Před téměř 14 lety jsem spolu s dalšími třemi Čechy působil jako dobrovolník na vykopávkách v lokalitách souvrství Hell Creek na území východní Montany ve Spojených státech amerických. V letní vykopávkové sezóně 2009 jsme tři týdny pracovali pro v paleontologickém světě proslulou instituci Museum of the Rockies na území kraje Garfield, kde byly před více než stoletím objeveny například i dva první rozeznané exempláře druhu Tyrannosaurus rex.[1] Od té doby je souvrství Hell Creek takříkajíc mojí srdeční záležitostí a veškeré nové objevy ze sedimentů této geologické formace z úplného konce křídové periody velmi bedlivě sleduji (ostatně napsal jsem o něm celou knihu). I proto mne nyní potěšilo oznámení objevu pravděpodobného nového rodu a druhu „tlustolebého“ pachycefalosauridního dinosaura, který tím zvětšil již tak velmi obstojnou dinosauří biodiverzitu v dávných ekosystémech souvrství Hell Creek.[2]
Fosilie nového ptakopánvého dinosaura má podobu fragmentu lebky, objeveného Jackem Hornerem právě na území kraje Garfield ve východní Montaně (lokalita HC-517). Fosilie je nyní součástí sbírek již zmíněného muzea Museum of the Rockies ve městě Bozeman, které je přidruženo k místní Montanské státní univerzitě (MSU). Nekompletní lebka nese označení MOR 2915 a nová odborná práce, publikovaná online dne 14. dubna letošního roku, z ní činí typový exemplář nového druhu pachycefalosaurinního pachycefalosaurida, pojmenovaného Platytholus clemensi.[3] Rodové jméno lze přeložit jako „zploštělý pahorek/kopeček“, což odkazuje k relativně plochému a širokému lebečnímu dómu tohoto dinosaura. Druhové jméno clemensi zase představuje poctu nedávno zesnulému americkému paleontologovi Williamu A. Clemensovi, Jr., který se dlouhá desetiletí věnoval výzkumu zejména savčí fauny souvrství Hell Creek.[4]
Autory popisné práce jsou již zmíněný paleontolog John R. Horner, známý například také jako poradce filmařů při natáčení série Jurských parků[5], a jeho dva kolegové Mark B. Goodwin a David C. Evans. Tříčlenný americko-kanadský tým paleontologů detailně prozkoumal fragmentární lebku a na základě přímých pozorování anatomických detailů, ale také za pomoci moderních zobrazovacích metod (jako je počítačová tomografie) doložil, že se jedná o dosud neznámý druh pachycefalosauridního dinosaura. Situace s biodiverzitou této skupiny v souvrství Hell Creek je dlouhodobě poměrně složitá a sám Horner například některé druhy (jako je problematický Dracorex hogwartsi) řadí coby juvenilní exemplář do druhu Pachycephalosaurus wyomingensis.[6] Do rodu pachycefalosaurus možná spadal také další druh Stygimoloch spinifer, formálně popsaný roku 1983 a známý z Montany a Severní i Jižní Dakoty.[7] Možná jediným dosud známým samostatným taxonem pachycefalosaurida, a to s výjimkou v podobě samotného rodu Pachycephalosaurus, tak byl až do objevu platythola nejspíš rod Sphaerotholus, formálně popsaný roku 2002.[8] U tohoto rodu jsou dnes rozlišovány dokonce tři druhy (S. goodwini, S. buchholtzae a S. edmontonensis), jejich validita je ale poněkud sporná.[9] Jeden dosud nepopsaný a potenciálně nový pachycefalosauridní taxon ze souvrství Hell Creek je známý ještě ze Severní Dakoty, ale více informací o něm zatím není k dispozici.[10] Nyní se tedy mezi zástupce tohoto vývojového kladu v rámci sedimentů „Pekelného potoka“ zařadil také Platytholus clemensi. Je nejspíš jisté, že tento dinosaurus nespadá do rodu Pachycephalosaurus, což dokazují jeho odlišné tělesné rozměry i některé rozdílné anatomické znaky ve stavbě lebky. Rozpětí mezi okraji očnic u MOR 2915 činí necelých 14 cm a výška lebečního „dómu“ dosahuje přibližně 6,5 cm.
Stavbou lebky platytholus neodpovídá ani známým „ontogimorfům“ (různým věkovým stadiím zdokumentovaných taxonů) sférothola a pachycefalosaura, což jeho unikátnost a validitu ještě více posiluje.
