to podarí. Nemá predsudky. Ale to je skôr o nájdení niečoho nového.
P.S. Po dedovi mám knihu "Positivní etika", Krejčí, 1922.
Zatiaľ som tam našiel odpoveď na všetko, čo som hľadal...
Re: Popper
Zdeněk Kratochvíl,2023-04-22 21:59:30
Dobře dělaného pozitivismu je důvod si vážit. Problém je však v tom, že má formální slabinu právě v místě, kde měl být nejsilnější, v metodologii empirických věd. Opakovaná verifikace sice zvyšuje spolehlovost, ale nikdy nevede k naprosté jistotě, to je problém úplnosti indukce v empirických vědách. (Úplnou indukci občas umíme v matematice, nejjednodušším školním příkladem je asi součet všech členů konvergující aritmetické řady typu 1 + 1/2 + 1/4 atd.)
Za hlavní vtip Poppera nepovažuju ani tak tu celkem triviální formální otočku, ale to, že požadavek falzifikovatelnosti teorie současně činí rozhodčím o tom, zda patří do vědy. Neznám lepšího rozhodčího, protože z vědy vyřadí řadu věcí, které by tam překážely, aniž by je musel dehonestovat. Mohou být zajímavé, někdy i moudré, ale do vědy nepatří, když se nedají rozhodnout. (Jiná věc je, že on sám byl asi ke všemu, co nepatří do vědy, kritičtější. Zvláště ke stáru v době slávy přeceňoval své objevy i sebe a vyjadřoval se nešikovně o lecčems. Ale každý jsme nějaký, a to do teorie naštěstí nepatří.)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