Výzkum neurovaskulárních kanálků v lebečním dómu platythola navíc ukázal, že zaživa mohl být na jeho lebeční „kupoli“ přítomen jakýsi vertikální rohovinový výrůstek, který snad mohl mít svoji roli při „trkání“ zápasících jedinců. Nový pachycefalosaurid by tak mohl vrhnout více světla na dlouholetou debatu ohledně srážení se hlavami, které je u této skupiny dinosaurů často předpokládaným jevem.[11] Autoři práce publikovali také fylogenetickou analýzu, podle které nový druh pachycefalosaurida spadá do podčeledi Pachycephalosaurinae, nikoliv ale do kladu vývojově nejvyspělejších zástupců celé skupiny, tedy do tribu Pachycephalosaurini. Platytholus má představovat sesterský taxon kladu (vývojové skupiny), tvořeného mongolským rodem Prenocephale a kanadským rodem Acrotholus. Rody Sphaerotholus, Alaskacephale a samotný Pachycephalosaurus jsou mu pak příbuzní až vzdáleněji. Platytholus svými tělesnými rozměry přibližně vyplňuje velikostní mezeru mezi velkými pachycefalosaury a menšími zástupci skupiny a zvyšuje známou druhovou rozmanitost této skupiny na úplném konci druhohorní éry.[12] I tento nový pachycefalosaurid, žijící v době před 68 až 66 miliony let, patřil k tzv. lancijské fauně posledních severoamerických dinosaurů, jejichž evoluční vývoj přerušila katastrofa na konci křídy před téměř rovnými 66 miliony let.[13] I tento zástupce dinosauří fauny od Pekelného potoka se tedy dočkal skutečného pekla, které končícím pozemským druhohorám náhodně poslal jako němý kamenný pozdrav okolní netečný vesmír.[14]
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a Osel.cz.
Short Summary in English: Platytholus clemensi is a newly described species of middle-sized pachycephalosaurid dinosaur, living in what is now eastern Montana (Hell Creek Formation) about 68 to 66 million years ago. It is known only from a partial skull discovered in Garfield County and formally described in April 2023.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Platytholus
https://new-dinosaurs.tumblr.com/post/714666456963530752/platytholus-clemensi-horner-et-al-2023-new
https://www.mindat.org/taxon-4823072.html
https://ucmp.berkeley.edu/science/parks/hellcreek.php
[1] Larson, N. L. (2008). One hundred years of Tyrannosaurus rex: the skeletons. In Larson, P.; Carpenter, K. (eds.). Tyrannosaurus rex, The Tyrant King. Bloomington, IN: Indiana University Press. pp. 1–55.
[2] Horner, J. R.; Goodwin, M. B.; Myhrvold N. (2011). Dinosaur Census Reveals Abundant Tyrannosaurus and Rare Ontogenetic Stages in the Upper Cretaceous Hell Creek Formation (Maastrichtian), Montana, USA. PLoS ONE. 6 (2): e16574.
[3] Horner, J. R.; Goodwin, M. B.; Evans, D. C. (2023). A new pachycephalosaurid from the Hell Creek Formation, Garfield County, Montana, U.S.A. Journal of Vertebrate Paleontology: e2190369.
[4] Sanders, R. (2020). William Clemens, expert on fossil mammals, dies at 88. Berkeley News.
[5] Horner, J. R. (2004). Jack Horner: An Intellectual Autobiography. The Montana Professor. 14 (2).
[6] Horner J. R.; Goodwin, M. B. (2009). Extreme cranial ontogeny in the Upper Cretaceous Dinosaur Pachycephalosaurus. PLoS ONE. 4 (10): e7626.
[7] Evans, D.; et al. (2021). Description and revised diagnosis of Asia’s first recorded pachycephalosaurid, Sinocephale bexelli gen. nov., from the Upper Cretaceous of Inner Mongolia, China. Canadian Journal of Earth Sciences. 58 (10): 981–992.
[8] Williamson, T. E.; Carr, T. D. (2002). A new genus of highly derived pachycephalosaurian from western North America. Journal of Vertebrate Paleontology. 22 (4): 779–801.
[9] Longrich, N. R.; et al. (2010). Texacephale langstoni, a new genus of pachycephalosaurid (Dinosauria: Ornithischia) from the upper Campanian Aguja Formation, southern Texas, USA. Cretaceous Research. 31 (2): 274–284.
[10] Weishampel, D. B.; et al. (2004). The Dinosauria. In Dinosaur distribution (Late Cretaceous; North America; North Dakota). Str. 585.
[11] Peterson, J. E.; Dischler, C.; Longrich, N. R. (2013). Distributions of Cranial Pathologies Provide Evidence for Head-Butting in Dome-Headed Dinosaurs (Pachycephalosauridae). PLOS ONE. 8 (7): e68620.
[12] Evans, D. C.; et al. (2013). The oldest North American pachycephalosaurid and the hidden diversity of small-bodied ornithischian dinosaurs. Nature Communications. 4: 1828.
[13] Chiarenza, A. A.; et al. (2020). Asteroid impact, not volcanism, caused the end-Cretaceous dinosaur extinction. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 117 (29): 17084–17093.
[14] Robertson, D. S.; et al. (2004). Survival in the first hours of the Cenozoic. Geological Society of America Bulletin. 116 (5–6): 760–768.
Diskuze:
